Kevin:

Znovu mě přitlačil na zeď, a čím víc se ke mně blížil tím, tím víc jsem kulil oči.
On mě chce políbit? ON MĚ CHCE POLÍBIT? Neříkal náhodou ještě před deseti minutami, že není gay? A neznáme se náhodou teprve asi tři dny? Co je tohle za šílenství!
Chtěl jsem otevřít pusu, ale nebyl jsem schopný slova. Jen jsem uhrančivě hypnotizoval jeho rty, které se blížily k těm mým. Už se téměř dotýkaly. Ještě kousek! Kousíček!
A v tom kdosi rozrazily dveře, dovnitř kdosi napochodoval a silným, zvučným hlasem zvolal: „Kde je ten můj malý, milovaný knihovníček!"
Využil jsem Alexejovi nepozornosti a vysmekl se mu ze sevření.
„Paní MacDonathová! Rád vás opět vidím!" nahodil jsem úsměv od ucha k uchu a vyšel jí vstříc. Nelhal jsem. Opravdu jsem ji rád viděl. Paní MacDonathové mohlo být něco kolem osmdesáti, přesto však kypěla zdravím a vitalitou. Byla to Skotka jako řemen a její dobrosrdečná nátura a humor, kterým sršela, mi dokázal vždy spolehlivě zvednout náladu.
„Jak se máš, Kevine! Co kocour, nezlobí?" načetla si kartičku a vstoupila k nám.
Usmál jsem se. „Ali je hodný jako beránek. Tedy pokud jsem doma."
Zašklebil jsem se a doufal, že nepozná, jak jsem zřízený, rudý, ani udýchaný.
„Tak to je dobře."
Usmála se stará paní a mateřsky mě poplácala po tváři. Pak se zaměřila na Alexeje.
„A kdopak je tohle? Tvůj kamarád? Nebo snad," spiklenecky se ke mně naklonila, „přítel?"
V tu chvíli jsem se málem zadusil vlastními slinami.

Alexej:

Uvědomil jsem si, že nechybělo málo a políbil bych ho. Zcela nenuceně a bez nechuti. Je to horší a horší! Naštěstí mi ta stará paní stihla tu hloupost překazit a já jí byl v duchu moc vděčný.
Začali se spolu bavit zcela nezávazně a za tu chvíli jsem o něm stihl zjistit dvě věci: Jmenuje se Kevin a má doma kocoura jménem Ali.
Byla velice sympatická. A když se zeptala na mě jako na přítele, bleskl mi v hlavě nápad na malou pomstu.
Vzal jsem do ruky knihu, kvůli které jsem vlastně přišel, abych na ni nezapomněl a už konečně napsal ten zatracený referát. Pak jsem k nim přistoupil se širokým úsměvem a podával té paní ruku.
„Dobrý den, já jsem Alexej Abbot. Zrovna se mi tu Kevin snažil vyznat své něžné city, ale já jsem ho musel taktně odmítnout, protože mé srdce už má jistá půvabná dívka... Moc rád jsem Vás poznal. Mějte se moc krásně."
Otočil jsem se na Kevina. „A ty se kvůli mě moc netrap..." Odcházel jsem hlavním vchodem se širokým úsměvem a velkým zadostiučiněním.

Kevin:

Promluvila já se začal opravdu dusit.
Ten... ten... ten zmetek!!! Já ho roztrhnu jako hada! Vyškrábu mu oči a uříznu kulky, který naložím do láku, vylouhuju je a pak ho to donutím vypít!
Vzteky jsem nebyl schopen slova a tak jsem mohl jen němě zírat, jak odchází.
Paní MacDonathová, která se s ním před tím zdvořile pozdravila na mě nyní lítostivě pohlédla.
„To je mi líto Kevine, netušila jsem..."
„Já se mu nevyznal!" přerušil jsem ji. „Já a zamilovat se do takovýho burana! Nikdy! To si ten debil idiotskej jen vymyslel! Já bych ho... ááá!!!"
Rozhodil jsem rukama, přešel k pultu a svezl se na židli. Paní MacDonathová ke mně přišla s udiveným výrazem.
„Ale Kevine, nemusíš se stydět za to, že tě někdo odmítl. Už má někoho jiného a ty jsi moc hezký kluk, určitě si najdeš dalšího, se kterým to vyjde." Uklidňovala mě.
Zmučeně jsem si povzdechl.
„Ne, v tom to není. On je to hrozný parchant, nesnáší mě asi tak, jako já jeho a pořád mi dělá naschvály."
Ohlédl jsem se po dveřích, kterými odešel. Jen ať počká chlapec, ještě před sebou máme jedno kolo, které rozhodně vyhraju!

