Kapitola 12.
Kevin:
Ráno jsem vstal časně. Celou noc jsem se převaloval, a když se mi k ránu konečně podařilo zabrat, přišel Ali, který se rozhodl, že neodkladně potřebuje najíst. Nakonec jsem to vzdal a vstal z postele. Udělal jsem všechny věci, co se ráno běžně dělají, dal Alimu vymňoukanou snídani a pak se celý den válel. Četl si, koukal se na televizi. Zkrátka jsem jen čekal na to, až se začnu připravovat na své, už druhé, rande. Kdo by to byl řekl, že já půjdu už na druhé rande v řadě. No, moji milí spolužáci, kteří mi s takovou radostí ukazovali záchodovou mísu, nikoli.
Osprchoval jsem se, vyčistil si zuby a pak půl hodiny zůstal u svého šatníku, kde jsem vybíral ze své skromné sbírky oděvů, co by se nejlépe hodilo. Nakonec jsem to vzdal a navlékl na sebe svoje nejlepší džíny. Byly trochu víc upnuté a měl jsem dojem, že mi až moc obepínají zadek, ale nakonec jsem usoudil, že to se pod mikinou schová. Oblékl jsem si červené tričko s krátkým rukávem a už si chtěl vzít svoji milovanou, ošuntělou, vytahanou mikinu, když jsem si uvědomil, že to se prostě nedá. S povzdechem jsem ji odložil a vzal si krémový svetr na knoflíky. Zadek to sice nezakryje, ale nemůžu chtít všechno.
Popadl jsem kabát, zamknul byt a už upaloval ke kinu.
Když jsem dorazil, Alexej na mě už čekal. Došel jsem k němu, trochu se červenajíc.
„Ahoj," pozdravil jsem s rozpaky. „Čekáš dlouho?" zvedl jsem k němu nejistě oči a posunul si brýle na nose.
Alexej:
Dorazil právě na čas. Už z dálky jsem ho viděl přicházet a pozoroval ho. Když mě jako první pozdravil s tou červenající se tváří a pohledem do mých oči, byl jsem ztracený. Zalitoval jsem ihned, že nejsme sami. Touha ho políbit alespoň na uvítanou byla tak silná, ale nechci udělat nic, čím bych mu ublížil a tak si počkám do setmělého sálu. Tam mi už neunikne!
„Ahoj, ne jsem tu jen chvíli. Půjdeme teda koupit lístky?" Nechal jsem ho jít k pultu prvního a pak jsem zjistil, že to není nejlepší nápad, protože můj pohled na jeho zadeček v těsných kalhotách mi způsobil pnutí na nevhodných místech. V řadě jsem se k němu zezadu přitiskl, do ouška mu zašeptal a přitom ho nepatrně pohladil právě na tom úžasném místě.
„Tohle sis vzal kvůli mně?"
Kevin:
Prošel jsem kolem a postavil se do kratičké fronty, která zde byla. Byli jsme tu ještě relativně brzo, takže spousta času na všechno. Jenže to by se ke mně Alexej nesměl přitisknout a pohladit mi zadeček. Pak se najednou zdálo, že je na všechno málo času. Jen abych už seděl v tmě a on tak nemohl vidět můj červený obličej, který v tuto chvíli připomínal rajče.
Tiše jsem vyjekl a zavrtěl hlavou. „Ne. Ale byly to moje nejlepší džíny. Teda to jsem si myslel. Asi jsem trochu povyrostl, protože jsem mi trochu těsné."
Vysvětlil jsem mu tlumeným hlasem a tak nějak nedokázal pochopit, co ho dovedlo k závěru, že si kvůli němu beru malé kusy oblečení.
Alexej:
„Tak si je příště musíš vzít jen, když budeme sami. Jsou hrozně upnuté a ten tvůj zadeček..." nespokojeně jsem mlaskl. Vědět ale, že si kvůli mně bral nejlepší, co doma měl, už pro mě hodně znamenalo. Fronta se pohnula a já ho předběhl, abych nám koupil vhodně zastrčená místa. Nahoře a co nejdál. Pak jsem se na něj otočil s otázkou. „Budeš chtít popcorn nebo piti?"
