Alexej:

Zamluvené kondomy jsem v baru rozdal a opět jsem si vyhlídl svoji kořist. Tentokrát to byla hodně vyvinutá blondýnka a tvářila se velice souhlasně, u ní jsem si byl skoro stoprocentně jistý, že to vyjde. Popíjeli jsme celkem dost a já už se dostával do své nálady. Ještě jeden drink a navrhnu jít ke mně.

Kevin:

Nepočítal jsem, kolikátou skleničku už piju. Bylo mi to jedno. Jediné, o co jsem se zajímal, byl Alexej, který se točil kolem nějaké prsaté blondýny na snad metrových podpatcích. Dopil jsem zbyteček, co jsem měl ještě ve sklence a slezl z barové stoličky. No, spíš spadl, ale na nohou jsem se přece jenom udržel. Byl jsem silně podnapilý, ale koho to zajímalo?
Došel jsem až k Alexejovi a jakoby náhodou mu padl do náruče.
„Alexeji?" vydechl jsem potom překvapeně. „Co ty tady děláš? A proč si mi potom nezavolal? Když jsme spolu strávili takovou vášnivou noc, myslel jsem, že si to třeba budeš chtít zopakovat!" ještě jsem ho pohladil po tváři, aby nebylo pochyb a usmál se na tu blondýnu.
„Sorry holka, ale na to, aby se s tebou vyspal, ti chybí jedna velice konkrétní věc. Penis."

Alexej:

Najednou se přede mnou zjevil a já nevěděl v prvním okamžiku, co říct. Pak když začal mluvit, došlo mi, o co se snaží až příliš pozdě. Blondýnka se jen střídavě dívala ze mě na něj a nejspíš se rozhodla, když se otočila k odchodu se slovy: „Nechci se mezi vás dva plést... měj se."
Hodnou chvíli jsem za ní nechápavě hleděl. V okamžiku, kdy vše zapadlo na své místo, jsem ho chytil pod krkem a vytáhl ho do boční uličky u baru.
Praštil jsem s ním o zeď a zavrčel: „Proč si to udělal? To beze mě fakt nemůžeš být?"

Kevin:

Zašklebil jsem se na něj. „Proč? A proč si ty řekl paní MacDonáthové, že jsem se ti vyznal? Zlato, ber to jako něco za něco! A teď mě pusť!" mrsknul jsem sebou, abych mu unikl. Jako vždy – marně.
Zdálo se mi to, nebo mě opravdu poslední dobou pořád drží pod krkem?
„No tak! Najdeš si jinou! A já bez tebe rozhodně být můžu! Nevím, co ti pořád leze na mozek!"

Alexej:

„Něco za něco? Tak tohle ti hošánku neprojde, protože tohle je mnohem horší, než to, co jsem udělal já!" přitlačil jsem se víc na něj! Tohle bylo to, co jsem potřeboval! Jeho, naštvaného a zmítajícího se pod mýma rukama! Zase se mě zmocňovalo vzrušení.
„Ne, nemůžeš beze mě být! Myslíš na mě pořád od toho dne, co jsme se potkali, jinak by ses mi nesnažil pomstít! Bylo by ti to jedno! Vyhlížíš mě určitě každý den a jen se chvěješ nedočkavostí, až mě znovu uvidíš..."
To, co jsem říkal, jsem si spíš přál. Nedokázal jsem si to přiznat, ale tyhle pocity přesně lomcovaly mým tělem. Bylo to, jako bych se mu vyznával z toho, co cítím já. Byl jsem dost opilý a vpíjel se do jeho očí bez brýlí, tudíž mi nic nepřekáželo a já se v nich ztrácel, jako v hlubokém lese.
„A pustit tě? Ani mě nehne! Teď ti to zase oplatím já!" šibalsky jsem se usmál a ještě víc se na něj natiskl, tentokrát mi bylo úplně jedno, že ucítí mé vzrušení na svém podbřišku.

Kevin:

Čím déle mluvil, tím víc jsem zuřil. Nebylo to kvůli té jeho do nebe volající aroganci, dobře, kvůli té taky, ale hlavně to bylo proto, že měl pravdu. Myslel jsem na něj každičký zatracený den a přál si, aby znovu přišel do knihovny. Přál jsem si ho vidět. A hned potom, co jsem se přistihl jak na něj myslím, jsem začal kout pomstu.

