Suzannah

Unaveně jsem otevřela oči když auto zastavilo a pravidelný zvuk motoru ustal. Věděla jsem, že ležím na Danteho hrudi i když původně spočívala má hlava na jeho rameni. Jack seděl v sedadle řidiče. I jeho pohled stejně jako můj směřoval vpřed k budově našeho bytu. Hrubé odkašlání, co mě vytrhlo z myšlenek patřilo právě Jackovi. Cukla jsem sebou načež po mém rameni sklouzla teplá dlaň. Dante... Zpanikařeně jsem se od něj odtáhla a setkala se s Jakovýma očima ve zpětném zrcátku. Jeho oči a pozvednuté obočí mluvilo jasně. Vyslechne mne, později ale ne teď. Vystoupili jsme z auta a Douglas spokojeně vyběhl ke dveřím. Objímala jsem se pažemi a zamířila stejným směrem.

„Ne-e, nikam. Tohle je to poslední, co by jsi teď podělal, kámo."

Obrátila jsem zpět abych uviděla Danteho jak stojí na místě zastaven Jackovou rukou na jeho rameni. Jack měl rozhodně pravdu. Nebyla jsem v žádné náladě abych mámě cokoliv vysvětlovala a podle Bastienova auta zaparkovaného o kus dál mi bylo jasné, že nechci aby byl DAnte svědkem čehokoliv, co se stane dál.

„Pískle, řekni mu to sama."

„Dante, prosím. Jack má pravdu."

Danteho oči mě zkoumaly i z té vzdálenosti. Připadalo mi, že to trvá příliš dlouho. Nakonec Dante odstoupil a já uvolnila vzduch, který jsem celou dobu zadržovala. Jack sáhl do kapsy a hodil svazek klíčů Dantemu. Obratně je chytil předtím, než se opřel o kapotu auta. Přikývla jsem abych aspoň nějak vyjádřila svojí úlevu. Jack zaujal místo po mém boku a s rukou na mém kříži mě naváděl k bytu.

„Teda, Pískle... myslím, že v tom je ještě větší bordel než se na první pohled zdá."

Jindy bych Jackovi uštědřila ránu do boku svým loktem ale dneska ne. Svěsila jsem hlavu a rozhodla se jen souhlasit. Bylo mi hrozně. Cítila jsem se emocionálně vyčerpaná. Douglas zaštěkal když dosáhl správného poschodí a já se napjala. Dveře od bytu nebyly nijak silné a ozvěna hádky byla zřejmá.

„Nemusíš s ním vůbec mluvit. Nezaslouží si to, Pískle. Jdi rovnou do svýho pokoje."

Jackova slova jsem slyšela ale ignorovala je. Otevřela jsem dveře a vstoupila dovnitř. Odmítala jsem se podívat dál do místnosti a proto jsem udržovala pohled jen na špičkách mých bot.

„Obelhal jsi mě! Znovu jsi mě podvedl!"

Matka křičela. Byl to křik smíšený se slzami a bolestí. Pevně jsem stiskla víčka a hodlala čelit tomu všemu. Zvlášť čelit jemu.

„Mrzí mě to, Helen."

„Je to tvá dcera, Patricku! Ty jsi jí zničil budoucnost!"