Kevin:
Zrudl jsem, když řekl, že to budu muset nosit jen, když budeme sami. A při slovech o mém zadečku jsem konečně pochopil, co mu na tom kousku oblečení přišlo tak fascinující. Zrudl jsem ještě víc.
Koupili jsme lístky a vydali se ke vchodu do sálu, kolem popcornu a pití.
„No," trochu jsem se zavrtěl. „Mohl bych oboje?" zvedl jsem k němu nejistě oči.
Alexej:
Naštěstí nás tu žádná fronta nebrzdila, takže jsem si stoupl po jeho boku a koupil mu popcorn i pití, které si vybral. Sobě jsem nekoupil nic. Věděl jsem, že bych na to neměl chuť ani čas. Chci si každou chvíli s ním užít. Pomalu jsme kráčeli do sálu a já neopomněl mu vzít pití a jít těsně vedle něj. Kdyby mu to nevadilo, vsunul bych mu ruku do jeho zadní kapsy u těch těsných džínů. Jen ta představa mě vzrušovala. Když jsme došli do sálu, nechal jsem ho jít do uličky přede mnou, aby mi nemohl nikam uniknout a abych ho mohl u sebe schovat.
Kevin:
Poděkoval jsem Alexejovi a vzal si od mě popcorn. Vystoupali jsme až úplně do zadní řady a posadili se na svá místa. Byl jsem v takovém trochu temném koutku, ale na plátno jsem viděl dobře, takže mi to nevadilo. Alexej se posadil vedle mě. Ujídal jsem popcorn a čekal, až začne film. Většina diváků seděla v prostředních řadách, takže v naší řadě, nebo v té před námi nebyl nikdo.
Zkoumavě jsem se podíval na Alexeje. Film už začal, takže jsem se k němu musel naklonit a trochu zvýšit hlas, aby mě slyšel.
„Proč jsme až v zadní řadě?" zeptal jsem se ho s nevinným výrazem ve tváři. V hlavě mi to šrotovala a docházel jsem jen k jedné jediné odpovědi. Co dělají páry v zadní řadě, v kině? Muckují se.
Nevěděl jsem, jestli mám být vystrašený, červenat se, nebo si nadávat do úchyláků, nad čím to zase přemýšlím.
Alexej:
Usadili jsme se na místech, já si pomalu sundal mikinu, pití vložil až za sebe do držáku, aby se nerozlilo a pak se otočil na Kevina právě ve chvíli, kdy se na mě otočil s tou nevinnou otázkou. Usmál jsem se a přitáhl si jeho bradu blíž. „Protože jsi mi zapomněl dát pusu na přivítanou."
Jemně jsem ho políbil na rty a zase kousíček zvedl hlavu, ale jen tak, abych mu viděl do očí. „Takže mi ho musíš zaplatit i s úroky, které se každou sekundou prodlení zvyšují."
Teď už jsem ho líbal vášnivě a přitom mu odebral popcorn z rukou a dal ho také na vedlejší sedadlo. Když jsem rozpojil naše rty. Vzal jsem do rukou jeho prsty, se kterými jedl tu slanou pochoutku a postupně jeden po druhém řádně olizoval.
„A tohle je ukázka toho, co mi dělají tvoje kalhoty..."
Kevin:
Nezmohl jsem se na slovo. Popcorn mi náhle zmizel z ruky a já byl schopen vnímat jen jeho měkká, horká ústa, která se tiskla na ta má a jeho vlhký jazyk, který se dobýval dovnitř. Podvolil jsem se mu a instinktivně se k němu přisunul trochu blíž. Víčka mi klesla a já se ho rukou chytil za košili, kterou měl na sobě.
Začal mi docházet kyslík, proto jsem se od něj maličko oddálil, abych se nadechl.
„Ale co film! Zaplatili jsme za něj, tak bychom..." zmlkl jsem. Trochu vytřeštěně jsem pozoroval, jak Alexejův jazyk klouže mezi mými prsty. Těžce jsem polkl a hlesl jediné slovo: „Alexeji..."
Moje kalhoty? Moje kalhoty ho nutí mi olizovat prsty, jako by to byl... jako by to... jo zkrátka jako by to bylo TO. Na druhou stranu, mě jeho jazyk začínal ony kalhoty pěkně nadzdvihovat.
