Dante

První dvě varianty se ukázaly jako špatné. Beauty nebyla ani na jednom z těch míst, kde jsme předtím byli a proto jsem teď začínal být nasraný. Volal jsem jí na mobil, poslal jí dvě textovky ale neodpovídala. Zkurveně neodpovídala. Hodil jsem mobil do přihrádky a zastavil na křižovatce když naskočila červená. Pověřil jsem Jacka aby byl hlavní navigátor a právě jsme mířili k pláži. Kromě občasných navigačních keců v autě neproběhla jakákoliv konverzace až doteď.

„Takže, mám dojem že je vhodná příležitost jít s pravdou ven, ne?"

Jen koutkem oka jsem zkontroloval místo spolujezdce. Beautin bratranec zíral vpřed skrz čelní sklo. Pokrčil jsem rameny. 

„Nevidím důvod proč by tahle společná jízda byla důvodem k otevření srdce. Ušetři si ty kraviny."

Rozhodně jsem neskrýval podráždění v hlase. Pokud jsem to z předchozí situace dobře vyvodil tak se něco podělalo a moje Beauty byla teď někde venku, což nebylo obvyklý. Naskočila zelená a já šlápl na plyn. Odbočil jsem do správného silničního pruhu a sledoval trasu. Potřeboval jsem svojí hlavu něčím zaměstnat. Užírala mě chuť si zapálit ale cigareta musela počkat. V první řadě jsem musel dát smysl mým myšlenkám a to se dalo udělat jen tak, že zjistím o co jde. A Jack byl tím zdrojem informací, co jsem potřeboval.

„Ty víš, o co jde, dej mi informace. Co se ksakru stalo?"

Kluk zkřížil ruce na hrudníku a kšiltovku si zarazil hluboko do čela. 

„Není to tvoje věc, Owensi."

Slova toho kluka mě nasrala a kdokoliv jiný by věděl, že není dobrý mě nasrat. Jediný co hrálo Jackovi do karet byla skutečnost, že byl Beautin bratranec. Nemohl jsem zmlátit skoro-bratra svý holky. Místo toho jsem tedy zkusil jinou cestu. 

„Nemáš páru, co tímhle vším riskuju a všechno se Suzannah týká je moje věc, jasný?"

Jak se ukázalo tak tenhle kluk měl větší koule než se na první pohled zdálo. Ještě stále jsem zpracovával tu novinku, že moje krytí se ukázalo jako fiasko a musel jsem dávat zatracený pozor na moje slova. Stačilo aby on a nebo kuchař Mick zvednul telefon, zavolal do jakýhokoliv bulváru a já mohl jít balit kufry. 

„Nemám páru, proč jsi tady, ale řeknu ti jedno... je to teprve pár dní, co se Pískle zotavila ze svýho podělanýho příjezdu. Brečela týden v kuse, blbče! Nejsem debil, takže si dám dvě a dvě dohromady."

Stiskl jsem čelisti k sobě. Nechápu proč mi tenhle fakt o Beauty obrátil žaludek. Byla až tak zdrcená? Ale proč? Proč sakra brečela? Co jsem udělal? Pro jistotu jsem mlčel a soustředil se na řízení. Nejraději bych teď někde vypustil nahromaděnou energii. Nejlépe rychlou jízdou po dráze a nebo sexem... přikláněl bych se ke druhé možnosti, protože Bůh ví, že poslední týdny byly peklem. 

„Pískle není holka, co roztáhne nohy na potkání. Tím, že jsi sem přijel se věci zhroutily ještě víc, ať se na tom zatraceným turné stalo cokoliv. Pro její vlastní dobro by jsi měl odejít. Jinak ti říkám na rovinu...ublížíš jí a nejdřív tě zmlátím já, pak má teta Helen a nakonec můj otec a Bastien i když pro Bastiena jsi pořád hvězda, rozumíme si?"

Bylo to šílené ale nějakým zvráceným způsobem jsem začínal mít tohohle kluka rád. Záleželo mu na Beauty a měl odvahu. Z toho, co jsem zatím věděl o Beautině rodině mi bylo jasné, že jsou silně ochranitelští ale stále tady bylo něco, co nesedělo. Přímo před námi se objevil výhled na oceán a já přidal na rychlosti abych mohl zaparkovat. 

„Ještě mi řekni jednu věc. O čem Helen mluvila? Ty víš, o čem tohle celé je."

