Emma

Začínaly mě bolet nohy. Zručnost strávit hodiny balancování na podpatcích nepatřily k mým silným stránkám. Milovala jsem Suze za to, že mi navrhla tenhle kalhotový kostým místo šatů. Obě jsme byly trochu netradiční družičky ale i tak byl obřad perfektní. Lépe to ani dopadnout nemohlo a jak jsem Izzy slíbila tak pátrání po jejím manželovi začalo. Potřásla jsem hlavou. Moje myšlenky zněly prostě divně.

„Emmersonová se culí jako malá školačka, no to mě podrž."

Zvedla jsem bradu vzhůru a do zorného pole mi vstoupila pobavená Owensova tvář. Moje oči okamžitě zahlédly visícího motýlka kolem jeho krku. Suze mu jej vázala snad čtyřikrát ještě před obřadem. Ten chlap prostě nedokázal snést eleganci ale zachovat si vzhled populární hvězdy zvládal dokonale. Perfektně padnoucí džíny a bílá košile dala vyniknout inkoustu na jeho pažích. Být Suze tak bych to nazvala něčím jako rozverný styl nebo tak nějak. Vlastně jsem uvítala, že ho vidím a byla jsem natolik milosrdná, že jsem ignorovala jeho dřívější poznámku. Hotelový koberec perfektně tlumil moje kroky dokud jsem nedošla až k Owensovi a zapřela se o jeho rameno.

„Zůstaň a drž."

Owens se ani nehnul ale jeho pobavení však vzrostlo.

„Mám tě rád, Princezno. Jsi nejlepší kamarádka mý holky, podržím ti kdykoliv, kdekoliv a cokoliv."

Obrátila jsem oči v sloup ve snaze zout otravné boty. Právě tohle byla chvíle vyměnit formálnost za pohodlí, v mém případě lodičky za conversky nebo tenisky. Úlevně jsem vzdychla, jak jsem se bosýma nohama dotkla modrého koberce a už nemusela stát na špičkách. Ten pocit jsem si vážně hodně užívala a zůstala se zavřenýma očima o něco déle. 

„Jediná úchylná poznámka, Owensi a řeknu Suze, že jsi zapomněl dát Douglasovi žrádlo, rozumíme si?"

Owens podepřel můj loket, když jsem se nakrátko zakymácela na bolavých nohou. Přitom se jeho hruď otřásala smíchem.

„Rozkaz, madam a mimochodem. Nikdo se nemá líp než Douglas. Mám to pod palcem."

Víte, Owensův smích byl nakažlivý. Raději jsem vyrazila vpřed a jeho kecy ze kterých jsem se chtěla usmívat odmávla rukou. Douglas byl prostě miláček ale taky miláček s chlupatým zadkem, co byl jako dítě Suze a teď i Owense.

„Když to říkáš, je mi to fuk. A vůbec...naše práce - příprava nevěsty je splněna. Obřad je za námi, takže spusťte svojí část plánu."

„O jaký části našeho plánu to mluvíš?"

Zastavila jsem uprostřed chodby a narovnala se v zádech jako pravítko. Nejdříve jsem praktikovala své pěti vteřinové dechové cvičení a pak se obrátila přímo k Owensovi. Opíral se o zeď a vytahoval cigaretu ze zadní kapsy jeho kalhot. Jindy bych se tím možná zabývala a upozornila ho na fakt, že Suze nenáviděla jeho návyk na nikotin ale zrovna teď ne.

„Nedělej si ze mě srandu, Owensi. Tu část plánu, kdy jste měli společně s Ryanem a Lukem unést nevěstu."

Poslední slova jsem musela pronést skrz zaťaté zuby, protože jsem je skoro křičela a s botami v rukách se nebezpečně blížila k jediné dýchající osobě v blízkosti. Byla jsem připravená narvat Owensovi své božské boty do rozkroku pokud se mi jeho reakce nebude líbit. On zvedl ruce na znamení míru.

