“Chtěl bych tady už zůstat, navždycky,” přemýšlel Harry nahlas.

Procházeli se při západu slunce, nohy zabořené v písku. Ruku v ruce došli na jejich oblíbené místo pod palmami.

Posadili se, objali a sledovali, jak slunce pomalu klesá k obzoru.

Nechávalo za sebou krvavé otisky, okolo se začala tvořit tma. Jediné, co v přítmí svítilo, byly Harryho oči a prsten na krku.

“Asi se nechci vrátit domů,” snil dál Harry. Severus jej políbil do vlasů.

“Tvá představivost dnes spí?
Ty bys už nechtěl učit v Bradavicích? Tam, kde to všechno začalo? Tam, kde je náš skutečný domov?”

A vroucně jej políbil.