Suzannah

Seděla jsem u stolu a dívala se z okna. Dokonce jsem si užívala dění na ulici zatímco Douglas ležel pod stolem a dělal mi společnost. Prakticky se ode mě nehnul ani na krok.

„Už to nebudeš jíst? Musíš něco sníst, zlato" ozval se starostlivý hlas mé matky. Letmo jsem se podívala na desku před sebou a na plnou misku plnou nakrájeného ovoce. Máma mě teď hodně rozmazlovala a přísně dbala na dodržování správného jídelníčku. Pravda byla taková, že mi bylo mnohem lépe. Trpěla jsem jen bolestí hlavy a chvílemi můj žaludek zaprotestoval, ale horečka zmizela, léky zabraly. Zakousla jsem se do jahody, sladká chuť mi explodovala na jazyku.

„Nemám hlad mami, vážně. Nemusíš mě stále tak hlídat."

Nepřišlo mi nijak zvláštní, když se máme přitočila k mému boku a naklonila se aby mě políbila do vlasů. „Jsi má dcera, péče o vlastní dítě je životní úděl každé matky." Nedokázala jsem zadržet úsměv. Dnes měla matka dobrou náladu. Zadívala jsem se ven na ulici. Venku se nedělo nic zvláštního, ale přeci jen jsem zažívala pocit nostalgie. Vzpomínky mi v hlavě naskakovaly zcela samovolně. Sedávala jsem u stolu s tátou zatímco máma připravovala oběd. Občas mi přišla tahle krásná minulost na míle vzdálená. Jako kdyby ani nepatřila mně. Ze vzpomínek, co mi draly slzy do očí mě vytrhl zvuk drnčícího zvonku. Smutek vystřídala panika. Střelila jsem očima po hodinách a můj tep vystřelil do výšin. Strýček Mick sem chodil až po směně, až večer. To samé Bastien. Jack dnes neměl přijít vůbec a podle mámina výrazu ani ona nikoho nečekala. Zadržela jsem dech, když se máma pohotově vydala ke dveřím s překvapeným výrazem na tváři. Prosím, ať to není Dante... Nebyla jsem na rozhovor s ním vůbec připravená. Jednoduše jsem mu ještě nechtěla čelit. Douglas se posadil na své obvyklé místo na podlaze. Uši nastražené a připravený „uvítat" příchozího. Zaštěkal, když se dveře otevřely a já zalitovala, že mi přes psí štěkot zcela unikl hlas našeho hosta.

„Samozřejmě, pojď dovnitř. Už je jí o dost lépe, určitě tě ráda uvidí. Je v kuchyni."

Ramena mi v tu chvíli ztuhla a samovolně jsem se přikrčila v reakci očekávání. Dokonce i Douglas se pustil do štěkotu a vyběhl vstříc neznámému. Mé obavy opadly stejně rychle jako přišly. Ve dveřích se neobjevil Dante alias Billy. Doulas skočil do náruče úplně jiné osobě, která se vůbec nezalekla ale naopak zabořila dlaně do jeho srsti.

„No, ahoj, chlapáku. Jakpak ses měl? Co?"

Poněkud překvapeně jsem zamrkala a spustila nohy k zemi. Pozorovala jsem dívku v letních šatech, jak klečí na podlaze v kuchyni a svojí pozornost zaměřila jen na Douglase. Vlasy měla svázané vysoko na hlavě za pomocí šátku. Vůbec jsem nechápala, co tady dělá.

„Uhmm, Sarah?"

Pár hnědých očí vzhlédl vzhůru a na srdcovité tváři zahrál úsměv. „Jo, správně. Ahoj, doslechla jsem se, co s tebou posledních pár dní bylo a napadlo mě, že bych mohla zajít a chvíli ti dělat společnost. Jsi s tím v pohodě? Klidně odejdu, jestli ruším."

