Alexej:

Mé snažení zůstat vzhůru po tom všem bylo velmi náročné. Vše to ze mě spadlo a já se nyní cítil uvolněný a spokojený. Kevin na mě odpočíval, jeho teplo se vpíjelo do mé pokožky a uklidňovalo. Myšlenky se mi někam vytratily a mysl je nepouštěla blíž. Oči se mi klížily a hlazení na Kevinových zádech se zpomalovalo, tak jako můj dech. Touha povídat si s ním ale nestačila na mé vyčerpání. Ve chvíli, kdy se v pohybech zastavila moje ruka, jsem spokojeně s úsměvem usnul.

Kevin:

Ještě chvilku jsem na něm ležel, dokud se můj dech neuklidnil. Pak jsem ze sebe nechal vyklouznout jeho ochablý úd a odkulil se z jeho těla. Jeho ruka ze mě bezvládně spadla a já se podíval do jeho tváře. Měl zavřené oči, dýchal pomalu a pravidelně.
„Alexeji?" zašeptal jsem. Nic.
Bodl mě osten viny. Říkal, že je unavený, ale já jsem se s ním stejně pomiloval. Povzdechl jsem si. Ale když jsem se tak díval na jeho uvolněný obličej, nemohl jsem zabránit něžnému úsměvu, který se mi rozlil po tváři. Jemně jsem mu z čela odhrnul pramen blonďatých vlasů a pohladil ho po tváři.
Miloval jsem na něm všechno. Každičký jeho detail. Všechno, úplně všechno.
Dal jsem mu lehoučký polibek na tvář a vstal, abych si mohl dojít pro kapesníčky a očistit se. Pak jsem se vrátil k němu do postele, opatrně, abych ho nevzbudil, jsem se k němu přitulil a ani ne za minutku jsem usnul.

Alexej:

Ráno mě vzbudil pravidelný pípavý zvuk, byl to nejspíš Kevinův budík. Na pravé ruce jsem cítil nějakou zátěž a když se mé oči otevřely a dívaly se do té něžné tváře, něco ve mě se pohnulo. Mé prsty přejely po jeho rozevřených rtech se slovy: „Keve, vstávej. Zvoní ti budík."
V té chvíli mi došlo, že budu muset do školy a vůbec se mi od něj nechtělo.

Kevin:

Na pozadí snu jsem slyšel jakési odporné pípání, ale nechtělo se mi vůbec probouzet. Tedy dokud jsem neuslyšel Alexeje a neucítil jeho prsty na své tváři. Zasténal jsem a zabořil mu obličej tam, kde jsem tušil jeho hruď. Nemýlil jsem se.
„Já nechci!" zasténal jsem. Dnes jsem musel do knihovny. Odpoledne přednášky a pak zase do knihovny a to až do desíti, kdy knihovna zavírala.
Tak hrozně se mi nechtělo z postele! Bylo mi tak teploučko a příjemně, že bych mohl klidně prospat celý den. Navíc se kolem mě vznášela Alexejova vůně, což bylo jako voňavoučké uspávadlo.
„Ještě pět minut!" zaprosil jsem.

Alexej:

Mé rychlé natažení za něj zaklaplo budík a umlčelo ho. Spokojeně jsem si ho k sobě natiskl, když žadonil o pět minut navíc. „Klidně i víc..."
Byl bych ochotný i zameškat trénink, abych byl s ním. Co se to se mnou dělo? Fotbal byl vždy na prvnímmístě a teď?
Bylo mi jasné, že být bez něj víc jak den,už asi není možné. Scházel by mi a to usínání a probouzení se s ním ráno v náručí je vždy nezapomenutelné.
„V kolik tam musíš být?" Padla má konečná otázka.

Kevin:

„Ve tři čtvrtě na devět." Zamumlal jsem mu do kůže a natiskl se na něj. Chvilku jsem tak zůstal ležet a pomalu usínal. Což jsem si samozřejmě nemohl dovolit.
Sebral jsem veškerou svou vůli a zmučeně se na něj podíval.
„Vstáváme!" zavelel jsem a vymanil se z jeho obětí. Posadil jsem se na posteli a snažil se nesykat bolestí. Možná jsme si to přece jenom měli odepřít.
Ani jsem se nesnažil hledat svoje oblečení a zamířil rovnou do koupelny. Potřeboval jsem sprchu.

