Suzannah

Bylo to zvláštní, jak se celá situace najednou obrátila. Všechno jsem svýma očima vnímala, jako v nějakém zpomaleném filmu. Dante zastavil, elegantním pohybem sesedl z motorky, přesně tak jako jsem to viděla snad tisíckrát předtím. Udělal to po každé, když projel cílovou, stejným způsobem. Sňal helmu, a pak věnoval úsměv všem novinářům a kamerám, které jej sledovali.

Momentálně, ale chyběli všechny ty kamery, fotoaparáty a hlasy fanoušků. Dante také neměl žádnou ze svých závodních kombinéz, ale jen černé džínsy, a koženou bundu. Dokázala jsem tam jen stát na místě, a vstřebávat informace, dívat se.

Jack se energicky pohyboval, poháněný vztekem, nezastavil se ani když na něj Lissa překvapeně zavolala. Ani Shawn, natož Peyton netušili, co se děje, ale já to věděla, a Jack jakbysmet.

Dante se zastavil, zatímco Jack se neúprosně blížil, pravděpodobně s úmyslem, bývalému závodníkovi, ublížit. Přesto se Danteho pohled střetl s tím mým. Vyzýval mě, hodnotil a poznala jsem i moment, kdy se jeho tělo napjalo, kvůli blízké přítomnosti Shawna vedle mne.

Ještě pevněji jsem sevřela kytici růží v dlaních a polkla.

„Ty seš bezpáteřní, hajzl!" bylo to první, čím Jack Danteho uvítal. Stála jsem na místě jako přikovaná, pohledem ulpívala na scéně přede mnou. Zatímco ostatní přihlíželi se zmatkem v očích, nebo tak jsem si to alespoň představovala.

Ve vzpomínkách jsem se přenesla do minulosti, do doby před několika měsíci, kdy jsem byla svědkem krvavé roztržky mezi Dantem a Nicem Collinsem. Dante nebyl rváč, ale věděla jsem, že se dokáže bránit. Jaké byly jeho šance proti Jackovi jsem nehodlala zjišťovat. Žaludek se mi zkroutil, když Jack provedl první úder. Strčil do Danteho hrudi natolik, až se zapotácel.

Tehdy vykřikla jak Lissa, tak i Peyton. Shawn zakřičel Jackovo jméno, předtím než sám vykročil, aby věci urovnal.

Neslyšela jsem, co dalšího Jack řekl,ale odhadovala jsem, že jen spoustu dalších nadávek a ne příliš milých věcí. Teď už se k roztržce přidal i Shawn, snažil se Jacka uklidnit, dostat jej pryč od Danteho, který vypadal, že se snaží jen bránit. Ani jedinkrát Jackovi neoplatil úder.

V ten moment se ve mně cosi zlomilo. Zmohla mě neustálá únava z téhle celé šarády.

„Dost!" křičela jsem, ale vůbec nereagovali.

„Řekla jsem dost, zatraceně! Klení nepatřilo zrovna k mému obvyklému slovníku, ale tahle situace si to vyžadovala. Vedl mě čistý instinkt. Překonala jsem vzdálenost od místa, kde jsem stála k místu, kde se odehrávala roztržka. Nutno podotknout, že já Lissa a Peyton, jsme už nebyly jedinými diváky.  

„Jacku, nech ho na pokoji!" Slova vycházela z mého hrdla skoro sama. Jedna z mých paží zachytila Jackovo rameno zatímco má druhá dlaň skončila uprostřed Danteho hrudníku. Vzdáleně jsem vnímala, jak se oba mužské hrudníky rychle zvedají a klesají. 

„Nezasloužíš si jí!" vyštěkl Jack zuřivě, a nebýt Shawna, který jej držel oběma pažemi v bezpečné vzdálenosti, Dante by schytal další úder.  Přesto Jack stále bojoval se stále zmateným Shawnem, který mi věnoval více než jeden tázavý pohled. 