„Ne, to je v pořádku. Jen mě překvapuje, že tě tady vidím." prohlásila jsem a shlédla dolů na svoje věci. Pořád panovala velká horka. Měla jsem na sobě jen své oblíbené teplákové šortky a tílko bez podprsenky. Dnes ráno jsem zvládla sprchu a proto jsem měla aspoň vědomí, že nejsem v tom nejhorším stavu. Zatímco se Douglas otíral Sarah o nohy, vrátila se do kuchyně máma.

„Holky, vadilo by vám, když vás tu nechám chvíli o samotě. Skočila bych si něco vyřídit a nebude to..."
„To je v pořádku, paní Bayerová. Postarám se o Suzan, když se jí udělá zle nebo tak něco. Nemějte obavy, já sama nikam nespěchám. Další přednášku mám až za pár hodin."
„Skvělé, Sarah. To ti budu moc vděčná."

Máma věnovala Sarah obří úsměv a během desetiny vteřin byla pryč ze dveří. Vchodové dveře za ní hlasitě práskly. Přejela jsem si dlaní po tváři. „Promiň, tohle je trapné. Máma si myslí, že potřebuju chůvu na každém kroku. Nemusíš se tady kvůli mě zdržovat." Horkost mi stoupala do tváří. Nemohla jsem uvěřit, že se mě matka bála nechat o samotě několik minut. Sarah přistoupila ke stolu a odtáhla židli na kterou se posadila. Z kabelky vytáhla několik psích krekrů pro Douglase.

„Neblázni, tvoje máma skvělá. Prostě má o tebe starost. No, řekni jak ti je? Z Jacka jsem vymáčkla nějaké informace, ale i tak vím málo a Shawn taky nebyl moc vstřícný typ informátora."

Byla jsem ráda, že Sarah nemohla vidět, jak jsem se napjala při zmínce o Shawnovi. Ani na jeho textovky jsem nereagovala. Podařilo se mi izolovat v bezpečí stěn mého pokoje a nemohla jsem si stěžovat.

„Už jsem v pořádku. Prostě to nebylo moc dobrý načasování." Promnula jsem si ruce a nervózně uvažovala. Můj pohled se zatoulal ke stolu a pak na Sarah, která mě sledovala. Vystřelila jsem ze židle.

„Moc se ti omlouvám. Nejsem vůbec zvyklá na návštěvy. Můžu ti něco nabídnout? Pití? Něco k jídlu?"

Začala jsem prohledávat police v kuchyni a hledala všechno možné, co Sarah nabídnout.Ona jen skromně pokrčila rameny.

„Stačí mi sklenice s vodou a jestli máš led, tak by to bylo skvělé. V tomhle horku je to šílené."

Pohotově jsem připravila sklenici s vodou a přihodila několik kostek ledu.Nápoj jsem postavila na stůl před Sarah a posadila se zpátky na místo. Sarah pozvedla sklenici ke rtům, několikrát polkla a poté odložila sklo zpět na stůl. Ukazováčkem pravé ruky kroužila po okraji.

„Takže, nechci být vlezlá nebo tak něco, ale když jsme se viděly naposledy, tak jsi říkala, že brzy budeš muset odjet do Sydney. Ty jsi ale stále tady, co se změnilo?"

V krku se mi vytvořila překážka. Trochu mě děsilo, že je Sarah tady. Měla jsem ji ráda a byla mi sympatická, ale já nebyla ten typ, který by se dokázal tak rychle svěřit. Navíc jsem nechtěla s nikým mluvit o své rodině. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila. Má rodina byla jen má rodina a všechny záležitosti se řešili v úzkém kruhu. Objala jsem se pažemi kolem boků a odkašlala si.

„Nezlob se, ale nechci o tom mluvit. Prostě jsem se kvůli okolnostem rozhodla nenastoupit. Mám teď v životě trochu... zmatek."

V ten moment mi mé vlastní vysvětlení připadalo ubohé, možná až hloupé. Slov zmatek se ukázalo jako slabé slovo. Místnost se ponořila do ticha přerušovaného jen zvukem chroupání toho, jak Douglas hltal pamlsek, co získal od Sarah.