Která se mi teď náležitě podařila. Pomyslel jsem si spokojeně.

Jediné, co mi kazilo mou spokojenost bylo již výše zmíněné a ty jeho hnusné nenechavé pracky na mém krku. Zakroutil jsem se a mé ruce vystřelily k jeho obličeji, aby ho odstrčily aspoň takto.

„No a co! Říkám, najdeš si novou! A to víš, že můžu! Přežil jsem bez tebe celejch dvacet let a šedesát přežiju taky! A teď ze mě dej ty hnusný přerostlý pracky dolů!!" zasyčel, jako už po tolikáté a zatlačil rukama proti jeho tváři.
Jenže pak jsem ucítil jeho tvrdé vzrušení na mém podbřišku a ztuhl jsem. Byl jsem dostatečně opilí na to, aby moje tělo okamžitě zareagovalo a vypnulo se proti němu. Jenže mozeček byl ještě opilejší a tak rozhodl, že tohle si od takového burana líbit nenechá a vůbec ho nenapadlo, že vší tím kroucením se o sebe naše rozkroky budou třít mnohem víc, než kdybych zůstal v klidu.
Začal jsem se prudce zmítat a přitom nadávat, syčet, prskat, málem křičet.
„Nech mě být, ty úchyle! Blbče! Neříkal si, že nejsi teplej?! Idiotskej úchyláku!"
Vlastně jsem ani pořádně nevěděl, co to povídám, ale jak se na mě i přes mou úpornou snahu ho odtlačit nakláněl, věděl jsem, že pokud to skutečně udělá, nebudu se bránit. Na to jsem byl až příliš omámený.

Alexej:

Dočkal jsem se toho vzteku, té úporné snahy se vyprostit. I když jsem byl opilý, má síla se nezmenšila, a protože on byl tak drobný a žádné svaly neměl, rozhodně mi nemohl uniknout, pokud bych ho sám nepustil. Snažil se vykroutit. Jeho snaha však jen prohlubovala moji touhu a skutečnost, že i proti mě se vzdouvalo jeho vzrušení, které se s mým s každým škubnutím zdravilo mi napovídalo, že mu také nejsem úplně lhostejný.
Tohle bylo mnohem lepší, než jsem si dneska myslel, že zažiju s tou blondýnou, která mě upřímně až tak nenadchla. Avšak on to dokázal během několika vteřin.
Tlačil proti mému obličeji rukama a to se mi nelíbilo. Přechytl jsem z jeho krku, po bocích hlavy jeho ruce, které jsem si dal do jedné své velké dlaně. Přišpendlil jsem ho a mé tělo, natisknuté k jeho, opět zareagovalo na další pohyb.
Hlas mi přeskakoval, zněl vzrušeně a zadýchaně. „Nejsem tady jedinej úchylák, pokud mě tedy tam dole nezdraví tvoje baterka či mobil. Ale hned si to ověřím..."
Nečekal jsem a jedním prstem přejel přes tu vyvýšeninu, nepatrně sebou cukla a já se velmi spokojeně usmál.
Jakmile jsem ruku vytáhl mezi našimi těly a opět se jako sardinka na něj namáčkl. Chytil jsem ho za obličej, přinutil ho uklidnit se a pohlédnout mi do očí. Propaloval jsem tu zeleň svým pohledem plným vzrušení a touhy a přibližoval nekompromisně své rty k těm jeho se slovy: „Už to nemůžeš popřít! Teď jsem na řadě já s oplácením!"
Má ústa se hladově přisála k těm jeho a plenila, co mohla. Dožadoval jsem se kapitulace a spolupráce, protože já po ní šíleně toužil!