Alexej:
Nepřestával jsem jazykem olizovat tu slanost z jeho prstů a přitom se soustředil aspoň z části na odpověď.
„Zatím mě ten film nezaujal víc než ty, takže až se tak stane, budu se dívat..." Ale abych byl upřímný, i kdyby na plátně byl souložící pár, tak by mi to bylo jedno. V tuhle chvíli, jsem měl oči jen pro Kevina. Když ze rtů vyšlo moje jméno, znovu jsem se k němu přiblížila zašeptal: „Nechci dělat nic, co ti je nepříjemné, ale chci tě líbat a dotýkat se tě. Chceš to taky?" Netrpělivě jsem čekal na odpověď a mezi tím mu líbal tepnu na krku.
Kevin:
Blaženě jsem vydechl, když jsem ucítil jeho rty na krku. Copak bych mohl odmítnout?
„J - já... chci to." Řekl jsem roztřeseně a nejistě jednou rukou zamířil k jeho zátylku, kam jsem ji lehce položil. Měl pravdu. Čert vem ten film, tohle je mnohem lepší!
Tichounce jsem zasténal a pokusil se k němu dostat ještě blíž. Bohužel, zabránila mi v tom opěrka pro ruce. Nespokojeně jsem se na ni podíval a odsunul se od Alexeje. Trochu nejistě jsem vstal a postavil se před něj.
„Já... můžu? K tobě...chtěl bych... já..." zakoktal jsem se a nevěděl co dělat. Chtěl jsem se na něj víc natisknout, ale to by znamenalo si na něj sednout, nebo tak něco a já nevěděl, jestli by mu to nevadilo.
Alexej:
On to taky chtěl! Má dušička zajásala a jeho ruka na mém zátylku to jen potvrdila. Tak moc mě ty tři slova rozhodily, že jsem sotva dýchal. Kdybych si neslíbil být něžný a ohleduplný tak bych...co bych? Myslím na sex? Na sex s klukem? Trochu mě to vyděsilo a v té chvíli se Kevin ode mě odtáhl.
Přešel až ke mně a vypadal bezradně, ale jeho slova... Bože! Jestli může? Pane jo! Ne, jestli může. On MUSI! Chytil jsem ho v pase a stáhnul si ho na svůj rozbouřeny klín se slovy: „Pojď ke mně!" nemohl jsem se už zastavit. Potřeba ho mít co nejblíže zcela ochromila mé tělo. Vášnivě jsem si ukořistil ty naběhlé rty. Zadýchaně jsem opřel mé čelo o jeho a bez dechu zašeptal: „Dělej si, co chceš." S tím už jsem jen čekal, co bude dál.
Kevin:
Trochu jsem vyjekl, když mě na sebe stáhl, ale byl jsem rád, že mě neodmítl. Trochu jsem se zavrtěl, aby se mi líp sedělo, a hned na to jsem musel doširoka otevřít oči.
„Ty..." než jsem stihl pokračovat, umlčel mě svými ústy. Přitiskl jsem se na něj a polibek mu vášnivě oplácel. Možná mi v tom pomohla tma, možná jsem byl jen odvážnější, ale moje doteky už byli jistější a hlavně vášnivější. Zajel jsem mu prsty do vlasů a jazykem oplácel jeho laskání.
Když se odtrhl, jen jsem se zachvěl při jeho slovech. Co chci? Chtěl jsem toho hodně, ale nevěděl jsem, jestli budu mít dost odvahy to zrealizovat.
Nakonec jsem si řekl, že to po mně sám chtěl. Trochu jsem se natočil, chytil se ho kolem krku a obkročmo si na něj sedl. Znovu jsem se sklonil a pomalu ho políbil. Nevěděl jsem, jestli to dělám správně, jestli si tohle vůbec můžu dovolit. Bál jsem se, že mě odstrčí.
Alexej:
Pomalu mě líbal a já mu souhlasně vycházel vstříc. Nespěchal jsem na něj, vychutnával jsem si každý dotek. Rukama jsem mu zajel do zadních kapes těch sexy kalhot a hladil a jemně mačkat i tiskl jeho zadeček. V mysli my pojednou vyvstala představa, jak jsem uvnitř a mé tělo se v té chvíli napnulo a otřáslo. V penisu mi zaškubalo, byl na mě tak natisknutý, že to určitě musel cítit.
