Kevin:

Než jsem se nadál, odvlekl mě na záchodky a vysadil na odkládací pult. Stačil jsem jen zalapat po dechu, než mi do úst vklouzl jeho jazyk.
Vydal jsem nesouhlasný zvuk a pokusil se ho odtlačit, ale bylo to jako jít proti skále. Moje drobné dlaně se na jeho hrudi zdály ještě menší. Udeřil jsem ho pěstičkou, ale nic. Mohl jsem ho jen nechat, aby mě dál líbal. Tiskl mě k sobě a já se nemohl téměř pohnout. Napasoval se mezi má stehna, takže něco jako kopnutí do jistých citlivých partií, bylo nemožné.
Jeho jazyk si pohrával s tím mým. Snažil se mě vyprovokovat k nějaké akci a já nevěděl, co mám dělat. Možná že mě chtěl opravdu políbit?
Teď tě líbá. Připomnělo se mé uštěpačné já.
Jeho polibky nebraly konce. Ani jednou se ode mě neodtáhl a mě už docházel kyslík. Hlasitě jsem natáhl nosem vzduch.
I přes všechny pochybnosti, které jsem stále měl, jsem ale nemohl říct, že by mi jeho polibky byly nepříjemné. Ba naopak!
Moje ruce konečně povolily a já je váhavě nechal položené na jeho ramenou. Opatrně jsem pohnul jazykem a otřel se jím o ten jeho. Zároveň jsem prsty nejistě přejel k jeho krku a zpátky. Jako bych se bál, jestli se ho mohu dotýkat.

Alexej:

Jeho úder pěstí, jsem v tom zápalu vzrušení ani nevnímal. Pak se konečně nepatrně zapojil a mnou projel přímo elektrický výboj. Zajel jsem mu prsty do vlasů a víc zaklonil jeho hlavu, abych se k němu lépe dostal. Nedokázal jsem se od něj odtrhnout a mé vzrušení jsem pomalu otřel o to jeho. Co jiného bych měl dělat? Nevěděl jsem, a tak jsem ho jen líbal a hladil po zádech a ve vlasech.

Kevin:

Prsty jsem přesunul na jeho tvář a jemně ho bříšky hladil po hraně čelisti. Nebyl jsem si jistý, kolik toho mohu, ani jestli dělám něco špatně.
Vjel mi rukama do vlasů a zaklonil mi hlavu. Bezděčně jsem mu zaryl prsty do ramene a vydal tiché zaúpění. Prsty jsem přesunul z jeho tváře k jeho vlasům a nejdřív jsem se jich váhavě dotknul. Když jsem se ujistil, že jsem opravdu tak hebké a jemné, jak vypadají, váhavě jsem do nich zajel prsty.
Cítil jsem jeho vzrušení, jak si mi otírá o klín, který se začínal také bouřit. Vypjal jsem se tělem, abych se k němu přitiskl.
Toužil jsem po jeho dotyku.

Alexej:

Odtrhl jsem naše rty od sebe a zadýchaně jsem se na něj podíval s pohledem plným touhy.
„Co mám dělat dál? Řekni, já to nevím." Zkoumal jsem jeho opuchle rty a tvář zčervenalou touhou. Když chvíli neodpovídal, přisál jsem se mu ke krku a jazykem po něm rejdil. Bude se mu to líbit?

Kevin:

Zrychleně jsem oddechoval a snažil se nějakým způsobem vzpamatovat. Bohužel, jeho těsná blízkost a pohled do zlatých, chtíčem zastřených očí mi to znemožňoval.
Co má dělat? A to se ptá mě? Vždyť já to vůbec nevím! Tohle jsem ještě nikdy nezažil!
Naštěstí mě ušetřil odpovědi tím, že se mi rty přisál na krk. Z úst mi vylétl slastný sten, který jsem díky svému překvapení nestihl zadržet. Bezděčně jsem zaklonil hlavu, aby měl lepší přístup a prsty mu vjel do vlasů. Sevřel jsem je v hrsti a zavřel oči. Kousal jsem si ret, abych nesténal tak nahlas.
Bylo to tak neuvěřitelně příjemné! Po celém těle mi přejížděl mráz a já cítil, jak se látka džínů začíná napínat pod tlakem mého vzrušení.
Druhou ruku jsem mu přejížděl po rameni a nohy jsem, aniž bych si to uvědomoval, obtočil kolem jeho boků.

