Dante

Měla už hodinu zpoždění. Kde sakra mohla být? Připadal jsem si jako zatracený idiot, když jsem neustále hlídal přední i zadní vchod do restaurace. Beauty nepatřila k typu lidí, co chodí pozdě. Ona byla hodná holka a hodný holky chodí vždycky všude načas. S posledním pohledem na dveře jsem vzal bednu plnou potravin do rukou a vzal ji do mrazáku. Bohužel tam byl i Jack, ten kluk byl svým způsobem v pohodě ale nelíbil se mi jeho způsob jakým mě pozoroval. Považoval bych ho za cvoka, kdyby ho Beauty neměla tolik ráda. Viděl jsem je spolu a můžu říct, že mojí holce na tomhle klukovi záleží takže budu tolerovat malé zlo.

„Kámo, proč jsi doopravdy tady?"

Nenucená otázka. Alespoň to tak vyznělo. Já třídil svojí bednu on taky. Nechápu v čem byl problém. Vyhýbal jsem se dobře konverzaci celou dobu pobytu. Spal jsem v pokoji o patro výš a stanovil si jasný harmonogram abych přišel do, co nejmenšího styku s ním nebo jeho otcem. A odváděl jsem zatraceně dobrou práci. Díky bohu byl právě velký kuchař-Mick pryč a nahoře to řídil Bastien.

„Nehraj to na mě. Proč by někdo jako ty byl bez práce, bez peněz, bydlení a skončil právě tady?"

Zaťal jsem zuby. Nesnášel jsem, když se ten kluk začal vyptávat. Zvedl jsem bednu do vzduchu a umístil ji do nejvyšší kovové police. Z nervozitou ohledně Beauty vážně nebyla nálada odpovídat na dotěrný otázky. Protáhnul jsem si paže a pomalu zamířil ke schodům do kuchyně.

„Ignorace ti nepomůže!"

Kéž bych mu mohl jednu vrazit. Vsadím se, že by to byl dobrej pocit. Už delší dobu potřebuju někde vypustit energii. Vybít si tu zatracenou frustraci z přemýšlení, protože jsem nikdy ve svém životě nepřemýšlel tolik jako za poslední tři měsíce. Ulevilo se mi, když jsem stál v prostorné kuchyni na světle a hlavně teple. Ručička na hodinách se zase posunula o kousek dál. Dalších pět minut. Začínal jsem se vážně chovat jako psychopat. Na lince zbývala poslední bedna ale s potěšením jsem se rozhodl přenechat jí Jackovi. Bastien nikde. Vlastně omyl... zahlédl jsem jej v přední části restaurace. Ok, to by nebylo tak zajímavé kdyby nemluvil s trojicí tří koček. Nedaly se popsat jinak. Tři krásky s nalíčenými tvářemi. Dvě blondýnky a černovláska. Všechny tři oblečené v něčem, co potřebovaly o velikost větší ale takhle vypadaly jejich výstřihy plnější. Ok, uznávám... můj typ, ale teď preferuji zrzky. Natáhl jsem paži za sebe a poškrábal místo na zátylku. Nepotřeboval jsem kontrolu abych věděl, že se usmívám jako idiot.

„Jacku! Jacku, pojď sem nahoru!"

Zůstal jsem stát, když se skrz celou restauraci ozval známý hlas. Viděl jsem jak se Bastien blíží a jeho výraz bych popsal jen jako nasraný. Za ním šly tři modelky. Špitaly si a každá z nich měla odhodlaný pohled. Pokud ten kluk naštval jednu z nich tak bych nechtěl být v jeho kůži. Chudák kluk. Viděl jsem jak ty holky zůstaly stát u pultu a upravovaly si vlasy. Černovlasá položila dlaň s dlouhými rudými nehty na mramor a netrpělivě bubnovala. Pozoroval bych tuhle show dál, kdyby Bastien nevkročil do místnosti a uviděl mne na místě.

„Schovej se, kluku."

