Dante

Začínal jsem si zvykat na celý tenhle rozruch kolem provozu restaurace. Jo, nelíbilo se mi dostat svojí prdel z postele ještě před desátou, ale když začal velký macho kuchař připravovat snídani, spánek se stal nemožným. Jediným pozitivem bylo připravené jídlo a to nejen pro Jacka, ale i mě. Ten chlap si může říkat, co chce ale mám dojem, že jsem prošel jeho testem a co se týkalo jeho syna... to děcko jsem začal respektovat. Byl moje spojka s Beauty a zatím udělal vždy všechno proto aby ji chránil. Jedna má část byla nasraná z téhle skutečnosti, protože to měla být moje práce nebo to přinejmenším brzy bude, ale to pak klukovi vysvětlím.

„Země volá Billyho, vrať se do služby!"

S lehkostí jsem zachytil utěrku, co mířila přímo na mojí hlavu. Mick si nebral servítky ale už po prvních dvou hodinách strávených v kuchyni s králem veškerého vaření jsem věděl, jak reagovat aniž bych tím vyprovokoval nechtěnou pozornost. Zákazníků dnes nebylo příliš. Mojí úlohou nebyla obsluha venku. Tuhle pozici zastávala Beauty a pak taky Jack. Skrz výdejní okno jsem je mohl pozorovat. Ti dva byli sehraný tým zatímco já skončil tady, u mytí nádobí. Vidět tohle kdokoli z motocrossového týmu, tak se mi vysměje. Stejně jsem se ale vrátil ke dřezu s nádobím a pustil se do práce.

„Tady jsou další objednávky."

Napjal jsem se jako pokaždé, když přišla sem. Byly to jen krátké okamžiky, kdy se Beauty dostala ze předu od zákazníků ke kuchyni a podle toho, co jsem vypozoroval, vyhýbala se tomu. Vyhýbala se mně, znovu. Zkontroloval jsem, že je Mick zaměstnán vlastními povinnostmi a obrátil pozornost k Beauty. Dnes si svázala vlasy vysoko na hlavě. Odhalila tak krk a jen několik pramenů rámovalo její tvář. Její tváře i čelo se lesklo potem a stejně tak jí prosvítalo i bílé tričko. Kurva.... Spolknul jsem zavrčení frustrace co se mi dralo z krku. Upravil jsem si lem svých šortek a snažil se soustředit na něco jiného než na fakt, že jsem si nedokázal vzpomenout, kdy naposled jsem byl tak dlouho na suchu. Budu si muset dát ledovou sprchu.

„Suzan, co kdyby ses doběhla převléknout? Jack to bez tebe chvíli zvládne."

Střelil jsem pohledem po Mickovi a pak k Beauty. Na její tváři se objevilo zamračení, když shlédla na svoje oblečení a uviděla vlhkou skvrnu na její hrudi. Vypadala překvapeně. Znovu vzhlédla a tentokrát její oči zamířily mým směrem. Neudržela pohled ani vteřinu. Rychlými pohyby odvázala zástěru ze svých boků a otírala si pot z čela. Nejsem idiot. Mojí pozornosti neunikly kruhy pod očima ani načervenalá a oteklá víčka. V mém případě by to byl jasný důkaz kocoviny ale tohle byla Beauty. Sledoval jsem jak odkládá zástěru na pult a s malým úsměvem, který nedosáhl k jejím očím odbíhá. Obrátil jsem se zpět ke své práci.

„To, že zrovna vařím neznamená, že nemám oči i vzadu."

Do hajzlu... Byly chvíle, kdy byl tenhle chlap pěkná osina v zadku. Zatínal jsem zuby i pěsti vztekem.

„Naše Suzannah je mimo limity, rozumíš? Ještě dál po ní házej tyhle pohledy a budeš si moct sbalit, nasednout do auta a vrátit se tam odkud si přišel, rozumíme si?"

Jsem zvyklý, že mě lidi brali podle mé pověsti. Za léta na dráze jsem si vybudoval jakýsi vliv a nebylo zvláštní, když mi jiní vkládaly slova do úst. Dokonce jsem i chápal ochranářský pud strýce ke své neteři ale existovaly určité hranice a ty byly právě teď překročeny. I přes šramot v kuchyni jsem si byl víc než jistý, že je slyšet každé mé slovo.

„ „Vaše" Suzannah je dospělá. Jsem si jistý, že dokáže rozhodovat sama za sebe."

Rozruch ustal, až na syčení při smažení těsta na pánvi a dozvuků provozu z přední části podniku nebylo slyšet nic. To byla ta chvíle, kdy mi došlo, že jsem v prdeli. Mick nosil vždy vyhrnuté rukávy, bylo to něco jako poznávací znamení pro jeho osobu. Právě teď se obrátil a pohrával si s lemy rukávů od jeho košile.