Kevin:
Začal mi hladit zadeček a já nevěděl, jestli mám rudnout, nebo blaženě vzdychat. Odtrhl jsem se od něj, když jsem pocítil náhlou reakci jeho těla.
„Ty... ty seš...ehm... vzrušený?" zeptal jsem se trochu nejistě a přitom jsem těkal po jeho tváři. Za námi se ozvala střelba. Cuknul jsem sebou a tím se otřel o cosi tvrdého, co mě tlačilo zespodu. Tedy, bylo mi úplně jasné, co to je, vždyť jsem na tom začínal být stejně, ale nikdy by mě nenapadlo, že bude někdo vzrušený díky mně. Aspoň jsem doufal, že to je díky mně.
Alexej:
Co jsem mu na tu otázku měl odpovědět? Jistě, že jsem byl vzrušený! A navíc se při tom šoku otřel v těch nabuzených místech. Jak mu vysvětlit, aniž bych ho vyděsil, že po něm toužím a je to pořád horší a horší? Těžko se ovládám, a i když jsem začátečník, vím, co se nakonec snad někdy stane a to mě neustále pobízelo a provokovalo víc a víc. Chtěl jsem to zažít. Jaké to je? Je to jiné než se ženou? Určitě ano, ale jak a v čem?
„Nechci tě vyděsit, tak jen řeknu, že jsem a hodně. A co ty? Líbí se ti to? Budeš pokračovat dál?" zeptal jsem se a při tom ho vždy políbil cudně na rty, snad jsem se ho snažil trochu vyprovokovat.
Kevin:
Uhnul jsem očima a přikývl. Jistě, že se mi to líbilo! Jak by taky ne! Místo toho, abych mu odpověděl, zda budu pokračovat, jsem se znovu sklonil k jeho ústům a váhavě vstrčil špičku jazyka. Jemně jsem jí přejel po jeho spodním rtu a prsty jedné ruky mu prohrábl vlasy.
Tělem jsem se na něj natiskl a ucítil jeho tvrdou chloubu na zadečku. Vzrušeně jsem vydechl a bezděčně se o něj několikrát otřel.
„Mohl bys... mě políbit?" zašeptal jsem. Chtěl jsem opět cítit jeho chtíč, když si zuřivě bral má ústa. Za námi něco vybuchlo. Byl jsem nucen se otočit, abych se podíval, co se to vůbec děje. Tím jsem Alexojovi odhalil svůj holý krček.
Alexej:
Už jsem se chystal vychutnat si jeho rty, když se mi nabídl jeho krk. Přitáhl jsem si ho ke svým ústům a plenil jeho tepající žilku. Postupoval jsem výš vystrčeným jazykem, až má cestička skončila u jeho úst. Přivlastnil jsem si je velmi dychtivě. Tím polibkem jsem mu dával najevo, jak moc mě ta touha spaluje a rozechvívá. Moje prsty se sunuly na jeho kůži na zádech pod jeho tričko.
Kevin:
Zachvěl jsem se, když jsem ucítil jeho rty na krku. Zavřel jsem oči a natiskl se na něj. Přijal jeho rty na svých a dychtivě mu polibek oplácel. A pak se prsty dotknul mé kůže na zádech. Zavrněl jsem jako kočka a přitulil se k jeho ruce. Toužil jsem cítit celou jeho dlaň. Aby mě hladil po celých zádech a nejen tam dole.
Rukama jsem mu přejel po ramenou. Začínalo mi být horko, proto jsem sáhl po zapínání svého svetru, abych si ho svlékl.
Alexej:
Tak přirozeně se ke mně tiskl, že jsem jen těžko v sobě dusil zasténání. Jeho ruka na jeho zapínání mi dala jasný signál, že ho chce svléci a já mu s tím ochotně pomohl. Hodil jsem ten svetr na jeho místo a zašeptal: „Chceš se mě dotýkat, mám se rozepnout? A zastav mě, kdyby se ti to, co dělám, nelíbilo."
