Suzannah

„Jacku, udělej to ještě jednou a já přísahám, že tě praštím po hlavě!" okřikla jsem svého jediného bratrance již potřetí a prudce se ohnala po jeho všetečných rukách, které se pokoušely ukrást další nazdobený zákusek. Byl však rychlejší a lehko se vyhnul chabému pokusu.

„Pískle, nevyváděj," uculoval se Jack a bez sebemenší námahy se vyhoupl na kuchyňský ostrůvek v kuchyni. Ještě že strýček Mick nebyl nikde v dohledu. Otočila jsem se zpět ke své práci. Čekala na mně tuna cukrové polevy, a asi tak stovka čokoládových košíčků, co potřebovaly doladit. Jednalo se o zakázku pro jednu z dobrých přítelkyň mé matky na oslavu narozenin.

Utřela jsem si ruce do zástěry a popadla zdobící sáček. Snažila jsem se soustředit a tvořit dokonalé kopie a sladké skvosty jak se patří. Jen Jack mě dost znervózňoval.

„Víš, rád bych ti pomohl fakt, ale... "

„Ano, já vím, Jacku. Snědl bys je," odpověděla jsem a věděla, že Jack se teď dozajista usmívá od ucha k uchu, jednu ze své kolekce kšiltovek má naraženou hluboko do čela a přesto mě pozoruje.

„Přesně tak, Pískle. Navíc si musím držet dobrou figuru. Chráníš mě od toho, abych neztratil formu."

Obrátila jsem oči v sloup. To, určitě. Jack si nemusel dělat starosti s tím jak vypadal. Nemusel trávit hodiny hodiny v posilovně. Pracoval tady, každý den prakticky od dětství a byl to především jack, kdo měl na starosti sklad potravin. Přenášel těžké krabice, bedny, nádobí. Volný čas trávil u pobřeží, protože surfoval. O dívky neměl nouzi.

„Už zase máš ten výraz., ozvalo se za mými zády a já ještě pevněji sevřela sáček, což mělo za následek větší množství růžové polevy, než jsem potřebovala. V hlavě jsem zanadávala a sáhla po noži, abych škodu napravila.

„Nevím, o čem to mluvíš," zamumlala jsem a snažila se, aby byl můj tón, co nejmíň zaujatý.

„Kecy, jasně, že víš."

Jack seskočil na podlahu a já věděla, že se schyluje k výslechu. Koutkem oka, jsem viděla, jak se Jackovo tělo opřelo vedle mě. Očima zkontroloval moji práci a beze studu si nabral plnou lžíci barbie polevy. Zmohla jsem se jen na ošklivý pohled, který se minul účinkem. Pokračovala jsem v práci, jako kdyby se nic nedělo. Klimatizace mi dýchala za krk a ani to nepomáhalo. Pořád jsem musela přemýšlet o tom, co jsem si přečetla v novinách a také na internetu. Opravdu se to stalo? Emma a Ryan se rozešli?

Nechtěla jsem tomu věřit, ale Emma mi nezvedala telefon, neodpovídala ani na zprávy. Nic. Vadilo mi to. Dříve jsme si říkaly prakticky vše, ale teď se věci měly jinak. Chybělo mi to. Ona by věděla, co dělat s Owensem. Dost možná by její plány zahrnovaly jistá drastická opatření a spoustu nadávek na jeho osobu, ale podpořila by mne. Jenže ona tu nebyla. A když už jsem narazila na svůj kámen úrazu, ani Dante nikde nebyl. Jeho směna ještě nezačala. Co vlastně dělal, když zmizel do města za svými záležitostmi?

Byla jsem natolik ponořená v myšlenkách, že jsem vůbec nevnímala, když mi jack luskl prsty před nosem.

„Haló, Země volá, Pískle. Probuď se." Zamrkala jsem přímo na Jacka, který mi dával vědoucí pohled.

„Vůbec nevnímáš." Obvinil mě. abych odvedla pozornost, popadla jsem tác s hotovými zákusky a zamířila s ním k lednici. Jack ani na okamžik nezaváhal, dlouhými kroky mě předběhl a galantně mi otevřel. Vložila jsem tác do chladu.

„Pokud by tě to zajímalo, tak jsem předtím říkal, že se dnes večer chystáme jít na film do kina, a ty bys mohla jít s námi, Pískle."

