Pokud jsem měl doteď zkurvený štěstí, tak teď to byla zkurvená smůla. Tušil jsem, že Helenin zdravotní stav nebude nejlepší ale právě teď se to nehodilo. Konečně jsem se dostal tak blízko a teď jsem znovu na mrtvém bodě. Snažil jsem se to pochopit.Beauty se starala o svou matku. To samozřejmě dávalo dokonalý smysl ale mně kurva docházela trpělivost.

„Neplatíme tady přestávky, kluku! V kuchyni čeká plný odpadkový koš a pak se můžeš vrhnout na nádobí."

Drtil jsem skrz zatnutou čelist nadávky, jak jsem procházel kolem ohromného chlápka v kuchyni. Mohl jsem s jistotou říct, že mě nemá rád. Byl horší varianta svého parťáka. Mick a Bastien. Pokud jsem mohl mluvit sám za sebe tak jsem volil druhého chlápka Bastiena. Vlastně jsem měl za to, že mě vyrazí ale nevypadá to, že by se Beauty slovem zmínila. Dva dny. Neviděl jsem jí dva dny bez možnosti ji kontaktovat. Ona pečovala o svojí matku a já vypomáhal v tomhle rodinném podniku. Už teď jsem mohl říct, že je to dřina. Z venku potřebovaly staré zdi nový nátěr, možná pár nových těsnění a výměnu oken za plastová. Uvnitř to působilo domácky. Byl to ten typ restaurace která měla časy své slávy za sebou a potřebovala by rekonstrukci ale rekonstrukce si žádala peníze, hodně peněz. A to Suzahnina rodina neměla. Ze vzteku jsem kopnul do nejbližší popelnice blízko mě. Uvolnilo to jen část mojí frustrace a naopak přilákalo pozornost o jakou jsem nestál. Alespoň ta žena naproti přes ulici vypadala mírně pobouřeně. Vycouval jsem co nejdál od místa s popelnicemi a přitom cítil jak mi pot lepí látku na záda. Na tak extrémní teploty jsem nebyl moc stavěný. Už mě to zatraceně unavovalo. Sundal bych si ho bez mrknutí oka ale ne, když makám ve společnosti tří dalších chlapů. Jeden z dalších problémů byl, že jsem svá záda nechtěl ukazovat všem. Aspoň ne dřív dokud neurovnám věci s Beauty.

Vkročil jsem zpátky do kuchyně a ocitl se ve stejné situaci jako když jsem odešel. Byl tu celkem klid. Očekával bych rušný provoz ale za ty dva dny se tu nevystřídalo příliš zákazníků. Potřebovalo to vzpruhu a podle rychlého pohledu na hodiny se blížil i čas oběda. Mytí nádobí nebylo aktivitou kterou bych za svůj život nějak excelentně ovládal ale pořád jsem neměl nic jiného na práci. Potřeboval jsem způsob, jak se setkat s Beauty. Jakýkoliv, protože já nejsem typ, který sedí na zadku. Bylo to stresující ale aspoň jsem měl čas. Aspoň jsem teď věděl o Jackovi. Jack byl bratranec Beauty. To bylo dobrý zjištění, měli rodinný vztahy. Dobrá zpráva. Z úvah o dalším kroku mě vyrušil příchod Jacka. Neměl jsem na něj tak nějak úplně vytříbený názor, ale zatím se držel stranou.

„Potřebuju odjet. Hodina nebo dvě."

Na chvilku jsem toho kluka litoval. Mick se ani nepohnul od kuchyňského pultu. Věnoval se vaření, ten chlap byl v kuchyni spíš jako ženská.

„Nepřipadá v úvahu. Počkej, až ti skončí směna."

„Zákazníků máme minimum. Za půl hodiny se má vrátit Bastien. Ve třech to zvládnete. Já jdu odsud, jinak zešílím!"

Na jednu stranu jsem musel obdivovat klukovu odvahu. Měl koule to se musí nechat a byl ze dveří hodně rychle. Řev jeho otce kuchaře ho nezastavil. Opíral jsem se o vzdálenou stěnu a předstíral, že nevnímám okolí. Kuchař Mick zabodnul jeden z nožů na do dřevěné podložky na lince. Tohle bylo šílený.

„Zatracená práce, kluk jeden. No, počkej synu až se vrátíš domů..."

