Dante

Podle mého odhadu měl ten doktor udělat mnohem víc než se na Beauty jen podívat, změřit jí teplotu a předepsat léky. Co nějaké testy nebo odběr krve? Nic z toho. Zapamatoval jsem si každou instrukci. Potřebuje spánek, tekutiny a pravidelné braní léků po šesti hodinách. Řídil jsem a snažil se věnovat plnou pozornost dopravě, ale i tenhle úkol se zdál jako složitý když se ze sedadla mého spolujezdce ozývaly mělké zvuky.

„Máma bude šílet."

Zastavil jsem na křižovatce, když naskočila červená a obrátil pohled mimo. Beauty se choulila na sedadle. Většinu času se snažila udržet oči otevřené a komunikovala s doktorem, ale poté co jí daly injekci, odpadla. V příštích dvanácti hodinách by měla spát a odpočívat. Studoval jsem její tvář. Byla zmáčená potem a kruhy pod očima ukazovaly únavu.

„Nedívej se na mě takhle... je mi hrozně."

Beauty zamrkala a odvrátila hlavu pryč ode mě. Kroutila tělem na sedadle a bylo zřetelné, že jí pás obtěžuje. Chtěl jsem jí pomoci, ale auta za mnou začala troubit. Nevšiml jsem si zeleného světla na semaforu. Odbočil jsem do správné ulice.

„Jsi nemocná, musíš odpočívat."

Zaparkoval jsem na jednom z volných míst a vystoupil. Beauty se sama snažila vylézt z auta, chyba. Byla po lécích jako zdrogovaná, stěží otevřela dveře.

„Nejsem dítě, Dante."

Nechal jsem Beauty zapřít se o moje rameno a přitom přemýšlel zda by byla vhodná poznámka o tom, že toho jsem si až příliš vědom toho, že dítě rozhodně není. Její prsa toho byla hodným důkazem. Tenhle okamžik si vybrala Helen aby vyběhla ze dveří a vrhla se přes chodník sem. Volal jsem jí a proto nebylo divu, že v očích matky byl zřetelný strach.

„Suzan, holčičko. Jak ti je?"

Nechal jsem Helen aby sama zkontrolovala stav svojí dcery a pobaveně sledoval jak se Beauty marně snaží matku odstrčit. Bylo to vtipné, ale v tuhle chvíli zbytečné. Beauty potřebovala do postele odpočívat. Odkašlal jsem si a tím na sebe upoutal pozornost starší ženy. Na okamžik vypadala v rozpacích, že mě tu vidí.

„Doktor jí dal injekci. Je po ní celá malátná ale potom bude jí lépe. V příštích dvanácti hodinách by se neměla hnout z postele a brát léky. Tady to je."

Podal jsem Helen malou igelitku s koupenými léky. Mohl jsem vidět šok a poté i výraz vděku, jak se Helen podívala na svoji dceru. Beauty se opírala o auto a mně bylo jasné, že potřebuje do postele a to hned.

„Billy, to je od tebe laskavé. Zaplatím ti, jen zrovna u sebe nemám peníze. Suzan, zvládneš jít sama?"

Přehlédnul jsem starostlivý výraz matky a přistoupil k nemocné zrzce dřív než stačila vyslovit odmítavou odpověď. Vím, že ji měla na jazyku ale nemohl jsem dovolit, aby se mě tak rychle zbavila.

„Pomůžu vám, není to problém."

Nazvěte mě bastardem, ale tušil jsem, že Helen je ten typ ženy kterou dostával šarm. Vystřihnul jsem ten nejlepší úsměv u kterého jsem věděl, že mu tato žena neodolá. Helen, mě měla ráda... měla ráda Billyho a já téhle skutečnosti naplno využíval. Beautina matka mě poplácala po rameni a dal bych krk za to, že skrývala slzy, co jí pálily v očích.

„Jsi tak moc milý, Billy. Pojďme už."

