Suzannah

Dávala jsem si načas. Odhadovala jsem dalších deset minut sezení v písku obklopená šuměním vln a zvuky města. Bylo jen obtížné ignorovat ten nepříjemný pocit, že jsem pozorována. Dante mne sledoval ale já se odmítla na něj obrátit. Místo toho jsem se otočila na druhou stranu a přes rameno vyslala pohled k vyvýšenému svahu. Brzy mojí pozornost upoutala zvednutá paže. Jack se opíral o kapotu auta a dával mi jasnou zprávu. Je tam a stačí dát znamení pokud jej budu potřebovat. Přikývla jsem a obrátila se zpátky. Má dlaň nepřítomně hladila Douglase za ušima.

Nevnímala jsem to ale ztuhla jsem když mojí dlaň zajalo příjemné teplo. Shlédla jsem dolů proto abych viděla Danteho prsty propleté s mými. Váhala jsem zda se odtáhnout a nebo zůstat. Rozhodla jsem se pro odtáhnutí, ale on mi to nedovolil. Přesto jsem se snažila vykroutit.

„Jack by si toho mohl všimnout."

Stále se mi dařilo být alespoň trochu při smyslech a poslední co jsem teď potřebovala bylo řešit ještě tohle. Vysvětlovat Jackovi kdo je doopravdy Billy. Věci by se tím akorát zkomplikovaly. K mému překvapení sebou Dante ani neškubl.Naopak jen upevnil stisk.

„Seru na to. On to ví, Beauty."

Skoro jsem se bála, že mi oči vypadnou z důlků. Otevřela jsem ústa ale nic z nich nevyšlo. Jen jsem zírala. Jak mohl?

„A stejně tak i taky Bastien. V restauraci mi zachránil krk."

Nic moc z toho jsem nechápala protože můj mozek se upnul jen k faktu, že má rodina to věděla. Moc dobře byli obeznámeni s tím, kdo je Billa alias Dante Owens. Každý z nich musel mít svůj druh zvrácené teorie v hlavě a já se jen děsila jaké mohou být jejich podoby. Zahanbeně jsem sklopila hlavu.

„Mělo mi to dojít. Bastien by na nic takového neskočil."

Od Bastiena jsem se právě nadchla pro závodění. Jako malá holka jsem s ním proseděla hodiny u sledování sportovních přenosů v televizi a také nesmyslně tipovala sázky na vítěze. Byly to hezké vzpomínky ovšem, otřásla jsem se ve strachu kvůli další myšlence.

„A moje matka?"

Můj hlas se třásl když jsem hodila míček Douglasovi a ten se za ním rozběhl. Nedovedla jsem si ani představit, co by má matka udělala kdyby cokoliv zjistila. Vlastně jsem si byla téměř jistá, že by Danteho zabila pokud by to věděla, pokud by znala celou pravdu. Vypustila jsem dlouhý povzdech když Dante zavrtěl hlavou a tím mi poskytl dostatečnou úlevu. Chvilku jsem vytrvala a pak si uvědomila, co to dělám. Seděla jsem s Dantem Owensem v písku na pláži při blížícím se západu Slunce. Tohle bylo hodně moc špatné. Vytrhla jsem ruku ze sevření, které tentokrát povolilo díky okamžiku překvapení.

„To bychom neměli."

Schovala jsem svojí dlaň do bezpečí ještě předtím než se Dantemu podařilo dostat mojí ruku zpět. Slyšela jsem frustraci a podráždění v jeho hlase když mluvil.

„Pro jednou kašlu na tvoje svědomí. V tuhle chvíli jsem dost nasraný a taky frustrovaný. Nech mě tě držet."

Polkla jsem a přijala fakt, že má dlaň byla zase v příjemném teple. I v mojí hlavě byl zmatek, který nechtěl odejít. Vnímala jsem jej a bylo to stejné jako kdybych oživovala vzpomínky z minulých měsíců.

„Děláš z mojí hlavy jeden velkej bordel, Beauty."

Přemýšlela jsem zda mám brát tahle slova jako kompliment nebo urážku. Tak nějak jsem v tom našla obojí. Nebyla mi ani dána možnost odpovědět.

„Chci si v tom udělat jasno. Co jsem podělal?"

Ach můj Bože...Nejraději bych zabořila hlavu do písku a nebo vběhla do vln. Chtěl to rozebírat. Navíc mě bolelo slyšet zmatek a nejistotu v jeho hlase, ten podtext viny v něm. Přitom on neudělal nic. To ve mně byl ten problém. Cítila jsem další nával slz a pevně sevřela víčka. Ramena se mi začala třást.

