Emma

Teplá voda ve vaně sahala těsně k mým klíčním kostem. Na hladině plavalo velké množství pěny a už teď mi bylo jasné, že jsem to s vůni do koupele prostě přehnala. Přesto jsem se cítila skvěle. Během prvních deseti minut máčení mé ztuhlé svaly kapitulovaly a uvolnily se. Spokojeně jsem zaklonila hlavu vzad a položila bolavý krk do měkkého ručníku. Má instruktorka z kurzů jógy měla rozhodně pravdu -teplá koupel na mne měla překvapivě uklidňující vliv. 

Se zavřenýma očima jsem mohla konečně relaxovat. Ano,stále na mne doléhala tíha všech povinností, co na mě čekaly. Včetně té spousty papírů, rozvrhů a plánů které dorazily na můj email tohle ráno. Oficiálně jsem studovala dálkově. Znamenalo to už žádné spěchání na přednášky, žádné frustrující sledování profesora Winnieho a jeho neustále rozvázané tkaničky na botách a odpadlo to každodenní čekání na koupelnu. Tohle byly důvody k úsměvu ale na druhou stranu mne stále tížil pocit viny. 

Suze mi bude chybět. Budou mi chybět i ostatní z koleje. Byla tam bezva parta holek, co jsem míjela ve společné prádelně každé úterý a navíc jsem dost pochybovala, že zde budu mít někoho s kým budu moct probrat typické ženské záležitosti. Kruci... Zase přemýšlím. Ryan měl pravdu. Nerada jsem to přiznávala. Neměla jsem ani špetku volného času oproti dřívějšku. Pomáhala jsem otci, pak tady byla ta věc s tím, že jsem musela dávat pozor na novináře ze sportovních kruhů médií. Stále jsem si zvykala. Občas jsem uvažovala, zda jsem si nevzala až příliš velké sousto. Milovala jsem atmosféru kolem závodění ale krokem výstupu na veřejnost jsem ztratila i valnou část ze svého soukromí. Štvalo mě to. A Ryan...

Vypustila jsem z plic výdech a protáhla si nohy. I zde má hlava tápala. Svým určitým způsobem jsem byla něco jako součást Ryanovi rodiny, ale netušila jsem zda oprávněně. Opravdu šíleně moc jsem zbožňovala Reedovu sestru - Mel. Ona byla úžasné dítě a milovala jsem tu změnu a lesk v očích motocrossového závodníka pokaždé, když se na svojí sestru podíval. A Ryanova matka byla také skvělá. Měla jsem Eleanor ráda. Byla milá, sympatická a především starostlivá. Obě své děti opatrovala k zbláznění. Užívala jsem si chvíle, co jsem mohla strávit v kruhu rodiny Reedových ale neodpustila jsem si ten pocit vetření. Ryan mě nikdy dobrovolně nepustil do největšího tajemství jeho života. Bylo to jen mé drzé a sobecké chování, co Ryana donutila jít s pravdou ven. Proto jsem tuhle skutečnost nenáviděla. 

Další položkou na seznamu byl můj vztah s Ryanem. Byli jsme pár. Média psali, že my dva jsme pár, můj otec nás bral jako pár, Eleanor také a Mel považovala tenhle fakt za samozřejmost. Každý, koho jsem potkala to věděl ale já? Pochybovala jsem o tom. Sice jsme dělali ty klasické věci, spali jsme spolu, dávali si rande...ale nikdy jsme se neprohlásili za oficiální pár. Neměli jsme tu konverzaci s otázkou nebo prohlášením. Nevím jestli mi to vadilo. Užívala jsem si volna. Ryan i já jsme měli své životy a skloubit dva hektické způsoby života nebylo jednoduché. Naše rozvrhy se rozcházely. Navíc ani jeden z nás nebyl klidné povahy, zvláště já i když jsem si to nahlas odmítala přiznat. V hlavě se mi nevybavovala žádná slova jak bych popsala to, co jsem k Ryanovi Reedovi cítila. Prostě tady byl. Většinu času mě vytáčel a štval, pak mě rozesmál a nutil můj žaludek dělat vážně divné věci když ukázal svojí starostlivou stránku. Nebyl to idiot a navíc měl rád Quintona. A ten arogantní kocour snad určitým způsobem respektoval. Nemohla jsem si to vysvětlit a proto jsem vyvinula svojí vlastní teorii o vzájemném respektování u jedinců opačného pohlaví. A bylo jedno jestli šlo o zvíře nebo o člověka. 