Alexej:

To měl tedy tak akorát, když mi řekl čas. Tulil se ke mě a já byl spokojený, pak zavelel ke vstávání a já se taky zvedl. Pozorovat jeho kroutící se zadeček mi dělalo velmi dobře. Já sám začínal v deset, tak nebylo kam spěchat. Osprchuju se v klidu na koleji, teď se jen obleču. Než se Kevin umyl, seděl jsem už připravený na jeho posteli.

Kevin:

Vrátil jsem se ze sprchy jen s ručníkem obtočeným kolem pasu a usmál se na posteli sedícího Alexeje. „Ty se nebudeš sprchovat?" optal jsem se, i když naprosto zbytečně a přešel ke skříni, abych se oblékl. O chvilku později už jsem na sobě měl džíny, tričko s krátkým rukávem a brýle na nose.
Znovu jsem se obrátil k Alexejovi a přešel k němu. Objal jsem ho kolem krku a dal mu něžný polibek na úst. „Dáš si snídani? Mám ještě čas, takže bych stačil uklohnit něco jednoduchého."

Alexej:

Když se vrátil jen s ručníkem kolem pasu, bylo mi hrozně líto, že nemáme víc času, ale na druhou stranu, bych mu měl dopřát chvíli čas na regeneraci, jenže kdo by mu odolal? Stačí mi, sena něj podívat a hned bych se na něj vrhal. Večer to bylo vážně utrpení, než jsme to dělali. Opět mi v hlavě naskočily vzpomínky, a když si sedl na můj klín s tak lákavou nabídkou, jako je společná snídaně, rozhodně bych ji nikdy neodmítl!
„Hrozně rád! Co mi nabídneš?"
Má otázka byla spíš jen tak, bylo by mi jedno, co mi připraví, po takové noci, bych snědl snad i molitan s marmeládou. Jeho polibek chutnal po pastě na zuby, touha ochutnat ji trochu víc mě donutila si ho k sobě natisknout a pořádně ho podráždit jazýčkem v jeho ústech.

Kevin:

Nechal jsem ho, aby mě chvilku líbal, než jsem se od něj odtáhnul. „Pokud chceme stihnout každý svoje, měli bychom toho nechat."
Usmál jsem se s tvářemi zrudlými trochu od rozpaků a trochu od vzrušení. Slezl jsem mu z klína a šel chystat snídani.
„Budu dělat vajíčka. Chceš omeletu, nebo míchané s topinkou, nebo něco jiného?" zeptal jsem se, zatímco jsem si chystal věci.

Alexej:

Po připomenutí toho, že nemáme dost času, jsem ho raději nechal jít, protože bych ho za pár minut už nemusel pustit. „
„Já nikam nespěchám, to ty tam potřebuješ být včas." Vidět jeho zarudlou tvář ve mě rozviřovalo vzrušení. Můj pohled se zaryl do podlahy.
Na otázku, co si dám, bylo jednoduché odpovědět. „Na co máš chuť ty, to si dám rád, ale možná mám větší chuť na ty míchané s topinkou."
Šel jsem za ním do kuchyně, a když vyndával ingredience z ledničky, neodpustil bych si rýpnutí. „A co slaninka? Nebude?"

Kevin:

Ukrojil jsem tři krajíce chleba, jeden pro sebe a dva pro něj. Na sporák jsem dal kastrůlek a zapojil topinkovač. Vložil jsem do něj dva krajíce a do kastrůlku rozklepl pár vajíček. Začal jsem míchat, přičemž jsem pokrčil rameny.
„Pokud chceš slaninku, jdi si jí koupit do sámošky. Není to daleko, ale teď si hlídej topinky." Usmál jsem se na něj.
Tohle jídlo jsem měl moc rád. Pěkně očesnekovat, posolit, na vajíčka ještě trochu chilli a panečku, to byla bašta!!

