Rachel stála před dveřmi bytu už nějakou dobu, ale nemohla se přinutit je otevřít a vejít dovnitř. V hlavě si stále přehrávala dnešní obědové fiasko. Kdyby nezpanikařila, měla aspoň šanci, že dostane práci u Gucciho. Ale takhle je nezaměstnaná a vyhlídky na práci u Gucciho se zcela rozplynuly. A Joey za dveřmi nejspíše chystal nějakou malou oslavu, protože v ni věřil. Věřil, že to dokáže a ona zcela selhala.

Zhluboka se nadechla a konečně otevřela dveře. „Dopadlo to hrozně," odpověděla mu dříve, než se stihl zeptat. Rachel neměla daleko k pláči. Co si teď bez práce počne? Joeymu se v poslední době dařilo, ale i tak jej přece nemohla nechat platit celý nájem. Navíc se zrovna chystala předělat svůj pokoj tak, aby z něj byl dětský pokojíček pro Emmu a ona by byla s Joeym. To teď budou muset odložit. Samozřejmě úspory měla, ale na jak dlouho?

„Pokaždý mám ty samý pocity, vyšlo to líp, než si myslíš," řekl s menším úsměvem a přešel k ní, aby ji mohl uvěznit v objetí. Už na začátku jejich vztahu se mu svěřila s tím, že ji jeho objetí vždy uklidní. Od té doby ji objímal častěji.

„Až na to, že tu práci u Gucciho nedostanu a vyrazili mě od Laurena," zamumlala a první slzy si našly cestu ven. Poprala by se s tím, že je bez práce, ale ne, když měla Emmu. Kdyby šlo jen o ni, zvládla by to, ale tohle ovlivňovalo i její dceru.

„Dost blbej pohovor," prohodil nervozně Joey. Tohle tedy nečekal. „Co se vlastně stalo?"

„Můj šéf byl v tý samý restauraci, kde jsem měla ten pohovor a všechno slyšel. No, a pak si mě zavolal k sobě a řekl mi, že mě musí propustit, protože nejsem týmový hráč. A já na to, moment, to teda jsem. A pak jsem tam musela tři čtvrtě hodiny dřepět, aby mi dokázal, že je to vlastně pravda," vysvětlila a vymanila se z jeho sevření. „Co si teď počnu, Joey?"

„Je to jen práce, Rachel, to překonáme. Ti idioti ani neví, o co přišli. Jsem si jistej, že něco najdeš lusknutím prstů. A jak by taky ne? Vždyť jsi úžasná a talentovaná."

„To říkáš, jen proto, že mě miluješ," povzdechla si, i když ji to zahřálo u srdce. Aspoň, že měla takové štěstí v osobní životě, když už ne v tom pracovním.

„Miluju tě, to je pravda, ale to nemění nic na tom, jaká jsi. Vždyť já věděl, že se dokážeš prosadit v módním průmysl dávno před tím, než jsme spolu začali chodit," připomněl jí.

„To je pravda. Omlouvám se, jen mě to vážně zasáhlo. Navždy budu Laurenovi vděčná za to, co jsem se tam naučila, ale musí přece chápat, že se chci někam posunout, ne? Zítra si tam musím pro věci, doufám, že potkám, co nejméně kolegů," povzdechla si a spojila ruce za jeho krkem. Myslela si, že je dostatečně silná, ale spletla se a nutně s ním potřebovala nějaký kontakt, aby se trochu uklidnila. Aby aspoň na chvíli cítila, že všechno bude v pořádku.

„Chceš, abych šel s tebou?" zeptal se a zandal jí neposedný pramen vlasů za ucho. Nerad ji viděl takhle skleslou, ale bohužel nevěděl, co udělat, aby ji pomohl. Možná by se mohl zeptat v práci, jestli někdo neví třeba o volném místě v módní branži.

„Jsi hodný, ale nemáš natáčení?"

„A jo! Úplně mi to vypadlo," vyhrkl a Rachel se nad tím musela zasmát, i když jen tak slabě.

„To nevadí, možná se zeptám někoho jiného. Půjdu si dát sprchu, kdyby přišel Ross s Emmou, nic mu, prosím, neříkej. Miluju tě, zlato," řekla a políbila jej, než se odebrala do koupelny, aby si mohla dopřát dlouho a horkou sprchu. Doufala, že z ní pár starostí opadne.

„Ahoj, zlato," pozdravila jej Rachel, když přišla s Rossem domů a lípla mu rychlou pusu na rty. Ross sice vypadal, že je celkem smířený s jejich vztahem, ale i tak se před ním snažili příliš romanticky neprojevovat. Alespoň zatím ne. „Jaké bylo dnes natáčení?"

„Docela to ušlo, ale co ty? Máš nějakou dobrou náladu na to, že sis právě vyzvedla věci z práce," vyzvídal a přesunul svůj pohled na Rosse. „Doufám, žes na ni dal pozor."

„Kámo, to je snad jasný," zamumlal Ross.

„Poslouchej, když jsme stáli venku před budovou, najednou se tam objevil Mark a odvodil si, že mě vyrazili a tak se svěřil, že by možná o něčem věděl u Vuittona," řekla nadšeně Rachel. Možná se to takhle celé mělo stát. Co byl Lauren nebo Gucci oproti Vuittonovi?!

„Vážně? A je ten Vuitton hoden tvého talentu?"

 „Žertuješ? O tom se mi nikdy ani nesnilo! Dnes půjdu s Markem na večeři a on mi o tom poví víc," informovala ho a jednou rukou jej objala kolem ramen, zatím co on tu svou obmotal kolem jejího pasu. No co, snažili se Rosse příliš netrápit, ale někdy si prostě nemohli pomoc.

