Znáte to, když máte rozepsaných milion věcí, ale i tak se stále musíte pouštět do věcí nových? Tak to jsem přesně já. A opět přicházím s něčím, co miluju.

Tentokrát je to alternativní život Joeyho a Rachel, budu se snažit držet seriálu, ale zároveň se ho držet nehodlám vůbec 🤭. Nevím, jak dlouhé to bude, ale moc to prodlužovat nechci. Možná krásných deset kapitolek? Kdo ví!

Každopádně si užijte čtení, zanechte mi komentář, když se vám bude chtít. A kochejte se nádherným coverem od mé talentované NattyT02 za který jí převelice děkuji 💙!

Joey nevěděl, kdy přesně se to stalo. Všechno se to mohlo stát už v momentě, kdy ji spatřil poprvé. Před tím to pro něj byla jen nádherná holka ve svatebních šatech. Teď to byla jeho kamarádka, která byl těhotná s jeho kamarádem - zároveň s jejím bývalým - a on byl kluk, který se hloupě zamiloval. Co jej to vůbec popadlo? On, Joey Tribbiani, lásku nepraktikoval. Úlety na jednu noc, maximálně na pár dní, když se jednalo o opravdu skvělou ženskou, ano. Ale láska? To neměl v povaze.

Je to jen tvá kamarádka Rachel. Tvá kamarádka Rachel. Tvá kamarádka... Rachel.

Opakoval si tyto slova u snídaně, jako by to byla jeho nová osobní mantra. Muselo to být tím včerejším randem nerandem. Byl to jeho nápad brát to jako opravdové rande. Asi se k té představě příliš upnul. Zaskočilo jej, jak dobře se bavili. Jistě, byli to přátelé, ale Joey měl v té restauraci na moment pocit, že jsou něco víc. Že by mohli být něco víc.

„Ahoj zlato," pozdravila jej ta, kterou nemohl od včerejšího večera dostat z hlavy a jeho srdce se pod jejím oslovením roztálo.

A hele, moje holka Rachel.

Joey nervózně přešlapoval před nemocničním pokojem. Ten pocit, který cítil, se nedal slovy ani popsat. Bylo to mnohem horší, než když Chandler políbil Kathy. Nebo když jej vyhodili ze seriálu Tak jde čas. Jeho srdce se bolestně svíralo. Rachel byla v šílených bolestech, když přišel domů a teď byli v nemocnici a on stále nevěděl, jestli byla v pořádku. Jestli bylo v pořádku její dítě.

„No tak, co je?" vyhrkl hned, jak se otevřely dveře a Rachel vyšla ven spolu s doktorem. Jestli se Joey brzo nedozví, jak na tom je, tak prodělá nejspíše mrtvici. Tyhle stresové situace nebyly nic pro něj.

„Je v pořádku. Prodělala Braxton-Hicksovy kontrakce, mírné potíže způsobené stahy děložní stěny," vysvětlil doktor a Joey cítil, jak ho veškerý stres opouští. Konečně se mohl pořádně nadechnout. Rachel byla v pořádku.

„Mírné potíže? Takže jste ty Braxton-Hicksy měl taky?!" Zeptala se mírně ostřeji Rachel a Joey by se nad tím možná i zasmál, kdyby se stále nevzpamatovával z toho, co se dnes stalo.

„Jinak je všechno v normálu?" ujistil se, když jeho srdce na vzpomínkou trpící Rachel, začalo znovu zrychleně bít.

„Naprosto."

„A nemůže to ohrozit ji, ani miminko?" ptal se dál. Když sem Rachel dovezl, musel se tvářit klidně, i když vnitřně panikařil. Teď už se nemusel schovávat za klidnou tvář.

„Ne, ne. Kontrakce člověka zaskočí, když je nezná. Je v pořádku," odpověděl s menším úsměvem doktor a Joey si konečně plně oddechl.

„Děkuju," řekla Rachel, než je doktor zanechal osamotě. „Děkuju, žes byl tak hodnej a klidnej," promluvila, když už tam byli jen oni dva a objala jej.

„Klidnej? Tak to vůbec! Nikdy v životě jsem se tak nebál," přiznal Joey. Ještě, že byl herec a zahrál to tak dobře, že Rachel po cestě do nemocnice nezpanikařila. Věděl, že jeho panika by jejímu klidu příliš nepomohla.

„Vždyť jsi říkal, že to dobře dopadne!" vydechla překvapeně Rachel.

„Jak jsem to mohl vědět? Nejsem doktor."

„Ale dopadlo to dobře. Je mi fajn," řekla, jako by se je oba snažila znovu ujistit.

„Opravdu?"

„Jistě, ano," odpověděla s úsměvem, který Joeymu taktéž vykouzlil úsměv na jeho tváři. Bylo možné, aby byla den ode dne krásnější? „I když mám sto chutí tomu doktorovi stáhnout dělohu! Mírný obtíže? Co tím myslel!"

„Co je? Proč jste jeli do nemocnice? Co to bylo? Co se stalo?" zasypal je otázkami Ross, který se u nich náhle objevil a bublina kolem nich praskla. Joey nebyl rád, že měla Rachel bolesti, ale zahřálo ho u srdce, když to byl zrovna on, kdo jí pomohl. Teď, když tu byl Ross, jeho práce byla u konce.

„Byly to nějaký Braxton-Hicksovy kontrakce," odpověděl mu a Ross se okamžitě uvolnil, což Joey příliš nechápal. Copak mu to bylo jedno?