Tohle byla chvíle, kterou si Douglas vybral k radostnému uvítání. Začal štěkat a pak se rozběhl přímo ke stojící postavě u stolu s vrtícím ocasem sem a tam. Hádka utichla, jak jsem vstoupila do místnosti. Matka se na mne dívala s krví podlitýma očima od pláče a zakrývala si ústa. Pak tu byl Bastien, který vypadal neovlivněný ale po bližším pohledu byla patrná vráska mezi jeho obočím. Stál za mámou a tím jí vyjadřoval podporu. Strýček Mick na tom byl o dost hůře. Jeho tělo zůstávalo napjaté, opřené o kuchyňskou linku. Věděla jsem jak je to pro něj samotné obtížné. Znala jsem minulost těch lidí v místností, jejich vztah a strýček Mick byl rozerván mezi sestrou a nejlepším přítelem - mým otcem. Stála jsem nehnutě s rovnými zády když jsem se dívala na muže přede mnou. Douglas byl nadšený nově příchozím hostem. Člověk by řekl, že ho budu nenávidět ale já se sama nemohla vyznat ve svých pocitech. Bylo to dlouho, co jsem svého otce viděla naposledy... více jak osm měsíců. Měl na sobě dlouhé kalhoty a košily, na nohou tenisky. Vždy jsem si říkala, že můj otec je podobný mému strýci - Mickovi. Bývali nejlepší přátelé. Patrick Bayer - Mnohokrát jsem se ptala, co kdo z nás udělal špatně. Co jsem já udělala špatně? Lidé mému otci říkali, že má krásnou ženu a stejně tak krásnou dceru. Byly jsme tak perfektní rodina. Až dokud...

„Čtyřlístku."

Trhla jsem jak tichý mužský hlas vyslovil mou přezdívku z dětských let. Táta vždy říkal, že jsem mu přinesla štěstí. Podívala jsem se na zem ale pohyb byl patrný. V celé místnosti bylo hrobové ticho. Do zorného pole mi vstoupily špičky tenisek. Trvalo to okamžik než jsem ucítila letmé pohlazení na mé tváři. Zavřela jsem oči.

„Moc ti to sluší, Čtyřlístku."

Vzhlédla jsem. Vždy jsem byla mámina kopie. Já měla zelené oči, můj otec světle hnědé společně s kaštanovými vlasy krátce střižené. Dnes byl oholený a na vrcholu brady vynikala malá jizva. Vždy ji tam měl.

„Vrať ty peníze, Patricku! Nechtěj abych šla k právníkovi."

Otec sebou trhl stejně jako všichni. Máma vyšilovala a snažila se planě vyhrožovat. Peníze na právníka bylo to poslední, co jsme si teď mohli dovolit. Jack do mě strčil a tím se dožadoval ujištění zda jsem v pořádku. Kývla jsem.

„Už jsem říkal, že vám vše vrátím... za tři měsíce ti budu moct dát dvojnásobek, Helen."

„Ty a tvoje sliby! To už jsem slyšela! Jak jsi jen mohl?!"

„Helen, miláčku..."

„Neříkej mi tak! Na to je pozdě, Patricku!"

„To stačí!"

Byla jsem vděčná Mickovi, že zakročil. Začínalo to být špatné. Mick i Bastien vykročili vpřed jako jeden. Oba věděli, co dělat. Byla jsem překvapená až otcovou reakcí. Chytil mojí ruku.

„Ty mi musíš věřit, Čtyřlístku. Vrátím ti ty peníze. Jsi chytrá, jsi moje dítě."

Vytrhla jsem ruku ze sevření. Nebylo mi příjemné a bolestný výraz v očích toho muže byl jako rána do žaludku. Nemohla jsem si pomoct. Tak moc jsem jej chtěla nenávidět, ale nedokázala jsem to. Pořád jsem viděla otce, muže co objímal mámu když se smála, nosil mě na ramenou, byl mým hrdinou a nejlepším přítelem. Jack mě vtáhl stranou aby mohl Patrick odejít společně s Mickem a Bastienem v zádech. Douglas je všechny následoval, ale nedostál se dál než ke dveřím, které se před ním zavřeli. V pozadí jsem slyšela máminy vzlyky. Lezly mi na nervy. Nemohla jsem si pomoct. I pro i bylo tohle těžké. Věděla jsem, že i přes všechnu tu bolest a probrečené noci je máma Patrickem stále ovlivňována. A můj táta to věděl.

„Pískle?"

„Nech mě, Jacku."