Kevin:

Jakmile se mě dotknul na mém vzrušení, třebaže přes kalhoty, začal jsem se zmítat ještě urputněji. Škubal jsem sebou a celou svou silou se od něj snažil dostat. Zpanikařil jsem. Teď mě měl opravdu ve své moci a já se mu nemohl nijak bránit. A ta bezmoc, v kombinaci se vzrušením, které jsem cítil, když se ke mně tisknul, mě děsila.
S nikým jsem nikdy necítil to, co s ním. Ani jsem nemohl. S nikým jsem to nezažil.
Škubal jsem rukama ve snaze vymanit se ze sevření, ale copak bych to se svojí postavou mohl zvládnout? Už jenom fakt, že obě má zápěstí držel jednou rukou, byl dostačující odpovědí.
Uchopil mě za tvář a já tak byl nucen zahledět se mu do obličeje. Jeho oči mě svázaly a já nebyl schopen jediného pohybu.
Jeho ústa se neustále přibližovala. Vyděšeně jsem těkal mezi jeho očima a rty. Přece mě vážně nechce políbit?!
„Houby na řadě! Nem...nnn!" byl jsem umlčen jeho ústy.
Jeho rty byly jako med a ocel v jednom. Byly hebké, jemné, měkké a přesto mě jimi drtil, jako kdyby mě chtěl vmáčknout do té zdi a navěky mě uvěznit mezi ní, jeho tělem a ústy.
Cítil jsem jeho jazyk, jak se snaží dostat dovnitř.
Málem se mu to povedlo, ale včas jsem svůj počáteční šok překonal. Pevně jsem je stiskl a sevřel zuby.
Nenechám ho to udělat! Vždyť je to můj první polibek!
Ale proč ne?! Křičelo na mě mé vzrušené já, které se jen tetelilo blahem.

Alexej:

Bránil se mému polibku, ale já se nemínil vzdát. Jen s dotyku našich rtů mi běhal mráz po těle a zároveň mě polévaly vlny horka. Chtěl jsem to za všech okolností dokončit. Stále jsem ho líbal, když jsem pustil jeho tvář a zmáčkl mu nos. V té chvíli jsem jenom vyčkal, až se nadechne a já na něj opět plnou vahou zaútočil.

Kevin:

Ten parchant! Radši se udusím, než abych...! Pud sebezáchovy rozhodl za mě a já v naléhavé potřebě se nadechnout pootevřel rty.
Než jsem stihl ukořistit byť jen jediný doušek vzduchu, měl jsem ho plná ústa. Jeho jazyk rejdil po tom mém a snažil se mě vyprovokovat k akci.
Po zádech mi přejel mráz a já se přestal bránit. Bylo to něco neuvěřitelného. Nedokázal jsem ten pocit popsat, ale bylo to, bylo to... opravdu jsem nevěděl.
Jeho jazyk byl hebký, horký a kluzký. Otíral se o ten můj a stále se snažil, abych se přidal do jeho hry.
Jenže já nevěděl jak. Byla to má první opravdová pusa! Jak bych mohl vědět?!
Nejistě jsem se dotknul jazykem toho jeho. Netušil jsem, jestli to dělám správně, ba jsem ani nevěděl, jestli se to opravdu děje.
Jediné, co jsem cítil byly Alexejovi rty, jeho jazyk a horké vzrušené tělo, které se tisklo k mému. Po páteři mi přebíhaly částečky vzrušení a něčeho, co jsem ještě nedokázal zcela identifikovat. Možná slasti?
Nedokázal jsem se už déle dívat na jeho tvář, a proto jsem zavřel oči. Moje tělo v jeho sevření ochablo a já se mu zcela podvolil.

Alexej:

Přestal jsem ho drtit a při prvním náznaku podvolení jsem si ho natiskl do své náruče. Vnímal jsem jen ty úžasné pocity. Tohle jsem se ženou nikdy nezažil. Mé tělo se jako by tetelilo štěstím a já vnímal jeho jemné až skoro nejisté pokusy mi vyjít vstříc. V hlavě mi naskočila otázka. Co když se líbá poprvé? Byla to hloupost to jistě, ale i tak jsem zvolnil, byl jsem něžnější a více čekal na jeho reakce. Rukama jsem si ho na sebe tiskl a jezdil mu po zádech. Druhá ruka vjela do jeho jemných vlasů, kterými se probírala.
Se zad mi ruka sklouzla na jeho zadeček, který si jasně pamatuji ve svém klíně. Pohladil jsem ho a má představivost se rozjela na plné obrátky.
Jeho drobné rty byly horké stejně jako zbytek jeho těla. Jako bychom oba hořeli a nemohl to nikdo uhasit, jen my sami.

