Bylo mi zle. Ne zle,jako když se ráno probudíte , motá se vám hlava a je vám na zvracení,ale bylo mi opravdu zle.  Tak zle ,že jsem myslela ,že umřu.

Celé tělo jsem měla v horečkách a křečích a nejvíce ze všeho mě bolelo břicho.  Věděla jsem ,že svou čistou bílou srst už mám určitě celou  pokrytou nachově rudou krví a že mám nejspíš horečku. 

Umřu ,to mi bylo jasné hned. 

Mám vůbec právo žít ? Samozřejmě že ne.  Vzala jsem život členovi své smečky.  Mazaná ,mě sice chtěla zabít ,ale já se projevila jako zrůda. 

Vzala jsem něčí život a to pro mě bylo nepopsatelně hrozné. Bylo mi ze sebe zle. 

Jistě ,zabila jsem už desítky lišek,ale zabití vlka bylo něco jiného.  Něco hroznějšího a strašnějšího.

Mučivá bolest mi znovu projela břichem.  Měla jsem pocit ,že se moje tělo rozdělilo na tisíce malých , žhavých , krvácejících kousků ,stejně jako moje srdce.

Věděla jsem , že Hrubý je zrádce,ale nečekala jsem , že mě bude chtít zabít.

Byla to dost bolestivá zkušenost. Nevěděla jsem ,že je to toho schopný. Zabolelo mě to a nesmírně mi to ublížilo. 

,,Půvabná.....
Půvabná...
Půvabná.....
Půvabná....
Půvabná.....
Poslouchej nás ! "  Naléhavé vytí průhledných vlků se mi ozývalo ušima.
Jejich prázdné, průhledné,mrtvé siluety se okolo mě míhaly tak rychle až se mi z toho točila hlava.  Jasná a ostrá bolest mým břichem proudila ještě silněji a intenzivněji. 
,, Dávej si pozor...
Dávej si na ně pozor..." Nesrozumitelný vlčí šepot mi šuměl ušima. 
,,Na koho ? Na koho si mám dát pozor "?! Zavyla jsem zoufale.
Žádná odpověď.  Vlčí siluety zmizely a okolo mě se ocitlo prostředí šedé jeskyně. 
,,No přece na mě " ,její posměšný ,démonický hlas se ozval stěnami jeskyně.  Prudce jsem se otočila a vycenila ostré tesáky ,když jsem spatřila tu odpornou , nepřirozenou stvůru s hnědou srstí a dlouhými ,mírně zkaženými tesáky.  ,,Krutá " vyprskla jsem její jméno znechuceně. ,,Proč se mi o tobě zdá "? Přivřela jsem oči a snažila se nekňučet při té příšerné bolesti. ,,Jsme spolu propojené. Ty a já.  Ty jsi Vyvolená a máš mě porazit.  Já jsem Strachovlkova dcera.  Sice ne pokrevně,ale bere mě tak a navíc mám od něj dar. Úžasné že ? Kdykoliv budu chtít ,budu tě moct kontaktovat přes mysl. "zazubila se na mě těmi odpornými tesáky. ,,Tak to je teda super "odfrkla jsem si a propálila ji pohledem.  ,,Co chceš po mé smečce Krutá "? Přivřela jsem oči.  ,,Není to snad jasné ? Poté,co ta tvá úžasná smečka ,tu mou vyhnala ,jsme se rozpadli !  Přišla jsem ,o veškerý domov a veškerou rodinu  ! A tak jsem hledala lišky a sama si je vycvičila. Našla jsem i nějaké Krvelačné co byli ochotní se přidat a nyní tu tvoji úžasnou smečku zničíme !" Zavyla s ušklebkem.  ,,A myslím ,že tě také potěší ,že ti ti tví milování Vlčí Duchové potlačili příznaky,aby jsi nic nevěděla.   "uchechtla se pobaveně. ,,Příznaky ? Jak to myslíš ? "Zavrčela jsem nepřátelský a nechápavě zároveň.  Krutá se na mě stále zubila svým sadistickým úsměvem.  ,,To brzo zjistíš.  Teď si užij následující hodiny " a s tím zmizela. Chtěla jsem chvíli přemýšlet nad tím ,o jakých příznacích mluvila ale náhle mým tělem projela další bolest. 
Zavyla jsem a to očí se mi dostaly slzy bolesti.  Břicho jsem měla jako v ohni a kroutila jsem sebou na zemi jako had. Hrozně to bolelo.  ,,Zastavte to ! "Zavyla jsem zoufale na Vlčí Duchy. ,,Zastavte to do háje ! Neslyšíte te mě ?! Dost !" Slzy mi máčely kožíšek.  Nikdy ,nikdy v životě jsem nic takového necítila.  Bolest mi pomalu lámala kosti ,pálila tlapky a ocas na popel ,vydloubávala oči a pomalu vytrhávala vnitřnosti.  Dopadla jsem na zem a začala sebou zmítat v křečích. Hrozně to bolelo.....

