„Joey, musím ti říct, že celej den myslím na tu scénu v který si hrál," řekla Rachel hned, jak se za ní zavřely dveře a okamžitě zamířila ke gauči, aby se mohla posadit vedle Joeyho. „Byl jsi prostě úžasnej," pochválila jej a lípla mu pusu na tvář.

„Ále, ten scénář byl dobrej a režisér taky... A ta herečka byla taky dobrá," mumlal, „ale na mě nemaj!"

„To ne!" souhlasila s úsměvem Rachel. „Honem, pověz mi, co se stane zítra," vyzvídala. V těchto chvíli si vždy vzpomněla na svůj vztah s Rossem. On o její práci nikdy moc zájem nejevil, ale to ani ona o tu jeho. Až teď viděla, jak moc to jejich vztahu uškodilo. Jistě, vždy se snažili být pro druhého oporou, ale nebylo to takové jako s Joeym.

„Zrovna si opakuju text... Chceš ho číst se mnou?" zeptal se a Rachel cítila, jak se jí do tváří hrne horkost.

„Já? Ale já nejsem herečka," odpověděla váhavě.

„Dobře, tak já poprosím Moniku," řekl a začal se zvedat z gauče. Nebyl ani trochu překvapený, když ho Rachel stáhla zpátky na gauč.

„Na tu kašli, ta role je moje!" vykřikla.

Joeymu se na tváři objevil samolibý úšklebek. Přesně tuhle reakci čekal. „Dobře, takže tady na tý straně od shora."

„Tak jo...  Ahoj, Draku. Divím se, že jsi tady."

„Nechápu, že sis ho vzala."

„Co mi zbývalo? Držel mou sestru v žaláři!" přečetla šokovaně. Chozením s hercem mělo jistou výhodu, nemusela čekat, až to poběží v televizi, aby se dověděla, co bude dál.

„Co bude s námi? S tím, co k sobě cítíme?"

„Je konec. Musíš se s tím vyrovnat."

„Copak to jde? Když vím, že už tě nikdy nesevřu v objetí, ani se nedotknu tvé kůže a neucítím tvé rty. A že se už nikdy nepomilujem. Jak se vyrovnat s tím, že tě už nikdy nepolíbím, když to jediné, co teď nesmím, je tě políbit."

„Polib mě," vyhrkla Rachel. Věděla, že všechno, co říká, jsou jen seriálové repliky, ale i tak se její srdce nepříjemně stáhlo pod jeho slovy. Pocítila úzkost a musela se ujistit, že slova, která říkal, patřila Drakovi a ne Joeymu.

„Cože?"

„Polib mne," zopakovala.

„Ale to není v textu," poznamenal Joey a vzal jí scénář z ruky, aby se mohl podívat, jestli to před tím nepřehlédl.

„To říkám já," vysvětlila, spojila ruce za jeho krkem a než stihl Joey něco říct, spojila jejich rty. Vložila do toho všechny své city, které k němu přechovávala a odmítala polibek ukončit dřív, než budou bez dechu. „Musíme jim to říct," vydechla, když se od sebe po chvíli odtáhli.

„Jsme připravení na to co přijde?"

„Jednou nás štěstí opustí a přijdou na to. Musíme jim to říct my. Víš, jak to dopadlo, když jsme každej postupně odhalili Moniku a Chandlera. Musíme jim to říct a musíme to říct Rossovi jako prvnímu."

„Bude mě nenávidět," hlesl Joey a Rachel jej chytla za ruku.

„Joey, zlato, to není pravda. Nemohu ti slíbit, že na nás nebude naštvaný, ale smíří se s tím. Mezi jím a mnou už dlouho nic není. Já miluju tebe a to se nezmění, ano?" řekla jemně a lípla mu malou pusu na rty.

„Taky tě miluju," vydechl s úsměvem na tváři. Nechtěl, aby na něj byl Ross naštvaný, ale bylo mu jasné, že se tomu nevyhne. Modlil se jen, aby Rachel měla pravdu a Ross se s tím nakonec smířil.

„Nebudete věřit, co mám dnes na práci," povzdechl si Ross, když se posadil.

„To tys si vybral profesi, kde se jen mluví dinosaurech," poškádlil ho Chandler.

Joyeho ho poslouchal jen napůl, protože myšlenkami byl někde jinde. Přemýšlel o tom, až budou jejich přátelé vědět o jeho vztahu s Rachel a on tak s ní bude moci sedět na gauči v objetí, jako to dělají Monika s Chandlerem. Takhle on seděl v křesle a Rachel na gauči vedle Moniky. Bylo to absurdní, ale opravdu se snažili nedávat jim žádné podezření.

„K nám na fakultu mají přijít dva profesoři a já se tu mám s nimi sejít a ukázat jim kampus."

„Proč tě to tak štve?" zajímala se Monika.

„Nejspíš to budou dva starý žvanilové, kteří nosí tvídový sako se semišovýma záplatama na loktech," zabručel a Rachel se nad tím musela zasmát.