Co to sakra? Nepochopil jsem ale ten nasraný výraz mě donutil zacouvat ke vzdálenějšímu rohu. Jack vyběhl ze skladu. Chtěl vědět o co jde ale Bastien jej jen postrčil dopředu a mně posunkem sdělil, že mám zůstat na místě. Tohle bylo kurva šílený. Jack po mně hodil pohled stranou a já čekal. Poslouchal jsem každý slovo. První se ozval Bastien.

„Jak jsem říkal, dámy. Tohle je naše jediná výpomoc. Syn mého přítele-Jack, Jacku pozdrav milé slečny."

Naklonil jsem se. jen trochu abych viděl. Dvě blondýny sjely pohledem kluka a vyměnily si pohledy. Komunikovaly spolu jen očními zprávami. Zvrácená schopnost mezi holkami a zavrtěly hlavami. Černovláska proces zopakovala. Prakticky Jacka svlékala očima a ten kluk si to užíval. Opřel loket o mramor a naklonil se. Z mého úhlu pohledu jen proto aby viděl víc hlavní mluvčí do výstřihu.

„Ahoj, dámy. Hledaly jste mne? Jsem vám plně k dispozici až mi skončí směna."

Připsal bych klukovi body za techniku ale byl jsem zaujatý událostmi kolem. Černovláska měla rudé rty. Ohrnula je v úšklebku a obrátila se na zbylé dvě. Jako kdyby je vybízela zda má některá z nich zájem. Nakonec se otočila s kamennou tváří zpátky.

„Ne, díky za nabídku. Mysleli jsme, že jde o někoho jiného."

A tenhle moment byl ten, kdy mi to došlo. Hledaly mě, tedy Danteho Owense. Příliš jsem nechodil ven ale tohle byla veřejná restaurace. Obsluhoval jsem. Někdo si mě mohl všimnout a poznat mne. Neočekával jsem, že by mě novináři hledali na místě jako je tohle ale tyhle kočky zjevně nepřišly kvůli džusu a palačinkám. Tohle byla informace číslo jedna. Informace číslo dvě byla mnohem horší. Jack i Bastien vstoupili do kuchyně. Kluk pokrčil rameny a nonšalantně popadl poslední bednu. Zmizel s ní ve skladu. Zůstal jsem já a Bastien. Chlápek přešel bez výrazu k mytí nádobí zatímco já stál pořád za tím podělaným rohem s rukama na hrudníku. Právě zachránil můj zadek.

„Vy víte, kdo jsem."

Nezvolil jsem otázku. Ten chlap to musel uhádnout, něco mne prozradilo. Možná to mohla být Beauty ale nemyslím si, že by to udělala, takže něco jiného. Hrál jsem tu zatracenou šarádu a tenhle velký šéf se musel náležitě bavit. Cítil jsem to, když voda přestala téct a stál jsem Bastienovi čelem. Teď vypadal jeho výraz podezřívavě a tak nějak prohnaně.

„Samozřejmě, že ano. Už deset let aktivně sázím. Jsem fanoušek Emmerson industries a proto mi bylo jasné, kdo jsi v okamžiku, co jsem tě uviděl, Dante."

No, doprdele... Co jsem na tohle mohl říct? Bylo tady několik příležitostí kdy mě vyhodit. Beautina rodina věděla, kde strávila část léta. Záhadou bylo proč jsem byl ještě tady a ne, kdekoliv kam by mě Mick, Bastien a Jack po částech odvezli. Jako kdyby chlap přede mnou věděl na co myslím, mluvil dál.

„Helen nic netuší a stejně tak ani Mick i když počítej s tím, že tě nečeká nic dobrého pokud to zjistí. Jackovi jsem musel říct pravdu. Jediné, co mi vrtá hlavou je důvod proč jsi tady protože nebudu lhát.... znám malou Suzannah od doby, kdy se učila chodit a ona má velkou rodinu, která by udělala cokoliv, aby byla šťastná a když se vrátila ze světového turné, tak nebyla šťastná."

Teď jsem vážně v hajzlu.. Bylo to definitivní. Tohle nebyla hra. Musel jsem jít s pravdou ven nebo jsem si byl víc, než jistý že mé plány shoří dřív než začnu.