Asi si až teď uvědomil, že má v kuchyni společnost protože jsem byl zpražen pohledem a odvolán dopředu k uklízení stolů místo asistenci v kuchyni. Neprotestoval jsem. Bylo to mnohem lepší. Dávalo mi to možnost přehledu nad restaurací. Pomalu jsem začínal téhle práci přicházet na kloub. Bylo to až zvrácený kdyby se citlivé informace o mé aktuální situaci dostaly na veřejnost. Zvonek nade dveřmi upoutal mojí pozornost. Další zákazník vešel do dveří. Tmavé brýle zakrývaly tvář příchozího. Odhadoval jsem mladíka. Vypadal jako Turner. Sám nechápu jak jsem si mohl vzpomenout právě na něj, ale to je fuk. Cizinec se rozhlédl po místnosti jako kdyby něco hledal a když zjistil, že jsem jediná živá duše v okruhu těch několika metrů vydal se k pultu. Udělal jsem si pohodlí a čekal. Když sejmul brýle naskytl se mi pohled do divně hnědých očí.

„Hej, kámo. Ty musíš být Billy, nepletu se?"

Kurva, kdo sakra seš?...Měřil jsem si toho týpka pohledem. Rozhodně jsem ho tady ještě neviděl ale on byl seznámen se mnou. Nelíbilo se mi, vůbec. Lokty jsem položil na mramor přede mnou a použil výraz parchanta. Někdy se hodí mít pár es v rukávu.

„Záleží na tom, kdo se ptá."

Znejistil jsem ho. Za roky, kdy jsem se musel pohybovat na dráze a v přípravných boxech, kde záleží na rovnováze jsem dokázal rozpoznat, když někdo stáhne ocas - doslova. Vysmíval jsem se tomuhle chudákovi do tváře a užíval si každou vteřinu. Měl jsem prostě špatný pocit.

„Hej, co se tam vepředu děje?"

Konec srandy... Stáhnul jsem se když z kuchyně vyšel Mick. Ruce si utíral do utěrky a no, nezněl spokojeně.

„Shawne? Co tady děláš?"

Do prdele, ti dva se znají? Zaťal jsem zuby a doufal, že jsem právě nic nepodělal.

„Pane Bayere, zdravím. O nic nejde. Hledám Suzannah, je tady?"

Zpozorněl jsem při zmínění Beautina jména. Kdo do prdele byl tenhle Shawn a proč hledal mojí Beauty? Měl jsem chuť do něčeho udeřit. Do teď mě ta myšlenka nenapadla ale je možný, že Beauty měla přítele? Ještě jednou jsem si nového příchozího prohlédl. Fajn, nevypadal jako zoufalec. Přirovnal bych ho jako ke klukovi od sousedů. Hodný chlapec. Do hajzlu, přesně ten typ, který k plaché holce sednul. Kurva, kurva, kurva!

„Ne, není tady. Stará se o mou sestru, je nemocná."

„Jasně, já vím. Textoval jsem jí, řekla že se tu objeví."

Kde vzal její číslo? Fajn, ještě pět minut a nebudu za sebe ručit. On psal mojí holce? Rozhodně tu bylo pár věcí, které potřebovaly uvést na pravou míru.Hlavní roli hrála Beauty. Budu velice nasraný pokud zjistím, že holka kterou jsem měl ve svojí posteli byla zadaná. Sice by to nebylo poprvé ale tohle byla Beauty. Jestli mě celou dobu vodila za nos tak odvedla zatraceně dobrou práci.

„Shawne!"

My o vlku... Vzhlédl jsem když se prostorem nesl melodický hlas a půvabná zrzka vběhla dovnitř. Hra začíná...

Suzannah

Oh, bože já tak moc nechtěla dovnitř. Vůbec jsem neměla Shawnovi slíbit, že se sejdeme. Spěchala jsem a doufala, že jej odchytím ještě před restaurací ale on byl rychlejší a právě proto jsem se ukrývala za rohem u hlavního vchodu a sbírala odvahu k tomu, abych vůbec otevřela dveře. Teď jsem bojovala o dech. Jako kdybych vlezla do klece ke lvům. Měla jsem dva dny k tomu abych svůj mozek přinutila si myslet, že to byl jen sen a všechno o setkání s Dantem byla lež. Jenže stačil jediný pohled do místnosti a moje oči jej vyhledaly samy. Vypadal nebezpečně jak tam stál a můžu potvrdit, že se mi tmavé oči dívaly až do žaludku. Shawn se ke mně obrátil s milým úsměvem na tváři.