„Aha, to chápu." Viděla jsem, jak si Sarah přejela jazykem po rtech a pokračovala. „Vím, že se dlouho neznáme ale chci, aby jsi věděla, že se mnou klidně můžeš mluvit. S Jackem se známe už dlouho. Nikdy se o tobě moc nezmiňoval a je pravda, že ani o vaší rodině toho příliš moc nevím, ale pokud se chceš svěřit, tak jsem tady, ok?"

Najednou jsem měla chuť otevřít tu přehradu slz, co hrozila, že přeteče. Tak moc mi chyběl někdo s kým bych mohla mluvit otevřeně. Roli, kterou zastávala Emma byla prázdná a já si připadala jako kdyby mě všechno užíralo a ničilo zevnitř. Neměla jsem v plánu otevřít všechna tajemství naráz, ale možná jsem mohla Sarah dovolit alespoň nahlédnout někam dál a mně se uleví. Problém s mým otcem byl tabu. Neměla jsem odvahu říct Sarah o tom jak se má rodina rozpadla, ale měla jsem ve skříni i jiné kostlivce. Vtáhla jsem vzduch do plic.

„Nejdříve se to pokazilo na tom turné."

Vzhlédla jsem a našla Sarah, jak se na mě dívá. Povytáhla zvědavě obočí a přikývla. Netlačila na mě, jen čekala.

„Jo, Jack se o tom zmínil, ale taky říkal, že jsi se vrátila nějak neplánovaně dříve. Pamatuju si, že byl kvůli tomu rozčílený."

Vůbec jsem netušila, že Jack na můj příjezd domů takhle reagoval. Vlastně jsem myslela, že jej to vůbec nezajímalo. Na druhou stranu, dny po mém příjezdu se slily do jedné táhle vzpomínky. Moc jsem si z nich nepamatovala a o nikoho jsem se nestarala, včetně Jacka. Potichu jsem přikývla a zadívala se ven na ulici. Jako na zavolanou a nebo to byla hloupá ironie se dole po silnici prohnala motorka jejíž motor burácel v horkém Chicagském vzduchu.. „Jo, na tom turné jsem někoho potkala..."

Dante

Studená voda mi stékala po zádech, kapky ze sprchy bubnovaly do mojí kůže a bylo to zatraceně osvěžující. Do svého denního programu jsem zařadil ranní běh. Musel jsem někde vybít všechnu tu frustraci a přebytečnou energii. Ranní běh na pláž se osvědčil. Hodil jsem na sebe čisté oblečení a připravoval se na začátek ranní směny. Před zrcadlem jsem dlaní přejel po strništi na bradě a snažil se nemyslet na Beauty. Neozvala se, nenapsala. Abych byl upřímný, tak to značně pohnulo s mojí trpělivostí. Strávil jsem hodiny a hodiny přemýšlením. Byl jsem odhodlaný ji získat zpátky, ale jaký to mělo smysl, když stále zatvrzele odmítala? Ve volném čase jsem se začal věnovat svému majetku. Teď, když neexistoval manager, co by organizoval můj život a staral se o mé finance jsem na to byl sám. Zavolal jsem do banky, přes telefonáty zajistil stav bytu, který jsem vlastnil a postaral se o to, aby šlo všechno hladce. Situace tady nebyla špatná.

Vedoucí Mick mě v posledních dnech nechával být. Starosti ohledně Helen i Beauty odháněly veškerou pozornost ode mě, ale bylo mi jasné, že tu nezůstanu věčně. Čas se krátil každým dnem a Bastien mi dával dost jasně najevo, že odsud mám vypadnout, co nejdříve. Chtěl jsem to udělat. Pohrával jsem si s myšlenkou jít za Beauty, položit jí jednoduchou otázku a pak prostě rozhodnout podle její odpovědi. Ženy po mně šílely, desítky, stovky žen prahlo po mojí přítomnosti a to jsem doopravdy nepřeháněl, ale přesto jsem ze sebe udělal chudáka Billyho jen kvůli Suzannah Bayerové. Karma byla prostě děvka.