„Pravda je, že se to snažím napravit. Opravdu jsem Beauty nechtěl ublížit. Posral jsem to a teď hledám způsob jak se omluvit."

Moje řeč musela na chlápka udělat dojem. Dlouho mě pozoroval a stejně tak se Jack opíral o dveře do skladu. Nakonec to bylo něco jako terapie a já byl v jejím středu. Bastien přikývl.

„Fajn, pro začátek to stačí. Kdyby se naše holčička neusmívala tak by to bylo zlé pro nás všechny. Budu ještě chvíli hrát tvojí hru, Billy ale varuju tě.... nehraj si s ní. Jinak si buď jistý, že si tě najde někdo jiný než banda fanynek, jasné?"

Nemohl jsem ani odpovědět. Byly slyšet rychlé kroky, ozvěna dopadání podpatků o podlahu předtím, než do místnosti vtrhla Beautina matka.

„Bastiene!"

Když najednou vidíte rozrušenou ženu s červenými tvářemi a vlhkýma očima, tak zavládne všeobecná panika. Helen vzlykala a přímo se vrhla do náruče Bastiena, který očividně nechápal. Já cítil jak se můj žaludek převrací. Beauty nebyla nikde kolem. Čekal jsem kdy se objeví ve dveřích, ale ona tam nebyla. Najednou mě napadlo jen to nejhorší. Byl jsem zatraceně vyděšený.

„Helen, uklidni se. Děsíš nás všechny, co se děje?"

Napjatý jako struna jsem stál hned vedle Helen a bylo těžké čekat. Ta žena byla úplně mimo.

„Všechno je špatně, Bastiene! Podvedl mě! Podvedl nás! Už zase! Suzahnina budoucnost!"

V přední části restaurace se ozval zvonek. nějaký zákazník byl netrpělivý ale u mě byla nulová šance, že se odsud pohnu. Jack odešel z kuchyně a já neměl ani páru o tom, co se děje. Zatímco Bastien vypadal, že se trochu chytá.

„Co udělal, Hel? Mluv se mnou. Kde je Suzan?"

Pozorovatjak Beautina máma vzlyká bylo jedním slovem děsné. Otírala si oči utěrkou a vypadalo to, že nehodlá přestat.

„Ona odešla ven. Její peníze na školu jsou pryč, Bastiene. Všechny je vybral. Byla jsem tak hloupá. Chci ho nenávidět..."

Beauty je pryč? O čem doprdele mluvili? Měl jsem tolik otázek. Můj a Bastienův pohled se střetl na půl cesty. Pak zase obrátil pozornost na ženu v jeho rukou.

„Vyřešíme to. Potřebuje chvíli pro sebe, Helen. Přijde a bude v pořádku."

Neslyšel jsem víc. Překonal jsem vzdálenost kuchyně a nakráčel k Jackovi opírajícího se o mramorový pult.

„Jaký jsou její oblíbený místa?"

Zatlačil jsem kluka dozadu. Teď když věděl kdo jsem už nebyla snaha držet se zpátky. Moje holka byla někde venku a stalo se něco špatnýho. Seru na pravidla. Kluk zůstal v klidu. Jako kdyby se ho to netýkalo.

„Mám pár tipů, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad. Nelíbí se mi způsob jakým se k mojí sestřenici chováš. Chápeš, kámo?"

Tohle byl vážně ještě kluk a já to věděl. Moje bastardský sklony asi jen tak nevymizí. Usmál jsem a doufal, že působím jako vyšinutý idiot. Jedu najít Beauty a zjistit co se stalo ať se kurva děje cokoliv.

„Já myslím, že je to skvělý nápad. Vezmeme moje auto a já řídím."

Čekal jsem od kluka odpor ale ten nepřišel. Zalesklo se mi v očích, obrátil si svojí kšiltovku kšiltem dozadu a zakroutil rameny.

„Pískle má doopravdy šílenej vkus."

Jediný, co řekl. O pár minut později jsem na parkovišti startoval motor.

(autorka už je vážně dost unavená, takže se nezmůže na závěrečné díky a prosbu o názory, omluvte jí)