„Jo, tohle. Proč to neřekneš rovnou, Amazonko. Nevěděl jsem, že máme mluvit v šifrách. Tohle máme pokryté. Operace proběhla úspěšně před přibližně dvaceti minutama."

Můj vztek opadl ale jen na malou chvíli než mi kolečka v hlavě začala šrotovat. Owens na mne spokojeně shlížel a pokuřoval svojí cigaretu. Znovu jsem na něj udeřila.

„Jak to sakra myslíš?! Je to asi deset minut, co jsem s Izzy mluvila a nevypadala příliš uneseně."

Jeho vysvětlení mě opravdu zajímalo ale podle toho výrazu pro paparazzie jsem to snad ani nechtěla vědět. Owens nahodil oslňující úsměv s nulovým efektem na mojí osobu.

„Nejsme sebevrazi. Víš, jak těžký by bylo dostat Izzy do auta? Jen při tomhle kroku by jeden z nás přišel s velkou pravděpodobností o svoje nádobíčko a pak?... Cesta s Izzy ve stísněným prostoru? To mi můžeš rovnou přiložit pistoli k hlavě. Nezavřela by zobák celou cestu. Bylo mnohem jednodušší odlákat Braye."

Zamrkala jsem jednou a pak podruhé. V zoufalém přání, že až otevřu oči tak se probudím a neuvidím tu klidnou tvář naproti sobě a kouzelná víla kmotřička mi oznámí, že je tohle jeden velký vtip. Že se tohle opravdu neděje. Že to trio idiotů totálně nezbabralo únos nevěsty a místo toho tu máme únos ženicha. Myslím, že jsem dostala tik do oka nebo něco podobného protože jsem opravdu cítila divné škubání pod pravým okem ale naštěstí se odněkud vyřítila Suze. Jindy bych se zasmála Owensově reakci, kdy se skoro zalknul hnusným bílým kouřem a začal máchat rukama ve vzduchu aby zakryl stopy jeho činu, ale teď ne.

„Emmo, nikde nemůžu najít Brandona," promluvila Suze mým směrem, ale neušel mi ten vědoucí pohled jaký věnovala svému příteli. Ano, Dante Owens, ten Dante Owens sbalil mojí nejlepší kamarádku. Ještě stále jsem tu informaci zpracovávala. 

Nicméně, momentálně jsme měli na krku mnohem větší problém. Suze si musela všimnout mého výrazu a zpozorněla. 

„Proč se takhle tváříš?" optala se obezřetně a já ani neměla sílu jí odpovědět. Místo toho jsem ukázala na Owense, který poprvé znejistěl. Sebevědomý úsměv z jeho tváře zmizel a nahradil jej poněkud kajícný výraz. Musela jsem se opřít o zeď a s rukama na hrudníku sledovala Danteho a Suzannah. Ti dva společně pro mě byli stále novinkou. Říkejte si co chcete, ale Owensovi nevěřím, nepřesvědčil mě. Kvůli Suze jsem se snažila být tolerantní, ale přesto panovaly jisté pochybnosti. 

„Zeptej se jeho, jak on společně s Ryanem a Lukem zvládli únos nevěsty." Pokrčila jsem rameny ve lhostejném gestu, ale uvnitř jsem zuřila, že něco nejde podle plánu. Udělala jsem si vnitřní poznámku, abych za tohle Reedovy nakopala zadek, až ho najdu. 

„Věř mi, že o nic nejde, Krásko... "

„Moment, tenhle tón poznávám. Pokaždé, když řekneš mojí přezdívku takhle tak to znamená, že jsi udělal něco, co se mi nebude líbit."

Obrátila jsem oči v sloup když Dante zvedl ruce do vzduchu v jasném znamení „vzdávám se", a přitom se zatvářil jako malý kluk. 

„Dante," začala Suze, ale byla okamžitě přerušena, když jí Dante obtočil paže kolem ramen a odtáhl jí kus stranou. Z mého úhlu pohledu jsem odvodila, že se snaží dostat Suze od místa,kde se vznášely stopy kouře z cigaret.

