„A kdes nechala Rosse?" zeptal se Joey opatrně.

„Ještě je dole, nosí věci z taxíku," odpověděla a dále hleděla na obří gorilu z plyše. Vždycky, když byla s Joeym, měla problém od něj odtrhnout oči a nechtěla, aby ostatní pojali podezření, takže byla celkem ráda za tu gorilu.

„Ještě se na nás zlobí?"

„Na tebe víc, než na mě. Na mě se zlobit nesmí, když jsem mu dala dítě," odpověděla s vítězným úsměvem. I když ji to trápilo. Nechtěla, aby byl Ross naštvaný na kohokoli z nich, a navíc se obávala, jak přijme skutečnost, že spolu doopravdy chodí. Možná by se měli odstěhovat pryč a nikdy mu to neříct.

„To není fér! To já nemůžu," zaúpěl Joey.

„Nevím, jestli bys tu měl bejt až přijde, ale je to tvůj byt, takže se sobě stejně nevyhnete," řekla a snažila se vystrnadit z myšlenek konverzaci, kterou s Rossem vedli v taxíku. Začal o tom, že si nemyslí, že je dobrý nápad, když Rachel pořád bydlí s Joeym. Ale s ní to ani nehlo. Ona se rozhodně nehodlá stěhovat od Joeyho pryč.

„Toho jsem se bál! Taky jsem si to myslel, ale někdo tu říkal, že ho to přešlo," řekl rázně a pohledem propaloval Chandlera.

„Nejsem vševěd, já sháněl gorilu," odfrkl si.

„Je tak rozkošná! Nejradši bych jí ukousla ouško a cucala ho jako bonbón," přerušila jejich konverzaci Phoebe, která se rozplývala nad Emmou.

„Phoebe... A já bych si tou její nožkou naplnila pita chleba," přidala se k ní Monika a Rachel začínala mít vážné obavy o svou dceru.

„Lidi, je od vás hezké, že jste přišli, ale jsem docela unavená. Nemohli bychom to nechat na jindy?" zeptala se a nikdo naštěstí neměl námitky. Chandler stejně musel do práce a Monika s Phoebe slíbili, že se zastaví, hned jak bude odpočatá.

„Rachel, co je? Co se děje?" vyhrkl, když vtrhl do obýváků, kde se Rachel snažila už hrozně dlouhou dobu utěšit plačící Emmu.

„Já nevím, Joey! Ona pořád jen pláče a já ji nemohu uspat," řekla zoufale Rachel s Emmou v náruči.

„To nic. Zvládneme to," snažil se ji uklidnit Joey a popadl do ruky jednu z těch rodičovských knih, kterou si Rachel koupila před porodem.

„Joey, jsi hodný, ale víš, že nemusíš nic dělat. Ross se snad každou chvíli vrátí a pomůže mi."

„Ale no tak, říkal jsem ti přece, že na ni nebudeš sama," trval na svém a věnoval jí letmý polibek na čelo, „navíc mě to vytáčí k šílenství."

„To nejsi jediný," povzdchla si a dál se Emmou pohupovala.

„Dobře, takže tady píšou nakrmit, přebalit, nechat říhnout. Co zkusit něco z toho?"

„Nic z toho nezabírá, už jsem to všechno vyzkoušela. Dokonce už tady byla znovu i Monika s Phoebe, protože ustavičně Emmu slyšely i přes chodbu. Ale taky ji nedokázaly uspat," informovala jej a sama neměla daleko od pláče.

„No a co tohle? Přitisknete k sobě dítě a rychle se s ním otáčejte ze strany na stranu."

„Tak jo," souhlasila Rachel a udělala přesně to, co jí Joy řekl. Zprvu to příliš nezabíralo, ale stačilo pár otočení a Emma konečně utichla.

„Zabralo to!" zaradoval se Joey.

To ticho pro ní bylo pohlazením po duši, ale když se podívala dolů na svou dceru, úleva odešla stejně rychle, jako přišla. „Ale ne, přestala, protože blinká," řekla a utřela ji plínkou pusinku, zatím co ona začala zase na plné hrdla brečet. „Co mám dělat? Takovou dobu a nepřestává to brečet!"

„Ona, Rachel, ne to. Ona," opravil ji zaraženě Joey.

„Tím si nejsem tak jistá."

„Co kdybys ji zkusila znovu nakrmit," navrhl Joey.

„Už jsem ji nakrmila!" vyjekla Rachel, která opravdu začínala ztrácet trpělivost. To jí to rodičovství opravdu šlo, když ani nedokázala utěšit svou dceru.

„To já vím, proto jsem řekl zas!" vyjekl úplně stejně Joey.

„Jsem nejhorší matka na světě! Nedokážu ani utišit svý dítě," řekla rozrušeně, což se Joeymu ani trochu nelíbilo.

„Teprve začínáš, zlepšíš se," snažil se ji povzbudit. „Vzpomeň si na svůj první den v práci. Taky to nebylo jednoduchý, ale přišla jsi na to."

„Jo, ale tady mi asi nepomůže sexy obleček."

„No..." řekl laškovaně Joey s úsměvem na tváři. To byl obrázek, který mu chvíli zůstane v hlavě.