Protáhla jsem se kolem Jacka do mého pokoje. Douglas se mi otíral o nohy a okamžitě vyskočil na postel, kde se rozvalil.

„Chceš o tom mluvit?"

Očividně nebyl Douglas jediný, kdo mě následoval. Jack se zastavil ve dveřích, nešel dál. Já odhodila brašnu na podlahu koutkem oka pohlédla do zrcadla. Vypadala jsem hrozně. Vynikly mé kruhy pod očima a můj celkový vzhled byl otřesný. Navíc jsem musela být rozhozená. Bolela mne hlava, také jsem cítila zvláštní stahy v žaludku a to všechno jsem přičítala emocionálnímu vypětí za posledních dvacet-čtyři hodin. Potřebovala jsem se vyspat. Bylo mi jedno, že Jack je stále tady a začala se svlékat.

„Dnes už chci jen spát, Jacku."

Stále v šortkách a podprsence jsem přešla k prádelníku a hledala věci na spaní.

„Fajn, ale budeš muset něco udělat s Owensem. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím...mohla by jsi po něm chtít prachy."

Byl to čistý reflex. Popadla jsem kus oblečení, co jsem právě držela a mrštila jím proti Jackovi. Trefila jsem se.

„To nikdy neudělám, Jacku!"

Jack zvedl ruce v gestu míru a začal couvat. Hodil bleděmodrý top, co držel v rukách na blízkou židli.

„Promiň. Netušil jsem, že začneš takhle vyšilovat."

Už jsem Jacka nevnímala. Prostě jsem došla k posteli a zatáhla za přikrývku. Douglas mě nechal vlézt do příjemného tepla a udělat si pohodlí než se vyhoupl zpět. Vítala jsem jej u sebe. Váha jeho těla se usadila na mých nohou a zůstala tam. Já jsem zavřela oči a také usnula. Ani jsem neměla šanci přemýšlet o tom, co udělám s Dantem a mým otcem.

Dante

Čekal jsem. Bylo to až směšné. Za poslední měsíc jsem prokázal tolik trpělivosti jako nikdy v mém dosavadním životě. A abych byl upřímný tak ta trpělivost pomalu mizela. Jediný důvod proč jsem nešel s Beauty tam nahoru byla její přímá prosba a lesk v jejích očích. Zatím jsem úplně všemu nerozuměl ale dělo se tady něco špatnýho. Sedl jsem do auta a tak nějak automaticky sáhl do přihrádky pro zapalovač a cigarety. Bylo mi jasné, že Beauty kouření neschvaluje ale musel jsem. Celá tahle situace byla nahovno a já potřeboval vypustit páru.

Jedna věc byla ale jasná. Musím začít od nuly, doslova od nuly. Moje holka očividně skrývala pár věcí. Došlo mi, že o Beauty nevím dost. Bála se závazků..to jsme možná měli společné ale já jí chtěl dokázat, že to můžeme zkusit. Sakra... Tahle situace byla vážně dost mizerná. Chtěl jsem ji. Pokud bych věděl, že mě tady nechce...odjel bych. Ale podle toho jak reagovala na mě, tak mi došlo že její tělo tvrdí opak. Byla tvrdohlavá, její hlava mě mohla odmítat ale zbytek tvrdil něco jiného. Usmál jsem se na svůj odraz do bočního zrcátka. Některé staré zvyky se nezmění. Vydechl jsm bílý kouř ven ve chvíli, kdy se vchodové dveře otevřely. První vyšel chlap, kterého jsem neznal ale za ním mu šly v patách Bastien a Mick. Tohle vypadalo zajímavě. Kdo byl ten chlap? Ze svého místa jsem mohl scénu pečlivě sledovat. O něčem diskutovali, škoda že jsem nemohl rozumět na takovou vzdálenost. Nejvíce rozzuřeně vypadal Mick. Ten chlap vypadal podrážděně pořád, ale teď se něco změnilo. On a cizí chlap stáli naproti sobě. Bastien vypadal jako rozhodčí. Diskuze to byla doopravdy živá. Nakonec se spoustu slov dalo zaslechnout.