„Miluju když řekneš moje jméno takhle, Krásko."

Asi budu zvracet...  Suze, která měla na sobě stejně jako já šaty pro družičky, které jsme vybraly přibližně dvě hodiny před začátkem obřadu také balancovala na podpatcích a s úsměvem na tváři se snažila osvobodit z Owensova sevření. 

„Tak dost, dozvím se o co tady jde?" Suzannah byla konečně volná a byla jsem to já na koho se obrátila, pravděpodobně si uvědomila, že já jsem jediná osoba, co bere tuhle šílenou svatbu vážně.  

„Dovol mi, abych tě zasvětila do situace... místo klasického únosu nevěsty, tu máme únos ženicha. To trio idiotů to zpackalo, a uneslo Brandona místo Izzy." 

„To, že jsi mě nazvala idiotem překonám, ale víš, že jsi tak právě nazvala i svého přítele? Cítím povinnost jej o tom informovat.

Zatímco Suze otevřela a zase zavřela ústa na prázdno, střelila jsem po Owensovi pohledem. 

„Přenes se přes to Owensi, a co se té druhé věci týče. Ušetři si námahu, řeknu mu to z očí do očí, jakmile ho uvidím." 

Moje podráždění jen rostlo, a vůbec nepomohla skutečnost, když se Owens znovu připlížil za Suze a přitáhl si její tělo ke svému. Vůbec se nesnažil ztišit slova, která vyslovil. 

„Už teď Ryana lituju, já moc dobře věděl, proč si vybrat tebe."

„Buď hodný," odvětila Suze s lehkostí a odmávla Owensovy nenechavé ruce.  Nikdo z nás si nevšiml malé postavy v bílých šatech, která se objevila za rohem dříve, než bylo pozdě. Izzyino odkašlání bylo jasným vyhlášením paniky. 

„Nerada vás vyrušuju, ale nejsem vdaná ani hodinu a už mi zmizel manžel."

Dante byl první kdo jako zázrakem vykročil vpřed, z kapsy džínsů vytáhl malou obálku, kterou Izzy podal se šibalským leskem v očích. 

„A odteď jsem váš soukromý řidič, dámy."

Žádná z nás nevzala Owense na vědomí. Izzy pomalu otevřela obálku a my dvě se Suze jen netrpělivě čekali.  Rychle mi došlo, že kluci obrátily náš postup a nechali Brandona aby napsal několik nápověd, které měly Izzy dovést k cíli.  

Sledovaly jsme jak Izzyiny oči kloužou po papíru, než jej přehnula napůl a jako kdyby šlo o normální věc, schovala lístek do výstřihu šatů. 

„Vím, kam musíme jet."

„A co se tam teda píše?" vyslovila Suze otázku a já proti své vůli musela uznat, že mě to také zajímá. Na Izzyině tváři se rázem objevil jemný úsměv. 

„Je to jednoduché. Stojí tam - Hledej tam, kde náš příběh začal." 

„To je pěkná, kravina," ozvalo se za našimi zády, ale proti převaze estrogenu neměl šanci. 

„Zmlkni, Owensi. Jsi jen řidič, pamatuješ?" 

V odpovědi si Owensi cosi zamumlal pro sebe, ale zmlknul. Suze vypadala, že je stále tak trochu omámená romantickým zněním oné zprávy, já ovšem nikoliv. 

„A co to teda pro nás znamená?" Zeptala jsem se Izzy a následovala ji chodbou, kterou jsem šla už předtím. 

„Možná vám to někdy povím celé od začátku, ale teď jsem na to až příliš střízlivá," mrkla Izzy a mně i Suze chytila za ruce jako kdybychom byly dívčí tým. Bylo to šílené, zcela a bláznivé. Na druhou stranu, tohle bylo Las Vegas, město světel, hříchu a krále rock'n rollu... tady logika nefungovala.

„