Helen se vydala jako první zatímco já zůstal a obtočil paži kolem pasu.

„Je neuvěřitelný jak jsi si moji matku omotal kolem prstu."

Beauty byla až příliš tvrdohlavá na to aby mě nechala jí vzít do náruče a proto jen podpíral váhu jejího těla a trpělivě čekal až se jí podaří překonat schody. Moje pozornost byla dosahovala těch nejvyšších příček. Věděl jsem, že právě vstupuji do soukromé zóny dívky po mém boku. Zde žila. Helen odemkla dveře od bytu v patře a tím i odkryla pohled do skromného bytu. Rychle jsem zjistil, že byt je dost stísněný. Hned první místnost tvořila kuchyně s malou kuchyňskou linkou a stolem, co zabíral většinu místa.

„Tamhle je její pokoj, dostaneme jí do postele."

„Mami, já to zvládnu. Nepotřebuju něčí pomoc."

Sledoval jsem jak Suzannah míří do svého pokoje a přitom se snaží zůstat na nohou. Ve stejném momentu se bytem rozezněl zvuk vyzvánění mobilu. Helen sáhla do kapsy a vytáhla právě onen zdroj zvuku. Na tváři se jí usadilo zamračení.

„To je Mick, musím to vzít. Myslíš, že bych tě mohla požádat jen o ještě malou laskavost a dohlídneš na ni?"

Přesunul jsem pohled na pomalu dovírající se dveře od pokoje, kde zmizela Beauty. Byla mi nabídnuta možnost jít do pokoje Heleniny dcery, kdo by odmítl? Přikývl jsem a počkal na chvíli, kdy Helen i s mobilem u ucha zmizela ve vzdálenější místnosti, kterou jsem tipoval na její ložnici. Poté jsem vstoupil do zmíněného zbývajícího pokoje. Byl to zvláštní pocit stát v holčičím pokoji a tohle byl holčičí pokoj už od pohledu. Stěny byly vytapetovány zářivými tapetami s vzory, nábytek laděný do bílé barvy a všude byly po stěnách papíry s črty. Víc jsem to nestudoval a zaměřil se na postel umístěnou blízko stěny ve vzdálenějším rohu. Přesunul jsem pohled ještě dál za zvuky a uviděl Beauty stát u velké skříně. Její šortky byly pryč a místo toho měla na sobě jen triko, co jí mohlo být o dvě velikosti větší a dosahovalo k okraji jejích stehen. Právě dělala tu typickou věc, co holky dělají aby sundaly podprsenku z pod trička. Byl by to sexy pohled, kdyby neměla tvář zmáčenou potem a nebojovala s únavou. Přivřel jsem dveře a opřel se ramenem o blízkou stěnu.

„Už jsem tě viděl nahou, není co skrývat."

Přejížděl jsem očima po jejím těle. Bylo to svým způsobem zvrácené, ale nemohl jsem si pomoct. Beauty se otočila čelem a v její tváři byl zřetelný šok. Naštvaně zasyčela a položila si prst před ústa. Vypjala prsa a látka na stehnech odhalila o něco víc. Kurva... Podle loga baseballového týmu jsem doufal, že to triko patří Jackovi a ne nějakému jinému chlapovi. To jsem nedokázal akceptovat a i tak jsem si v hlavě udělal poznámku, že jí seženu víc takových trik. Ne,ještě líp ,dám jí svoje vlastní.

„Zbláznil ses?! Moje matka tě mohla slyšet! Je mi mizerně, tohle není něco, co bych právě chtěla vytahovat!"

