KARIN

Když jsem vybíhala po úzkých bočních schodech na dřevěnou pavlač, srdce mi v hrudi divoce bušilo. Tohle prostředí jsem znala více než dobře. Tohle bylo moje dětství. Ale jen do té doby, než začal můj výcvik vojáka.

Dveře z tmavého dřeva byly pevně zavřené. Pohledem jsem propalovala rákosovou předložkou u prahu. Tep mi vylétl do závratných výšek a dech se stal znenadání mělčím. Dokážu zkrotit svoje obavy? Co když mě vyženou? A co teprve, až se dozví, že tu nejsem sama?

Pokusila jsem se zhluboka nadechnout. Nervozitou napjatá bránice však bolestivě zaprotestovala. Zvedla jsem ruku a zaklepala na vyschlé dřevo tak hlasitě, jak jen jsem dovedla.

Chvíli se nedělo nic. Zabušila jsem znovu a tentokrát se už po chvíli ozvaly stěnou dveří ztlumené kroky. Nikdo by mě sice k tomu doznání dobrovolně nepřiměl, nicméně byla ve mě neskutečně malá dušička, která se navíc klepala víc než týden starý pudink.

„Karin?! Jsi to ty?" vydechla údivem menší žena korpulentní postavy. Byla oblečená do klasického venkovského oblečení - halenku a dlouhé sukně; prošedivělé vlasy jí na temeni kryl bělostný čepec.

„Ano, Tero, jsem to já, Karin," pousmála jsem se nervózně. Tera byla mojí kojnou a s jejími dvěma syny jsem si kdysi hrávala. Vždycky když jsem měla možnost, tajně jsem utíkali právě sem. Jenže to už bylo dávno. Hodně dávno...

„Bože, dítě, ty jsi ale hubená," spráskla ruce ta dobrá žena. Možná právě proto jsem měla Teru tak ráda. Její upřímnost a dobrosrdečnost byla úplně něco jiného než neupřímné pohledy a falešné úsměvy u dvora.

Tera mě pozvala dál. Na chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem ji následovala do velké bíle vymalované světnice. Ne tady se opravdu nic nezměnilo. Pořád stejný nábytek, stejné uspořádání věcí.

„Co, že sis tak najednou vzpomněla na starou kojnou?" vyzvídala. „Hodí se vlastně vůbec, abych ti ještě tykala?"

Ošila jsem se. „Snad bys mi nechtěla vykat," pousmála jsem se napůl nepřítomně. V duchu jsem přemítala o tom, jak jí šetrně sdělit, že tu nejsem úplně tak sama...

Všimla jsem si, jak Tera sjela dosti kritickým pohledem moje oblečení. Pevné kalhoty, vysoké kožené boty a bílou košili s širokým koženým pásem. Asi se jí nelíbí, že nemám sukni. No co, nebyla by ani první, ani poslední, komu vadilo, že mám radši kalhoty než drahé róby vyšívané zlatem...

Jenže pak jsem se zadívala na svůj zevnějšek cizíma očima. Oblečení bylo pomačkané, bělostná barva košile už dávno nebyla bílá a vlasy jsem měla načichlé kouřem. Noc strávená venku v lese si zřejmě vybrala svou daň. Těch několik hodin jsem nespala, jenom hleděla do plamenů a přemýšlela o všem možném, takže dost pravděpodobně jsem měla pod očima více než patrné tmavé kruhy.

Teprve po chvíli jsem si uvědomila, že Tera mi starostlivá třese ramenem. „Karin, co se děje? Máš snad nějaký problém?" ptala se.

„Mohla bych tady nějaký čas zůstat?" obrátila jsem na svou bývalou kojnou prosebně oči. Pokud jsem si dobře vzpomínala, tohle na ni vždycky zabralo. Jen aby to zabralo i dneska.

Čekala jsem příval otázek, ale Tera se na nic nevyptávala. Jen přikývla. „Tys utekla, viď?" spíš konstatovala než aby se ptala.

Nepopřela jsem to. A částečně to byla vlastně i pravda. Podle toho, co mi matka kdysi vyprávěla, Tera neměla o mém otci nikdy lichotivé mínění. Myslela si o něm, že se sebestředný sobec a prý také proto ji pak také ode dvora vypoklonkoval a pak nerad viděl, když jsem se přátelila s jejími dvěma syny Tomem a Kaiem.

„Víš, nejsem tu úplně tak sama..." začala jsem opatrně. Věděla jsem, že Teře můžu věřit, ale šlo spíš o to, že jsem ji i její rodinu nechtěla zatahovat do problémů. Tušila jsem, jak musí otec zuřit, a budou padat hlavy.

Právě proto jsem zamířila sem. I kdyby si otec zmizení Andrése nějak spojil se mnou a začal hledat i mě, věděla jsem, že přemýšlí ve stylu pod svícnem je největší tma. Proto byla malá šance, že jedno z prvních míst, kde by mě hledal by byl Teřin mlýn.

„Nic mi neříkej," opáčila mlynářka, „jsi tu s nějakým chlapcem!"

„I tak by se to dalo říct..." pokrčila jsem rameny neurčitě. Pokud si bude myslet, že jsme s Andrésem pár, bude to pro ni a vlastně i pro nás ta nebezpečnější varianta...

_____________________

Ahoj, je tu nová kapitola. Ano, dnes je o něco kratší než obvykle... ☺Jaké z ní máte pocity?

Vaše -_Jana_- ♥