„Uklidni se, vyřídím si to sama," pronesla jsem mnohem klidnějším hlasem a s mnohem větším sebevědomím, než jsem doopravdy cítila. Až tehdy se Jack uvolnil. Tělo už neměl tak napjaté, ani se nesnažil na Danteho zaútočit. Jen vrhal vražedný pohled vpřed a jediným prudkým pohybem se vytrhnul z Shawnova držení. Během okamžiku jsem to byla já, kdo stal terčem nelítostnému pohledu. Náš vzájemný oční kontakt trval jen pár okamžiků, pak se Jack pohnul, udělal pár kroků ke mně a naklonil se k mému uchu. 

„Končím, už nemám sílu toho idiota chránit. Vyřeš si to, Pískle. Já jedu domů." 

A s těmihle slovy mě Jack obešel. Lissa byla okamžitě po jeho boku a ke mně vyslala téměř omluvný pohled. V krku se mi vytvořila překážka, jak jsem jen pozorovala vzdalující se záda svého bratrance, který mě vždy chránil.

„Vysvětlí mi někdo o co tady sakra jde?!" ozvala se také Peyton, ale já ji vnímala jen vzdáleně. Spaloval mě vztek.  

„Ty ses úplně pomátnul?!" Vykřikla jsem tak hlasitě, až jsem sama sebe překvapila. Veškerá má pozornost patřila Dantemu, který se nepohnul ani o jeden hloupý centimetr zatímco jsem k němu mířila. Naopak vypadal až nepatřičně potěšen a já měla víc než chuť mu setřít ten úsměv z tváře. 

„Ty si myslíš, že mi jako není jasné, o co tady jde?!" 

„Abych řekla pravdu, tak já nemám nejmenší tušení, o co tu jde," bylo slyšet za mými zády. 

„Tak, aby bylo jasno," kytici růží jsem sevřela v jedné ruce, zatímco ukazováček mé druhé ruky skončil zabodnutý do Owensova hrudníku. 

„Nerozkazuješ mi, nepatřím ti, a ať mezi námi bylo cokoliv, tak..."

„Tak co?" skočil mi Dante do řeči, a k tomu ještě arogantně pozvedl obočí. 

„Myslíš, že nevím, proč jsi přijala to jeho rande?" Nemusela jsem se ani otočit, aby mi došlo, že Dante přímo propaluje očima Shawna. Možná jsem to byla já, kdo byl předtím ve vedení, ale teď to byl Dante, kdo celou situaci ovládal. 

„Nech mě hádat... je milý, má diplom, nebo studuje, je to ten přesný typ kluka od vedle... bezpečný typ." 

Každé slovo, které Dante vyslovil bylo jako kyselina. Zařezávaly se do mě jedno po druhém, a moje končetiny se odmítaly pohnout nebo udělat jakýkoliv pohyb na protest. 

„Víš, co je ale děsná smůla? Ty nic z toho nechceš..."

„Jak můžeš vědět, co já chci?!" obořila jsem se, a můj vztek opět vyletěl k výšinám. Zároveň jsem nenáviděla sama sebe za to, že jsem si plně uvědomovala Danteho blízkost, na povrch se draly vzpomínky, které jsem chtěla nechat navěky pohřbené. 

„Přiznej, že miluješ vzrušení při závodech, tu rychlost, cestování, umění..."

Danteho slova pokračovala, a já jen odmítavě kroutila hlavou. Chtěla jsem protestovat, vyvrátit jeho slova, ale hluboko uvnitř jsem věděla, že má pravdu. 

„Suzannah." Malý svět, co se kolem mě vytvořil se rozplynul, a já se ocitla zpátky v realitě.  Peyton stále jen kousek ode mne. Sledovala mě poněkud ostražitě, a po jejím boku stál Shawn, ale z nějakého důvodu jsem se mu nedokázala podívat do očí. 

„Co jít támhle stranou, a promluvit si?"

