Emma

Ok, holka, uklidni se... Jen přežiješ dnešní večer. Vlastně stačí, když se dostaneš na konec červeného koberce. Z nějakého důvodu se tenhle bod programu zdál jako ten nejtěžší. Zadívala jsem se na opačný konec cesty, která mě čekala.

Nevnímala jsem večerní chlad ani třesoucí se kolena. Ze všech stran jsem byla oslňována září fotoaparátů, slyšela volat své jméno a ještě více otázek k tomu. Jen díky elegantním zátarasům a ochrance jsem nebyla zcela pohlcena rozruchem. Zaryla jsem nehty více do jediné opory, které jsem se držela... Ryana.

Nedokázala jsem odhadnout, zda to vůbec cítil. Usmíval se od ucha k uchu. Jedna jeho ruka se usadila ve stabilní poloze na mém kříži a tou druhou mi narovnal límec bundy, co mi sklouzl z ramen. Ztuhla jsem, protože mi brzy došlo, že jde o pouhou zástěrku. Jeho dech ovanul moje ucho společně se slovy, co donutilo mojí mysl uhánět různými směry.

Věděla jsem, že tohle všechno je z části má vina a pokud jsem nechtěla udělat scénu, která by Emmerson Industries dopomohla ke skandálu a tím i poklesu obchodu, musela jsem dnes vynaložit úsilí spolupracovat s Ryanem na tom, aby jsme působily jako ti dva nejzamilovanější blázni na planetě. Pitomý, pitomý plán...

„Slečno, Emmo! Usmějte se pro snímků pro časopis New style, prosím!"

Zvolání se ozvalo velmi blízko mne a vrátilo mě do reality. Usmála jsem se na mladého fotografa vlevo a cítila, jak se Ryan naklání směrem ke mně.

„Tomu říkáš úsměv? Uvolni se, kotě."

Jen lehce jsem vzhlédla, abych uviděla Ryana tvářícího se naprosto přirozeně. Nevím, co mě štvalo více. Chtěla jsem jej praštit za to, jak si tuhle situaci zjevně užívá. Taky jsem chtěla nafackovat sama sobě za to, že jsem cítila jak se mi zvýšil tep, když použil přezdívku, kterou jsem tak nenáviděla a přitom se mi stýskalo po tom, slyšet ji z jeho rtů. Fotoaparáty nás snímaly ze všech stran a proto existovala nulová šance na to, abych mohla Reedovi uštědřit ránu do žeber za jeho domýšlivost. Kdepak, musela jsem se spokojit s tím, že jsem pronesla jasné „Zmlkni", když jsem se široce usmála do davu a přitom se naklonila k tomu, abych Ryanovi dovolila spojit naše ruce.

Konečně jsem udělali prvních několik kroků ruku v ruce a pokračovali. Zatím vše vycházelo. Bála jsem se, že něco pokazím. Jediná špatná maličkost mohla vše zničit. Jediné klopýtnutí, rozmazaný make-up nebo jiný zádrhel a paparaziové by mne sežrali za živa. Doslova. Každý metr mě víc a víc přiblížil k cíli. Svírala jsem Ryanovu dlaň pevně, možná až příliš, ale přesto jsem cítila jeho povzbudivý stisk.

„Je váš vztah stále stabilní? Máte nějaké následky svého zranění, Ryane?"

Jedna z reportérek s mikrofonem se podařilo procpat až k okrajové linii a byla to právě ona, kdo pokládal Ryanovi otázky. Ztuhla jsem a Ryan to musel cítit. Sevřel mi ruku. Jeho úsměv se ještě více rozšířil jak mrkl. Viděla jsem tenhle jeho pohyb již mnohokrát. On uměl okouzlit ženy v mnoha směrech.

„Mohu vám potvrdit, že jsem nikdy nebyl v lepší kondici."

Jen tohle jediné reportérce věnoval a já krátce uvažovala, zda si žena uvědomila, že její první otázka zodpovězena nebyla. Cesta pokračovala. Konečně jsem se více uvolnila a čelila světlům s větším seběvědomím. Dokonce jsem použila i několik nacvičených póz a brzy jsem zjistila, že vstupní dveře hlídané ochrankou je již blízko. Pozornost se již začala ubírat k limuzíně, která zastavila na stejném místě jako předtím náš vůz. Už jen kousek...

Vzplála ve mně jiskra naděje a nadšení. Dokázala jsem to. Ryan se nečekaně objevil po mém boku a já se snažila ignorovat jeho blízkost.

„Ryane, Emmo! Co takhle zamilovaný polibek pro fanoušky?"

A sakra! V ten moment se můj dokonalý plán a naděje rozplynuly. Vlastně jsem zvládla udělat jedině to, že jsem obrátila pozornost do jiné čočky blikajícího fotoaparátu. Dělala jsem, jako kdyby jsem nic neslyšela. Otázka se však ozvala znovu, silněji a tentokrát se přidali i jiní. Nakonec došlo ke hromadnému pokřikování a skandování. Polil mě studený pot, když se mi před očima míhaly různé možnosti jak by mohly vypadat titulky odvozené z této situace. Žádný polibek! Jaké jsou trable hvězdného páru? Jde snad o rozchod?

Snažila jsem se na nic nemyslet, když jsem se očima setkala s Ryanem. Podruhé se mi za celý večer zadrhl dech. Kvůli té těsné blízkosti, která mi chyběla a tolik mě rozptylovala. Ryanova tvář byla doteď klidná, nebo tak alespoň vypadala, ale teď jsem zahlédla i skryté emoce míhající se v jeho tmavě oříškových očích. Tyhle oči mi chyběly stejně jako ostře řezaná čelist. Prsty mě svrběly, abych se jí dotkla. Jako by všechno kolem utichlo.

Těžce jsem polkla, když se Ryan sklonil a já ucítila vůni jeho kolínské. Znala jsem ji. Povědomě jsem se zachytila jeho předloktí a zaklonila hlavu. Ryanovi prsty vklouzly pod moji bradu.

„Cokoliv, co se tu stane, nic neznamená. Tvoje slova," uslyšela jsem krátce před tím, než se Reedova ústa přitiskla na moje. Ten bastard... Mohla jsem slyšet a cítit jak se intenzita blesků kolem navýšila. Zavřela jsem oči a do polibku vklouzla samovolně. Vztek, o kterém si myslela, že mě pohltí zmizel. Zanikl, když jej nahradily zcela jiné pocity, které mě děsily možná i více.

Ryan skousl můj spodní ret. Ne nijak silně, a dost na to abych to cítila. Prsty přesně položil na citlivé místo u mého ucha. Fajn, chtěl hrát hru...dobře. Oplatila jsem mu bolest lehkým štípnutím po kterém jsme se odtáhli. Zornice měl lehce rozšířené a na tváři domýšlivý výraz, který jsem znala. Nadzvedla jsem obočí a naklonila hlavu stranou. Ryanův palec se lehce otřel o jeden z koutků mých rtů.

„Zahráváš si s ohněm," zašeptala jsem do jeho ucha a zahlédla krátký záblesk zubů. V úsměvu, který nepatřil fotografům nebo davu kolem. Ten druh úsměvu, co jsem znala jako pravý.

Naše ruce se spojily v plynulém objetí. Usmála jsem se a pomalu postupovala až k ochrance, která již otevřela dveře. Tam uvnitř čekala druhá etapa a tam se měla má cesta od Ryana oddělit. Později budu mít spoustu času o tom, abych přemýšlela o tom, co se stalo tam venku a jaké to bude mít vůbec následky.