„Dostal jsi mou sestru a neteř až po krk do dluhů!"

„Micku, ty víš že jsem to nechtěl. Chci je obě zpátky!"

A v tomhle okamžiku se pěst kuchaře z malé místní restaurace střetla s čelistí chlapa před ním. Během chvíle jsem se rozhodl, že toho kuchaře nemůžu až tolik nenávidět. Otec. Takže tohle byl otec Beauty. Podíval jsem se na toho chlapa znovu. Nenašel jsem žádný podobný rys, který by Beauty mohla zdědit. A dluhy? Už dávno mi došlo, že finanční situace této rodiny není až tak dobrá ale jak velké ty dluhy byly? Bastien zadržel Micka od další rány zatímco chlap v košili držel svojí čelist. Nepůsobil slabě. Na jednu stranu přijal ránu se ctí ale to nic neměnilo na tom, že jsem toho chlapa neměl rád. Byl důvod proč byla moje holka na dně. Zasloužil si to. Nemohl jsem zaslechnout další konverzaci. Mick se odvrátil a bez jediného slova se ztratil ve dveřích domu zatímco Bastien nastoupil i s chlapem v košili a natékající čelistí do auta. Odjeli.

Zkontroloval jsem čas na mobilu a poslal rychlou textovku Beauty. V tuhle chvíli jsem byl nesmírně rád za svojí genialitu ohledně získání jejího čísla. Nastartoval jsem a přeparkoval na jiné místo. Jack mi hodil klíče a proto bylo jednoduché dostat se do horního bytu. Byla to jen otázka času než se vrátí kuchař Mick a nebo Jack. Ani tenhle byt nebyl příliš velký. Šlo jen o miniaturní kuchyň propojenou s obývákem vybaveným sedačkou a televizí. Jedna z ložnic patřila Jackovi,druhá Mickovi a třetí pokoj byl pro teď můj. Zbývala už jen koupelna.

„Co chceš udělat, tati?"

Poslouchal jsem za dveřmi, když se kluk a Mick vrátili. Rána prásknutí dveří byla zřetelná. Někdo se vrátil hodně nasraný.

„Musíme vymyslet plán, Jacku. Co, Suzan? Jak je na tom? Kde vůbec byla?"

Se svým mobilem v rukou jsem věděl, že Beauty na mojí textovku nereagovala.

„Byla hodně unavená. Myslím, že jí to dost vzalo. Šla spát, když jsem odcházel."

„Fajn. Dej na ní pozor."

„Můžeš se spolehnout. Zavolám holkám, třeba by jí mohly nějak rozptýlit."

„Dobrý nápad."

Rozhovor poté utichl. Odstoupil jsem od dveří a položil se na postel. Dnešek byl šílený, extrémně šílený. Potřeboval jsem mluvit s Beauty ale už šlo o úplně jiné věci. Přijel jsem sem s jasným plánem ale ten se teď hroutil jako domeček z karet. Nepřipadalo v úvahu abych udělala to, co bylo v plánu. Plán hry se změnil. Musím zjistit v jakých problémech moje holka plave. 

Říkala jsem si, že budu kapitoly publikovat na Štědrý večer 24.12, ale myslím, že na ten den spoustu autorů plánuje dát čtenářm dárek v podobě spoustu kapitol a já se proto rozhodla publikovat dříve aby toho přeci jen nebylo na čtení moc. xD Přeci jen já taky nedočkavě čekám až mi přijdou oznámí, že spoustu příběhů z mé knihovny bylo aktualizováno. :D 

Budu ráda za všechny ohlasy. Asi jste si všimli, že tato kapitola byla spíš na vážné téma než nějak vtipná. :/ 

!!PŘEJI VŠEM CO NEJKRÁSNĚJŠÍ PROŽITÍ VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ!!