Kevin:

Uvolnil mi ruce a já je nesměle přesunul na jeho pevnou hruď. Cítil jsem jeho velké dlaně na zádech, dlouhé prsty ve vlasech a pak i na zadečku. Málem jsem vrněl blahem pod těmi doteky.
Uvědomil jsem si, že trochu zvolnil a já to s vděkem přijal. Znovu jsem se pokusil zapojit svůj jazyk do pomalého, líného tance, který probíhal v mé puse.
Byl vzrušený, jasně jsem cítil tvrdost v jeho klíně, ale i přesto ke mně byl něžný. Bylo mi tak dobře, nechtěl jsem, aby to někdy skončilo.
Nemohl jsem se ho nabažit. Měkkého sametu jeho úst, ani vlhké hebkosti jeho jazyka. Bylo to pro mě všechno tak nové, tak krásné.
Ostře jsem se nadechl nosem a měl jsem pocit, že mi z hrdla vychází tiché předení.

Alexej:

Uvolnil se a vycházel mi opatrně vstříc. Tohle všechno mě uvádělo do jiného světa. Mé tělo bylo nedočkavé, ale přitom si chtělo užít a vychutnat každý nový vjem. Při polibku jsem zatahal za zip jeho šedé mikiny a rozepnul mu ji. Co kdybych se dotkl jeho bradavky? Bude taky tak citlivý jako holky? Ta otázka mě tak fascinovala, že jsem to musel zjistit. Přes látku trička jsem nahmatal výstupek a jemně ho zmáčkl, párkrát jsem po něm přejel prstem a čekal, jestli se z jeho spokojeného předení stane víc.
Věděl jsem, že tohle vzrušení neuvolní žádná studená sprcha. Rozkrok mě skoro až bolel, jak se k němu napínal. Otřel jsem ty dva naše kamarády o sebe a já musel zasténat, jak to bylo příjemné. Zopakoval jsem to ještě párkrát a měl jsem pocit, že i když to bylo zcela nevyhovující dráždění, bylo mé uspokojení opravdu blízko.
„Kde ten Alexej kurva zas je? Myslíš, že odešel s nějakou holkou?" zamrzl jsem v pohybu. Byli to kluci z týmu. Naštěstí nás nemohli vidět, protože jsme byli ve stínu, ale já se vůbec neovládal! Konečně přes ten opar opilosti prošel zdravý rozum. Zatřepal jsem hlavou a reagoval na první věc, která mě napadla.
„Takže myslím si, že jsme tímhle vyrovnáni. Dobrou." Byl jsem v té chvíli přesvědčený, že bych měl co nejdříve a co nejdále od něj odejít, protože nad tím, co se právě stalo, jsem potřeboval velmi intenzivně přemýšlet.

Kevin:

Cukl jsem sebou a sevřel mu tričko v pěstičce, když se dotkl mé bradavky. Projel mnou záchvěv jakéhosi neidentifikovatelného pocitu a já se přistihl, že vrním ještě víc.
A pak začal třít naše vzrušení o sebe. Boky narážel do mého klína a já dostal nutkavou potřebu být mu ještě blíž. Dlaně jsem tedy přesunul na jeho ramena a přitiskl se k němu ještě víc, než jsem byl doposud.
Náhle náš polibek rozpojil a ke mně přes opar vzrušení a opilosti dolehly čísi slova.
Zamrkal jsem, abych se trochu probral, ale to už odcházel pryč a mě tam nechal stát samotného ve tmě. Roztřeseně jsem se dotkl napuchlých vlhkých rtů a došlo mi, co říkal, když odcházel.
Pro něj to byla jen odplata za to, že jsem mu odehnal holku. Jen pomsta. Ale pro mě to byl první polibek, který, ač to možná byla jen má beznadějně romantická představa, jsem chtěl prožít jako jeden z aspektů vztahu s někým, kdo mě bude milovat a koho budu milovat já. Naivní holčičí představy.
Můj první polibek byl jen nástrojem pomsty. A tím také zůstane.
Nevěděl jsem, jestli cítím lítost, zklamání, smutek, nebo vztek. Možná všechno dohromady. Jedno jsem ale věděl jistě. To, že mi Alexej Abbot ukradl první polibek, mu v životě neodpustím.