Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu schopná vejít do vlastní kuchyně, uvidět tam svoji přítelkyni, jak se líbá s nějakým klukem, a usmát se nad tím.

No, ještě bych měla vzít v potaz, že ten kluk je taky můj přítel...

Byli roztomilí.

„Riri," natáhla ke mně Laura ruku a odlepila se od Felixe, který se začal věnovat jejímu krku. „Proč stojíš ve dveřích? Pojď k nám."

Pomalým krokem jsem se vydala přes kuchyň a lípla Lau pusu na tvář, zatímco jsem Felixe objala. I po dvou měsících, co jsme byli oficiálně spolu, jsem byla někdy pořád překvapená jeho... pohlavím, jo.

Ne že bych odmala věděla, že jsem teplá jak radiátor, ale časem mi to prostě došlo. Mé představy o budoucnosti pak už vždy zahrnovaly nějakou partnerku a milion koček. S Laurou se mi to splnilo – no jo, ještě pořád mi chybí devět set devadesát devět tisíc devět set devadesát šest koček – a nikdy jsem neměla tušení, že by mi to mělo být málo. A už vůbec jsem si nedokázala představit, že bych se někdy dotýkala nějakého kluka tak, jako teď Felixe.

A přesto jsem tady.