Kevin:

Znovu mě nechal samotného v temné uličce, ale tentokrát jsem se necítil odkopnutý, ale zkrátka... no... šťastný. Prsty jsem se lehce dotknul rtů, které ještě před chvilkou cítily ty jeho a usmál se. Já mam rande! Já mám rande!
Omílalo se mi v hlavě stále dokola. Jako v růžovém oparu jsem zamířil domů. Jakmile jsem dorazil, šťastně jsem popadl Aliho a zatočil se s ním.
„Ali! Páníček má rande! No věřil bys tomu? A ještě ke všemu s tím buranem!" zasmál jsem se a pocuchal kocourovi kožíšek na hlavě.
Za chvilku už jsem seděl u počítače a hledal v nabídce filmů, kterou dávali kina.

Alexej:

Došel jsem na pokoj a zamířil hned do sprch. Vzrušení po cestě trochu polevilo, ale chtěl jsem mít jistotu. Osušil jsem se a šel se podívat, jestli jsou všichni venku a slaví, nebo tu někdo zůstal...
Bylo tu úplně mrtvo. Kluci snad zlanařili úplně všechny a ostatní jeli domů na víkend. Tak mi nezbylo nic jiného než si najít jinou zábavu. Kostivalem jsem si natřel postižená místa. Zkusil jsem malou rozcvičku a když jsem zjistil, že mám ještě dost energie dal jsem si sluchátka do mobilu oblékl si běžecké boty a oblečení a vyrazil se trochu unavit.

Kevin:

Konečně jsem našel film, o kterém jsem si myslel, že by mohl bavit oba. Vzal jsem do ruky mobil a po chvilce váhání napsal SMS.
>>Ahoj. Tak jsem vybral film Jack Reecher. Začíná to v šest v kině Plaza. Souhlasíš? :) <<
Zmáčkl jsem odeslat a vydechl si. Bylo mi, jako kdybych právě složil zkoušky z atomové fyziky. Cítil jsem se podivně nervózní, když jsem čekal, až mi odepíše. Opřel jsem se do opěrky gauče, na kterém jsem seděl s notebookem na klíně a roztržitě si pohrával s mobilem.

Alexej:

Ještěže jsem si byl zaběhat, protože než mi napsal, byla už tma a já sotva doběhl na pokoj a shodil ze sebe oblečení, že půjdu do sprchy, když mi zavibroval mobil se zprávou. Přečetl jsem ji a zavolal Kevinovi, abychom se domluvili na podrobnostech, ale také jsem toužil slyšet jeho hlas.

Kevin:

Než jsem se nedál, už mi vyzváněl mobil. Leknutím jsem ho málem upustil. Rychle jsem zmáčkl tlačítko pro přijetí hovoru a přiložil si telefon k uchu.
„Ehm... ahoj Alexeji, takže... teda souhlasíš?" dostal jsem ze sebe po chvilce koktání.

Alexej:

Jen jsem se usmál, jeho hlas mi zase vykouzlil spokojený úsměv. Asi bych teď souhlasil skoro se vším.
„Jasně, souhlasím. A sejdeme se až tam? Nebo se mám pro tebe v pět stavit? Když mi řekneš adresu není problém..."
Představa, že ho vyzvednu, se mi líbila, alespoň bych ho mohl v soukromí políbit na uvítanou a nemusel se bát jeho obav, že nás někdo uvidí, ale rozhodnutí je na něm. „A mohli bychom pak jít na jídlo a taky bych se rád seznámil s Alim."

Kevin:

„No... já myslím, že bude lepší, když se sejdeme až tam. V půl šesté před kinem? A pokud jde o to jídlo," na chvilku jsem se odmlčel, protože jsem si sám nebyl jistý, jestli je to dobrý nápad, ale nakonec jsem to hodil za hlavu, „ můžeme jít potom ke mně. „Umím celkem slušně vařit, takže bych mohl něco udělat a ty by ses mezitím seznámil s Alighierim."
Navrhl jsem.

Alexej:

Když mě odmítl, byl jsem zklamaný, ale jakmile navrhl, že se najíme u něj, můj spokojený úsměv se ještě rozšířil. Nemohl jsem se dočkat!
„Dobře, takže v půl šesté tam. A pak mi něco dobrého uvaříš... Já budu muset jít, protože jsem se právě chystal do sprchy a je mi zima, když tu stojím jen tak... Zítra se teda uvidíme. Pěknou dobrou noc..." Ještě jsem počkal, co mi odpoví, než jsem zavěsil.