Zaparkoval jsem a rozhlédl se po poloprázdné pláži. Vystoupil jsem a současně se otevřely i dveře spolujezdce. Jack vystoupil a zavřel dveře ve stejné chvíli, co můj pohled zaujala sedící postava na pobřeží. Zrzavé vlasy byly jako maják. 

„Je to celé o tom, že můj strýc je korunovaný sobec. Neřeknu ti víc. Pokud ti to bude chtít říct ona, řekne ti to."

Přikývl jsem a vydal se směrem dolů po pláži. Nespustil jsem oči z mého cíle - z ní. Seděla v písku, vlasy jí vlály ve větru a kolem ní běhal čtyřnohý přítel. Vůbec nevnímala okolí kolem a jakákoliv řeč kterou jsem si připravoval byla pryč. To, co řekl Jack doplnilo kus hádanky. Pokud jsem to dobře pochopil tak Beautin otec byl zdrojem problému. 

Suzannah

Sledovala jsem oceán. Pokaždé mě uklidnilo sledovat vlny, které přicházejí a zase odcházejí. Lámou se někde v dálce. Seděla jsem tak už hodiny a jen občas hodila Douglasovi míček na hraní k aportu. Mé paže objímaly kolena těsně u mého těla. Slzy tekly z mých očí po tvářích a vítr nebyl dobrý pomocník, když mi přilepil vlasy k vlhkým tvářím. Nechtěla jsem se vracet. Nejraději bych zůstala sedět v písku a předstírala, že se nic nestalo. Přála jsem si zapomenout na mé neexistující peníze na školné, na skutečnost, že už se nebudu moci vrátit na internát. Ještě před hodinou jsem to nemohla pochopit, ale čím déle jsem tu seděla tím byla bolest menší. Musela jsem se s tím smířit. Znovu mne zklamal, znovu mi ublížil... a já nebyla dostatečně opatrná. Možná pokud bych po škole chodila ještě na nějakou brigádu tak bych teď měla nějaké peníze stranou ale teď když byla rezerva na školu pryč, tak nepřipadalo v úvahu vzít další peníze. Máma tolik peněz neměla, restaurace ztrácela zákazníky a už tak jsme se drželi nad vodou. Prostě jsem se potřebovala pohnout dál. Nepůjdu na školu, alespoň ne tento rok. Budu pomáhat doma, mohla bych vzít nějakou noční brigádu nebo doučování. Našetřím si peníze a příští rok se možná vrátím. Alespoň najdu čas na samostudium nebo mé nedokončené projekty. 

Douglas znova přiběhl s míčkem v jeho tlamě. Mával ocasem ze strany na stranu v srsti měl zacuchaný písek. Rozhodně bude potřebovat koupel až se vrátíme domů. Čekala jsem dokud studený čumák nestrčil do mé paže, načež jsem otevřela dlaň a byla odměněna v podobě kulatého míčku. Podrbala jsem Douglase na citlivém místě za ušima, napřáhla se a hodila. Psí vyštěknutí bylo jediným varováním předtím, než jsem ucítila jak na mě padá sprška písku od toho jak se Douglas tlapami zabořil do písku a běžel pro svoji kořist. Zase jsem zůstala sama se svými myšlenkami. V kapse u kalhot jsem znova ucítila vibrace mého mobilu. Nedívala jsem se proč. Bylo jasné, že máma, Jack, strýc a nebo Bastien mají starosti ale nebyla jsem ve stavu abych se s kýmkoliv bavila. 

Vrátila jsem se k pozorování vln a užívala si chvíle klidu. Neuhnula jsem očima ani když jsem koutem oka mohla vidět cizí přítomnost. U mého levého boku stáli v písku zabořené rozhodně mužské nohy. Zavřela jsem oči a připravila se na cokoliv, co měl Jack na srdci. Jen on mohl vědět, kde mě najít. Bohužel, jsem stále ještě nebyla připravená na návrat domů, kde bych musela čelit omluvám mámy a rozlobenému strýčkovi Mickovi i Bastienovi, který určitě přijde jakmile se k němu zpráva tohoto dne donese. 

„Chci ještě alespoň třicet minut, Jacku."

Položila jsem bradu na kolena a odmítala opustit svoje místo. Douglasovo štěkání proťalo vzduch kolem a já s menším zmatkem uviděla mého čtyřnohého přítele běžícího zpět.Znala jsem typy štěkotu a tohle bylo varovné štěkání. Nedávalo mi smysl proč.Douglas Jacka miloval.

„Máš tolik času, kolik jen budeš chtít."