„Rossi," řekla jen a ukázala na loket.

„To není semiš!" bránil se.

Nikdo už se k tomu nevyjádřil. Na chvíli upadli do tichu, ale ne na dlouho, neboť do kavárny vešla žena snědé pleti, která byla pravděpodobně v jejich věku.

„Promiňte, ale někoho hledám. Neznáte náhodou Rosse Gellera?" zeptala se Gunthera, který se nezdál býti potěšen její otázkou.

„Ne," odpověděl stručně s pohledem upřeným na Rosse.

„Dobrý den, zdravím, jsem... jsem Ross Geller," řekl Ross a vstal, aby si s ní mohl potřást rukou.

„Dobrý den, jsem profesorka Wheerelová," představila se mile.

Rachel začala nenápadně věnovat jejich rozhovoru větší pozornost, než by měla, neb se jí v hlavě začal rýsovat nápad.

„Ach, to je milé," řekl překvapeně, zatím co si s ní stále třásl rukou.

„Ráda vás poznávám. Děkuji mockrát, že jste si na mě udělal čas."

„Ale to nic, rádo se stalo. Navíc, kdybych tu teď nebyl, posiloval bych ve fitku," řekl a Rachel měla co dělat, aby zadržela smích. Nicméně byla ráda, že se její podezření potvrdilo a plán, který se jí rýsoval v hlavě by tudíž mohl vyjít.

„Tak představí nás?" zeptala se Monika.

„Teď jsme pro něj jen rozmazaný šmouhy," ušklíbl se Chandler a napil se svého kafe.

„A mimochodem, opravdu si cením vaší studie o vztahu geografické izolace a náhlé mutageneze," pochválila jej.

„Ale, to jsem napsal za jednu noc," řekl jako by se jednalo o úplnou prkotinu.

„Dvacet babek, že za měsíc jsou svoji," prohlásila Monika a Rachel se ušklíbla. Vlastně by jí to hrálo do karet, ale pochybovala o tom. Stačilo by jí jen, aby se dali dohromady.

„Asi bychom měli jít, musíme toho totiž hodně zvládnout."

„Aha, a neměl s námi jít ještě jeden profesor?"

„To snad ne," snažil se to uhrát Ross.

„Myslím, že ano... profesor Spafford."

„Nejspíš se zpozdil. Na přednáškách razím zásadu, když nemůžeš přijít včas, tak nechoď vůbec... možnost, kterou si zvolí mnoho mých studentů. Jdeme?"

„Nemáme na něj počkat?"

„Ale, vždyť už je dospělý. Určitě nás najde," odpověděl a už se rozcházel ke dveřích.

„Profesor Geller?" optal se ho starší muž, který vešel dovnitř a Ross zaklel. To prostě bylo jeho štěstí.

„No, my už taky půjdeme," řekla Monika, když Ross odešel se svými společníky.

„Dobrá, uvidíme se později," rozloučila se Rachel a počkala, až oba zmizí. „Co je s tebou? Jsi nějaký zamlklý. Napadlo tě to samé, co mě?" vyhrkla hned, jak zůstali s Joeym sami.

„Promiň, cože?" zeptal se zmateně. Zamyslel se trochu víc, než chtěl, takže teď neměl vůbec ponětí, co se dělo. Ani nezaregistroval, že jejich přátelé už odešli.

„Je to skvěle načasované. Stačí počkat, až to dá Ross dohromady s tou profesorkou a budeme mu moci říci o nás dvou," vysvětlila nadšeně Rachel.

„Když to říkáš," zamumlal. Opravdu neměl tušení, o co šlo.

„Jo a mimochodem, volala ti nějaká Jenn a povídala něco o dnešním mejdanu. Chceš mi k tomu něco říct?" vyzvídala a založila si ruce na hrudi.

„Ta blbá Rogerska!"

„Ty dneska pořádáš mejdan?" zeptala se naštvaně. Nějak nemohla přijít na to, proč by to Joey dělal.

„Je to taková oslava pro lidi z Tak jde čas."

„A tys nám to chtěl zapřít! Myslíš, že by ti to jen tak prošlo?"

„Dělám to každej rok," řekl se samolibým výrazem, který mu hodně rychle zmizel z tváře, když mu došlo, že se prořekl.

„Cože?! Víš co? Fajn, tak fajn. Zapomeneme na to, ale musíš nás tam pozvat, jasné?"

„Vážně musím?" zaúpěl.

„Bez debat," řekla striktně a Joey věděl, že nemá na výběr.

„Co to máš?" zeptal se zvědavě Joey, když se připojil k Rachel a všiml si, že si prohlíží pár ubrousků.

„Ale, pár kluků mi napsalo telefonní čísla," odpověděla s úšklebkem, načež se Joey na moment zarazil.

„Neříkej, ukaž mi to," pobídl ji a vzal jí ubrousky z rukou, „teda ty jich ale máš. Nejsi na mužský?"

„To asi jsem."