Jako první mě probudila obrovská ,ale obrovská bolest na břiše. Měla jsem pocit ,jakoby mě k zemi srazilo deset medvědů a pomalu mi tahali vnitřnosti.  Nebylo to o moc lepší ,než bolest ,kterou jsem cítila ve snu. 

Chtěla jsem zakňučet, zvednout hlavu , nebo udělat jakýkoliv takový pohyb,ale nešlo to. 
Celé tělo a obzvláště břicho jsem měla jako v ohni.

,,Půvabná....No tak Půvabná, vstávej...."uslyšela jsem tiché kňučení a cítila ,jak mi někdo projížděl jazykem po zakrváceném kožíšku a očividně čistil rány. 

Někdo mě zachránil.  Někdo mi zachránil život před mou rozzuřenou smečkou a očividně se ji rozhodl taky zradit ,tím že mi pomáhal.  To se mě ten vlk nebál ? Byla jsem přece zrůda.  Vrah.  Zabila jsem vlka,zabila jsem člena své smečky. 
Byla jsem zrůda. Nikdy bych tomu nevěřila ,nikdy bych nevěřila že to řeknu ,ale bylo to tak.  Byla jsem  zrůda jako má matka.  Bylo mi ze sebe tak zle,že jsem měla pocit ,že se pozvracím. 

Jsem zrůda...netvor....Vrah.....Jak mě někdo může dobrovolně zachraňovat ?

,, Půvabná "! Zavrčel mi ten hlas do ucha a já ho teď poznala. 
Ten jemný ,něžný hlásek své kamarádky  ,bych poznala všude. 

,, Něžná "? Zachraptěla jsem a snažila se pootevřít oči. Jakmile se mi do nich dostalo ostré, sluneční světlo ,tiše jsem zamručela a opět je zavřela. 

,, Půvabná ty žiješ ! Díky Vlčím Duchům žiješ "! Řekla Něžná nadšeně a zavrtěla ocasem.

Chtěla jsem odpověď ale náhle -
Ucítila jsem ,jak se mi něco šmátrá na břicho a když jsem se tam podívala ,ztuhla jsem. 

Moje bílá srst na břiše byla slepená krví a na břiše jsem měla obrovské , krvavé rány. Sice už nekrvácely a byly ošetřené ,ale ty jizvy tam zůstanou.   
Co mě ale nejvíc ale nejvíc překvapilo ,bylo malé ,bílé a hodně ,hodně malé vlče, kroutící se mi u břicha. 

,,K-kde ,j-jak "? Vysoukala jsem ze sebe překvapeně, když jsem to malé stvoření viděla. 

,,No máš vlčátko.  Půvabná. Syna.  Je vážně moc rozto"-

,, Počkej "přerušila jsem ji. ,,Jak je možné že mám vlče ,když jsem nebyla březí ? A jestli ano ,tak jsem o tom přinejmenším nevěděla "! Namítla jsem překvapeně a zvědavě pozorovala malé ,bílé zvířátko.

To by vysvětlovalo,proč mě ty rány do břicha tak bolelo ,ale nemělo být tím pádem mrtvé ? A navíc ,proč jsem nezvracela ? Věděla jsem ,že břicho mohla zakrýt srst ,ale jak to ,že jsem vůbec neměla žádné příznaky ?

,, Počkej počkej ? To jsi jako ráno nezvracela a necítila pohyby, nebo co "? Zamumlala zmateně Něžná.

,,Ne necítila..."zamumlala jsem.
Teď jsem už začínala chápat,o čem to Krutá mluvila.

A myslím ,že tě také potěší ,že ti ti tvoji milování Vlčí Duchové potlačili příznaky,abys nic nevěděla.

,,Je možné že by s tím měli něco společného Vlčí Duchové ?  Zamumlala jsem. 

Něžná s povzdechem přikývla.  ,,Bohužel ano. Víš Půvabná ,musím ti vysvětlit hodně ,hodně ,hodně věcí. Ale teď na to není čas.  To nám objasní až léčitel smečky Stříbrné skály a Pilná. Teď se soustřeď na své vlče. Víš , normálně by jsi byla březí asi tak ještě  měsíc. Ale ty kousance ti ho celé rozervaly a tak se to prostě stalo.  Normálně by umřel jako ta ostatní tři vlčata ,ale - myslím že i za tohle můžou Vlčí Duchové "pousmála se Něžná.

Mohla jsem mít čtyři vlčata.  Vůbec jsem nemusela takhle hloupě riskovat.  Kdybych to věděla ,ani bych takhle neriskovala !
Proč to Vlčí Duchové udělali ?!

Vztek mě ale přešel , když to malé mládě tiše vykvíklo. 

Mládě. Tohle nebylo kde jaké mládě. Tohle bylo vlče.
Moje vlče.  Moje mládě.
Byla jsem matka ,přestože teď na to byla ta nejhorší možná doba. 

,,Vím že je to těžké "zamumlala Něžná. ,,Ale ten maličký má šanci na přežití. A my dvě taky.  Musíme najít smečku Stříbrné Skály ,kde ho na chvíli necháme a ty dokončíš úkol ,který ti Vlčí Duchové dali.  A pak ,pak to dopadne všechno dobře "zamumlala Něžná.

