SEAN

Vážený vládní kabinete,
věřte, že tato tragická zpráva vrhá na mé srdce nevýslovný smutek a žal. Obávám se však, že její chmurný stín dopadne rovněž na celé království. U našeho panovníka, jehož i nepříliš dlouhá doba vlády byla pro naši zemi požehnáním, se bohužel včerejšího večera projevila zcela neznámá choroba. Krátce nad ránem této zákeřné nemoci podlehl. Papír dokáže zachovat a vyjádřit jen slova, nikoli skutečné pocity. I tak buďte ubezpečeni o tom, jak nás všechny tato neblahá událost, zasáhla.

Sean Brick, vrchní královský poradce

Poté, co dokončil tah posledního písmena, odložil na lakovanou desku pracovního stolu lahvičku s inkoustem i pero. Když znovu pohledem přelétl těch několik řádek, musel se pousmát. Nad čím? Nad svou mazaností a nápaditostí.

Vždycky Andrése nenáviděl. Už před lety, ještě když ten Vessenský hejsek byl dítětem, zahájil Sean svoji kariéru u dvora sousedního království. Andrés byl vlastně dítětem pořád, napadlo ho. Rozmazlený, vzteklý, náladový, sobecký. Uznával jen sebe, na ostatních mu nezáleželo. Mohl by ještě ve výčtu Andresových vlastnosti pokračovat dlouho. Znal ho dokonale. Povedlo se mu získat princovu důvěru a ta léta hrané servilnosti nakonec své ovoce přece jen přinesla. Pohledem se přesunul od dokončeného dopisu k věci mnohem lákavější.

Skvostné dílo, napadlo ho stejně jako pokaždé, když spatřil korunu vessenských panovníků. Čelenku z ryzího zlata zdobil nespočet rubínů, smaragdů a safírů. Dokonce i jeden diamant vybroušený do tvaru kapky. Ten se vyjímal na spletenci zlatých výběžků, který korunu zakončoval. Nicméně tato nádhera bude v jeho rukou mnohem vhodnější než pro toho namyšleného usmrkance, který se nechal zlikvidovat tak snadno.

Když přejel dlaněmi po chladném těle šperku, žilami mu projela vlna slasti. Moc. Tu miloval ze všeho nejvíc. Dokonce víc než vlastní dceru. S tou měl ale ještě velké plány...

Dveře do komnaty se znenadání rozletěly a hlasitě bouchly o stěnu z neomítnutých kvádrů. Do místnosti vpadl kapitán Arem, jehož obličej byl rudý. Zřejmě celou cestu sem běžel.

„Co se děje?!" zahřímal Sean. Nesnášel, když ho někdo vyrušil tak neurvalým způsobem. Ale věděl, že Arem je voják tělem i duší. A tomuto typu lidí etiketa příliš mnoho neříkala.

„On..." začal kapitán, ale pak gestem ruky Seanovi naznačil, že potřebuje udělat pauzu, aby mohl propadnout dech.

Sean si jeho reakci vyložil po svém. Oči se mu rozzářily v očekávání dobré zprávy.

Arem se mezitím přece jen trochu vydýchal a mohl pokračovat: „Princ..."

Je mrtvý, doplnil si v duchu Sean a rty se mu zkřivily do oblouku úsměvu. Téměř na židli, na níž seděl, poskočil radostí.

„Posloucháš mě?" vytrhl ho ze zamyšlení kapitánův hlas. Zněl podrážděně. „Snažím se ti říct, že jeho tělo zmizelo. Když jsem se šel podívat, jestli je už po něm, našel jsem mříž odemčenou a nikde nikdo!"

Sean zanadával. „Sakra práce. To ho nemohl někdo ohlídat, vy zabedněnci?!" Pak popadl lahvičku s inkoustem. Ta vylétla z jeho ruky, opsala ladný oblouk a roztříštila se o kamenné kvádry stěny. Po zdi stékala temně fialová, až skoro černá tekutina a vytvářela pochmurné mapy.