Hladil jsem celá jeho záda. Místy ho občas něžně poškrábal. Jak tohle mám zvládnout? Ptal jsem se sám sebe. Rozkrok mi chtěl každou chvíli prasknout od toho tlaku. Potřeboval jsem jeho dotek. Jemně jsem si ho nasměroval, aby se naše vybouleniny dotýkaly a já je o sebe pomalu třel.
Kevin:
Zasténal jsem. Až teď mi došlo, jak moc je upovídaný. To já bych tady měl nervózně žvatlat páté přes deváté, ale místo toho se mě on pořád ptá, jestli to chci dělat. Jistě že chci! Jinak bych se k němu tak netiskl a už vůbec mu rukama nemířil k rozkroku!
Zděšeně jsem sebou cukl, když jsem si uvědomil, co dělám. Vážně jsem se ho právě chtěl dotknout?
Asi ano. To, jak se o sebe naše rozkroky otíraly, mě vzrušovalo a já přímo chorobně toužil potom se ho dotknout.
Trochu jsem se zakoktal. „Alexeji, já... mohl bych se ho... dotknout?" zachraptěl jsem.
Alexej:
Úplně jsem po jeho otázce zůstal v šoku. Díval jsem se na něj vytřeštěnýma očima a lapal po dechu, kterého se mi nedostávalo. Kdyby to šlo, sám bych mu ho strčil do ruky, jak moc jsem to potřeboval. Šok ustoupil a já se vzpamatoval. „Prosím, udělej to! Mám to taky udělat?"
Kevin:
Zavrtěl jsem hlavou. Asi bych umřel studem, kdybych ucítil jeho dotyk na... ne, to bych nemohl. Jistě bych vydal nějaký příšerný zvuk a on by... znovu jsem raději zavrtěl hlavou a po jeho svolení jsem se posunul trochu dozadu, abych se k němu lépe dostal a sjel rukou k jeho rozkroku. Roztřesenými prsty jsem mu na několikátý pokus rozepnul kalhoty a pak rukou zajel dovnitř. Přitom jsem zrudl jako rajčátko a byl jsem rád, že to nevadí. Jednou rukou jsem si posunul brýle na nose a zajel mu pod gumu spodního prádla. Opatrně jsem se dotkl jeho horkého, tvrdého mužství.
Tak takové je to se dotýkat se něčího... těžce jsem polkl. Byl velký. Neměl jsem to s čím porovnat, ale to, co jsem držel v ruce rozhodně nebyl drobeček. Projela mnou vlna vzrušení, až jsem se otřásl a v penisu mi zacukalo. Těžce jsem dýchal a zkusmo lehce stiskl jeho úd v dlani.
Za námi se ozývali hlasy a dramatická hudba, ale já nic z toho nevnímal. Pouze ozářenou tvář Alexeje před sebou.
Alexej:
Myslel jsem, že zešílím touhou. Bylo mi jasné, že je v tomhle zkušený, protože mě dráždil, nutilo vyluzovat ze sebe dušené sténání a zaklonit hlavu. Tohle jsem s holkou nikdy nezažil. Stačilo cítit jeho stisk a má chlouba zacukala. Věděl jsem, že to dlouho nevydržím. Film jsem nevnímal, má pozornost byla věnována pouze a jen Kevinovi.
„Dlouho to nevydržím, je to úžasný." Svěřil jsem se mu mezi vzdechy.
Kevin:
Vyplašeně jsem sebou cukl a pustil jeho úd, když vypustil z úst první sten. Ale znovu jsem se ho dotkl, když jsem pochopil, že to byl jen projev slasti. Už odvážněji jsem ho začal pomalu třít. Díval jsem se na jeho zakloněnou hlavu, lehce pootevřené rty a zavřené oči. Vzrušovalo mě to jako nic na světě. To vědomí, že ten slastný výraz na jeho tváři způsobuju já. Nevnímal jsem jeho slova a trochu se k němu naklonil. Chtěl jsem ho políbit, hrozně moc, ale nebyl jsem si jistý, jestli bych to tím nezkazil.
Alexej:
Vnímal jsem každý dotek a pohyb. Všiml jsem si, že se ke mně naklonila touha po polibku vedla mou ruku na jeho zátylek. Přitáhl jsem si ho a u rtů mu zašeptal: „Jsi úžasnej, ale dlouho to nevydržím. Musím se tě taky dotýkat. Kde můžu?"