„Ahoj, fajn že jsi tady. Už jsem si dělal obavy."

Sklopila jsem pohled protože jsem ve tvářích cítila horko. Pozoroval mě jak Shawn tak taky Dante a ještě ke všemu strýček Mick. Ve snaze působit co nejméně nemotorně jsem se postavila k pultu a rozhodla zvládnout nepříjemný rozhovor velmi rychle, abych se mohla vrátit k mámě.

„Omlouvám se za zpoždění. "

Má omluva prošla bez povšimnutí. Spojila jsem dlaně na chladném mramoru a nemohla se zbavit pocitu pozorování. Dante mi přímo propaloval díru do obličeje. Ve zlomku vteřiny, kdy se naše pohledy střetly odhalil dvě řady zubů v úsměvu. Páni. Nejsem imunní. Jeho tílko vypadalo propoceně ale odhalovalo jeho ruce pokryté inkoustem. Raději jsem se odvrátila než abych zjišťovala něco navíc. K mé smůle jsem zachytila jen polovinu věty strýčka Micka.

„...Jack nebo já tě můžeme vystřídat u vás doma aby jsi byla taky na čerstvém vzduchu a mohla se věnovat škole."

Překvapeně jsem zamrkala a snažila se rozluštit smysl věty. Nezabralo to. Všichni se na mě dívali a čekali odpověď.

„Ehmm, cože?"

Strýček Mick se zachmuřil.

„Říkal jsem, že není rorblém aby jsme tě já nebo Jack na den nebo dva u hlídání Helen zastoupili."

Teď to dávalo smysl. Usmála jsem se ale nabídku zamítla. Mámina chřipka polevila. Měla jen horečky, které včera odpoledne klesly a zůstaly na zvýšené teplotě. Nejhorší bylo občasné zvracení, jinak byla v pořádku. Dnes se cítila o moc lépe.

„Nemyslím si, že to bude třeba. Dnes konečně vstala, je na tom každým dnem lépe."

Shawn mě na sebe upozornil, když mě letmo šťouchnul do ramene.

„Ale tvůj strýc má pravdu. Máš poslední možnost. Můžu tě někam vytáhnout, třeba znovu na pláž. Myslím, že i holky budou nadšené, když někam vyrazíme. Na chvíli by jsi upustila páru."

Kousla jsem se do rtu. Tahle konverzace nebyla zrovna příjemná. Zvlášť když jen pár metrů ode mne stála osoba u které jsem se děsila, že přeskočí tuhle vzdálenost a udělá něco nerozumného.

Dante

Žárlivost je děvka. Nepochybně se ti dva znali a pláž? Tenhle frajírek viděl Beauty v plavkách? Kdy?! Zuřil jsem jen z té myšlenky. Potřeboval jsme na vzduch a nebo do něčeho praštit. Počítal jsem s tím, že Beauty tu bude mít přátele ale poznám, když chce někdo sbalit holku. Vsadím se, že tenhle idiot byl ještě panic.

„Můžeme jít do klubu nebo do kina. Můžu něco zařídit.ׅ"

Ztuhnul jsem a obrátil pozornost k pultu. Ten kretén jí vážně dělal návrhy. Kino a klub, velmi originální. Tohle zabírá na holky na základní škole. Zatím jsem se držel na uzdě ale jen stěží. Nejvíc mě štvalo, že o tom Beauty přemýšlí. Skoro jsem chtěl zatřást jejími rameny. Nepůjde na rande s nikým. Mám své vlastní plány s ní v hlavní roli.

„Děkuju za nabídku, ale nevím. Musím ještě sehnat pár věcí před odjezdem a tak."

Beauty vzhlédla. Pokud tím „pár věcí" měla něco společného se mnou nebyl jsem proti i já měl pár věcí, které jsem musel rychle udělat. Čas mě tlačil.