...Otevřel mříž tak prudce, až se s pořádným rachotem odrazila nazpět a stejně hlučně se zase zabouchla.

Ne, pořád tomu nemohl uvěřit. Tak geniální plán a ztroskotá. Ale pokud zmizelo jen tělo a Andrés skutečně zemřel, ještě by to nebylo tak zlé. I když neměl tušení, jak by to vládnímu kabinetu vysvětlil.

Sean si klekl na zem, mezi stébla trouchnivějící slámy. Sám pořádně nevěděl, co hledá. Chytat se jako tonoucí stébla. To bylo přísloví, které ho napadlo. Jak příznačné - jen on měl těch stébel kolem sebe víc než by bylo milé.

„Hej ty tam, neokouněj a pojď sem," zavolal na nejbližšího vojáka, který postával venku na chodbě s loučí v ruce. „Posviť mi sem. Pořádně, ty lemro!" obořil se na muže, aby zakryl vlastní rozpaky a nejistotu. Co tu vlastně chtěl najít?

Naoranžovělé světlo plamene dopadlo na zapáchající vrstvu slámy. Jinak tu nebylo nic zajímavého k vidění.

Sean se už chtěl otráveně odvrátit a zvednout se, konečně vyjít na čerstvý vzduch. Ale jeho periferní pohled cosi upoutalo. Byl to sice jen nepříliš výrazný odlesk, mužově pozornosti přece jen neunikl.

Natáhl ruku a v dlani mu uvízla malá černá kulička. Sean zaskřípal zuby.

„Tak takhle to je," pronesl pro sebe tiše. Hrdlo mu sevřela náhlá vlna nepříjemného poznání. Nebo přesněji řečeno vlna nepříjemného překvapení. Vlastní dcera mu překřížila plány.

Andrés žije. A nejspíš zásluhou Karin.

„Měl jsi pravdu," ozvalo se mu najednou za zády. Byl to hlas Arema. „Ti koně ve stáji opravdu nejsou," hlásil okamžitě.

Sean se pomalu obrátil. „Vyhlaste pátrání. Andrés pořád žije."

Kapitán přikývl. „Chceš ho mrtvého nebo živého?"

Vrchní královský poradce si zamnul třídenní strniště na bradě. Ve víru událostí posledních dnů jaksi neměl čas se oholit, navzdory tomu, jak moc si obvykle na svém vzhledu zakládal.

„To nechám na tvém úsudku a na tvých mužích. Záleží, jak se vyvine situace. Pro mě je důležité zneškodnit ho," rozhodl nakonec.

Arem jen stroze přikývl a otočil se k odchodu. Sean věděl, že kapitánovi není zrada příjemná. Popravdě řečeno, pokud si na něm něčeho cenil, pak věrnosti. Ale prince nenáviděl - nemohl mu zapomenout, jak se rozhodl o osudu zraněných vojáků. To byla hlavní věc, která ho přiměla, aby se přidal na Seanovu stranu.

Muž však na  kapitána zavolal. „Ještě jedna věc. Kdybyste našli s Andrésem jednu zelenookou hnědovlasou dívku, přiveďte ji. Chci ji živou a nezraněnou. Jestli se jí zkřiví jediný vlas, osobně každému uřežu hlavu."

„A co když se bude bránit?" Poradce oceňoval, že se Arem nezeptal, proč mají Karin přivést. Voják byl prostě zvyklý přijímat rozkazy bez zbytečných otázek, pomyslel si. A mělo to své výhody...

„Tak si prostě nějak poradíte." S tím vyšel Sean na nádvoří rodného zámku. Svoji skutečnou identitu tajil. Prozatím ani neměl v úmyslu ji komukoli prozrazovat. Mezi Vessencií a Corallským hrabstvím nepanovaly už několik desetiletí příliš dobré vztahy. A on se  chtěl stát vessenským králem. Bude mít velkou a mocnou říši...

__________________________
Ahoj, nová kapitola je tady. Dnes je to pohled trochu jiné osoby. Aneb trochu intrik nikdy nezaškodí... Co si myslíte o Seanovi?

Vaše -_Jana_-✨