„To si jen myslíš, chlapče. Připiš si další pravidlo na seznam. Ruce a oči pryč z mé neteře, jasné?"

Na malou chvíli jsem se vrátil zpět k Emmerson Industries. Z kuchaře Micka byl Aaron a dával mi jedno z jeho kázání. Neviděl jsem žádný rozdíl. Kázání ani plané výhružky nebyly nikdy nic pro mě a proto jsem zaujal svůj postoj namyšleného bastarda o kterém jsem věděl, že je dokonalý a čekal. Probíhal souboj vůlí.

„Tati, stůl šest už čeká na jídlo přes dvacet minut a... hej, zmeškal jsem něco?"

Neuhnul jsem pohledem ani o jeden centimetr. Kluk přišel v pravou chvíli. Kuchaři podniku nezbývalo nic jiného než se začít v kuchyni znovu otáčet. S úsměvem jsem se mohl vrátit ke své práci.

Suzannah

Byla to moje chyba. Vůbec netuším, co se stalo. V jednu chvíli jsem nesla tác se špinavým nádobím dozadu a najednou bylo sklo a roztříštěné talíře na zemi včetně mě. Zvonilo mi v uších, jak jsem se dívala na tu spoušť kolem.

„Do hajzlu, Pískle. Jsi v pohodě?"

Jack se objevil nade mnou a chytil můj loket. Prakticky mě s lehkostí vytáhl na nohy a já se znova zakymácela. Nebyla jsem moc v pohodě. Už od rána mi bylo zle a vyzvracela jsem celou snídani. V životě jsem se takhle nepotila a jen za dnešní směnu bylo tohle třetí tričko, co jsem měla na sobě. Rozhlédla jsem se kolem a viděla zvědavé výrazy na tvářích našich zákazníků. Jack začal mezitím sbírat střepy zatímco já utírala zpocené ruce do zástěry a běžela dozadu.

Strýček Mick mě přivítal s obrovským úsměvem. Asi neslyšel tu ránu skrz hluk v kuchyni, to bylo dobře. Beze slova jsem popadla hadr a smeták pro úklid, abych se vrátila dopředu. Cestou mě pořád napadaly návaly horka. Když jsem dorazila zpátky k Jackovi, lapala jsem po dechu a na krátký okamžik zvažovala, že se napiji ze sklenice ženy, co seděla u nejbližšího stolu. Místo toho jsem sklopila pohled k zemi a pozorovala Jacka jak odklízí rozbité kusy nádobí a umývá skvrny od džusu nebo kávy. O moment později vstal i s tácem plným střepů. Bylo mi trapně. Když jsem naposledy rozbila nádobí z našeho obchodu, tak mi bylo patnáct. Nebránila jsem se, když Jack chlácholivě stiskl moje rameno a sehnul své tělo tak aby mohl mluvit jen ke mně.

„Zavíračka je za hodinu. Do tý doby přežij, pak budeš moct jít do postele... klidně můžeš být u mě jestli nechceš jít za mámou. Stejně už mám na dnešek nějaké plány."

Slabě jsem se usmála na Jackovu nabídku. Svůj stav jsem přičítala stresu. Můj mobil byl naprosto přeplněný zprávami a zmeškanými hovory od Emmy. Některé zprávy byly přesně jako Emma - výbušné. Musela se dozvědět, že nejsem ve škole a proto vyšiluje. Děsila jsem se okamžiku, kdy s ní budu mluvit ale věděla jsem, že je to nutné... později.

Dante

Obrátil jsem poslední židli vzhůru nohama a položil ji na stůl. Konečně padla. Posadil jsem se do jednoho z rohových boxů a nepozorovaně sledoval kluka jak hovoří se svým otcem. Věděl jsem, že Mick má dnes zvláštní schůzku mimo město a z toho důvodu je dnes restaurace zavřena dříve. Ani Bastien nemohl vypomoct kvůli vlastní práci. Vlastně jsem si nemohl ztěžovat. Mohl jsem potvrdit, že práce bolí a ještě ke všemu zde bylo to nesnesitelné horko. Jack odhodil svoje triko v momentu, kdy dveřmi prošel poslední zákazník. Udělal bych to samé, ale nejsem takový idiot.

Beauty právě vytírala podlahu u obslužného pultu, když jsem ji pozoroval. Pomalu jsem začínal šílet ze samého pozorování. Byl jsem jako podělaný stalker. Nedostávalo s emi žádných odpovědí a já proto skládal pravdu jen z kousků a útržků, jako puzzle. Nenáviděl jsem skládání těch sraček z malých kousků. Z úvah mě vytrhla až hlasitá rána dveřmi a zvuk zamykání. Velký šéf byl pryč.

