Ryan

Vážně nenávidím formální akce. Schůzka s Aaronem měla začít za dvě hodiny. Jedna z mála výhod bylo to, že dnes mě nečekal žádný trénink. Skoro to znamenalo den volna, proto jsem se rozhodl zůstat v pohodlí své postele a projížděl internetové nabídky. Máma si minule stěžovala na potíže s pračkou. Neváhal jsem a zavolal Tima aby se na to, co nejdřív podíval s tím, že uhradím veškeré náklady. Navíc jsem měl v hlavě upomínku na matčiny narozeniny. Potřeboval jsem něco, co by mámě ulevilo od stresu. Navíc byla stále s Mel a to přímo v intervalu 24/7, stále dokola a dokola. Možná to byl důvod proč jsem zkoumal internetové stránky různých wellnes center napříč státy. Máminy narozeniny měly být přesně za tři týdny ode dneška. Věděl jsem, že Aaron s tím nebude mít problém. Už před týdnem jsem mu nahlásil termín svého vybraného volna. Teď stačilo vybrat týdenní poukaz do lázní pro mámu na termín, kdy si Mel vezmu k sobě. Doufal jsem, že i z téhle zprávy bude moje malá sestra nadšená.

„Reede?"

Poněkud překvapeně jsem mrknul na čas. Slyšel jsem hlas, který nemohl patřit nikomu jinému než Emmě ale bylo zvláštní, že se tu objevila tak brzy. Nevzpomínal jsem si, že bychom cokoliv na dnešní ráno plánovali.

„Vzadu, Emmersonová."

Věděl jsem, že skutečnost takhle brzkého ranního příchodu Jejího veličenstva není vůbec dobrá. Navíc jsem uvažoval zda by mě mělo trápit, že použila oslovení mým příjmením. Občas mi dělalo problém rozlišit, kdy to znamenalo problém a kdy jen zábavnou formu předehry. Upřednostňoval jsem druhou možnost, ale jakmile Emma vešla do pokoje, tak bylo jasné, že jde o první možnost. Štíhlá postava zaplnila dveře a já sledoval jak Emma zvedla pravou ruku, aby ukazováčkem posunula brýle, co měla dnes na nose. Užíval jsem si když pár modrých očí cestoval ke mně. Nebylo tu nic jiného k vidění. Blond prameny jí spadaly do tváře z jednoduchého ohonu. To mě jen navedlo ke vzpomínce jak lepší by bylo, kdyby je nechala rozpuštěné. Neunikl mi fakt, že ona přišla již v pracovním úboru. K Aaronovi nosila vždy jednu z těch upravených halenek, podobných jako měla i má matka a právě teď se jí bílá látka napínala přes prsa. Odložil jsem notebook stranou a s rukama za zády se opřel o čelo postele.

„Hádám, že kvůli rannímu povyražení tady nejsi."

Emma obrátila oči v sloup jak jsem předpokládal a odtáhla se od dveří.

„Díky za připomenutí. Už jsem skoro zapomněla jaký dokážeš být idiot."

Vystřihl jsem úsměv, protože Emma mohla znít jako mrcha ale nestačila se odvrátit dost rychle na to, abych si nevšiml jak jí zaškubaly koutky rtů. Rozhodně se něco dělo a jeden ze způsobů jak předejít výbuchu sopky bylo Emmersonovou rozptýlit. A zrovna v téhle činnosti jsem dokázal excelovat stejně jako na dráze, možná ještě o něco víc. Emma se bez okolků posadila na postel jako kdyby jí patřila. Neptala se na svolení, nikdy.

„Snažila jsem se dovolat Suze, zase a ona to prostě nezvedá. Ignoruje mne už takovou dobu!"

Teď byla řada na mně, abych obrátil oči v sloup ale byl jsem dost chytrý na to abych to neudělal. Holky a jejich problémy, když se nemohly dovolat svojí BFF... Nechal jsem Emmu mluvit a jen si prohlížel její profil když seděla kus ode mne. Pořád jsem trval na tom, že jí její nastavené životní tempo nesvědčí. Dnes si zapomněla zakrýt kruhy pod očima make-upem a proto byly tmavá místa vidět. Na amatéra, kterým v téhle branži byla si ukousla až příliš velký kus. Pokaždé, když jsme byly o samotě tak dříve nebo později usnula nebo jsem ji sám donutil k odpočinku. Nenáviděl jsem ten výraz únavy. Vídal jsem jej ve tváři své matky i sestry. U Emmy jsem tomu mohl alespoň zabránit.