Alexej:

Zasténal a pak mi obtočil nohy kolem boků. Neodpověděl mi, ale vypadalo to, že se mu to opravdu líbí. Byli jsme k sobě přitisknuti tělo na tělo a podle toho, jsem mohl odhadovat, že jeho vzrušení bylo stejné, jako to mé. Vzrušením jsem sotva dýchal a jen těžko zvládal představu, že bych jen tak odešel ze záchodků bez uspokojení. Potřeboval jsem vědět, co dál... Potřeboval jsem pokračovat... ale tím správným směrem. Proto jsem opět zvedl hlavu a opřel své čelo o jeho.
„Chci pokračovat a ty mi musíš říct jak..." zaskřehotal jsem přiškrceným hlasem plným vzrušení.

Kevin:

„Já nevím." Vydechl jsem. „Vážně nevím, vždyť jsem nikdy..."
Včas jsem se zarazil, ale už teď jsem byl červený jako malina. Nemůžu mu to říct, rozhodně ne!
Znovu jsem otevřel pusu, abych mu něco řekl, ale přerušilo mě bouchnutí dveří. Vyplašeně jsem se podíval na Alexeje.
„Dej mě dolů!"

Alexej:

On neví? Byl mnou tak omámený, že mi nedokázal odpovědět? Nebo opravdu nevěděl? To těžko! Určitě zkušenosti má, jen mi nevěří a tak mi to nechce říct.
Chtěl jsem se k němu sklonit a znovu ho políbit, ale přišel nezvaný návštěvník a já byl nucen ho pustit. Choval se, jako by to nebyl on, kdo mi polibky vracel, ale jako někdo, kdo k tomu byl přinucen. Proč? Přizná někdy, že se mu to líbí? Já mohl čestně prohlásit, že mě ano.
„Tobě, se to nelíbilo?" chytil jsem ho za rameno a donutil ho, se mi podívat do očí.

Kevin:

Rozpačitě jsem zavrtěl hlavou a uhnul pohledem. „Tak to není, já jen..."
Povzdechl jsem si. „Nic."
Už mi ukradl dva polibky. Dva nejkrásnější a nejsladší polibky, které jsem, dle mého názoru, mohl dostat. A ke svému zděšení jsem byl schopen dovolit mu u víc.
Otřásl jsem se vzrušením při představě jeho rtů, které mi putují po těle.

Alexej:

„A čím to tedy je? Nerozumím tomu. Nevadí mi, když nás někdo uvidí, kdybych chtěl být tak opatrný, tohle bych neudělal. Chceš ještě někam zajít? Nebo už chceš jít domů?"
Díval jsem se na něj a má touha, která zůstávala vyboulená v rozkroku, mě upozorňovala na malý problém. Co budu dělat? Když půjdeme ven, každý pozná, co se tu dělo... Když jsem se však podíval i na jeho problém musel jsem se zeptat.
„A co budeme dělat s tímhle?" můj pohled mluvil za vše.

Kevin:

Plaše jsem pokrčil rameny a podíval se na svůj rozkrok.
„Nevím, nic? Prostě to schováme." Špitl jsem s červenými tvářemi.
„Pokud chceš, můžeme ještě někam zajít. Tedy pokud ti to nebude vadit." Výmluvně jsem se podíval na jeho rozkrok a trochu se pousmál. Když to tak člověk vezme, je to docela komická situace. Jsme na záchodcích, máme stan v jistých partiích našich těl a potřebujeme vyjít mezi lidi.