„Počkej, já ty šašky omrknu. No, aha, tenhle nosí paruku. Tenhle je Kanaďan. Jo a tenhle je v sektě, chápeš? Zasvěcení mezi ně stojí pět táců a přitom se cejtím furt stejně. Blbec. Blbec. Blbec. Taky blbec."

„Proč? Co je na nich špatnýho?"

„Dohromady nic, akorát nejsou pro tebe dost dobrý. Zasloužíš si to nejlepší," vysvětlil. Nemyslel si o sobě, že zrovna on si ji zaslouží, ale ty měsíce s ní, byly ty nejlepší v jeho životě a troufal si říct, že i ona byla šťastná.

„Ach, Joey," povzdechla si a věnovala mu láskyplný pohled.

„Stejně je to fuk, protože já už vím s kým dneska odejdeš domů," ušklíbl se a snažil se nedal najevo svou žárlivost.

„S kým?" zeptala se s jiskřičkami v očích a více se k němu naklonila.

„Se mnou," odpověděl prostě.

Pohled jí sklouzl na jeho rty a ztěžka polkla. „Nejradši bych tě teď políbila."

„Hm, tento pocit je vzájemný, ale řekni mi, proč sis brala ty čísla?"

„Joey, zlato, doufám, že víš, že jsem je neplánovala použít. Já už přece toho nejlepšího chlapa mám," řekla něžně. Nenapadlo jí, že zrovna Joey by tohle řešil. „Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale i když jsme spolu i tak občas použiješ na jiné holky tu svou hlášku. A já se nezlobím a nechci, abys přestal, protože takový jsi. A já ti věřím. Vím, že jsi můj a já tvoje. Tohle je jen stejné jako s tvým 'tak jak to jde'. Musíš mi věřit stejně jako já věřím tobě," vysvětlila šeptem, aby je náhodou někdo nezaslechl.

„Čím jsem si tě vůbec zasloužil?"

„Tuto otázku si sama pokládám prakticky každý den. Nicméně, mluvila jsem s Rossem a náš plán se nejspíše trochu komplikuje," změnila téma. Teď by dala všechno za to, aby mohla Joey políbit a ukázat všem těm herečkám, že je jen její. Ale to nešlo. A ona nelitovala jejich rozhodnutí, neboť čas, který měli na prozkoumání jejich citů, byl potřebný. A vyplatil se.

„Vážně? Ani bych neřekl," řekl s menším úšklebkem na tváři a pohledem upřený někam za ni.

Rachel se otočila, aby zjistila, co upoutalo jeho pozornost a byla velmi potěšena, když viděla Rosse, který se líbal s Charlie.

„Chci se zeptat, je možný že na tom sjezdu paleontologů promluvím, a kdyby jo, byl bych rád, kdybyste si mě přijeli poslechnout," řekl Ross a všem přítomný, vyjma Charlie, se na tvářích objevily zděšené výrazy.

„Na to ti rovnou řeknu, že už máme program s rodinou, plno práce a jsme nemocní," promluvil jako první Chandler.

„Je to na Barbadosu," informoval je Ross, než si Rachel stihla připravit svou výmluvu.

„Ale ty máš samozřejmě přednost," vyhrkl Chandler a Rachel přikývla.

„Budu tam," ujistila jej.

„Hele, Rossi, nechceš pomoc s přípravou řeči? Aby si zapůsobil na Shermana?" nabídla se Charlie.

Ross její nabídku přijal, tudíž odešli a v kavárně zbyli jen Joey, Chandler a Rachel.

„No, byla to zábava, ale jdu si pro kafe a mizím do práce. Mějte se," řekl Chandler a odebral se k pultu, aby si mohl objednat kafe.

„Joey, tohle je hrůza, teď mu to říct nemůžeme," zaúpěla Rachel a posadila se vedle něj na gauč, aby nemusela mluvit tak nahlas. Ještě by Chandler mohl něco pochytit.

„Cože? A proč ne?" zeptal se zmateně Joey.

„Víš, jaký je. Když mu to teď řekneme, bude mimo a nezvládne tu řeč. Nám oběma jsou dinosauři ukradení, ale pro něj to hodně znamená. Nemůžeme mu to udělat," vysvětlila s povzdechnutím.

„Máš pravdu. Ale štve mě, že budeme na Barbadosu a stále nebudeme moci vyjít na veřejnost jako pár. Dokážeš si představit jaké by to bylo?"

„Já vím, ale musíme to ještě vydržet. Řekneme mu to hned po konferenci, ano?"

Vím, že je to po dlouhé době, ale u nás mám doma noťas jen já a asi chápete, že v této situaci má přednost home office a online výuka. Nicméně, pokud tu jsou nějací dramione shippers, tak se můžete mrknout na mou novou povídku Call it Magic, kde se můžete těšit i na Blaise a trio Albus, Scorpius a Rose. A pokud budete mít dlouhé dny, připomínám příběh z MCU a sice Ďábel s tváří anděla, odkaz na něj najdete v popisku na profilu.

Buďte zdraví a opatrujte se <3