,,A co když ne ? Co když zemřu ? Co když mě Krutá zabije ? Kdo se o něj postará "? Zavrčela jsem na Něžnou prudce a ochranitelsky své vlče obmotala ocasem. 
,,Je mi jedno , co Vlčí Duchové říkají. Já jsem teď máma.  A to je moje hlavní priorita. Tahle smečka mi zničila život.  Vlčí Duchové mi prakticky zabili vlčata. Proč bych jim měla pomáhat ? Ať se postarají sami ! "Zavrčela jsem naštvaně.

,,Jsi si jistá ? Půvabná na tohle se nemůžeš vykašlat..."zamumlala Něžná.

,,Ale můžu a taky se na to vykašlu ! Ať se jdou Vlčí Duchové picnout a Krutá si klidně může smečku vyvraždit jak chce ! Já mám teď vlče ! Jsem teď máma chápeš to ? A musím se postarat o svého syna a ne nahánět nějaké démonické lišky ! "Zavrčela jsem pevně.  Nehodlala jsem o tom vůbec diskutovat a Něžná to nejspíš pochopila. 

Jen si s povzdechem lehla vedle mě a přisunula ke mně dva  hraboše. 

,,Něco jsem ti ulovila.  Sice to není moc ale "-

,,To nevadí "zamumlala jsem a zakousla se do chutného hrabošího masa a dál starostlivě pozorovala své vlčátko ,které pomalu začalo pít. 

,,Hrubý se o něm nesmí dozvědět.  Nikdo ze smečky ,se o něm nesmí dozvědět.  Musíme jít pryč.  Daleko. Hodně daleko.
I smečka Stříbrné skály je až moc blízko ". Zamumlala jsme mezi sousty. 

,,Já vím.  Ale co chceš dělat Půvabná ? Kam chceš jít"? Povzdechla si Něžná.

,,Já nevím.  Budeme se skrývat a až se naučí chodit ,tak se prostě přestěhujeme. Zamaskovala jsi naše stopy "? Zamumlala jsem. 

Něžná zavrtěla hlavou.  ,,Musela jsem se starat o to ,aby jsi neumřela , promiň. Ale jestli chceš ,udělám to rovnou "pousmála se a vstala na tlapky. 

,,Děkuju "olízla jsem jí čumák.  ,,Moc ti děkuji Něžná. Za všechno.  Jsi úžasná kamarádka ".

,,Nemáš zač Půvabná.  Dávej na sebe ,i na svého synka pozor.  Za hodinku to budu mít hotové "usmála se svým něžným, zářivým úsměvem a pak se rozběhla mezi keře ,jít zamaskovat stopy. 

Něžná,už se nikdy nevrátila....

Jen její vzdálené bolestné zavytí prořízlo ticho lesa.

Nebrečela jsem. Dnes jsem nemohla.  Jen jsem vzala svého syna a odešla pryč.

Pryč od své smečky.  Pryč od mrtvých přátel a druha,který mě chtěl zabít.  Pryč od Kruté a pryč od Vlčích Duchů.  Pryč od všeho.

Rozhodla jsem se ,že si změním jméno. Už nebudu Půvabná. Už nemůžu. Moje staré jméno mi přineslo sice hezké vzpomínky ale i bolest.  Přineslo mi i utrpení. Od této chvíle se budu jmenovat Nezlomná.  Protože já jsem Nezlomná.  Nikdo mě nikdy nezlomil a ani nezlomí.

Lehla jsem si vyčerpaně pod velký keř a přitáhla si své vlčátko blíž k břichu. 
Můj syn začal okamžitě hladově pít a já přemýšlela jak to zvládneme.  Přešla jsem sice řeku, takže mě nemohli najít ,ale stejně jsem měla pocit že jsem moc blízko. 

,,Tak jak se budeš jmenovat maličký ?" Zamumlala jsem a olízla svému synovi hebký kožíšek.  Přemýšlela jsem nad všemi vlky ,co mi prošli životem a o které jsem přišla. 

Tatínek ,Klidný ,Bojovná ,Bystrá, Něžná....
Ti všichni mi umřeli. 
Pak tu byli Věrná,Hrdý ,Hrubý ,Trpělivá ,Statečná a Rozumný. Ti žili daleko ,tak daleko ve smečce ,která mi zničila život. 

Ve smečce ,kterou jsem nesnášela. Přemýšlela jsem nad jménem pro svého syna dlouho.  A nakonec jsem se rozhodla. 

Bude se jmenovat Plamínek. Plamínek naděje.  Plamínek života , Plamínek mé radosti.  Jediné štěstí které tady mám. 
. 

Tohle jsem popravdě vůbec neplánovala ale to nevadí xd.  Myslíte si , že se Půvabná někdy vrátí ? Dozví se Hrubý někdy že má syna ? A přežije Plamínek vůbec ?
Vaše Luna 😘