Moje mysl byla daleko od vany naplněnou teplou vodou, která už pomalu chladla. Nakonec to bylo vyzvánění mého mobilu, co mě vytrhlo z úvah. Otevřela jsem oči pohnula tělem. Rovnou hladinu protrhly mírné vlny, jak jsem se natáhla ke svým džínám pohozených nedaleko od vany. Naslouchala jsem pomalé melodii, co nabírala na síle se zvukem kytary. Já o vlku, a vlk... Konečně jsem ukořistila svůj vyzvánějící mobil z kapsy. Pohodlně jsem se usadila zpět a v duchu se modlila aby můj mobil neskončil ve vodě. Přijala jsem hovor. 

„Věřil bys, že jsem na tebe právě myslela?"

Úsměv mi zvlnil rty, když jsem nabrala trochu bílé pěny do dlaní a foukla do ní tak, že se drobné bubliny snášely zpátky dolů. 

„V jakém smyslu?"

Po téhle odpovědi mi bylo jasné, že je něco špatně. Ryanův tón hlasu byl špatný. Postrádal bezstarostnost a lehkost. Nutilo mne to postrčit si své brýle na nose výš a získat informace. I když byla voda skvělá, něco mi říkalo že moje chvíle klidu končí. Navíc mne začaly bombardovat scénáře o tom, co se děje. Moje prvotní obava patřila Mel.

„Co se stalo?"

„Co by se mělo dít?"

V rychlém pohybu jsem sáhla po ručníku a vstala. Zalitovala jsem ztráty tepla a pohody jak se voda zatočila kolem mých nohou. 

„Slyším vodu, kotě? Jsi ve vaně? Nahá?"

Změna tématu. Další důkaz, že je něco špatně. S pořádnou dávkou jisté nemotornosti jsem kolem sebe omotala ručník stále držící mobil u ucha. 

„Neodbíhej od tématu a pro tvou informaci... ano, ale ne na dlouho. Proč mi voláš?"

Na druhé straně telefonu nastalo ticho. Nesnášela jsem to. Odložila jsem mobil na hlasitý odposlech a urychleně hledala čisté věci na převlečení.

„Protože jsem chtěl ti chtěl zavolat kvůli sexu po telefonu?"

Mračila jsem se na svůj odraz do zrcadla. Moje vlasy byly od páry vlhké a neuspořádané. Na koncích se vlnily. Obrátila jsem oči v sloup a prohledávala koupelnu k nalezení čehokoliv, čím bych dala své vlasy do pořádku.

„To má být otázka? Poznám tenhle tón, Ryane. Mluv k věci."

V přímo bleskové rychlosti jsem se nacpala do džín a jednoduchého trička. Pořád jsem na sebe cítila vůni růží z koupele. Tím se akorát potvrdila má domněnka, že jsem té vůně neměla použít tolik. Byla jsem cítit jako růžová zahrada. 

„Nevyšiluj, jasný? Dorazím k tobě za deset minut. Nikam nechoď, nedělej žádný pitomosti beze mě. Nevolej Aaronovi... prostě seď na zadku, rozumíš?"

Mlčela jsem a soustředila se na to, abych na vrcholu hlavy smotala přijatelný drdol a skryla vlhké vlasy. Bylo logické, že rozhodně nebudu slibovat něco, co nesplním. 

„Je naivní si myslet, že mě poslechneš. Dej mi deset minut, Emmersonová."

Ryan skončil. V rychlosti jsem popadla mobil a zkontrolovala zprávy...nic. Vytočila jsem tátovo číslo v okamžiku, kdy jsem opustila miniaturní koupelnu. Naslouchala jsem melodii až do okamžiku, kdy jsem spadla do speciální  hlasové schránky. Byla extra pro mě. Milý dárek od táty. S hlubokým výdechem jsem se posadila na pohovku a mrkla ven skrz okno. Ryan nikde. Už tak jsem projevila dost trpělivosti. Obracela jsem mobil v prstech a hledala něco, čím zabavím ruce. 

Zrzavá chlupatá koule vyskočila do mého klína. Automaticky jsem začala hladit jemnou kočičí srst dokud se neozvalo předení. Quinton si očividně nedělal žádné starosti. Dost čekání. Alespoň něco jsem dělat musela. Alespoň jsem mohla pročíst novinky na sociálních sítích. Přihlásila jsem se a v tu chvíli se můj mobil zbláznil. Odebírala jsem novinky z mnoha serverů a během okamžiku na mne vyskočilo hned několik oken a upozornění. Titulky byly jasné a stručné. Rozklikla jsem ten s největším počtem přečtení. Stačil mi jediný pohled na přiložené fotografie a úvodní slova: Sladký pár Reed a Emmersonová - potíže v ráji! 