Nástup na směnu byl rychlý. Byly jsme tři chlapi na jedné směně. Já, Mick a Jack. Nemluvili jsme, ale prostě to fungovalo. Zvykl jsem si na celý ten proces s prací a obsluhování zákazníků.Fungoval jsem prakticky na automat. Navíc jsem měl pravdu, když jsem tvrdil že tenhle lokál potřebuje modernizaci. Chodili sem pravidelní zákazníci a věrní přátelé Micka. Pokud by se tu ale udělalo pár změn, tak by se situace mohla změnit. Myšlenkami na renovaci jsem na chvíli zabavil svojí hlavu, až jsem skončil u jednoho zákazníka. Zvláštní byl v tom, že jsem toho chlapa znal, ale nemohl si jeho tvář správně zařadit.

„Zdravím, co si dáte?"

Chlap vzhlédnul a měřil si mě tmavýma očima. Mohlo mu táhnout tak na padesát. Byla z něj cítit voda po holení a oblečen byl do džínů a košile. Odkud ho sakra znám?... Divné už bylo jenom to, že ten zákazník těkal očima po celém podniku a mně si prohlížel dost podezřívavě.

„Potřebuju mluvit se Suzannah."

Jakmile chlap vypustil z úst tahle slova, ztuhnul jsem. Vůbec se mi nelíbilo, že tu nějaký chlap hledal právě Beauty. Ohlédnul jsem se po Jackovi, který ale obsluhoval na úplně opačném konci místnosti. Zastrčil jsem si notes za pas a tužku za ucho.

„Co jí chcete?"

Neskrýval jsem mírné podráždění v hlase. Muž taky reagoval. Začal poklepávat klouby o stůl.

„To není tvoje věc, mladíku. Chci s ní mluvit. Můžete zajít tam dozadu a říct jí, že ji chci vidět? Řekněte, že jde o rodinnou záležitost."

Kurva... Rodinná záležitost. Okamžitě to dávalo smysl a moje mysl nahodila plné obrátky. V paměti se mi vybavila fotka z Beautina nočního stolku. Tenhle chlap byl její otec. Prohlídl jsem si jej znovu a tentokrát pozorněji. Možná jen nevědomě otáčel snubním prstenem na prstu levé ruky. Dělal si snad nárok na přijetí zpět do rodiny? Netušil jsem o co jde, ale pamatoval jsem si jak Beauty reagovala, když se s ním měla setkat a věděl jsem, že vztahy Micka a Bastiena se zákazníkem přede mnou také nejsou růžové. Vzdálil jsem se od stolu.

„Dojdu pro ni."

Lhal jsem, ale to ten chlap samozřejmě nevěděl. Viděl jsem, jak vydechl zadržovaný vzduch a svěsil ramena s tichým „díky". Neodpověděl jsem, ale místo toho jsem zamířil dozadu. Minul jsem zákaznici, která se snažila upoutat moji pozornost a zjevně jsem tím i rozhodil její náladu, ale to bylo vedlejší. Vstoupil jsem do kuchyně. Kuchař Mick právě pracoval na jedné z objednávek, když si mě všiml.

„Říkal jsem, že nesnáším, když mi někdo leze do kuchyně. Tvoje zóna je vepředu a u okna maximálně, takže..."
„Je tu nějaký chlap a shání se po Suzannah."

Stačilo, abych řekl tohle a Mick střelil rychlým pohledem přes okno k zákazníkům. Chlapa o kterém jsem mluvil našel rychle a ještě rychleji vypnul sporák, než se vydal ven. Neváhal jsem a byl mu v patách. Hodlal jsem zjistit, co nejvíce šlo.

„Varoval jsem tě, že se máš od podniku držet dál, Patricku."

Chlap, otec Beauty a taky jmenovaný Patrick šokovaně zamrkal, když mu došlo, že jsem jej zradil a právě teď čelí velkýmu průseru.

„Je to má rodina, Micku. Mám právo je vidět. Suzan je má dcera a já mám právo ji vídat."