Alexej:

„A jak tohle chceš schovat? Tobě to nevadí?" pořád jsem ho pozoroval a přemýšlel nad tím, jak zareagovat. Kam to mám sakra schovat?
„Když to chceš schovávat, tak půjdeš přede mnou." Otočil jsem ho zády k sobě a přitáhl si jeho zadeček do klína. Chytil jsem ho kolem pasu, natlačil se na něj a rty se přitiskl na jeho krk. „Zkus to schovat, jestli ti to půjde..."
Horkým dechem jsem ovíval jeho vlhký krk od mých slin a má ruka zavadila o vyboulenou látku v jeho rozkroku.

Kevin:

Cukl jsem sebou, když jeho ruku zavadila o moje vzrušené mužství. Ten idiot! Jak bych to takhle mohl schovat?! A ještě, když mě do zadku tlačí jeho erekce!
Naštvaně jsem se na něj otočil a zasyčel: „Takhle to určitě schováme a vůbec to nebude nápadný!" ironií jsem přímo sršel.
„Nemůžeš si přesto vzít třeba mikinu, nebo tak něco?" navrhl jsem a zvedl svoji bundu pohozenou na zemi. „Rozhodně to bude míň nápadné, než když se mi budeš lepit na zadek."

Alexej:

Trochu šibalsky jsem se usmál. „Mně se ale to tlačení na tvůj zadek hrozně líbí!"
Přetahoval jsem si mikinu přes hlavu, když jsem zjistil, že se mi vyhrnula i spodní vrstva. Odhalil se tak můj hrudník a břicho. Moje vyrýsované tělo zdobilo několik ne moc hezkých fialových modřin velkých jako pěst. Dost bolely, ale já si nikdy nestěžoval. Tohle bylo normální při tak konfliktním sportu. Mikinu jsem si strčil mezi stehna a začal si shrnovat košili zpět.

Kevin:

Díval jsem se, jak si sundává mikinu a jakmile se odhalilo jeho svalnaté tělo a hladká kůže, měl jsem co dělat, abych z nedostatku kyslíku neomdlel. Nasucho jsem polkl a hltal ho očima. Dostal jsem neodolatelnou chuť tu pokožku ochutnat, polaskat ji jazykem. Jenže pak jsem si všiml modřin. Impulzivně jsem k němu přistoupil a opatrně se jedné dotkl dřív, než si stačil shrnout košili.
„To máš po každém zápase?" zvedl jsem hlavu a střetl ses jeho očima.

Alexej:

Než jsem stihl stáhnout košili zpět, stál u mě a dotýkal se mé pokožky. Jeho prsty putovaly po jedné modřině a já musel prudce nasát vzduch do plic. Když ke mně pozvedl pohled a starostlivě se na mě zadíval, chtělo se mi ho sevřít v náručí.
„Ano, to mám skoro vždycky. Není to zrovna bezpečný sport." Zašeptal jsem mu těsně u obličeje. Vzal jsem jeho ruku a položil si ji na své rozpálené tělo. Nevnímal jsem bolest, ani nic okolo. Jediné na co jsem se soustředil, byla jeho dlaň. Síla toho okamžiku mě opět ovládla a já se pomalu skláněl k těm dvěma plátkům růží, které byly ještě stále nateklé z mého předchozího výpadu.

Kevin:

Díval jsem se mu do očí a cítil jeho dlouhé prsty, jak se mi obmotaly kolem zápěstí a přitiskly mou dlaň na jeho tělo.
Naklonil se ke mně a já začal znovu zrychleně oddychovat. Přemýšlel jsem, kdy se zcela nevinné prohlížení modřin zvrtlo v cosi žhavého, pro mě neidentifikovatelného, přesto však spalujícího.
Pokusil jsem se mu ruku vytrhnout, ale jako vždy, držel mě pevně. Jeho rty se stále blížily a já neměl dostatek síly k tomu, abych odvrátil hlavu.
Byl jsem naprosto hypnotizován pohledem jeho zlatých očí a představa, že bych od něj měl utéct, byla nemyslitelná.
Zhluboka jsem se nadechl a a stejně se o to pokusil: „Alexeji, měli bychom jít."
Připomněl jsem mu.