Mluvil jsem zadýchaně a přerývavě. Musel cítit, jak při jeho dalším dráždění má špička penisu zvlhla. Mé rty se prudce zmocnily těch jeho a plenili je.
Kevin:
Začal mě líbat. Prudce, vášnivě, a kdybych se tak moc nestyděl, zasténal bych. Potřeboval jsem se ho obejmout, tak jsem ruku vyndal z jeho kalhot a přesunul mu ji na krk. Druhou jsem se jemně dotkl, tváře a užíval si jeho měkké rty na svých. Jeho jazyk mi drancoval ústa a já mu sotva stíhal oplácet.
Alexej:
Nevydržel jsem to. Prostě to nešlo. Touha byla silnější než touha ho nevyděsit. Přitiskl jsem si ho na své tělo tak, abych ho mohl nadzvednout a jeho posadit do sedačky a já si k němu kleknul na zem aniž bych ho přestal líbat. Když jsem se od něj kvůli nádechu odtrhl. Naskytl se mi pohled na jeho naběhlé rudé rtíky. Rozcuchané vlasy a brýle spadené na bok. Vzal jsem mu je a dal je k jeho mikině. Jeho klín jsem si tiskl ke svému a otvíral se o něj v rychlém tempu. V hlavě mi blikalo červené světlo. Musím zpomalit, nebo se neovládnu a dosáhnu za chvíli svého konce.
Co to jen se mnou dělá? Potřebuju ho víc než další nádech! Přestal jsem se o něj opírat a sjel rukou mezi naše těla. Pohladí párkrát a nakonec sevřel přes látku jeho vzrušení.
Kevin:
Ani jsem nestačil pípnout a už jsem byl zabořený v sedačce a on se tyčil nade mnou. Na chvilku se odtáhl a já tak spatřil jeho mohutnou siluetu. Možná byl hrozivý, ale já jsem teď pocítil pouze touhu potom, abych tomuhle muži patřil.
Sundal mi brýle a začal se svým vzrušeným klínem otírat o ten můj. A pak se mě dotkl přes látku kalhot. Zavzdychal jsem a hned na to zrudl. Trochu s obavami jsem se na něj podíval.
Nevadí mu to?
Znovu mě stiskl a já jsem znovu zasténal. Zadýchaně a s roztřesenými prsty jsem ho chytil za zápěstí.
„Po-počkej. Tobě to nevadí?" vydechl jsem.
Alexej:
Nechápavě jsem se na něj podíval. „Nevadí? Co mi jako má vadit?"
Moje zatemněná mysl touhou nevnímala význam slov. Když jsem se nad tím snažil uvažovat, teprve teď mi došlo, že tu klečím s rozepnutými kalhotami a jemu přejíždím rukou v rozkroku.
„Bože, já nevím! Ale jediný co teď chci, jsi ty." Rozrušeně jsem si rukou projel vlasy a zadíval se na místo, kde před tím byly. To vystouplé místo mě stejně pořád lákalo.
Kevin:
„No, ty zvuky, co dělám, když..." stydlivě jsem se na něj podíval. A pak mi řekl, že mě chce. Pocítil jsem takové štěstí, jako snad ještě nikdy. Spíš jsem cítil, než viděl jeho pohled, směřující mi do rozkroku. Nevěděl jsem, jestli bychom měli pokračovat. Konec konců, byli jsme v kině, před námi byli lidé a já ani pořádně nevěděl, jestli chci pokračovat. Kdo ví, kam by to zašlo a já své poprvé nechtěl prožít v nepohodlné sedačce v kině.
Až teď jsem si uvědomil, že přemýšlím o tom, že bych mu věnoval svoje panictví. Že bych ho klidně nechal, aby...
S doširoka otevřenýma očima jsem k němu vzhlédl.
Alexej:
„Ty se bojíš, že se mi nelíbí tvé vzdychání?" nechápavě jsem se na něj opět zahleděl a pak se usmál. „Nevím proč, ale spíš mě strašně vzrušují, chci je slyšet nahlas. Nevadilo by ti odejít?"