Ztuhla jsem když husina naskočila po mé kůži. Hlas, který jsem si nemohla s nikým splést pronikl do mého systému a donutil moje tělo instinktivně ztuhnout. Douglas doběhl se štěkotem ke mně a vrčel na osobu stojící nade mnou. Položila jsem dlaň na Douglasův čenich abych mu dala najevo, že má přestat štěkat. Byl to chytrý pes. Douglas obsadil místo v písku a odmítal se ode mne hnout. Mlčela jsem a zadržovala dech. Trvalo to jen chvíli, než se Dante posadil do písku vedle mne. Pár tenisek držel v rukách a pohodil je k místu blízko mých sandálů. Uplynulo několik vteřin trapné atmosféry. Dante se v mých úvahách vůbec neobjevil. Nedávalo mi smysl jak jsem jej mohla jen tak vymazat ale teď seděl tady vedle mne a rozhodně mezi námi visely nevyřčené otázky. Jen jsem netušila kolik toho Dante Owens ví. Netušila jsem, co si bývalý motocrossový jezdec myslí teď o dívce, které se zhroutil sen. Především bylo ale nutné přerušit ticho a proto jsem se nadechla.

„Jak jsi věděl, že jsem tady?"

Jakmile byla má otázka vyřčena tak jsem zavřela ústa. Od pláče byl můj hlas podivně deformovaný a nakřáplý. Jako kdybych se snažila polykat sklo. Sáhla jsem do kabelky a vytáhla kapesník na očištění tváře. Odmítala jsem vznik očního kontaktu mezi mnou a Dantem v takovém stavu. Má ubohost byla naprosto zřetelná. 

„Jack."

Nad jeho jednoduchou odpovědí jsem přikývla. Dávalo to dokonalý smysl. Jen mi nešel do hlavy způsob jak jej k tomu mohl Dante donutit. Bylo to zvláštní ale ne tak zvláštní jako tahle situace. Seděli jsme v písku a Douglasovo psí tělo mezi námi. Vypadalo to, že Dante se snaží získat psí náklonnost hlazením zlaté srsti a fungovalo to. 

„Musíš mi říct, co se děje."

Zavrtěla jsem hlavou. Nechtěla jsem o tom mluvit. Nechtěla jsem to říkat Dantemu v jehož očích jsem byla někým úplně jiným. Pokud bych prozradila jen část, tak by se otevřely další otázky a tím bych odhalila krutou pravdu. Pravdu o svém otci, o ubohosti uvnitř mě a bezmoci se kterou jsem se potácela. Dante rozhodně nebyl v mojí budoucnosti. Neviděla jsem jej tam. Nezapadal ani jednou částí do tohohle světa - do mého světa. Ale byla jsem připravena dát mu alespoň část odpovědí, dát mu alespoň....něco. 

INFO: 

Pauza trvající tři měsíce - čtvrt roku, to je fakt příšerný. -_- Nicméně jsem už to nechtěla nechat být a k příběhu se vrátila. Pod některé komentáře s otázkou kdy přidám další kapitolu jsem vám i odpovídala a ráda bych uvedla na pravou míru jednu věc. V důvodu jsem zmínila, že v poslední době nemám na psaní romantiky náladu a proto nepřidávám. Chápu, že chyba je možná i na mé straně kde jsem se „zvláštně" vyjádřila ale za tu dobu (řekněme měsíce, kdy jste se o další pokračování zajímaly více), jsem dostala celkem devět zpráv ve kterých se odesílatelky domnívaly, že jsem po ošklivém rozchodu s boyfriendem a napsaly mi krátkou slohovku. Musela jsem se smát a věci tedy uvedla na pravou míru. Holky, fakt se vám omlouvám že jsme se špatně pochopily. Zprávy byly hrozně emotivní a já se cítila strašně, že moje zprávy v komentářích takhle vyzněly. Omlouvám se vám a pokud si ještě někdo jiný něco takového myslel, tak kdepak. :D 

PS: Schyluje se k vážnému rozhovoru kde si tedy ti dva snad „rozumně" vyříkají jak to mají. Chápu, že jsou tu asi tací, co si klepají prstem na čelo a čekají s pánvičkou že Suze praští, ale prosím... holky, ušetřete ji. Ona si to fakt nezaslouží. ;) :*

PPS: Také mám ještě v počítači jednu, dvě..nebo tři (vůbec si nejsem jistá) fan-arty od čtenářek, co vám sem hodím příště. :* Jen aby jste si nemyslely, že jsemzapomněla ;)