Suzannah

Konečně přišli zákazníci. Chtěla jsem té malé rodině, která zaměstná mého strýce i Danteho k práci děkovat. Akorát, že teď jsem zůstala se Shawnem sama u jednoho z volných stolů. Shawn byl milý opravdu. Nevím, kde vzal mé číslo. Já se mu na to jeho neozvala i když těch několik čísel bylo stále na mém předloktí. Přehlížela jsem jej, jako kdyby tam nebylo. Podle mého mínění měl v tomhle prsty Jack. Se Shawnem jsem si vyměnila několik zpráv. Ptal se mě na jednoduché věci. Zda potřebuji pomoc. Jak se má moje máma nebo jestli jsem v pořádku. Bylo to jako mít ohleduplného přítele. V bytě mi bylo fajn, ale tady jsem si cítila jako na bitevním poli. Pořád jsem se na židli ošívala a přála si aby tady nebylo takové horko. Přísahám, že jsem v zátylku měla díru.

V dlaních jsem svírala ledovou sklenici s džusem. Byla jsem zaujatá kapkami, které se srážely na skle a pomalu stékaly na mojí horkou kůži.

„Jack měl pravdu. Nelíbí se mi vaše nová obsluha. "

V krku se mi vytvořila překážka. Shawn se díval na něco nebo spíše na někoho za moje rameno a přitom popíjel ze své sklenice s pitím. Na pažích jsem ucítila chladný vzduch.

„Mně přijde milý."

Tohle byla chvíle, kdy jsem si měla připlácnout dlaň na ústa. Shawn zbystřil. Studoval mě pohledem.

„Vy se znáte nějak blíž? Všiml jsem si, že se po tobě dívá."

Byla jsem jen kousek od toho, abych svůj džus vyprskla na podlahu. Stěží jsem se udržela. U Shawna to vyvolalo příjemný smích. Nesmál se jako Dante. Hloupá myšlenka. Shawn se smál přitažlivě. Zaklonil hlavu až mu žíly na krku vystoupily a neskrýval to.

„Měla by ses vidět Bayerová."

Červeň mi stoupala po krku. Chtěla jsem zmizet, propadnout se do země. Shawn si toho musel všimnout, zvážněl.

„Promiň, jestli jsem tě nějak urazil. Fakt jsem rád, že jsi se chtěla sejít. Neozvala ses od našeho posledního setkání."

Dívala jsem se kamkoliv jinam, jen ne na Shawna. Já vážně neumím lhát.

„Hej, to je v pohodě. Chápu to. Musela jsi toho mít s mámou hodně. Mám návrh. Půjdeme tancovat. Zavolám to i Sarah, určitě svolá i ostatní. Můžeme jít spolu."

Udělej něco, Suzannah..dělej! Vlastně mi tohle říkaly jen moje myšlenky. Zbytek těla se odmítal pohnout. Možná to bylo tím, že jsem se snažila nesoustředit na to jak Shawn drží mojí dlaň a svým palcem kroužil po mé pokožce. Úplně jsem zpanikařila, totálně. Vytrhla jsem ruku z jeho sevření a vyskočila ze židle jako kdybych se popálila.

„Musím něco zařídit,dej mi pár minut. Na něco jsem si vzpomněla."

A dala jsem se na zběsilý útěk. Proběhla jsem kolem kuchyně bez povšimnutí a nahoru po schodech. Srdce mi bylo jako splašené. Oh, páni... co se to stalo? Uklidňovala jsem splašené nervy, když jsem si uvědomila, že slyším i jiný zvuk. Tekoucí voda, sprcha. Zamračila jsem se protože to nedávalo smysl. Stála jsem uprostřed kuchyně mého strýce a bratrance a... nového nájemníka. Zvuk vody přestal. Musím odsud. S přáním nevydat žádný zvuk jsem se otočila a začala couvat ke dveřím. Vycházelo to. Otevřela jsem dveře napůl cesty, když jsem najednou ucítila teplo a vlhkost tisknoucí se na moje záda. Rozložitá a svalnatá ruka se natáhla kolem mojí hlavy a zavřela mi dveře před nosem. Zamrzla jsem stojící tváří tvář dřevu. Na záda se mi nepochybně tiskl Dante, měla jsem jeho ruku jen kus od sebe a jeho dech mě lechtal na uchu. Vůně mýdla a toho, co jsem si pamatovala zaplnila můj nos. To rozhodně nebylo dobré.

„Je neslušné vejít bez zaklepání."

Nedokázala jsem se ani pohnout. Vydat ze sebe hlásku mě stálo nadlidské úsilí.

„Tohle je můj domov."