„Kurva, to jsem nechtěl."

Dante zaklel a já začala brečet, znova. Nesnášela jsem to. Právě teď jsem byla jen jako uzlíček nervů. Rychle jsem se snažila dát do pořádku ale škoda byla napáchána. Skrz slzy jsem viděla pár poněkud vyděšených a zmatených očí. Přeci jen na tom tvrzení, že muže vyvádí plačící žena z míry něco pravdivé.

„Je mi to líto. Ty jsi nic špatného neudělal."

Pokusila jsem se usmát, ale myslím že jsem selhala. Můj záchvat byl skoro pryč,když se Dante naklonil a já zamrkala nervozitou. Přepadl mě špatný pocit v žaludku, chtělo se mi zvracet. Dante zvedl paži a masíroval si zátylek jako kdyby váhal se slovy.

„Beauty, já neměl jsem šanci ti to říct ale myslím, že tě mi..."

NE! Zareagovala jsem instinktivně.Má ruka vystřelila a já svojí dlaní zastavila jakákoliv slova. Nemohla jsem mu to dovolit. Dante překvapeně zíral.

„Neříkej to! Prostě to neříkej!"

Dante

O co tady jde? Vyhodnotil jsem tohle jako zoufalou situaci a zoufalé situace si žádají riskantní řešení. Předpokládal jsem, že holky čekají na to až kdokoliv vysloví to slovo na „m", ale očividně Beauty nepatřila do téhle kategorie. Bylo to až bláznivé. Zacpala mi ústa. Viděl jsem strach v jejích očích. Vypadala tak zranitelně. Byl jsem totálně v prdeli, bez jediného nápadu co dělat. Co má chlap udělat, když holka brečí? Jako kdyby si Beauty uvědomila co dělá, odtáhla dlaň zpátky.

„Omlouvám se. Jen to prosím neříkej, ano?"

Přikývl jsem ale spíš z reflexu. Přitom na mě útočily otázky. Teď přede mnou seděla uslzená zrzka se smutkem vepsaným ve tváři. Dívka, která ze mě dělala kreténa několik měsíců. Hledal jsem vhodná slova, přemýšlel o nějaké bezpečné otázce abych zjistil víc ale ona mne předběhla.

„Mrzí mě, že jsem předtím odjela. Měla jsem počkat a vysvětlit ti to. Kdybych to udělala tak by se nestalo tohle všechno a ty by jsi teď nebyl tady."

Sledoval jsem Beauty pozorně a pokoušel se přijít na to, kam míří. Nelíbilo se mi to.

„Vůbec mě nenapadlo, že by se tohle mohlo stát. Ty a tady. V každém případě jsem ti dlužila omluvu. A tady je... omlouvám se, Dante. Myslím, že teď je vhodný čas tuhle epizodu uzavřít."

Zavřela oči, odvrátila tvář. Ani se na mě zkurveně nepodívala a chtěla odejít. Znovu utíkala. Rychle jsem očima vyhledal kluka čekajícího u auta. Pravděpodobně nebude souhlasit s tím, co chci udělat ale dostal přinejmenším varování. Zvedl jsem dlaň a naznačil jasnou zprávu... pět minut. Pak jsem popadl svojí holku. Beauty vypustila vzduch z plic předtím, než se znovu zřítila do písku.

„Myslíš, že bych probděl noci hledáním na internetu, jízdou skrz státy a podstoupil celou tuhle komedii jen kvůli omluvě? Nechci tvojí omluvu, chci vysvětlení, zlato."

Beauty měla ty nejúžasnější oči, které jsem kdy viděl a právě teď doširoka otevřené. Z části ze šoku. Nemohl jsem zabránit tomu abych si neprohlížel pihy na tvářích až k plným rtům. Kurva, chtěl jsem ji... A jestli jsem alespoň něco o ženách mohl říct, byl fakt, že poznám kdy mě chtějí. Usmál jsem se a vtáhl vzduch do plic. Zase kokos.

„Nerozumím hádankám nebo jiným sračkám okolo ale nepopřeš, že mezi námi něco je, Beauty. Dej mi šanci, můžeme zjistit co mezi námi je."

Opravdu jsem doufal, že tohle nikdo nenatáčí protože jsem říkal kraviny, které by mě v životě snad ani nenapadly. Ryan by se mi vysmál a přesto jsem to právě udělal.

„Dante, ty tomu nerozumíš. Nepopírám, že si určitým způsobem rozumíme ale my dva...nemůžeme být pár. Nechci skončit zlomená."