Kevin:

„Tobě taky. Dobrou."
Rozloučil jsem se a položil mobil vedle sebe. Je „jen tak". Těžce jsem polkl. Co to mohlo znamenat? Je snad jen ve slipech? Nebo je opravdu celý...
Přejel jsem si rukou po obličeji a ztrápeně se podíval na vybouleninu v rozkroku. Povzdechl si a podrbal Aliho, který se mi otřel o bok.
„Jde to se mnou z kopce Ali," povzdechl jsem si.

Alexej:

Zavěsil jsem a šel do sprchy. Musel jsem pojistit a opět na sebe nechal téct jen studenou. Přemýšlel jsem nad dneškem a ptal se sám sebe, jestli do toho nejdu moc po hlavě. Mohlo by to být jen Kevinovo divadlo, že se mu líbím a přitom mi chce jen ublížit, ale kdyby ano, nevzal by mě přece k sobě domů... Uvidíme zítra. Dneska už jsem byl unavený, dal jsem si pořádně do těla a ten zápas mě taky zmohl. Už jsem spal, když mě asi o půlnoci vzbudili kluci, kteří se vraceli z hospody značně opilý. Chtěli hrát hry a vyptávali se, co jsem dělal. Řekl jsem, že jsem měl rande a dneska, že mám taky. Jen jsem nezmínil malý detail a to, že je to kluk. Naše zábava skončila až nad ránem a já se konečně dostal do postele – úplně mrtvý.

Kevin:

Potom, co jsem domluvil s Alexejem, jsem se osprchoval a v pyžamu s potiskem koťátek, jsem se odebral do postele. To pyžamo jsem asi v sedmnácti dostal od mamky, která se mi snažila dokázat, že jsem stále její malý klouček. To bylo ještě před tím, než se s tátou rozvedli. Ale já to pyžamo zkrátka miloval.
Ali si ke mně za chvilku přilezl a stulil se mi ke krku, jak to měl ve zvyku. Pranic mu nevadilo, že mě tím svým kožíškem kolikrát málem udusí. Navíc pěkně hřál a v létě to bylo doslova peklo. Ale snad víc jak svoje pyžamo, jsem miloval tenhle náš rituál. On se mi stulí u krku, zatímco já se pak musím s funěním odvalit, abych dostal přísun čerstvého vzduchu.
Dnes jsem ale nemohl usnout. Převaloval jsem se tak dlouho, dokud po mě Ali nešlehl nabručeným pohledem a neodkráčel se svalit na druhou polovinu postele.
Stále jsem myslel na Alexeje. Neustále se mi v hlavě přehrávala jeho slova. Co myslel tím „jen tak"? Tedy, bylo mi to celkem jasné a snad poprvé ve svém životě jsem opravdu litoval toho, že mám tak dobrou představivost.
Za zavřenými víčky jsem viděl jeho svalnaté, mohutné tělo, jak po něm stékají kapičky vody. Jak stojí pod sprchou, rukama se opírá o stěnu koutu a tím vynikají napnuté pletence svalů, které na nich má. Hlavu má skloněnou mezi široká, svalnatá ramena a do tváře mu spadají mokré, blonďaté prameny. Pak vezme šampón a začne se mydlit. Velkýma mozolnatýma rukama si přejíždí po svalnatém břiše níž, až tam kde vyrůstá chomáč světlých chloupků a pak ještě níž. Až na jeho...
Hlasitě jsem zaúpěl, popadl polštář a přitiskl si ho na obličej. Kolena jsem stiskl k sobě, ale narůstající erekci to neuklidnilo. Odmítal jsem se dotknout sám sebe. Prostě ne!

Alexej:

Vzbudil jsem se až po poledni, když jsem na chodbě zaslechl někoho sprostě zanadávat. Zděsil jsem se při zjištění, kolik je. Bylo čtvrt na tři. Spáchal jsem hygienu, najedl jsem se a dal si ranní, nebo spíš odpolední rozcvičku. Pak jsem opět použil sprchu, abych se už připravil na schůzku. Oblékl jsem si bílou košili, světle modrou mikinu a světlé džíny. Navoněný a natěšený jsem už rázoval chodbou, když mi po cestě kluci přáli štěstí a ptali se, jestli jsem si vzal dost kondomů. Jen jsem se nad jejich nevědomostí zasmál. Kdyby jen věděli...
Před kino jsem dorazil o čtvrt hodinky dřív. Bylo to trapné a jasně to vypovídalo o tom, že se nemůžu dočkat, ale já si zkrátka nemohl pomoct. Bylo to tak...