„Alfo, kam až to jdeme?"

„Co jsem říkala o tom mluvení, Dairo?"

„Že mám být ticho." Sklopila jsem čenich k zemi a zavětřila. Les, v němž jsme se právě teď nacházely, byl plný pachů. Všude voněly kvetoucí rostliny. Ty pachy neskutečně dráždily můj čich a nutilo mne to kýchat.

Hnědobílá vlčice s černým hřbetem zastavila jen pár kroků ode mě. Zvedla jsem hlavu a přišla blíž, když střihla uchem. „Co cítíš, Dairo?"

Neklidně jsem švihla ocasem a přivřela oči, abych se lépe soustředila na pachy. Věděla jsem, že Spring nechce, abych řekla stromy nebo kořist. „Cítím... zajíce."

Alfa mlčela, ale její pohled dával jasně najevo, co si myslí. „Je jich víc, než jeden. Matka a mláďata, řekla bych. Snad tři?"

„Čtyři, Dairo," opravila mě. „Kde jsou?"

„Pár skoků nalevo."

Naklonila hlavu na stranu. „Pár skoků?"

Začichala jsem. „Pět, skoro šest." Podívala jsem se tím směrem. „Tam u toho keře mají skrýš."

„Správně, Dairo," přitakala vlčice a sedla si. I tak byla stále větší, než já. „Ulovíme je?"

„Ano!" přikývla jsem nadšeně.

„Špatně!" namítla okamžitě. „Jeden ze zákonů smeček nám zakazuje lovit příliš mladé zvířata. A víš proč?"

Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ovšem nakonec jsem musela uznat, že nevím.

„Nesmíme lovit mladé, protože v potomcích se skrývá přežití. Vylovíme-li všechnu mladou lovnou zvěř, nakonec kořist postupně vymizí, protože se nebude moci rozmnožovat. A bez kořisti bychom zemřeli i my. Nehledě na to, že takto malý zajíc by nikoho nenasytil."

„Už to chápu, Alfo. Ale co když není žádná jiná kořist a my musíme lovit všechno, co se dá?"

„Občas je to těžké, Dairo. Ale vše se dá nějak překonat, bude-li smečka držet pohromadě." Měla jsem pocit, že teď nemluví jenom o nedostatku potravy.

„Alfo Spring?" zeptala jsem se trochu nejistě. Zneklidnil mě její pohled kamsi do prázdna i tón jejího hlasu.

Vlčice sebou trhla. Postavila se a oklepala. „Pojď, Dairo," zavelela. Nečekala na mě a vyrazila nazpět k táboru. Chvíli jsme zůstala stát na místě, ale pak jsem se rozeběhla za ní.

„Až se vrátíme do tábora, tak budeš mít volno," prolomila ticho.

Děkovně jsem kývla a klusala vedle ní. Když byl tábor na dohled, pomalu jsem zavrtěla ocasem a zrychlila krok. Storm vstala od nory, protáhla se a vyrazila nám naproti. Setkaly jsme se v půli cesty. Šedá vlčice mi olízla ucho a sklopením hlavy pozdravila Alfu. „Jak to šlo?"

Alfa na mě krátce pohlédla. „Ušlo to, ale potřebuje ještě hodně cvičit."

Trochu jsem posmutněla. Storm mi však znova olízla ucho, tentokrát povzbudivě. „Spring, mohla bych si jít zalovit?"

„Samozřejmě, Storm. Co vlčata?"

„Daira se o ně postará, viď?"

„Ano!" souhlasila jsem okamžitě. Rozběhla jsem se k noře a strčila dovnitř hlavu, abych pozdravila pětici malých vlčátek. Ohlédla jsem se tak akorát včas, abych viděla, jak jejich matka vybíhá ven z tábora.

Sledovala jsem vlčata. Od chvíle, co se mláďata pokoušela chodit, uplynuly už tři dny a oni se v tom postupně zdokonalovali. Noru už měli prozkoumanou celou, takže přešli na svět tam venku. Storm s Fangem je nepouštěli dál od nory než na délku vlčího těla. Věděla jsem však, že nebude trvat dlouho, než se začnou toulat kolem nory. 

Udělala jsem to stejně jako Sotrm předtím. Ulehla jsem před noru tak, abych z jedné strany tvořila vlčatům zábranu a ona tak nemohla utéct. Uhel, Bouřka a Tečka zvědavě vykukovali z nory a opatrně vycházeli ven, zatímco Hnědka a Dým zůstali vevnitř. 

Dávala jsem na vlčata velký pozor, netoužila jsem, aby se nějaké ztratilo. Uhel si spokojeně lehl do stínu, jenž vrhalo mé tělo. Bouřka si sedla, čehož využila Tečka, která na ni skočila zezadu a převážila ji tak na bok. Obě skončily na zádech. Modrooká vlčice vykvikla, když ji její sestra přimáčkla pod sebou. Natáhla jsem tlapku a strčila do nich tak, aby se Bouřka převalila na břicho. To se ale Tečka začala zajímat o mou tlapu, takže jsem ji posouvala sem a tam, zvedla a zase pokládala, když po ní černé vlče skákalo a pokoušelo se ji chytit. Uhel spokojeně spal a nevnímal, co se děje, ovšem probral se, když se Bouřka rozhodla ho využít jako pomocné místo, odkud se mi může dostat na hřbet. Nespokojeně vrčel, ale když se nejmladší ze sourozenců přesunula na mé tělo, zase zavřel oči. Sem tam jsem nakoukla do nory, abych se ujistila, že tam Hnědka s Dýmem jsou a nic se neděje. 