Zaťala jsem zuby a četla dále. Moje tělo se odmítalo pohnout až na nezbytný pohyb prstu po displeji. Quintonova snaha upoutat mojí pozornost byla zbytečná. Nebylo pochyb o tom, že snímky někdo pořídil z parkoviště u závodiště. Byla jsem tam já i Ryan. On ve své jezdecké kombinéze a já proti němu.Z první fotografie bylo patrné, že se hádáme. Z mého postoje to bylo jasné. Na dalším snímku mne Ryan držel ale já se snažila vyškubnout. Třetí fotka byla víceméně jednoduchá. Moment kdy jsme oba otočeni zády a odcházíme na opačné strany. 

Kypěl ve mně vztek. Nejen že to znamenalo, že ochranka selhala ale druhou věcí bylo, že šlo o lež. Jako kdyby někdo vzal začátek a konec ale vystřihl střed. Nikdo netušil o tom, jak to bylo doopravdy. Nikoho určitě ani nenapadlo, že jsme odcházeli s dohodou na úžasný večer. A už vůbec zde nebyla zmínka o polibku i když ne, že bych o to dvakrát stála. Šlo o zatracenou lež!

Zlostně jsem odhodila mobil stranou. Věděla jsem, že to byla jen otázkou času než k něčemu takovému dojde. Zrovna ve chvíli kdy se uklidnila celá ta věc s  odhalením mé existence na veřejnosti. Vůbec to nebylo fér. Chtěla jsem najít toho člověka, co tohle způsobil a uškrtit ho. Místo toho jsem ale silně popadla Quintona a drtila zuby skrz nadávky. Ale i ta pitomá koule chlupů neměla dost citu aby mi ulevila. Quinton zasyčel a seskočil na koberec. Rozběhl se pryč kamsi dozadu. Proklínala jsem ho a to ve stejné chvíli, kdy se otevřely dveře. Bylo mi jasné o koho jde ale stejně jsem zkřížila paže na hrudníku a pohledem propalovala špičky mých prstů u nohou. Byly slyšet kroky těžkých bot když Ryan stoupal vzhůru. 

„Do prdele. Máš ten výraz, který říká -chci-někoho-zabít-. Jdu pozdě."

Ryan 

Věděl jsem, že to bude problém v okamžiku kdy jsem tu zprávu uviděl. Na stupnici od jedné do deseti by šlo v mém případě o sedmičku, ale tady šlo i o Emmu. Neměl jsem nejmenší ponětí, že se tohle děje. Nevzpomínal jsem si, že bych tehdy někoho viděl. Nicméně...tady byl výsledek. Nějakým zázrakem se Emma zdála v pohodě, když jsem jí volal. Zatím to ještě neviděla, což bylo štěstí pro všechny. Vyrazil jsem jak nejrychleji to šlo a napsal Aaronovi abychom se setkali v jeho kanceláři. Takže tady jsme teď byli. Aaron v jeho koženém křesle, Marcus telefonoval na chodbě a Emma přecházela po pokoji sem a tam. Přitom zabíjela pohledem všechno, co viděla. 

„Musí jít o porušování soukromí, ne? Nebo jiný zákon omezující svobodnou vůli nebo tak něco."

Jen naprostý debil by se teď začal hádat s nasranou Emmou Emmersonovou. Koutkem oka jsem jen sledoval Aarona, který očima prozkoumával vytisknuté články poházené po jeho stole. Viděl jsem je všechny a musel souhlasit, že ať ty fotky pořídil kdokoliv...šlo o kvalitu a taky věděl, kdy přesně zmáčknout spoušť. Buď šlo o zatracené štěstí a nebo profi práci. Nemusel jsem vysvětlovat o co jde. Možná jsem v očích některých čtenářů mohl vypadat jako tyranizující kretén ale to jen kvůli tomu, že někdo odvedl dobrou práci v sepsání kraviny. Vůbec nešlo o nic z toho, co otiskli. 

„Mám to. Vincent, na tom začne dělat ale je nemožné podat žalobu. Můžeme docílit jen stažení publikace z internetových médií a toho, že už nikdo tenhle samý článek neotiskne."

Marcus se vrátil do kanclu. Měl jsem ho docela rád. Aaronova pravá ruka při každé příležitosti a pokud šlo o Vincenta, tak byl velmi dobrým právníkem co řešil jakoukoliv sračku co se v Emmerson industries stala. Byl jedním z nejlepších v oboru. Od Marcuse jsem se přesunul zpátky na Emmu. Od chvíle, co jsem ji vyzvedl potřebovala vybuchnout, vypustit páru, vybít energii, prostě se zbavit vzteku. Nedokázala sedět na místě ani půl minuty. Chápal jsem to. Pro ni to bylo poprvé, co její jméno protáhli bahnem. Pokud by šlo o mě, tak bych to překousl ale Aaronova princezna s tím neměla zkušenosti. 

„Jak je to možné?! Do areálů byl vstup novinářů zakázán a všichni zaměstnanci jsou ověření. Kdo ty fotky pořídil?!"