„Ach, díky bohu! To nic není. Většina žen je ani necítí," řekl úlevně a Joey se zamračil. Ani necítí? Jak to může říct? Vždyť Rachel měla příšerné bolesti!

„Ty nemáš dělohu," upozornila jej Rachel.

„Pokud máte zájem, tady je o tom pár informací," sdělil mu doktor, který se u nich znovu objevil a podal mu letáček. „Jo, a mimochodem udělal jste dobře, že jste ji přivezl. Bude z vás báječný táta," dodal a Joey se nad tím pozastavil a na chvíli si to představil. On, Rachel a jejich dítě. Byli by úžasná rodina.

Co to s ním sakra bylo? Před pár dny by nepomyslel ani na vážný vztah a teď už rovnou myslí na celou rodinu? Tohle musí skončit, jinak se z toho brzy zblázní.

„Neustále na ni myslím. Nemůžu spát. Já-"

„Počkej, víš co? Ty to musíš zkusit. Kolikrát se ti tohle stane? Zasloužíš si to," řekl Ross a vstal od stolu, zatím co Joey si ztěžka povzdechl. Tohle se mu stalo poprvé a byl přesvědčený o tom, že ji skutečně miloval.

„Je to Rachel," informoval jej, když už byl u dveří. Monika, Chandler a Phoebe už to stejně věděli, takže byste to jednou dozvěděl i Ross. A on už to v sobě déle dusit nemohl. Ničilo jej to. Cítil, jak se rozpadá a nemohl s tím absolutně nic dělat.

„Promiň, ale řekl jsi Rachel?" zeptal se váhavě Ross. Joey se k němu otočil a přikývl, neboť se nezmohl na žádná slova. „Co-že? Ty... ty ji máš rád?"

„Ano, mám ji rád."

Ross se nad chvíli odmlčel a obešel stolek, čímž se vrátil na jeho původní místo. „RACHEL!" vyjekl najednou, až se Joey lekl a rychle se postavil.

„Jo, to ano, ano. Ale víš koho mám ještě rád? Tebe. A to se často neříká. Mám tě rád, Rossi."

„Ra-ra-rachel? Rachel?" zopakoval znovu.

„Jo, ale vůbec o nic nejde," snažil se to zamluvit Joey.

„Že o nic nejde? Tak to promiň! Já... cos mi to tu teda vykládal? Třeba, že na ni musíš pořád myslet? Že... že nemůžeš spát?"

„Jsem přece herec, a tahle sorta lidí má sklony dramatizovat."

„Rachel, která nosí mé dítě? Ta Rachel?"

„Rossi, já vím, že je to špatný a že se to nehodí, ale určitě k ničemu nedojde, chápeš? Byl to jenom pocit a zase to přejde," řekl mu své nejtajnější přání. Tolik si přál, aby ten pocit prostě zase zmizel. Vrátil se tam, odkud přišel a už se nikdy nevracel. „Jedno musíš pochopit. Nehodlám si s Rachel nikdy nic začít. Neudělám nic, co ohrozí mé přátelství s tebou. Každopádně to ještě chvilku potrvá, než se vzpamatuju, to je celý. Ani nevím, jak se to dělá. Ještě jsem nebyl zamilovanej, takže..."

„Cože? Ty ji miluješ?" zeptal se a Joey v duchu zaúpěl. Proč prostě jednou nemohl držet pusu zavřenou?!

„Jestli ti to pomůže, já ten cit v sobě mít nechci," řekl částečnou pravdu. Přinášelo mu to tolik bolesti, že se toho citu chtěl zbavit, ale druhá jeho část si představovala, jaké by to bylo, kdyby to Rachel cítila stejně. „Fakticky! Říkám si, to mě přejde, ale je to čím dál tím horší. Já... já nevím, co dělat. Co mám dělat?" povzdechl si zkroušeně.

„Myslím, že jí musíš říct, co cítíš," odpověděl mu Ross, „chce to zjistit, jak na tom je. Protože jestli je na tom jinak, líp se ti to bude překonávat."

„Co když, a netvrdím, že to tak bude-"

„Jestli na tom bude stejně, jen to, že z toho mám divnej pocit, tomu nesmí překážet," přerušil ho Ross a on mu věnoval zkoumavý pohled. Čekal hádku. Vztek. Ale tohle rozhodně ne.

„Jseš si jistej?"

„Jo."

Rachel seděla naproti němu, ale i tak její hlas zněl vzdáleně. Povídala něco o dítěti. Aspoň si to myslel. Byl příliš nervozní na to, aby pochytil význam jejích slov.

„Je ti něco?" zeptala se starostlivě, když si všimla, že se chová zvláštně.

„Ne, nic. Chci ti... není ti horko?" vyhrkl a začal se ovívat. Měl pocit, že svět kolem něj se točil.

„Ne, ale proč si nesudnáš svetr?" navrhla.

„Rád bych, ale tohle je slušnej podnik a já mám na sobě tričko s dost neslušným obrázkem," vysvětlil a na chvíli se tak jen malilinko uvolnil. „Jak dlouho se známe?"

„No, sedm - osm let."

„Pěkně dlouho, ale posledních pár týdnů... já... jsem se do tebe zamiloval," dostal ze sebe nakonec a část jeho nervů, jako by z něj opadla. Bylo to venku. Už to v sobě nemusel dusit.

„Cože?" zamumlala Rachel a všechny jeho nervy se vrátily zpět. Teď ještě vlastně musel zjistit, jak je na tom ona.