Na chvíli vypadala Beauty jako bohyně vzteku. Došlo mi, že jsem trochu překročil čáru, ale nestaral jsem se. Hlavní teď bylo soustředění. Beauty nepotřebovala tyhle kecy, ale potřebovala postel a odpočinek. Držel jsem si bezpečnou vzdálenost a sledoval, jak zrzka přímo dopadá na postel. Když byla Beauty zakrytá až po krk, věřil jsem si natolik, abych přistoupil k její posteli. Její oči byly zavřené, už skoro spala. Zkontroloval jsem teplotu čela a přitom můj pohled padl na noční stolek. Měla tam tykový ty typický věci jako lampu a budík. Co mě ale zaujala byla fotka. Snímek musel být nejméně deset let starý. Zachycoval muže, ženu a holčičku. Žena i dívka měly stejný odstín zrzavých vlasů a na tvářích ty největší úsměvy. Nebylo pochyb o tom, že se dívám na Beauty. Její malá verze seděla na ramenou muže, který objímal kolem jednou rukou ženu po svém boku a druhou přidržoval dceru. Byla to kopie muže, kterého jsem viděl odsud odcházet a být zdroj všech problémů. Teď mi to nedávalo smysl. Jak mohl muž, který měl všechno udělat něco tak stupidního? Hodlal jsem zjistit celou pravdu.

Podíval jsem se znovu na dívku v posteli. Doprdele, byla tak nádherná. Ptal jsem se sám sebe, kdy k tomuhle došlo. Nechápal jsem to. Vždy jsem byl hráč, řídil se heslem užívat života, co nejvíc. Zasloužil jsem si přízvisko „sukničkář" a byla doba, kdy jsem byl na tohle hrdý. Věděl jsem, že jednou přijde doba, kdy mě omrzí můj styl typu „ojet-a-nechat-jít", ale myslel jsem, že to přijde až tak kolem čtyřiceti. Rozhodně jsem nečekal, že přijdu o koule v necelých čtyřiadvaceti kvůli zrzce s povahou jako plachá laň a přeci jen se to vážně stalo. Byl jsem připravený odejít, když se Beautin hrudník začal zvedat pravidelnými nádechy a hovor ve vedlejší místnosti ustal. Zastavil mě předmět, co se objevil v samém koutku mého zorného pole. Bylo to položené na nočním stolku, skryté za fotografií ale přesto jsem rozeznal, co to je.

Nikdy bych tu věc nekoupil, kdyby se na ní v tom obchodě tak zbožně nedívala. Po té výstavě v galerii jsem ji vzal do přilehlého obchodu se suvenýry. Nechtěla nic, ale viděl jsem jak ji ta věc zaujala. Nejednalo se o žádný zázrak. Jen kus vybroušeného skla, krystalu, uvnitř kterého byl zatavený podzimní list. Vůbec to nebylo užitečné, možná jako těžítko. Byl jsem překvapený, že to tady vidím.

S úsměvem na tváři jsem vycouval z pokoje. Nechala si ten suvenýr, aby jí připomínal naše rande. Ano, rande. Měl jsem spoustu času o tom volném odpoledni přemýšlet a i když jsem říkal, že to nebylo rande - zmýlil jsem se. Internet popisoval definici rande jasně. To, že si Beauty nechala ten suvenýr mi dodalo další naději. Tiše jsem za sebou zavřel dveře a uviděl Helen uprostřed kuchyně. Pila kávu a přes okraj hrnku, ke mně vysílala tichou otázku. Strčil jsem si ruce do kapes.

„Před chvílí usnula."

Helen odložila hrnek a bylo vidět, jak se jí třesou ruce. Nastala trapná chvíle ticha při které jsem zvažoval možnosti, co udělat. Nakonec se Helen zhluboka nadechla a já viděl drobné vrásky kolem jejích očí.

„Nevím jak moc ti za dnešek a mojí holčičku, tedy Suzan poděkovat. Je to od tebe velmi, velmi laskavé, Billy."

Nenuceně jsem pokrčil rameny a chystal si jednu ze zdvořilých frází v odpověď, ale Helen pokračovala.

„Tady jsou peníze za léky."