Jack spráskl ruce a vyhoupl se na nejbližší stůl po jeho pravici. Z kapsy šortek vytáhl kšiltovku a nasadil si ji. Nepřekvapilo mě, že je tam logo baseballového týmu. Vždycky nějakou měl.

„Takže vážení... mám nakázáno se postarat o to, že Pískle dostane svůj zadek domu a to bez jakéhokoliv zájmu z tvojí strany."

Vystřihl jsem imaginární poklonu, když se klukovi oči upřely na mě. Je nulová šance, že si nechám ujít takovou příležitost když tu není ani jeden z Beautiných strýců nebo její matka. Jack pokračoval.

„Ale jelikož znám jedno velký tajemství, tak vám nebude vadit, když odsud vypadnu."

Plýtvání časem je horší než plýtvání peněz. Vstal jsem ze svého místa a zamířil k Jackovi. Z kapsy jsem vytáhl bankovku a užil si výraz na klukově tváři.

„Tady máš, kup si třeba zmrzlinu."

Pak moje kroky vedly rovnou k Beauty, dozadu. Slyšel jsem za sebou kluka smát, ale to mi bylo jedno. Mířil jsem k holce, co udělala z mojí hlavy jeden velkej bordel. A s výhledem na její dokonalej zadek se i můj mozek odkrvoval směrem na jih. Sakra... Poznal jsem ten moment, kdy si uvědomila, že stojím přímo za ní. Narovnala se v zádech a opřela se o pult před sebou. Dokonce jsem slyšel i dlouhý výdech z jejích rtů, který zněl unaveně.

„Dante, já opravdu nejsem ve stavu pro to, abychom měli „ten" rozhovor."

„Ten" rozhovor? Usmál jsem se. Váhal jsem v tom, co si pod tím pojmem představit. Chtěl jsem mluvit, ale existovala desítka témat, co bylo třeba probrat. Chtěl jsem se zeptat na jejího otce, na její školu, rodinu...a především na nás. Nemohl jsem uvěřit, že ve své hlavě tvořím nějaké „my", ale bylo tam a neustále hlodalo v mých myšlenkách. Beauty si otřela pot z čela, štvalo mne, že stojí zády. Umístil jsem ruce na její boky a otočil jí. Nepřivítala mě Beauty jakou jsem čekal. Byla naprosto rudá a to ne tím sexy ani roztomilým způsobem. Ne, ona hořela. Položil jsem dlaně krátce na její tváře a pak čelo. Pokoušela se moje ruce z protestu odstrčit.

„Dante, nech mě..."

Skoro se hroutila. Do prdele, nejsem doktor ale tohle nebylo normální. Její kůže hořela, potila se. Proto bylo její oblečení vlhké a lepilo se jí k tělu. Zvedl jsem její tvář. Její oči vypadaly unaveně. Věděl jsem, že je něco moc špatně když stiskla v pěstích mé tričko a opřela si čelo o můj hrudník. Byla tak moc horká.

„Myslím, že budu zvracet."

Kurva... Tohle se nevyvíjelo zrovna podle plánu. Zpanikařeně jsem hledal cokoliv do čeho by mohla Beauty vyklopit obsah svého žaludku, ale na konec to vypadalo, že je hrozba zažehnána. Donutil jsem Beauty zvednout hlavu.

„Jak dlouho je ti špatně, baby?"

Zelené oči, co ke mně vzhlížely byly skelné a já nechápal, jak jsem mohl být takový hlupák, a být tak slepý. Potila se už předtím. To si toho ten kluk nevšiml? Beauty zamumlala tichou odpověď do mojí hrudi. Bylo jasné, co musím udělat. Helen musela svou dceru nakazit a příznaky se tentokrát projevily mnohem více. Zvedl jsem Beauty do svých paží s jednou svojí rukou pod koleny a počkal, dokud si neuvědomila, co dělám. Chvíli to trvalo, než se její paže obtočily kolem mého krku a já našel stabilní pozici pro její nošení.

„Potřebuješ k doktorovi, Beauty."

Byl jsem vyděšený strachy, když jsem ji odnášel ke svému autu. Byla vyřízená a s jistotou jsem mohl potvrdit horečku. Beauty zabořila nos k mému krku, byla při vědomí jen napůl.

„Chyběl jsi mi, omlouvám se, že jsem odešla bez jediného slova."

Zastavil jsem před svým autem a podíval se dolů, do tváře dívky kterou jsem držel. Vzhlížela ke mně s těma svýma úžasnýma očima a já viděl přicházející slzy. To mě dostalo na kolena. Políbil jsem ji alespoň na horké čelo a opatrně ji dostal do auta. Vrátil jsem se jen proto, abych zamkl podnik a zapsal si pohotovostní číslo na Helen. Musím dát matce vědět, že beru její dceru na pohotovost.