Alexej:

Hned se pustil do přípravy a já zase musel obdivovat, jak je šikovný. Milionkrát lepší, než kdejaká ženská. Líbilo se mi, jak mě odpálkoval a pak už bylo jen slyšet snažení na pánvi. Obsluhovat topinkovač by zvládlo i dítě a tak mě hřálo, když se ani jedna topinka nepřipekla a všechny byly dozlatova propečené.
Na topinkách byl nejlepší česnek, tak já neváhal ani minutu a hned je potíral a dával na připravený talíř,.

Kevin:

Vajíčka byla hotová. Měl jsem je rád ještě trochu tekutá, ne vysušená. Vzal jsem prkýnko, na něj položil kastrůlek s vajíčky a odnesl to na stůl. Pak jsem si ještě udělal topinku pro sebe, řádněji očesnekoval a sebou ke stolu vzal sůl, mleté chilli a lžíci, abych si měl vajíčka na chleba čím dávat.
Usadil jsem se a připravil si snídani podle svého gusta.
Usmál jsem se na Alexeje. „Spokojenost?"

Alexej:

„Naprostá." Nemusel se ani ptát, kdyby se napřed podíval na můj úsměv, bylo by mu vše jasné. Na takové snídaně mě užilo akorát doma, ale s Kevinem to bylo něco jiného. Byla v tom zvláštní pohoda přitom špetka vzrušení. Dělat tohle každý den, má mě obmotaného okolo prstu za necelý týden.
Při tom mě napadlo, že bych mu měl dát slibovaný čas a tak jsem se zeptal. „Tak jak to vidíš? Další setkání necháme na víkend?"

Kevin:

Pokrčil jsem rameny, ale ve skutečnosti se mi to moc nelíbilo. Chtěl jsem ho vidět každý den a dneska byla teprve středa. Do víkendu bylo příliš mnoho času. Ale na druhou stranu asi jsme to vzaly trochu hopem. Nevěděl jsem, jak je to u jiných páru, takže jsem nemohl soudit, ale možná jsme na to šli moc rychle. Takže možná potřebuje chvilku oddych? Přece jenom, dokud se mnou nezačal chodit, byl jen na holky.
„Pokud chceš..." řekl jsem a usmál se na něj.

Alexej:

Zamračil se, když jsem navrhl setkání o víkendu. Nelíbilo se mu to? Nebo jen přemýšlel? Do hlavy jsem mu neviděl a tak mi to mohlo jen vrtat hlavou. A pak pronesená věta: pokud chci, mi na klidu nepřidala. Zkoumavě můj pohled těkal po jeho obličeji. Jediná možnost, jak to asi zjistit, bylo jít s pravdou ven.
„No víš, slíbený klid se včera vypařil, kvůli tomu nedorozumění a nakonec jsme to večer zase dělali a já jen... Né, že by mi šlo jen o to, ale prostě když jsem s tebou je těžké... Prostě tě chci..."
Tak a teď je to v háji, úplně jsem se do toho zamotal, nevím co říct a jen doufám, že to blbě nepochopí, že ta má pusa raději nezůstala zavřená. Raději jsem ji naplnil celou lžicí vajíček.

Kevin:

Nejdřív jsem na něj zůstal nehnutě hledět s otevřenou pusou, než jsem krvavě zrudnul a sklopil hlavu. On mě chce. To znamená, že se mu líbím, že? A že je těžké zůstat v mé přítomnosti, to se mu tak moc líbím? Zahřálo mě to u srdíčka a plaše jsem se na něj usmál. Zarazil mě ale jeho zamračený obličej.
„Co se děje?" zeptal jsem se a zkoumavě si ho prohlédl. „Pokud se chceš sejít až o víkendu, tak v pořádku. Nebude mi to vadit."
Lhal jsem, ale nějak jsem ho uklidnit musel. Vlastně jsem se s ním chtěl vídat každý den, ale pokud to chce takhle, smířím se s tím. Znovu jsem se na něj usmál, aby si nedělal starosti.