Chystáme? My? Film?... Během okamžiku se mi v hlavě rozsvítila poplašná světla. Má matka určitě znovu udělala tu věc, kdy Jackovi domluvila, aby mě dostal ven. Do společnosti jak ona říkala. Ne, díky... Nejsem tak zoufalý případ.

„Nemůžeš říct ne, Pískle."

Říká kdo?... Mračila jsem se na mísu s polevou, když jsem já i Jack uslyšeli nezaměnitelný zvuk zvonkohry nade dveřmi, ohlašující zákazníka. Zmateně jsem mrkla na hodiny. Ještě nebylo otevřeno. Za chůze jsem si odvazovala zástěru a následovala Jacka z kuchyně.

„Myslel jsem si, že jste to vy." Vykřikl Jack a rozhodil paže. Přepadla mě zvědavost, ale i já jen o okamžik později zjistila, kdo jsou naši hosté.

Hlavní uličkou mezi stoly procházel Shawn a v závěsu za ním napůl poskakovala Peyton.Vlasy jí poletovaly kolem tváře ve stejném rytmu jako se ona pohybovala.Vynutila jsem si na tvář úsměv, a cítila jak se mi červeň vkrádá do tváří. Shawn na mě upřel pohled hned, jak si mě všiml a jeho úsměv se ještě víc rozšířil.

„Peyton, jak vidím, máš v sobě pravidelnou dávku kofeinu." Mrknul Jack na Peyton, která se vyhoupla na barovou stoličku jako kdyby to byla ta nejjednodušší věc na světě.

„Tobě taky dobré ráno, Jackie." Uculila se ona na oplátku a pak se její oříškové oči zaměřily na mě.

„Ahoj, Suzannah. Ráda vidím, že už je ti líp. Sarah mi řekla, že jsi na tom nebyla moc dobře."

Peyton vypadala, že má opravdu upřímnou starost o mě, a to mě překvapilo. Nicméně jsem přikývla a cítila mírné rozpaky.

„Už jsem v pořádku, díky. Můžu vám něco nabídnout?" vypadlo ze mě a na Shawna jsem se podívala jen zkrátka. Posílal mi zprávy, když jsem byla nemocná. Vyměnili jsme si několik frází, a panovala mezi námi zvláštní atmosféra.

„Ne, díky. Shawn mě veze na ranní přednášku. Jen jsme se tu tak zastavili, když jsme měli cestu kolem... žejo, Shawne?"

Věděla jsem, že mi něco uniká, podle toho jak sladce se Peyton usmála a otočila se k Shawnovi, který jí propaloval nelítostným pohledem.

„Vlastně jsme se teď tady s Písklem bavili o tom večerním kině." Pronesl uvolněně Jack a přehodil mi paži kolem ramen. Necítila jsem se úplně nejlíp, když na mě najednou Peyton i Shawn upřely svoje pohledy.

„Vážně? Doufám, že půjdeš. Alanna má zkoušky, Sarah má plány s Frankem, už takhle to vypadá, že síla estrogenu bude v menšině, víš jak to myslím."

Peyton vypadala skoro zoufale jak moc bylo vidět, že chce, abych šla. Nicméně jsem pořád trvala na záporném rozhodnutí.

„Peyton má pravdu. Holky a Frank odmítli jít na poslední chvíli. Mám lístky navíc, co nemůžu vrátit, takže... klidně je jeden z nich tvůj."

Jack mě stále držel kolem ramen a vypadalo to, že mě nehodlal pustit. Shawn mě pozoroval, s lehkým úsměvem, ale koutek úst mu lehce cukal.

„Myslela jsem, že jsi říkal, že večer taky nikam nejdeš." Přerušila atmosféru Peyton a znovu byla zpražena úsečným pohledem.

„Nic takového jsem neříkal, Peyton. Pleteš se." Oznámil Shawn rázně a pohledem opět vyhledal mě.

„Jo, jasně, tak to jsem se asi musela zmýlit." Zamumlala Peyton.

„Víte, já..." začala jsem se odtahovat od Jacka a tehdy Shawn zamrkal ve zmatku a natáhl ke mně ruku.

„Nemyslím to jako rande, ale jen jako takové přátelské povyražení. Vážně, o nic nejde..."