Alexej:

Další den jsem udělal referát a kouči ho odevzdal, mé místo zůstalo neposkvrněné a jen s napomenutím. Opravdu jsem si oddychl. Bohužel to byla ale jediná věc, která mě přestala trápit. Horší bylo, že knihu o fotbale jsem měl stále na stole a stačilo se na ni podívat a vzpomněl jsem si na Kevina. Ze začátku jsem ty myšlenky ihned zahnal, ale pak mě začaly pronásledovat i nezávisle na tom a já začínal pomalu zuřit. Knihu jsem strčil do šuplíku stolu, abych na ni neviděl. Jako by mi to mohlo pomoct, ale nestalo se tak. Myšlenky na jeho vůni na to vzrušení, které jsem s ním pociťoval, mě zneklidňovaly. Další mokrý sen už jsem neměl, ale sny o něm ano. A nebyly vůbec platonické. Zdávalo se mi o dotecích a polibcích o tom, jak se svíjí a sténá. Jak se ho dotýkám a když se mi asi po týdnu v pátek zdálo o sexu s ním rozhodl jsem se, že musím jít s klukama zase ven a ukončit svůj celibát za každou cenu! Kluky jsem zlanařil hned ráno a bylo jasné, že budou souhlasit.
Těsně před tím, než jsme měli vyrazit jsem zjistil, že zásoba kondomů, kterou jsem dostal jako dárek už je prošlá a já chtěl být připraven. Zeptal jsem se kluků, jestli někdo nepotřebuje taky a hned dva se přihlásili. S úsměvem jsem si šinul k hypermarketu kousek od koleje, kde měli velký výběr. Stál jsem u kasy a vybíral, které koupím. Zkusím ty s čokoládou a klukům jsem vzal klasiku. Stoupnul jsem si ke kase a položil na pás ten veliký nákup, když jsem ucítil známou květinovou vůni. Mé tělo se napnulo a já na moment přestal dýchat.

Kevin:

Celou dobu, co jsem čekal, až přijde do knihovny, jsem vymýšlel, jak bych se mu pomstil. Paní MacDonathová mě teď pokaždé, když přišla, počastovala povzbudivým úsměvem a já tak spřádal ještě urputněji, co všechno mu udělám.
Jenže to mělo nevýhodu. Myslel jsem na něj každičký den a to mi začínalo lézt na mozek. No považte! Když se musíte dvakrát otočit za každým vysokým svalnatým blondýnem, je to už trochu divné. Nejhorší to ale bylo v noci. Ve snech mě mučily jeho nádherné zlaté oči. Dívaly se na mě, propalovaly mě, když mi jeho velké, mozolnaté ruce přejížděly po horkém těle a jeho jemné rty mě dychtivě líbaly na horkou kůži.
Po každém takovém snu jsem se probudil udýchaný, zpocený a vzrušený. Musel jsem se uspokojit, ale jediný, na koho jsem při tom byl schopný myslet, byl on. A za to jsem ho nenáviděl ještě víc.
Teď jsem stepoval ve frontě v hypermarketu v ruce košík s jídlem a hypnotizoval široká záda vysokého blondýna, který stál přede mnou. Nemohl jsem se mýlit, toho blbce bych poznal na kilometr.
„Ahoj Alexeji." Zasyčel jsem za ním.