„Myslela jsem, že toho má dost kvůli učení a nebo je naštvaná, že je tam sama, tak jsem zavolala Deborah a ta mi oznámila, že Suze vůbec nepřijela, nenastoupila , dokonce není na žádném seznamu a nebyla ani na jedné hodině!"

V momentu kdy Emma začala zvyšovat hlas a panikařit se moje imaginární senzory zapnuly na poplach. Obecně jsem ženám nerozuměl. Má matka i sestra mě dokázaly pokaždé překvapit a pokud šlo o Emmersonovou tak ta byla předvídatelná asi stejně jako aprílové počasí.

„Štve mě, že mi to neřekla! Proč tam sakra není?! Co když se jí něco stalo?"

Během tří vteřin jsem musel změnit promyšlenou taktiku. Když byla Emma rozhněvaná tak by se k ní přiblížil jen idiot a to já nebyl, ale po poslední větě jsem v jejích očích i tváři viděl porážku a já byl dost možná slaboch, když mě tím dostala na kolena. Emma měla strach. Jednal jsem z čistého reflexu a natáhl ruku k jejímu předloktí. Neprotestovala když natáhla své tělo vedle mě. Byl to docela zvláštní pocit. Pokaždé jsem si zvykal na ty divné a hlavně ojedinělé pocity náklonnosti mezi námi. Moje ruka přecházela po Emminých zádech. Stejně jako jsem to dělal pro svojí sestru. Nevěděl jsem, co říct a tak jsem jen čekal. Emma odpočívala hlavou na mém hrudníku a ani o centimetr nezvedla pohled. Prostě tam ležela.

„Občas si říkám, jak jsme si mohly být se Suze tak blízké a přitom tak cizí? Věděly jsme o sobě všechno a přitom nic, chápeš? Občas si říkám, že byla chyba sem Suze vzít - věci by teď byly úplně jinak."

Těžce jsem polkl, když Emma roztáhla prsty nízko na mém břiše. Možná si to ani neuvědomovala ale pro mě bylo pak zatraceně těžký se soustředit na slova.

„Mám jen její telefon a je pravda, že i pár kontaktů na sociální sítě, ale Suze není dvakrát sdílný typ. ani nevím, kde bych ji mohla najít. Úplně jsem náš vztah pokazila. Chybí mi tady... odjela a já ani neměla možnost to napravit."

Totálně jsem nenáviděl tu lítost v hlase holky, co mi ležela na hrudi. K Emmě tohle nepatřilo. Zvládal jsem když na mě řvala a nebo šlehala blesky očima. Všechno bylo lepší než tenhle stav, kdy jsem cítil odevzdanost a skrytou bolest. Použil jsem druhou abych ji položil na tu, kterou Emma nevědomě kroužila po mém břiše a tím mě nutila šílet. Naše prsty se propletly a to byla další divná věc.

„Je v pohodě, Kotě. Třeba má prostě špatné období a má svojí rodinu a ten její bratranec - Jack? Dá na ni pozor, brzo se ti určitě ozve."

Neměl jsem tušení jak velké kraviny říkám, ale bylo mi to jedno pokud to Emmu uklidní. Pohnula hlavou a vypadala jako Quinton, když se tulí k polštáři.

„Jen si říkám, jestli jsem nejednala přehnaně. Všechno jsem na ní tak rychle vysypala a uvrhla jí do víru událostí, pak ji nechala s Owensem a... "

Emma se odmlčela na delší dobu a já netušil proč. Možná kvůli zmínce o Owensovi. Také jsem s ním ztratil kontakt, ale příliš jsem to neřešil. Měl jsem dost vlastních starostí a Owens se vydal vlastní cestou. Nějakou dobu bude lepší, když se po něm slehne zem. Když se Emma stále neozývala, nabyl jsem dojmu, že v té svojí hlavě přemýšlí o důležitých věcech a nebo zbytečnostech jako tomu u holek bývalo. Naklonila jsem hlavu abych uviděl přes křivku jejího nosu jak se kouše do rtu. Musela vycítit můj pohled, protože zvedla hlavu a pár očí za brýlemi se obrátily ke mně s opatrnou výzvou v očích.