Proklínala jsem samu sebe, když se ozvalo cvaknutí zámku. Dante otočil klíčem. Byla jsem v pasti. Ruka sjela ze dveří na moje rameno, postupovala níž po mé lopatce až na můj bok. Otřásla jsem se, když mě Dante otočil. Emma by určitě použila mnoho výrazů její slovní zásoby kdyby byla na mém místě. Já se jen snažila dívat kamkoli jen ne na Danteho odhalený hrudník. Byl právě ve sprše, proboha!

„Myslel jsem, že máš rande s panem Neschopným tam dole."

Danteho hlas zhrubl a já se najednou přesunula myšlenkami úplně jinam než bylo vhodné. Svojí druhou rukou, kterou nedržel můj bok mi zvedl bradu. Dívala jsem se do stejné tváře, tmavých očí. Jen jeho vlasy byly jiné.

„On není neschopný."

Ani jsem tu větu skoro nestačila dokončit. Byl to okamžik a já byla najednou zády přitlačená na dveře. Nebolelo to, ale šok musel být zřetelný v mojí tváři.

„Na to kašlu. Chodíš s ním?"

Žárlil snad? Proč? Bylo těžko uvěřitelné, že by někdo jako Dante Owens mohl na Shawna žárlit. Dante zabořil tvář do prohlubně mezi krkem a ramenem. Všechen vzduch opustil mé plíce s tichým „Ne" Zdálo se, že Danteho moje odpověď potěšila. Nicméně mě nenechal jít.

„Spala jsi s ním?"

Co? Tahle otázka mě připravila o všechna slova. Urazila mě. Otočila jsem hlavu opačným směrem. Dante posunul své ruce výš.

„Musím to vědět. No tak Beauty..."

Ta hloupá přezdívka. Roztopila moje vnitřnosti.

„Ne."

Tentokrát jsem myslela, že má odpověď byla špatná. Dante mne pustil. Oběma nohama jsem stála na zemi a upravovala svoje oblečení.

„Dej mi svůj mobil."

Co? Má hlava vystřelila a pak jsem se odvrátila. Dante měl nízko omotaný ručník kolem pasu. To nebylo dobré, to vůbec nebylo dobré. Kdyby se tohle dozvěděl Mick a nebo Jack nebo moje máma tak...

„Už jsem ti říkal, že je to sexy když se červenáš ale fakt potřebuju tvůj mobil. Vím, že je ve tvé zadní kapse."

Se zmatkem a zvědavostí ve tváři jsem Dantemu podala svůj mobil. ani nemrknul, když si ho vzal a začal ťukat na displej s vrozenou cílevědomostí.

„Co to děláš?"

Ani nezvedl hlavu od své činnosti.

„Volám z tvého mobilu na ten svůj."

„Proč by jsi to dělal?"

Dante odpověděl pohotově. Rychlostí které jsem nedokázala odporovat sáhl po mém předloktí. Obrátil kůži na světlo v místech, kde jsem měla stále několik pobledlých čísel.

„Proto aby jsem se vyhnul hledání jedný holky po půlce států."

Hleděli jsme si do očí. Netušila jsem, jak odpovědět. Zatím jsem ještě neměla možnost si s Dantem promluvit a ani teď to nevypadalo na vhodnou příležitost. Někdo se snažil dobývat do kuchyně. Zámek rachotil.

„Hej, Suzan jsi tam?"

Strýček Mick se marně dobýval dovnitř a já tam stála s bývalým motocrossovou hvězdou, která se chránila jen ručníkem přes boky. Pokud tohle strýček Mick uvidí, tak to nedopadne dobře.

„Měl by ses jít převléct pokud nechceš, aby tě našel strýček Mick a přišel jsi.... o no, citlivé partie."

Nemohla jsem uvěřit, že jsem to řekla. Na Danteho tváři zahrál úsměv. To byl ten úsměv, který jsem hledala. Upřímný, tajemný. Ten, který změnil drsné na jemné. Teď se ode mne Dante vzdaloval do vzdálenějšího pokoje.

„Tohle je má holka."

Nerozuměla jsem tomu ale jeho poslední slova mě nutila k úsměvu, když zmizel za zavřenými dveřmi pokoje. Až teď mi došlo, že ten ručník byl růžový, patřil mně. Jediný ručník, který jsem tu měla pro nouzové případy. Ironické.