Takže to v tomhle byl ten problém? Měl jsem své chvilky. Pokud šlo o tisk a média tak jsem dokázal být značně neohleduplný. Noviny udělaly z mých tzv. „rozchodů" hotovou senzaci ale každá z těch holek věděla do čeho jde. Nikdy jsem jim nesliboval víc, než svoji noc a postel. Beauty jsem chtěl dát víc. Vyhledal jsem její ruku a stiskl. Opětovala mis tiskl, dobré znamení.

„Nikdy bych ti neublížil. Mluv se mnou, zlato a budeme v pohodě. Můžeš mě klidně praštit po hlavě když ti to pomůže ale hlavně se mnou mluv. Musíš mi věřit, že jsem do tebe opravdu zamil..."

„Dante!"

Fajn, i pokus číslo dvě selhal. Uvolnil jsem stisk a Beauty se v písku posadila. Jack se přiblížil o nějakých deset metrů a sledoval nás. Přeci jen byl ten kluk chytrej.

„Pokud připustím možnost, že bys..." Beauty se kousla do rtu „že by jsi se do mě zamiloval, tak tomu nevěřím. Bylo to až moc krátké a tady jsem někdo jiný."

Jak to vypadalo tak Beauty měla ve svojí roztomilé hlavě spoustu předsudků a negativ. Uchopil jsem její bradu.

„Ryan a Emma jsou zářným příkladem pošahanýho vztahu. Klape jim to. Sice mezi sebou většinou času bojují o život, ale nějakým zvráceným způsobem to funguje. Zahoď starosti Bayerová a prostě mě nech tě vzít na rande."

Suzannah

Tohle je tak moc špatné. Pomalu se z mého mozku stávala kaše. Můj pokus ukončit věci s Dantem selhal. Dokonce řekl, že mě miluje. Dvakrát a stejně jako tenkrát. Jen nemohl pochopit, že na turné s ním byl někdo jiný. Pořád jsem to byla já ale jiným způsobem. Nechápala jsem proč je stále tady. Poznal mojí rodinu, viděl jak žiji a stále zůstal. Moje malinká část si přála aby to byla pravda. Aby to bylo stejné jako v pohádkách a romantických filmech. Jenže já byla realista a můj otec byl zkušeností, že šťastné konce mají jen pohádky na dobrou noc.

Koutkem oka jsem stále viděla Jacka. Čekal a zaměstnával Douglase. Pokud bych řekla jediné slovo, tak by dostal Danteho pryč a pokud Dante nelhal tak by stačilo abych trvala na tom, že mezi námi nic není a on odejde. Nechtěla jsem to. Všechno to přemýšlení způsobilo, že mě celé tělo bolelo a můj žaludek se kroutil. Vlastně mi bylo i šílené horko. Dante zvednul mojí bradu.

„Může to fungovat. Teď prostě kývni na to rande."

Zavrtěla jsem hlavou. Potřebovala jsem čas na rozmyšlenou a taky si odpočinout. Čekala jsem další naléhání ale k mému překvapení mě Dante vytáhl z písku na nohy.

„Prozatím, Beauty ale odteď mě už nebudeš ignorovat. Chci vědět o co jde a v každým případě potřebuješ do postele. "

Moje nohy se bořily do písku jak jsem šla s Dantem ruku v ruce k Jackovi. Očima jsem vysílala zprávu svému bratranci aby neřekl žádnou nemístnou poznámku. Poslechl. Podal mi další kapesník a já si otřela oči a tváře.

„Bastien jel na ubytovnu. Brzo se ozve."

Nepřítomně jsem přikývla. Rozuměla jsem tomu. Bastien odjel za mým otcem na ubytovnu, kde se zdržoval a byla jeho lokálem. Nepochybovala jsem o tom, že Bastien byl nejrozumnější volba. Pokud by za Patrickem odjel strýček Mick tak by to byla katastrofa. Nasedla jsem do auta a zavřela oči. Hrozně moc jsem si přála být zpátky doma a ve své posteli.

(V mobilu jsem bohužel měla uložený jen screenshot a zpětné vyhledávání mi nevyšlo abych sem vložila jen obrázek, nicméně opravdu moc děkuji)

(omlouvám se a stydím se za to, ale emailu jsem nikde nenašla vaše přezdívky z wattpadu. Byla jsem blbá, že mi to nedošlo hned a myslím, že rozhodně není fér sem psát vaše reálná jména. Takže holky, prosím napište mi do zpráv nebo do komentářů ať vás sem mohu připsat jako právoplatné autorky těchto fanartů a vážně vám moc děkuju. :)