„Nech toho, teď se to opravdu nehodí. Joey, prosím, vezmi si ji," vyhrkla a natáhla k němu ruce s Emmou.

„Cože? To nebude dobrej nápad," splašil se a rychle couvl, ale měl za sebou křeslo, takže se nedostal daleko.

„Joey, prosím," zaprosila znovu a než se Joey stihl nadát, držel Emmu v náruči. „Musím jít na záchod," řekla rychle, než se stačil vzpamatovat a zmizela v koupelně.

„Emmo... to zvládneme," zamumlal a začal se s ní houpat. Rozhodně by si měl poznamenat, že si musí koupit špunty do uší. „Houpy houp. Houpy houp. Houpy houpity houp," brblal si, zatím co ji houpal ze stranu na stranu.

„Ach můj bože! Povedlo se ti ji uklidnit," vydechla překvapeně Rachel, když vyšla z koupelny a v bytu vládlo ticho.

„No jasně, jsem Joey - superstrejda," řekl pyšně a zářivý úsměv zdobil jeho tvář.

„Ty jsi učiněný tišitel uřvaných dětí!"

„Jo, to jsem," souhlasil Joey a sledoval spící Emmu.

„Tak to mám štěstí, že jsi můj spolubydlící," zavtipkovala a pak se nad chvíli odmlčela a jen vstřebávala scénu, kterou před sebou viděla. Emma tiše spala u Joeyho v náručí, který ji sledoval s láskyplným výrazem a Rachel byla zaplavena silnou vlnou lásky. Už nikdy se nechtěla koukat na nic jiného. „Víš, myslím si, že se u tebe cítí v bezpečí. Stejně jako já," řekla jemně a Joey na ni pohlédl.

„Tak to máte správné pocity, protože já vás vždycky ochráním."

„Já vím, Joey, a to je taky důvod, proč tě tolik miluji," přiznala své city, neboť si tím byla konečně jistá.

„Ty, cože?" vyhrkl Joey, ale než to stihla zopakovat, otevřely se dveře a Ross vešel dovnitř.

„Ahoj," pozdravil je a pozorně si je prohlédl. „Nejdřív matka mého dítěte a teď i má dcera?" neodpustil si kousavou poznámku.

„Ale ne, Rossi, takhle to dál nejde," povzdechla se promnul si oči. Únava ji začala dohánět. „Joey, donesl bys prosím Emmu do postýlky?" zeptala se a Joey ji beze slova poslechl. Koneckonců, úplně teď nechtěl být v blízkosti Rosse. „Prosím tě, musíme to celý nějak vyřešit," řekla, když zůstali v pokoji jen ona a Ross.

„Přemýšlela jsi o tom, co jsem říkal? Mohly byste klidně bydlet u mě. Pokoj navíc tam mám-"

„Rossi, už jsem ti řekla, že se stěhovat nechci. Celé to bylo velké nedorozumění a mezi tebou a mnou přece už dávno nic není. Emma to nemění. Takže tě prosím, abys se přes tu věc s Joeym nějak přenesl. Vždyť jste přátelé."

„Asi máš pravdu," zamumlal.

„Vždyť bychom spolu bydlet nemohli. Jak by to vypadalo? Máme spolu dceru, nechodíme spolu ale bydlíme v jednom bytě. Joey se o mě celou dobu v těhotenství staral a já vím, že se na něj mohu spolehnout. Sama bydlet nechci a nastěhovat se k cizímu člověku? To taky nejde. Řekni, že to chápeš," prosila jej.

„Dobře, já... já jen potřebuju čas, abych to vstřebal, to je vše."

„Ross už odešel?" zašeptal Joey, když vystrčil hlavu ze dveří a porozhlédl se po bytě.

„Ano, můžeš vylézt. Co Emma? Neprobudila se, když si ji položil do postýlky?"

„Spí jako andílek," odpověděl s úsměvem a sedl si k ní na pohovku, při čemž ji okamžitě uvěznil ve svém objetí. „Víš, než se Ross vrátil, myslím, že jsi mi chtěla něco říct."

„Hm, to si nevzpomínám, asi mi budeš muset osvěžit paměť," řekla a uvelebila si hlavu na jeho rameni.

„Ale no tak! Tohle mi nedělej," zaúpěl.

„Dobře, promiň, promiň," omluvila se a pootočila hlavu, aby mu viděla do očí. „Miluju tě, Joey," řekla s úsměvem na tváři a Joey k ní sklonil hlavu.

„Taky tě miluji," zamumlal jí do rtů a pak ji konečně po tak dlouhé době opět políbil.

„Ne, že bych si to neužívala, ale momentálně nejvíc toužím po spánku, jídle a sprše," řekla, když se od sebe odtáhli a Joey se nad tím musel zasmát.

„Co kdybys šla do sprchy a já mezi tím objednám něco k jídlu?"

„Ale co když se Emma vzbudí?" Zaváhala.

„V klidu, mám to pod kontrolou. Superstrejda Joey, vzpomínáš?" prohlásil sebevědomě a Rachel zahřálo u srdce. Joey měl pravdu... nikdy na Emmu sama nebude.