Byl jsem trochu nejistý. Opravdu se do toho takhle moc chci zažrat? Ale kdybych řekl ne, lhal bych, nebo alespoň po tělesné stránce jsem věděl, že to strašně moc chci.
Je docela trapné vědět, že mě bude muset Kevin zaučit, abych to dělal správně, protože jsem o tom nic nevěděl. Alespoň to ale nebyl nikdo, kdo by se mi za to smál. Doufám!
Čekal jsem na jeho odpověď a přitom mu přejížděl po tváři i rtech svými prsty.
Kevin:
„No, asi ne." Zavrtěl jsem hlavou. „Stejně to už asi končí." Kývnul jsem hlavou k plátnu a pak se znovu podíval na Alexeje.
„Chceš," polkl jsem, „chceš teda ke mně?" zeptal jsem se trochu nejistě a posunul se tak, abych si sedl. Tím jsem se od něj trochu odtáhl. Sáhl jsem na svoje původní sedadlo, abych nahmatal svoje brýle.
Alexej:
„Jistě, že chci jít k tobě." Mrkl jsem na něj, když se ode mě odsunul. Snažil se nahmatat asi své brýle, ale mně se jeho obličej líbil bez nich. Ty dvě obroučky halily jeho hezkou tvář a já byl rád, že ji můžu vidět jen já.
„Počkej." Zastavil jsem ho, než si je nasadil. Přitáhl jsem si jeho obličej ve dlaních ke svým rtům a pomalu ho líbal. Chutnaly tak sladce a dobře. Pak už jsem ho pustil, stoupnul si před něj, aby viděl, jak těžce dostávám své vzrušení dovnitř kalhot. Nešlo mi zapnout zip a ve strachu, že bych si ho skřípl, jsem se pobaveným pohledem zeptal Kevina: „Pomůžeš mi? Beztak je tohle tvoje práce a jsem zvědavý, jestli mi z toho za chvíli neupadne."
Kevin:
Nechal jsem ho, aby mě líbal, a když mě pustil, usmál jsem se na něj. Můj úsměv ovšem zmizel, jakmile jsem spatřil, co dělá se svými kalhotami. Díval jsem se, jak jeho naběhlý úd mizí pod tuhou látkou džínsoviny a těžce polkl. Jak může být tenhle chlap tak sexy?
Jenže pak se mě zeptal a já znovu krvavě zrudl. Ještě nikdy jsem nebyl červený tolikrát, jako když jsem se setkal s ním. Vztáhl jsem ruce k jeho zapínání a pomohl ho dopnout. Při jeho slovech jsem se zahyhňal.
„A to přece nechceme," řekl jsem se šibalským leskem v očích.
Nasadil jsem si brýle, oblékl si svetr a do ruky vzal kabát. S tím jsem se postavil. Film už finišoval, ale stejně asi odejdeme ještě před titulky.
Alexej:
Pomohl mi se zipem a já si rozmýšlel, jestli se na něj po tom úsměvu opět vrhnu nebo ne. Ale musel jsem ho už nechat být, toužil jsem být s ním o samotě a užívat si soukromí. Doteky na veřejnosti byly velmi vzrušující. Co když se ale v soukromí tohle vzrušení vytratí? To jde zjistit jenom tím, že to zkusíme. Vzal jsem si mikinu a přemýšlel, jestli ji uvázat kolem pasu nebo si ji obléct. Nakonec zvítězil názor, že bude bezpečnější kolem pasu. Uvázal jsem ji. Ohlédl se po Kevinovi, jestli už je nachystaný a vyrazil i s nedojedeným popcornem a pitím ven z kina.
Kevin:
Vyšli jsme z kina a já zamířil k sobě domů. Museli jsme jet metrem a pak ještě dvě stanice autobusem, než jsme stanuli před panelákem, ve kterém jsem bydlel. Vyjeli jsme výtahem až do sedmého patra a stanuli před dveřmi mého bytu.
Odemkl jsem dveře a ustoupil Alexejovi.
„Tak prosím." Usmál jsem se nervózně a do útrob tmavého bytu zavolal. „Ali, páníček je tady! A máme návštěvu!"
„Vypínač je na stěně vlevo," poradil jsem ještě Alexejovi a vstoupil za ním.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top