„Vezmu tě domů." Pronesl nekompromisně Shawn a jeho dlaň se po mě natáhla.

„Ty se jí kurva ani  nedotýkej," zavrčel ta slova Dante a jedna z jeho paží si mě ještě blíže přitáhla k pasu.  Automaticky jsem se od něj odtáhla, a tentokrát mě nechal jít. Přidala jsem se k Peyton, která mě odtáhla do vzdálenějšího kouta parkoviště. 

„Tak fajn, můžeš to vyklopit," prohlásila. Náušnice se jí zaleskly v uších ve světle pouličních lamp jako malé diamanty. Zkoumavýma očima mě sledovala a teprve když jsem jen pokračovala v mlčení se dopálila.

„Ok, tak tedy jinak... co ta scéna měla znamenat? Mezi tebou a Billym..."

„Nejmenuje se Billy," přecedila jsem skrz zaťaté zuby, a ruce si založila na hrudníku. Koutkem oka jsem viděla jak se Shawn baví s Dantem a srdce se mi v tu chvíli propadlo, až do žaludku. 

„Hej, sem se dívej! Peyton se vyjádřila dost jasně, když si stoupla do mého zorného pole, a mně bylo jasné, že ze mě vypáčí pravdu jakýmikoliv způsoby. 

„Kdo je to?" Odkázala ledabyle prstem za její záda.  Stiskla jsem čelisti pevně k sobě a odmítala promluvit. Mohla jsem prakticky vidět, jak se Peyton v hlavě otáčejí kolečka.

„Měla jsem vědět, že na něm něco nehraje...je až příliš sexy pro jméno jako je Billy, a navíc z tebe nespustil oči, i když mám na sobě tyhle šaty a... O MŮJ BOŽE!"

Byl zřetelný moment, kdy si Peyton spočítala kolik jsou dvě a dvě dohromady. Zorničky se jí šokem rozšířily, brada klesla.

„Já věděla, že je mi ta tvář povědomá! To je Owens! Dante Owens!" Peytonin hlas přeskočil do obdivuhodných výšek, a já si byla naprosto jistá, že ji muselo slyšet celé parkoviště. Potlačila jsem reflex zacpat jí ústa, ale už bylo pozdě. Její strategické výpočty pokračovaly.

„Moment, takže když jsi Sarah říkala o tom závodníkovi se kterým jsi měla aférku...." Peyton si musela všimnout mého šokovaného výrazu, protože změnila přístup.

„Neviň ji z toho, že mi to prozradila. Skoro jsem to z ní vymlátila násilím, vážně... teda, páni. Nemůžu tomu uvěřit. Není divu, že Shawn nemá šanci, vždyť se podívej na něj!"

„Peyton!" zasyčela jsem na ni, a ta zmlkla. 

„Nojo, nojo... nemůžu si pomoct."Odpověděla, zatímco otevřela svojí kabelku. Přesto mě stále sledovala.

„Ok, naladíme na vážnější notu... jak jsem řekla, Sarah mě o všem informovala, a podle toho, co vím... sakra, holka. Vždyť on je světoznámý závodník, a teď dělal několik týdnů číšníka ve vašem podniku?! Musíš si s ním promluvit..."

„Peyton, on vzal ale na rande tebe!" skočila jsem jí do řeči, a to ji umlčelo. 

„A ty jsi přijala Shawnovo rande," ušklíbla se nazpět a nápadně mrkla na značně poničené růže v mých rukách. 

„Řeknu ti, co teď uděláme. Vrátíme se tam, urovnáme to, a pak stačí říct jediný slovo, a já tě sama odvezu domů. Platí?"

Až pozdě mi došlo, že Peyton to myslela jako pouhou řečnickou otázku. Nedala mi šanci na odpověď, místo toho mě popadla za loket a táhla mě k místu kde stál Shawn zírající do země, a Dante, který se naopak opíral o tělo své motorky, a spaloval mě svým vlastním pohledem. 