Musel jsem se usmát. A to byla chyba. Prostě mi to přišlo, co já vím? Roztomilé? Mel často používala tenhle výraz. Nemohl jsem odolat, když Emma osnovala pomstu každému na téhle planetě a to jen v džínách, tričku a tím stylem ležérně-rozcuchaného drdolu na hlavě. 

„Tobě to přijde vtipný?"

Zaklel jsem. Nebylo v plánu abych se dostal na hlavní hledáček nebezpečné sopky. Emma překonala vzdálenost mezi námi téměř rychlostí světla. V jednu chvíli stála na druhém konci místnosti a najednou zabodávala ukazováček do mojí hrudi jako kdyby šlo o nějakou zbraň. Odstrčil jsem se zády od stěny a nasadil vážnou tvář. Emmersonová měla ten špatný zlozvyk jednat dřív, než myslet. 

„Vůbec ne. Musíš vychladnout. Tohle je byznys. Musíš počítat s tím, že se o tobě budou psát kraviny. Nesmíš se z toho hroutit."

Emma přivřela oči. Znal jsem tenhle pohyb. Připomínala přitom šelmu na lovu, předtím než se vrhne na kořist. Ve skutečnosti se jednalo o dobré znamení. Přemýšlela o tom, co jsem řekl. Po chvíli začala tiše odpočítávat od deseti k nule. Tohle bylo z jejích kurzů jógy a nebo zvládání vzteku. Nerozlišoval jsem moc o který z nich jde. 

„Fajn, co teda budeme dělat? Co napíšou příště, když nás uvidí spolu?"

Byl jsem určitým způsobem na Emmu hrdý. V pozadí spolu Marcus a Aaron hovořili ale nezajímalo mě to. Teď, když se nebezpečí výbuchu atomové bomby zmírnilo na přijatelné minimum jsem se cítil o dost líp. Emma položila ruce na můj hrudník a opřela si tam i hlavu. Měla strach. Já byl poprvé vyděšený. Ona teď na vlastní kůži zjistila jak moc velkou sílu mají zprávy podložené na lži. Emma reagovala takhle. Nepatřila k lidem, co by se schovali v koutě pokoje a omítali jít dál. Obalil jsem kolem ní paže a umístil letmou pusu na její čelo stejně jako jsem to dělal Mel. 

„Nebudeme dělat nic. Budeme fungovat jako vždycky."

Emma sebou škubla stejně jako já, když se ozvala rána. Obrátil jsem se ke zdroji hluku a uviděl jen zamračeného Marcuse u dveří. Aaron už nebyl na svém místě.

„Co se stalo?"

Emma vyslovila otázku, co byla i v mé hlavě. Marcus sebral několik papírů z Aaronova stolu a vhodil je do jedné složky. Zvedl hlavu od práce a jeho pohled zamířil přes Emmino rameno ke mně. 

„Víš, Emmo... Aaron nemá problém žehlit problémy jeho závodníků nebo firmy. Je v téhle branži dost dlouho a věř mi, že za ta léta jsme tu měli mnohem horší skandály. Ale teď když vzali tvé jméno a protáhli jej špínou? Jak má otec reagovat, když tohle udělají jeho malé holčičce?"

Musel jsem s Marcusem souhlasit. Jen při představě, kdyby tohle někdo udělal mojí malé sestře - Mel, jsem chtěl někomu ublížit. Marcus si odkašlal a upoutal na sebe pozornost.

„Je mi jasné, že nic z toho není tak jak to na první pohled vypadá, ale mohli by jste se na veřejnosti kontrolovat. Multimedální poprask je to poslední, co se nám vejde do harmonogramu.„

Marcus přehodil šedé sako přes své rameno a couval z místnosti se složkou pod paží. 

„Prostě se snažte, aby to nevypadalo tak, že se snažíte zabít."

Marcusova poznámka byla úsměvná ale myslel jí zcela vážně. Emma zůstala stát bez hnutí u stolu a kousala si spodní ret. Potřebovala odreagovat a zapomenout na tohle všechno. A já měl perfektní plán jak toho docílit. Přiblížil jsem se k jejím zádům a položil dlaně na její boky. Neuhnula, dobré znamení. 

„Co takhle závod, Emmersonová?"

Emma zaklonila hlavu dozadu na moje rameno. Pořád byla naštvaná a došlo jí, co mám v plánu ale neprotestovala. Dlouhá jízda pročistí hlavu nám oběma. Vzal jsem její ruku a vedl ji ven. Pro jednou jsem zase opouštěl Aaronovu kancelář bez újmy. Dante by se na to napil. Stiskl jsem dlaň v mojí. Na jednu stranu... Dante určitě neřešil větší sračky, než já teď. A to ať byl kdekoliv.