Alexej:

Uslyšel jsem jeho hlas a husí kůži jsem měl po celém těle. Otočil jsem se k němu čelem. Byl jsem červený jako rak a svůj nákup jsem se snažil skrýt za svoji ruku, kterou jsem položil na pás.
Proč mě zrovna napadlo, jestli má rád čokoládu.
„Kevin, tak co ta stará paní? Podává ti aspoň kapesníčky, když pláčeš, že ti moc chybím?" Nemohl jsem si odpustit rýpnutí a spokojený úsměv. Stále jsem měl radost z toho, jak jsem mu dokázal tenkrát zavařit, i když on mi zavařuje denně mnohem víc!

Kevin:

Zašklebil jsem se na něj.
„Neměj starost. Tohle si vypiješ!" zavrčel jsem a lehce do něj strčil, abych viděl, co přišel koupit. Kondomy. A jeden balíček byl s čokoládou. Trochu mě bodlo u srdce, ale rychle jsem tu bolest odehnal. Kvůli němu, abych se cítil odstrčeně, to tak!
Podíval jsem se mu do tváře a pochopil ten ruměnec, který se mu v ní usadil. Nahodil jsem posměšný úšklebek, abych zakryl svůj smutek. Možná má přece jenom holku.
„To si musíš kupovat čokoládový, aby jsi vůbec mohl zasunout? Nevím, jestli mám litovat tvého partnera, nebo tebe."
Zakřenil jsem se.

Alexej:

„Když už tak rozhodně partnerku! A ji litovat rozhodně nemusíš, ona si to užívá stoprocentně nezávisle na vůni!" trochu jsem se k němu naklonil, ale ne až tak blízko, abych upoutal ostatních pozornost.
„Copak sis na mě vymyslel? Budeš mě prosit? Nebo se mě budeš snažit ubít argumentama, že mě nenávidíš a přitom mě budeš tajně zbožňovat?" zašeptal jsem mu ty slova a chtěl ho nějak vyprovokovat. Netuším proč jsem měl takovou chuť, prostě jsem to potřeboval jako sůl. Nedokázal jsem si přiznat, že ty naše souboje se mi hrozně líbí a způsobují mi neskutečné vzrušení.

Kevin:

Zasmál jsem se a byl jsem až překvapený, jak opravdově ten nucený smích zní.
„Ale no jo. Jen si dál chraň tu svoji sexualitu. Myslím, že je jenom dobře, že si hetero, protože jako gay by jsi selhal." Odfrknul jsem si. „A neboj se ty hlupáčku, tebe by nezbožňovala ani smradlavá ponožka, natož já. Věř si, čemu chceš, ale to, že si myslíš, že tě tajně zbožňuju, je jen důkaz tvého dech beroucího egoismu. A seš na řadě," kývl jsem k prodavačce, která nás netrpělivě pozorovala.
Vzdechl jsem si. Bylo mi blbě, ani jsem nevěděl z čeho. U srdce mě píchalo a byl jsem rád, že se dokážu tak dobře přetvařovat. Jinak bych se mu asi zhroutil k nohám.

Alexej:

Nenechal se pohltit vztekem, jen mi klidně odpověděl a to mě ještě víc rozčílilo! Chci, aby se vztekal! Toužím po tom! Už jsem otvíral pusu, že ho znovu usadím, když mě pozdravila prodavačka a já se jí chtě nechtě musel věnovat. Namarkovala to, já zaplatil, rozloučil se s ní, protože to byla pěkná kost, jsem po ní ještě hodil očkem a ona mi div nedala telefonní číslo, mě to však nechalo chladným... Otočil jsem se ještě na Kevina: „Braň se tomu, jak chceš, ale stejně mě chceš!" pak už jsem odcházel směr místní bar.

Kevin:

Díval jsem se za ním a pomalounku polehounku jsem si začal připouštět, že má pravdu. Chci ho. Ale nikdy ho nedostanu.
Zmučeně jsem si povzdechl, zaplatil za nákup, po prodavačce hodil naštvaný pohled a vydal jsem se domů.
Tam jsem udělal vše, co bylo třeba, a po hodince došel k jednomu jedinému závěru. Potřebuju se opít. Obléknul jsem si džíny, modré tričko a šedivou mikinu se zipem a vypravil se do nejbližšího baru, protože doma nebylo po alkoholu ani památky. Vešel jsem dovnitř a zamířil rovnou k baru