Všichni se na mě dívaly jako kdybych byla na nějaké výstavě. Peyton plná zvědavosti, Shawn nadějně a Jack, kromě toho, že mi drtil rameno, vysílal očima jasně vyzývavou zprávu. Pokud půjdu, máma aspoň nabude dojmu, že mám nějaký společenský život, a nebude mít lítostivý pohled v očích, kdykoliv se uvidíme.

„Dobře, tak já tedy půjdu." Vydechla jsem, a Jack mě konečně pustil.

„Fajn, perfektní, Pískle. Sejdeme se před kinem v půl osmé. Shawne, vyzvedneš jí, žejo? Musím vyzvednout Lissu."

Maličko jsem ztuhla, když mi došlo, že Lissa je Jackova současná přítelkyně. Z myšlenky, že mě vyzvedne Shawn se mi pohnul žaludek.

„Můžeš se spolehnout, dám na ní pozor." Zazubil se Shawn a já musela přiznat, že měl hezký úsměv.

„Perfektní, tak jsme tedy domluvení." Pronesl Jack věcně a pohledem zkontroloval hodiny, stejně jako já. Mírně jsme se zhrozila. Do otvíračky zbývalo jen necelých patnáct minut. Veškeré židle byly ještě stále obrácené vzhůru nohama na stolech, a to jen kvůli tomu, že jsme se s Jackem trochu opozdil.

Pustili jsme se do práce a Shawn se nabídl pomoct. Peyton s naléhavým výrazem seskočila ze stoličky.

„Odskočím si, než vyrazíme. Já věděla, že si nemám dávat to dvojité frapuccino."

A zmizela v chodbě vedoucí na toalety.

Dante

Debil... Nic mi nemohlo tak zkazit ráno. Vstal jsem brzo, jen proto, abych vyřídil několik pochůzek ve městě. Sešel jsem se s právníkem, abych si udělal pořádek ve svých financích, a rozhodl o dalších krocích. Připraven na ranní směnu, a také na to, že uvidím Krásku, jsem se vrátil do práce v dobré náladě.

Zadním vchodem pro zaměstnance jsem vešel, a uslyšel hlasy. Nečekal jsem tu nikoho jiného kromě Jacka a Suzannah. Spletl jsem se. Ukryl jsem se v kuchyni, a čekal. Slyšel každé zkurvené slovo. A na konci ve mně vřela krev. Neexistovalo nic jako přátelský povyražení, ne když ten debil svlíkal mojí holku očima. Slyšel jsem dost na to, abych měl chuť odkrýt svoje krytí a odejít.

Copak si Suzannah vůbec neuvědomovala, co dělá? Po včerejšku jsem si myslel, že pochopí, že se věci vyvíjejí správným směrem, a já jí pozvu na normální rande. Nečekal jsem tohle. Ucítil jsem hnusný pocit v hrudi. Stejný jako když jsem tehdy našel jen rozházenou postel a dívka, se kterou jsem tam strávil celou noc, byla pryč.

Poháněný pocitem vzteku a chuti na nikotin jsem se vydal ke schodišti, když jsem uslyšel kroky v chodbě.

„To je prostě perfektní. Takže to znamená, že budu jako páté kolo u vozu, skvělé..." Mumlala si dívka, která se předtím zapojila do konverzace a zmizela na dámských záchodech.

Byla docela malá, vlasy tak k ramenům ve zvláštní zlaté změti. Ne, tak docela můj typ, ale já už před delší dobou zjistil, že můj typ je striktně nastavený na zrzavé vlasy, zelené oči a pihy po celém těle, které jsem zatím neměl možnost ještě prozkoumat za denního světla.

Přesto jsem se rozhodl chopit šance. Ze skříně jsem popadl čistou zástěru a uvázal si jí kolem pasu, do ruky si vzal jednu z prázdných beden a pak už zbývalo jen čekat. Jen jsem doufal, že jsem kvůli plaché Krásce neztratil většinu svého šarmu. 

TŘETÍ PĚKNĚ ZA SEBOU! Musím se pochválit! A stále mě to baví, navíc jsem teď v části příběhu, která mě VELMI, VELMI, VELMI baví, takže tím lépe... 

Moc děkuju za veškeré komentáře, mám jen radost z toho, že i když mám mezi kapitolami pauzy, a je fakt, že jsou nemalé, tak se stále čtenáři najdou. 

A prosím, nezlobte se na mě za to, jak se to teď v téhle kapitole vyvinulo... pravděpodobně tušíte, co bude následovat, není tak těžké to odhadnout. :D