„Cože?" otočila jsem se na Felixe, který měl v ruce nákupní seznam.

„Čtyřikrát kyselé okurky," zopakoval.

Jako, nemyslete si, že bych se divila, kdybychom prostě potřebovali doplnit zásoby nakládaných okurek. Jenže tahle položka následovala po několika balíčcích oliv, slaném sýru a asi pěti druzích džemů.

A taky bych se nedivila, kdybychom měli v baráku těhotnou ženskou. Ale co mi bylo známo, žádná tam s námi nebyla.

Felix přelétl pohledem zbytek seznamu. „Papírové talíře, kelímky, girlandy... Lau chystá párty?"

„No jo, kolaudační," vzpomněla jsem si. „Myslím, že ji naplánovala na víkend, neříkala ti o tom?"

Felixovým obličejem proběhla vlna zděšení. „To je už teď? Sakra, slíbil jsem jí, že všechny pozvu, krucinál..."

Jen jsem se uchechtla, když jsem sledovala, jak s dalšími nadávkami a telefonem u ucha vystřelil z obchodu.