„Jen si nedávej moc vysoké naděje, víš co je ten Mark zač," promluvil Ross.

Joey se lehce zamračil a Rachel si povzdechla. „Rossi! To snad není ani možný."

„No co!"

„O co tady jde?" zeptal se zmateně Joey.

„Mark a já jsme spolu kdysi pracovali v Bloomingdale," odpověděla prostě Rachel, neb vážně nechtěla zabíhat zpátky do minulosti a celé té záležitost, kdy MĚLI PAUZU.

„Měl bych si dělat starosti?"

„Rozhodně ne, je to jen přátelská večeře."

„S Markem není nic jen přátelského," odfrkl si Ross a Rachel jej spražila pohledem. On si snad nedá pokoj!

„Tak snad, abys šel, ne? Nezmínil ses ráno, že máš vzít Charlie na oběd?" připomněla mu Rachel, která vážně nechtěla rozebírat Marka. Připadala si jako by se ocitla v minulosti. A nebyla to minulost, kterou by zrovna chtěla prožívat dvakrát.

„Dej na mě, Joey," řekl, než je zanechal osamotě.

„Měl bych?" zeptal se, když se za ním zavřely dveře.

„Prosím, ne," zaúpěla. „Ross na Marka žárlil od prvního momentu, kdy se s ním seznámil a nakonec to vedlo k našemu rozchodu. Jsem si jistý, že to si moc dobře pamatuješ. Takže, prosím, nedávej na Rosse," zašeptala a sklonila se k němu, aby mohla spojit jejich rty v jedny. Teď byl Ross pryč, tak se nemuseli držet stranou.

„Čau, Rachel je pořád na tý večeři?" zeptal se netrpělivě Ross hned, jak přišel k Monice a Chandlerovi.

„Asi jo, s kým na ni šla?" vyzvídala s pohledem upřeným na Joeyho, který se k nim dnes připojil na večeři. Ale nic o Rachel nezmínil.

„S tím Markem z Bloomingdale. Ona si myslí, že je k ní slušnej, ale já vím, že se s ní chce akorát vyspat," vyhrkl Ross dřív, než vůbec Joey stihl otevřít pusu.

„Je to už sedm let... Můj stroj času funguje!" prohlásil Chandler, ale jediný, kdo se nad tím zasmál, byla Monika.

Joey byl pěkně otrávený, aby řekl pravdu. Nechápal Rossovo chování. Ano, kdysi s Rachel chodil, ale to bylo už několik let zpátky. Proč musel dělat žárlivého přítele, i když nebyl její přítel?

„Potkali jsme ho dneska na ulici a říkal, že pro ni má práci. Podle mě se jí chce dostat pod sukni," mlel dál Ross.

„A i kdyby? Rachel je dospělá, myslím, že dokáže chlapovi říct ne," odsekl Joey. Navíc, on jí věřil. Nebylo třeba nějakých žárlivých scén.

„Jak můžeš bejt tak klidnej?!"

„Mě nějakej Mark nezajímá, spíš se teď víc soustředím na tebe. Rossi, o co ti jde? Rachel je moje přítelkyně a právě teď je na večeři s bývalým kolegou, který jí by mohl dohodit její vysněnou práci. A já se mezi to stavět nebudu, protože si to zaslouží," odpověděl Joey. Jediný, kdo ho teď doopravdy štval byl Ross. Nedělal si starosti o Marka. Nějakej Mark pro něj není hrozba. Jenže Ross je. Byl a vždycky bude.

„Ahoj, lidi," pozdravila je s úsměvem příchozí Rachel.

„Tak co? Jaká byla večeře?" zajímal se hned Ross.

„Úžasná. Mark je tak milej," řekla a přešla k Joeymu, aby jej políbila na přivítanou, jak měli ve zvyku. A Joey se hned cítil lépe. Byla jeho.

„Jo? Fakt? Opravdu? Co mohl ten vlezlej chlípník chtít?" pokračoval Ross.

„Ale Rossi, neblázni. Je šťastně ženatej, právě mají dvojčata," informovala je a postavila se za Joeyho židli, aby mu mohla masírovat ramena. Věděla, že je stále nejistý ohledně Rosse a pokud tu Ross takhle vyváděl, musel z toho Joey šílet, i když nedal nic najevo. A ona moc dobře věděla, že tohle gesto jej vždycky uklidní.

„Jak to dopadlo s tou prací?" zeptal se Chandler, aby se konečně posunuli k hlavnímu tématu.

„Dostala jsem nabídku," oznámila jim s úsměvem.

„To je skvělý!"

„Gratuluji!"

„Já věděl, že to dokážeš," prohlásil jako poslední Joey a lehce znervóznil, když Rachel přemístila své ruce do jeho vlasů. Nedávno se mu svěřila, že když je ohledně něčeho nejistá nebo nervózní, ráda si hraje s jeho vlasy.

„Je to fakt báječný. Mnohem lepší, než co jsem dělala o Ralpha Laurena a plat je úžasnej," pokračovala, ale pak se na chvíli odmlčela.

„Kde je háček?" vyhrkl Joey dřív, než si to stihl promyslet. Věděl, že někde něco drhne.

„Ta práce je v Paříži," skoro až zašeptala a místnost upadla do ticha. Nikdo nevěděl, co na tohle říct.

Na začátku jsem prohodila něco o krásných deseti kapitolkách a hodlám se toho držet, tudíž už jsou na plánu jen dvě části a mě zajímá - jak to bude v naší alternativě? Pojede se do Paříže, nebo ne? Dejte mi vědět, co si myslíte!