Alexej:

„Nechci,aby sis myslel, že se s tebou nechci vidět, chci, pořád, ale potřebuješ si ode mě odpočinout..."
Doufal jsem, že jsem to tentokrát řekl správně. Vypadalo to, že mu setkání o víkendu nevadí. Je to za tři dny... Tři dny... Ach jo. Proč se mi zdá, že je to opravdu hloupej nápad? Že to ani jeden tak nechce...
Snídaně ve mě mizela a já si až pozdě uvědomil, že mám prázdný talíř. Abych přišel na jiné myšlenky, vzal jsem své nádobí od snídaně a umyl je, pak se opřel o linku a pozoroval Kevina a rukama složenýma na hrudi.

Kevin:

„Aha," řekl jsem velice inteligentně a pokýval hlavou. Byla pravda, že bych asi moc nezvládal to, že vždy, když bychom byli spolu, bychom se milovali. Už teď jsem byl z toho celý rozbolavělý a unavený. Ale přesto jsem po něm toužil. Když ne po milování s ním, tak po jeho přítomnosti.
„Dobře, takže někdy o víkendu." Vzal jsem svůj talíř a přešel k němu. Dal jsem ho do dřezu, že ho umyju potom a objal Alexeje kolem pasu. Prostě jen proto, že jsem chtěl.
„Měli bychom vyrazit, co?" zeptal jsem se, hlavu přitisknutou k jeho hrudi.

Alexej:

Držel mě kolem pasu a já vnímal jeho blízkost. Mé ruce ho objaly kolem ramen a prstem jsem nadzvedl jeho tvář. Říkal něco o tom, že bychom měli vyrazit. On ano, já měl času dost.
„Asi by si měl jít, ať nepřijdeš pozdě." Ale místo toho, abych ho pustil, jsem si ho k sobě víc přitáhl a políbil ho. V té chvíli jsem si uvědomil jednu věc, bude mi chybět. Bude mi neskutečně chybět a víkend je tak hrozně daleko...

Kevin:

Oplatil jsem mu polibek a odtáhl se od něj. S velkou nechutí jsem ho pustil a pokýval hlavou. „Jo, měl bych. Pojedeš se mnou?"
Zamířil jsem ještě do pokoje, abych si připravil tašku a pak se šel pořádně obléknout. Nachystaný jsem se dostavil do kuchyně.

Alexej:

Odtáhl se ode mě po polibku. „Ano, pojedu s tebou."
Než se nachystal, já zůstal v kuchyni. Bylo mi s Kevinem moc dobře, a čím víc se přibližovalo rozloučení, tím to bylo horší. No překlepat tři dny zvládnu, aspoň se budu moct soustředit na zápas, co máme v sobotu. To zas budu domlácený, došlo mi.

Kevin:

Usmál jsem se na Alexeje. „Tak jdeme."
Ještě jsem se rozloučil s Alim a dal mu do misky žrádlo a už jsem se obouval. Vyšel jsem z bytu a počkal na Alexeje, abych zamkl. Pak jsem zamířil rovnou k výtahu. Autobus mi jel za deset minut, takže jsem si musel trochu chvátnout.
Ve výtahu jsem se obrátil na Alexeje. „Jdeš rovnou na kolej?"

Alexej:

Obout si boty, naskočit do výtahu, byla otázka minutky. Zastávka byla nedaleko, ale podle toho, jak Kevin spěchal, to měl nejspíš tak tak.
„Skočím si na koleji do sprchy, nachystám si věci a půjdu do školy. Zavoláš mi večer?"
Autobus jsme stihli na poslední chvíli, ještě zadýchaně si sedli vedle sebe na sedadlo, protože má zastávka byla dřív, seděl jsem u uličky. Po cestě zaměstnávalo mou mysl přemýšlení ohledně toho, jak rychle s Kevinem ten čas letí. Těsně před mým výstupem má ruka pohladila jeho koleno a rty se na malý okamžik přitiskly na tvář. „Tak ahoj."
Nezbylo nic jiného než vystoupit a pospíchat se nachystat do školy a na tréning.