Vrátili se lovci, a když mne uviděli v obležení mladších vlčat, prohodili několik pobavených poznámek. Fang si sedl vedle mě a Tečka, kterou má tlapa přestala bavit, se přesunula k němu. Pak z nory vyšla i zbylá dvě vlčata. 

„Jaký byl lov?" zajímala jsem se. 

„Skvělý, Dairo. Smečka má dostatek kořisti," odpověděl s úsměvem. „Máme štěstí, tohle území je dobré. A co ty, dařilo se?"

Podívala jsem se jinam jen proto, abych se mu nedívala do očí. „Alfa Spring říká, že se mám ještě hodně co učit."

Povzbudivě se na mě usmál. „To zvládneš, Dairo. Vím to. Jsi přece jen –" byl přerušen uprostřed věty a to nevěřícným, snad i rozezleným zavytím Storm nesoucí se odněkud z hor. Všichni v táboře vyskočili na nohy a zadívali se směrem, odkud vytí přišlo. Při tom prudkém pohybu jsem ze sebe shodila Bouřku, která začala potichu naříkat. 

Storm zavyla znova, tentokrát nám odpovídala na nepoloženou otázku, kterou bylo, jestli něco hrozí. Vzkazovala, že máme zůstat, kde jsme, a jejímu druhovi tak nezbylo nic jiného, než netrpělivě vyčkávat.

První lovkyně se do tábora doslova přiřítila. V tlamě nesla dva zajíce, ale zatímco by jindy byla za svůj úlovek ráda, teď kořist prostě upustila na zem a podívala se na Shewela a Spring. „V horách," dostala ze sebe, těžko popírajíc vztek v jejím hlase, „na hranicích smečky. Tam, kde..." krátce pohlédla mým směrem, „Daitor..."

„Co se stalo?" zeptala se Spring. Snažila se zachovat klid, přestože ocas měla zvednutý. 

„Ukážu vám to," kývla Storm. „Shewele, Spring, musíte jít oba." Podívala se na Beta pár. „Je to nutné, Sharow. Musí to vidět co nejdřív." Naléhavost v jejím hlase byla tak silná, že jsem měla nutkání se prostě rozběhnout k hranicím. Zmátlo mne i zmínění mého otce. Co je s ním? 

„Běžte," přitakal Arrow. „My s ostatními tady zůstaneme. Fangu? Něco mi říká, že ty taky." 

Černo-hnědo-bílý vlk přikývl. „Dairo, buď v táboře," nařídila Storm. „Snap, Aasane... Ruby? Ty taky." Rudě zbarvená vlčice se nesnažila zakrýt své překvapení, ale vyběhla společně s ostatními do hor.

Zatímco se Arrow a Sharow snažili uklidnit zbylé vlky, kteří se dožadovali odpovědí na otázku, o čem je řeč a co to má znamenat, já přemýšlela. Co je v horách na hranicích? A jak to souvisí s mým otcem? Ať to bylo cokoli, měla jsem jasno – musela jsem to zjistit. 

„Nio," zvolala jsem a Omega přišla blíže. „Pohlídala bys vlčata, prosím?"

Podívala se na těch pět kuliček a pak na mě. „Nevím, jestli..." 

„Prosím!" Upřela jsem na ni prosebný pohled. Nevěděla jsem, kdo by v takové chvíli mohl rozkazovat; jestli Nia jakožto dospělý vlk mláděti, nebo já jakožto člen smečky Omeze. Ovšem Nia přikývla a přišla blíže. „Děkuji," zašeptala jsem a využila toho, že Beta pár byl zabraný do uklidňování smečky. Proběhla jsem skrz tábor a zamířila do hor. 

Měli velký náskok a jakožto dospělí vlci byli rychlejší, takže když jsem je po pachu vystopovala, už dávno postávali u hranic. Obešla jsem jeden keř, abych se zboku podívala na místo, před kterým stáli. V zemi byla vyhrabaná veliká díra, tráva kolem pošpiněná hlínou a různobarevné květiny pošlapané. Ke všemu byla hlína v díře potřísněná krví, podle pachu jsem zjistila, že srnčí. Všichni shromáždění mlčeli, možná nevěřícností ztratili hlas. 

Netušila jsem, co je tak zajímavého na díře v zemi a jak to souvisí s mými rodiči, i když jsem zde velmi vzdáleně cítila jejich pach; ten samý, jaký se držel v napůl zahrabané noře. Navzdory tomu, že jsem tím prozradila, že jsem neuposlechla rozkazy a vydala se za nimi, jsem vyšla zpoza křoví a zeptala se: „Co je to?"

Všichni sebou trhli a já jen čekala, kdy dostanu kázání, ovšem nic takového se nedělo. Musela jsem zopakovat svou otázku, než mi Ruby odpověděla: „Tohle je místo, kde jsme pohřbili tvé rodiče, Daitora a Altiru. A někdo jej takto poškodil."

Konečně něco zajímavého, co? Co si o tom myslíte? Kdo to asi udělal? Budu ráda za názory, komentáře a tak podobně. :D