Helen překonala krátkou vzdálenost a natáhla ke mne dlaň s bankovkami. Byla nulová šance, že bych si zatraceně vzal nějaké peníze za nákup těch léků. Odmítl jsem. Helen se zamračila ale více neprotestovala, když schovala peníze do kapsy své zástěry. Znovu se napila kávy a vypadalo to, že kofein je to jediné, co ji udržuje v bdělém stavu.

„Víš, před pár měsíci se moje holčička vrátila domů v hrozném stavu, byla zničená... někdo jí ublížil, Billy. "

Doprdele... Cítil jsem jak se mi uzluje žaludek. Přísahal jsem, že únavu vystřídal rychlý vztek ve tváři starší ženy. Ta změna byla tak rychlá a intenzivní, že to bylo hmatatelné. Začal jsem se potit.

„Viděla jsem jak se na moji dceru díváš a samozřejmě mi neušlo, jak se ona dívá na tebe ale slib mi, že budeš opatrný."

Vypustil jsem z plic dlouhý výdech. Helen nic netušila, pokud by měla jen pramalé podezření pravděpodobně by se o mne postarala jiným způsobem. Narovnal jsem s ev ramenou a doufal, že působím přirozeně.

„Nechci vaší dceři ublížit ani v nejmenším, Helen."

Helen pokývala hlavou jako kdyby jí moje odpověď uspokojila. Vysvobozením z trapného momentu se ukázal nově příchozí. Zámek ve dveřích od bytu zarachotil a jen o vteřinu později se ozval štěkot. Zlatý retrívr se vřítil do bytu a v závěsu za ním schvácený Jack.

„Je Pískle v pohodě?"

Svým způsobem si kluk nahrál body k dobru, když jeho první otázka mířila k zdravotnímu stavu Beauty. Pes stále štěkal mým směrem. Dávalo to smysl, byl jsem nově příchozí, cizí. Sehnul jsem se abych nechal psa zvyknout si na můj pach. Beauty potřebovala klid ke spánku. Nebyl jsem takový idiot, abych kolem zvířete nevěděl, co dělat.

„Velmi jsi mě zklamal, Jacku. Tvoje sestřenice potřebovala pomoct a ty jsi nebyl nablízku. Můžeme být rádi, že Billy nabídl pomocnou ruku."

Hladil jsem psa po čenichu a za ušima abych si získal jeho náklonnost. Byl to pěkný kousek. Jack působil sklíčeně, co jsem podle jeho tváře mohl říct. Já vyšel jako hrdina,on jako poražený, co dostane výprask. Podle pohledu, který mi ten kluk posílal bylo jasné, že on myslí na to samé. Jen jsem doufal, že má dost rozumu na to, aby si nechal pravdu pro sebe.

„Teto, fakt mě to mrzí. Neuvědomil jsem si, co se děje a Pískle mi nic neřekla."

Helen, nevypadala omluvou nijak ohromená. Na chvíli jsem kluka litovat, ale fakt jen na moment.

„Na tom teď nezáleží. Suzan potřebuje klid a já už jsem příliš unavená, abych dnes cokoli řešila. Vyřiď Mickovi, že s ním budu chtít mluvit.Billy, ještě jednou ti patří mé poděkování za to jak ses postaral o Suzannah. "

Vstal jsem a pochopil jasnou narážku. Mířil jsem ke dveřím a se mnou i Jack, který se snažil tvořit dál a dál další omluvy a vysvětlení. Ten kluk ještě potřeboval praxi. Nakonec jsem zůstal na chodbě před zavřenými dveřmi. Jack si otočil kšilt na hlavě a ukázal na mě.

„Je ti doufám jasný, že jsem ti zachránil prdel, kryl jsem ti záda s tím, že jsem neřekl kdo jsi."

Jo, to jsem věděl ale nehodlal jsem klukovi dlouze děkovat. Pokrčil jsem rameny a vydal se odsud. Beauty bude nějakou dobu mimo provoz a já si byl setsakramentsky jistý, že se postarám o to aby jí bylo lépe.Mnohem lépe, abych mohl vyřešit všechny kraviny, co se objeví.