Za zády jsem uslyšel tichou nadávku, když si Jack uvědomil, co se tu děje. Ovšem i jeho tvář nasadila tvrdou masku při pohledu na svého otce a strýce. Mick se naklonil a jeho pěst dopadla na malý stůl.

„Ale nemáš právo jí ničit život a nebo trápit moji sestru. Říkám ti, vypadni, Patricku."

Zákazníci si začali šeptat a očividně se ve vzduchu vznášelo drama. Na tohle jsem měl nos. Byla to přirozená reakce, že jsem chtěl nového příchozího praštit do zubů. Ten chlap udělal něco špatnýho Beauty i Helen. Nevěděl jsem, co ale bylo mi to fuk. Napjal jsem se, když Patrick sáhl do kapsy a vytáhl obálku. Hodil ji na stůl.

„Více dostanu příští týden."

Mick hrábl po obálce. Věděl jsem, že tam jsou peníze. Vytáhl slabý balík a přepočítal jej. Hořký smích vyrazil z hrda kuchaře.

„Není to ani polovina z toho, co jsi vzal Suzan na školné. Nepokrylo by to ani čtvrtinu z toho, co jsi si už půjčil a už vůbec to nestačí na to, aby sis zasloužil být v blízkosti jedné z žen, kterým jsi ublížil."

Patrickova tvář se stáhla a najednou působil ten muž jako zpráskaný pes. Vstal tiše a opatrně. Jako kdyby už nechtěl vyvolat další spory.

„Myslíš, že na tohle nemyslím každý den pokaždé, když se vzbudím, Micku? Zabijí mě to zaživa a neuplyne den, kdy bych nelitoval toho, co jsem svým holkám udělal."

Vzduch v místnosti by se dal krájet. Nikdo se neodvážil promluvit zatímco mezi Mickem a otcem Beauty zuřila oční bitva. Mickovi cukaly svaly na krku, když drtil slova skrze zuby a ironie odkapávala z každého slova.

„Pěkná řeč, teď vypadni. Už tě tady nechci vidět."

Společně s Jackem jsem sledoval vzdalující se záda. Napětí povolilo, až když zvonek nad dveřmi ohlásil oficiální odchod zákazníka. Vypadalo to, že se nikdo nehodlá pohnout. Sledoval jsem, jak Mick zastrčil obálku do své zástěry a zamířil dozadu do kuchyně. Působil jako chlap, kterému nic nebude stát v cestě. Podle hlasitých zvuků a řinčení, které se z kuchyně pak linuly mi bylo jasné, že pokud udělám jednu jedinou chybu, tak mám padáka.

Suzannah

Myslela jsem si, že Sarah vypadnou oči z důlků. Zírala na mě s pootevřenými ústy, když jsem dokončila krátké vyprávění. Začala jsem počítat vteřiny trapného ticha, dokud se Sarah několikrát dlouze nenadechla a nevypila zbylý obsah sklenice.

„No, páni... tak tohle jsem opravdu nečekala."

Pokrčila jsem rameny a uvítala Douglasovu váhu, když mi položil hlavu na koleno. Díval se na mě těma jeho psíma očima.

„Takže si to shrnu. Potkala jsi se tam s místním magnetem na holky, a nějak přeskočila jiskra..."

Nenazvala bych to zrovna tak, že přeskočila jiskra, ale Sarah mě nenechala žádný prostor k tomu, abych se vyjádřila. Prostě pokračovala s vlastní teorií. Neřekla jsem jí celou pravdu jen nastínila situaci a pozměnila fakt, že tím playboyem je Dante Owens a vynechala pár detailů.

„Párkrát jste spolu byli na rande a on ti po první společně strávené noci vyznal lásku. Ty jsi se pak sbalila a odešla. Chápu to správně?"

Kousla jsem se do jazyka. Vysvětlování mi zabralo skoro deset minut a Sarah celý příběh shrnula do dvou vět, které zněly až moc jednoduše. Zavrtěla jsem hlavou a přitom se nechala uklidnit od Douglase.

„Pochop mě. Nemůžeš se do někoho zamilovat jen tak!"