„Věnuj mi vteřinku, můžeš se mi tady podepsat?" Dante zamrkal na usmívající se Peyton, která k němu napřáhla ruku. Byla to propiska a psací blok. Pokrčila jsem rameny.

„Uhádla, kdo doopravdy jsi."

Dante si ji podezřívavě přeměřil, než se natáhl a naučenými pohyby přejel špičkou pera po papíru. Peyton neváhala ani vteřinu, než schovala propisku, vytrhla stránku s podpisem a velmi okatým gestem si ji nacpala do výstřihu. 

„Díky mockrát, za podpis. Nicméně, fakt nesnáším, když se mnou kdokoliv vyjebává a tahá mě za nos, takže..."

Peyton svoji řeč ani nedokončila, ale její facka byla víc než bezchybná. Dante nic nečekal, plesknutí bylo perfektně slyšitelné, až jsem sebou trhla. Podle Danteho ohromeného výrazu a toho, jak se držel za čelist nebyla ani nijak jemná. 

„Fajn, to jsem si zasloužil," zamumlal, a mnul si ublíženou část tváře.  

Naopak Peyton se usmívala jako sluníčko, a svůj pocit vítězství si užívala. Z rozesmáté Peyton mi pohled přeskočil na Shawna a chlad mi přeběhl po páteři, z toho co jsem si přečetla v jeho výrazu. Z části zradu, ublížení i bolest, a kdoví, o čem předtím s Dantem mluvili. Obešla jsem Peyton a přistoupila k němu. 

„Můžeme si promluvit?"

Shawn kráčel se mnou po mém boku, a já cítila jak se mi Danteho pohled zabodává do zad. Bylo to zvláštní a tíživé.

„Chci se ti omluvit," začala jsem, ale Shawn mě zastavil.

„Mělas mi to říct. Cítím se jako naprostý idiot, Suzannah." Výčitky v jeho hlase byly dokonale slyšet, stejně jako bolest i vztek. Sklopila jsem pohled k zemi. 

„Předtím jsem měl pocit, že já využívám tebe, ale ono to bylo vlastně naopak... jsi fajn holka, ale s tímhle," mávl neurčitě Danteho směrem, "... s tím se nemůžu měřit, Suzannah."

Zavládlo mezi námi dlouhé trapné ticho. Hrozně jsem se cítila já, i Shawn. Jediné uvolněnější gesto bylo to, když si Shawn vjel dlaní do vlasů a dlouze vydechl.

„Odvezu tě domů..."

„Ne." promluvila jsem a hrdlo se mi stahovalo. Zcela se mi převracel žaludek z pocitu, že bych musela přežít i cestu se Shawnem zpátky.

„Řeknu Dantemu, aby mě odvezl."

Shawnův výraz ztvrnul, jakmile jsem vyslovila to jméno, ale já to nemohla zastavit. Přikývl, a už nepromluvil. Pomalu jsme se vraceli zpátky, i když Shawn se v jednom okamžiku odpojil a zamířil ke svému autu, všimla jsem si, že i Peytonino auto už z parkoviště zmizelo. 

Zbyla jsem jen já, a Dante. On čekal, a já k němu kráčela přes poloprázdné a tiché parkoviště. Nakonec jsem stanula přímo před ním. Znovu jsem si očima prohlédla jeho vzezření, a neubránila se ženskému uznání. On sám věděl, že vypadá dobře. Jeho póza těla to křičela dos věta stejně jako pozvednutý koutek rtů. 

„Teď, už jsi spokojený?"  

Dante se naklonil, a podal mi jeho vlastní helmu, zatímco přehodil nohu přes stroj a nastartoval. Zvuk motoru se rozburácel okolím, stejně jako můj srdeční tep. 

„To mi budeš muset říct ty, Krásko."

Já nevím jak vy, ale já si nejvíce užila psaní scény, kdy Dante dostal od Peyton facku. :D