Alexej:

Trochu jsem se zarazil, ale nedokázal se od něj odsunout ani o milimetr, prakticky se naše rty skoro dotýkaly.
„Vím, že bychom měli, ale je to těžší než bych si myslel." Střídavě jsem se díval na jeho rty a do jeho očí. Co se to děje? Nemůžu se nabažit jeho doteků a přítomnosti. Začínal být pro mě jako droga. Začínal jsem se bát, že k němu cítím čím dál tím víc.

Kevin:

Konečně jsem posbíral dostatek síly k tomu, abych se opanoval a odvrátil hlavu. Nevěděl jsem, co si o jeho slovech mám myslet. Vážně to na mě nehraje?
Dobře, když to tak vezmu, on nemá buňky na to být hercem, a kdyby tohle opravdu bylo divadélko, musel by za to dostat přinejmenším Oscara, pokud ne rovnou pobyt na Marsu za zvýhodněnou penzi.
Vyprostil jsem svou ruku z jeho sevření a znovu se k němu otočil zády.
„Půjdeme," řekl jsem tiše a rychle zamířil ven ze záchodků, bundu ovázanou kolem pasu taky, aby mi její rukávy šikovně zakrývaly rozkrok.
Tak nějak jsem tušil, že kdybych tam zůstal, ven bych se zdravou kůží nedostal.

Alexej:

Upravil jsem si košili a uvázal kolem pasu mikinu tak, aby nebylo vidět mé vzrušení. Kevin na mě čekal před budovou a já přemýšlel, co bude dál. Žádné zklamání nenastalo, ba naopak bylo to snad ještě horší. Stával jsem se závislým.
Rozkrok mě tlačil a bylo to hodně nepříjemné, jen jsem se modlil, aby to brzy přešlo.
„Co tedy teď navrhuješ? Máš rád bowling, nebo stolní fotbal, či šipky?"
Nenapadalo mě, kam bych ho teď pozval, když jediné na co jsem teď mohl myslet je nějaké osamělé místo, nejlépe u něj nebo u mě, abychom mohli pokračovat v tom, co jsme na záchodcích započali.

Kevin:

Musel jsem se usmát. Alexej teď vypadal tak nějak zbědovaně a v kontrastu s jeho postavou to vypadalo trochu směšně. Na jeho nabídky jsem zavrtěl hlavou.
„Ne, půjdu domů. Kocour na mě čeká." Usmál jsem se a v duchu dodal: Navíc mám pocit, že by mě dalších deset minut ve tvé přítomnosti připravilo o panictví.
Bolestně jsem si uvědomoval svůj tvrdý úd, který se tlačil proti látce kalhot. Potřeboval jsem se nějak uklidnit a to se mi v jeho přítomnosti dozajista nepodaří.
„No, takže," začal jsem pomalu, „moc jsem si to užil. Zápas byl úžasný a děkuju za pozvání. Takže... ahoj."
Konec jsem zadrmolil a s rudými tvářemi se obrátil k odchodu. Proč je mi najednou tak trapně?

Alexej:

Odmítne mě s tím, že jde za kocourem a odbude jen tím, že mi děkuje za pozvání a že si to užil? Já mám kvůli němu v kalhotách stojáka, který prostě nechce změknout a on si chce jako odejít? Trochu mě to popudilo. Chytil jsem ho za rameno a otočil ho zpět k sobě.
„Tak za prvé, teď si připadám jako nevhodná hračka, kterou chceš odhodit, což ti nedovolím! Chci po tobě dvě věci, jinak tě nepustím! Zaprvé si teď domluvíme další rande, na které určitě oba přijdeme a zadruhé mi před odchodem dáš ještě poslední polibek na rozloučenou. Podle kvality polibku tě buď pustím, nebo ne."
Čekal jsem, co udělá. Byl jsem opravdu zvědavý.