Frustrovaně jsem rozhodila rukama a litovala toho v okamžiku, kdy se mi zatočila hlava. Potlačila jsem nevolnost a do úst si vložila kus ovoce.

„Hele, a nebyl třeba opilý? Nemůžeš brát vážně všechno, co chlap řekne, zvlášť po sexu. Na jednu stranu by jsi mohla skákat radostí, ne? Jiný chlapi tu větu na „M" prostě nemají ve slovníku."

Přikývla jsem i když mi slova šly jedním uchem tam a druhým ven. Nepřítomně jsem si mnula prsty.

„Suzan, jsou dva způsoby, co můžeš udělat. Buď se přes něj přenes a nebo mu zavolej a nějak to vyřeš. Nechci malovat čerta na zeď, ale už jsi doma dost dlouho. Třeba na tebe zapomněl..."

Nezapomněl... Podle toho jakou výpravu skrze státy podnikl a teď se utábořil ve středu mé rodiny, tak těžko. O tomhle ale Sarah neměla ani tušení.

„V každým případě není problém s tím něco udělat. Víš, kdyby jsi chtěla tak Shawn..."

Šok projel skrz celé mé tělo, když Sarah zmínila Shawna. Úplně jsem jej vypustila.

„Moment, poslal tě Shawn?"

Vlastně by to celé dávalo větší smysl. Sarah se znala se Shawnem a byli si blízcí. Sarah zvedla ruce v obranném gestu.

„Ne! Jasně, že ne! Shawn je můj kamarád, známe se dlouho ale tohle by nikdy neudělal. Přišla jsem z vlastní vůle. Ale jestli tě to zajímá, tak Shawnovi se líbíš i když podle toho, jak tě poslouchám máš asi jiné milostné trable. Můžeš mi slíbit jednu věc?"

Opatrně jsem vzhlédla k Sarah, která ukusovala jahodu, kterou ukořistila v misce.

„Shawn je fajn. Netahej ho za nos, jo? Cením si toho, že ses mi svěřila a podle toho, co jsi mi odvyprávěla jsi se přes toho chlapa z turné ještě nedostala. Zavolej mu. Myslím, že mu to aspoň dlužíš. Jestli ti řekl, že tě miluje a pak jsi odešla tak to mohlo dost pošramotit jeho ego, nemyslíš?"

Neodpověděla jsem a prostě se dívala do prázdna. Máma si právě tenhle okamžik vybrala pro svůj návrat. Klíče zarachotily v zámku, Douglas seskočil z místa vedle mě a sám se rozeběhl zjistit, jestli nedostane něco k jídlu.

„Už jsem tu děvčata. Bavily jste se? Moc se omlouvám, zdržela jsem se."

Pořád jsem byla jaksi uvězněná v myšlenkách. To Sarah zvládla situaci na jedničku. Elegantně vstala, zasunula židli na místo a mé matce věnovala upřímný úsměv.

„Bylo to fajn, ale moc se omlouvám. Už budu muset jít. Frank mě má vyzvednout. Zase se sejdeme, Suzannah a zavolej mi, když budeš chtít...ještě něco probrat."

Rozloučila jsem se a jen tupě sledovala mámu jak šla Sarah vyprovodit. Ve chvíli, kdy se máma vrátila do kuchyně jsem byla na půl cesty do svého pokoje.

„Je všechno v pořádku, zlato? Vypadáš bledě."

„Jo, půjdu si lehnout. Jsem nějaká unavená."

Máma nic nekomentovala. Nechala mě zavřít se v pokoji. Lehnula jsem si do postele a přehrávala si celou návštěvu. Otočila jsem se na bok, abych zabránila křeči. Můj pohled padl na můj noční stolek. Dívala jsem se na ten suvenýr z umělecké galerie. Vzpomínky na mě zaútočily. Ani jsem si neuvědomila, kdy jsem ten odlitek ze skla vzala do rukou a obracela ho v prstech. Zavolej mu... Sama nevím, co mě vedlo, když jsem vyťukávala textovku na mobilu a nakonec stiskla tlačítko „odeslat".