„Myslíš, že by bylo možný aby Suze donutila Owense vytáhnout mozek z jeho kalhot a vrátit mu ho do hlavy?"

Zamrkal jsem protože jsem nedokázal odhadnout zda mluví Emma vážně. Držela kamennou tvář, zcela vážnou a já netušil kam touhle otázkou míří. Nějakou dobu jsem přemýšlel a zvažoval jakou nejlepší odpověď zvolit. Emmersonová měla zjevně stále prvotní dojem ohledně bývalého závodníka svého otce.

„Dante nebyl tak špatnej. Každej v týhle branži má to svoje, soudíš dřív než myslíš, baby."

Obava o moje zdraví byla na místě. Očekával jsem, že Emma vyletí ale ona sklonila hlavu zpět a vydala dlouhý povzdech. Mohl jsem cítit její teplý dech na kůži.

„Owens za mnou přišel když jsi byl v nemocnici. Vyměnili jsme si menší slovní přestřelku a pak se pokusil ze mě vymámit informace o Suze. Poslala jsem ho do háje, ale on řekl že se do ní zamiloval."

No, to mě poser... V překvapení jsem netušil jak zareagovat. Teď jsem litoval, že jsem nemohl být u toho, nebylo to možný. Dante jen zkoušel jinou taktiku ale na druhou stranu, změnil se. Odjezd Suzannah Bayeorové byl i pro něj překvapením. Opět jsem jej viděl s cigaretou po ruce a to s tím skončil před roky, kdy mu Aaron jasně vysvětlil, že když nepřestane, končí s kariérou. Nebylo možný, aby k sobě dva lidi chovali takovou náklonnost za tak krátkou dobu aniž by se pořádně znali. Shlédnul jsem na Emmu.

„Znali se jen dva týdny, to není reálný."

„Já vím, ale když o tom tak přemýšlím, prostě mi to dělá starosti."

Jednalo se dost nevhodnou dobu ale matka příroda na mě zrovna začala volat. Umístil jsem Emmě rychlou pusu do vlasů a naznačil jí aby se posunula. Emma se posadila na matraci a na čele se jí vytvarovala malá vráska. Byla na tom místě blíže levého obočí pokaždé, když hluboce přemýšlela. To byla ta dobrá chvíle pro rozptýlení. Cvrknul jsem ji do nosu a užil si její výraz překvapení a poté lesk v očích, kteří říkal že mi za to později zaplatí. Doufal jsem, že to udělá. Vstal jsem a vyrazil do koupelny zatímco za mými zády šustilo povlečení.

„Masáže, bazény, sauna, bahenní lázeň, kosmetické procedury, plná penze, ubytování v ptihvězdičkovém hotelu s výhledem do hor... nevěděla jsem, že jsi typ pro povalečské dovolené i když já bych si při té masáži nestěžovala."

Emma pravděpodobně zahlédla internetové stránky u kterých jsem skončil. Ani mě to nepřekvapilo, že neudržela ruce stranou.

„To je pro mámu k jejím narozeninám, chci jí dát něco, co si zaslouží. A pokud jde o tebe, přines nějaký olej a masáž může být tvoje, mám šikovné ruce a dokonce i..."

Svůj proslov jsem ani nedokončil. Emmersonová po mne hodila mým vlastním polštářem a nekompromisně mne odkázala ven.

„Dokonči to a nedožiješ se příštího rána."

Usmíval jsem se od ucha k uchu, když jsem kráčel do sprchy zatímco jsem nechal pobouřenou ale po chvíli značně pobavenou amazonku za zády.

Tahle kapitola není extra dlouhá, také je jí jen polovina. Víc tento víkend nestihnu ale už mi přišlo dost dotazů ohledně další části tak tady je. Sice tu nemáme ten obvykle ohnivý pár Emma a Ryan ale také to chce trochu té klidné části. Snad jste si jí užili a vidíte, že i Emma má své problémy. Ti dva k sobě tak sednou xD Přeji vám hezký zbytek večera budu ráda za reakce. Tím mne jen nakopnete ;)