Alexej:

Nedokážu od něj jen tak odejít. Mé city jsou na tom tak špatně, že by mi to nedovolily. Ale musíme to dořešit. Ať už to bylo cokoliv, byla to naše první hádka, nebo spíše nedorozumění a já chci bojovat, nevzdám se ho tak lehce. Nemůžu se ho vzdát. Pomalu jsem se neslyšně došoural ke své straně postele, ke které byl Kevin otočený zády. Plakal a Aliho si tisknul k sobě. Mé srdce bolelo a já si klekl na postel a pak se přiblížil k jeho tělu. Rukou jsem mu opatrně přejel po rameni.
„Neplač, prosím. Nějak to musíme vyřešit v klidu..." Můj tichý hlas zazněl kousek od jeho ucha.

Kevin:

Slyšel jsem, jak někdo vešel do pokoje. Takže neodešel, uvědomil jsem si a ze srdce mi spadl obří kámen. Maličko jsem sebou cukl, když jsem ucítil jeho ruku na svém rameni, ale pak už jsem to zkrátka nevydržel. Pustil jsem Aliho a rychle se obrátil na Alexeje. Rychle jsem ho chytnul kolem krku a přitiskl se k němu. Nos jsem mu zabořil do ramene a znovu se naplno rozplakal. Bylo mi jedno, že mu asi zmáčím celé rameno a vsadil bych se, že rýma asi taky nebude nic pěkného, ale odmítal jsem se od něj hnout.
Mezi vzlyky jsem trhaně vydal: „Pro... promiň."

Alexej:

Najednou mě chytil kolem ramen a přitáhl se ke mě. Omluvil se, ale jeho pláč mě vnitřně zraňoval.
„Už nebreč, dělá mi to zle." Objal jsem ho kolem pasu a vytáhl si ho do sedu. Líbal ho do vlasů a hladil po zádech. Když bude plakat, nic se nevyřeší.
„Omlouvám se, že jsem tak ostře vyjel..."

Kevin:

Ještě chvilku jsem plakal, než se mi podařilo se uklidnit a já se mohl pořádně nadechnout. Trochu jsem se od něj odtáhl a utřel si nos hřbetem ruky. Nebylo to moc slušné, ale to bylo v té chvíli to poslední, co mě trápilo. Podíval jsem se na něj ještě stále zvlhlýma očima. Viděl jsem rozmazaně, protože slzy moc nepomohly mému už tak špatnému zraku.
„To... je dobrý. Já jen. Nechci ti to říct. Asi, asi by si z toho byl smutný a já... já se už tak cítím jako sobec." hlesl jsem.

Alexej:

Natáhl jsem k jeho nočnímu stolku pro kapesníky. Jedním jsem mu utíral oči a obličej a druhý mu dal na vysmrkání. Při jeho otírání jsem přemýšlel. „Takže mi to nechceš říct, protože bych byl smutný, ale ty asi nevíš, že mě nejspíš bude víc trápit, když mi to neřekneš... Hlavně nevím, o co se jedná, takže si to můžu jen domýšlet. Je to protože se nechceš setkat s kluky? Nebo jsem ti ublížil při sexu? Taky se ti nemusel vůbec líbit, protože to třeba není podle tvých představ... nikdy jsem to nedělal s klukem. Nebo nechceš jít na zápas? Nebaví tě to? Nebo proč? Mám tě moc rád a já chci a potřebuju vědět, co tě trápí..." Díval jsem se mu do obličeje a ty uplakané oči se mi zabodávaly až kdesi uvnitř. Nemohl jsem dopustit, aby se kvůli mě trápil. Hlavně nevím proč, co jsem mu udělal...

Kevin:

Vysmrkal jsem se a zavrtěl hlavou. „Když tohle je opravdu hrozně sobecké. A není to tak, že by si mi ublížil při sexu, nebo že bych se nechtěl vidět s tvými kamarády, i když se toho bojím. Ale... no... zkrátka... nemohli bychom to nechat na jindy? Pak si o tom promluvíme, ale teď prosím ne."
Zvedl jsem k němu oči. „Prosím."
Nemohl jsem o tom teď mluvit. Věděl jsem, že jen oddaluji nevyhnutelné, ale zkrátka jsem si potřeboval ujasnit, co řeknu. Nebo ještě lépe, jak mu to podám. Nechtěl jsem, aby si myslel, že jsem sobec... což byl jen další projev mého sobectví.

Alexej:

Když ke mě pozvedl ty štěněcí prosebné oči, bylo mi jasné, že budu souhlasit se vším. „Dobře, později, ale nevyhneš se tomu!" Snažil jsem se na ta slova dát důraz, ale vše říct klidně.
I když jsem měl v plánu ho vyslýchat, dokud mi to neřekne, ale mé předsevzetí vzalo za své. Nakonec jsem si ho k sobě přitiskl k polibku.
„Nechci, aby ses mě ještě někdy bál a taky už tě nechci vidět plakat!"

Kevin:

Nechal jsem ho, aby mě políbil, ale pak ho zase pevně objal. Přitulil jsem se k němu a téměř křečovitě se ho držel. Nechtěl jsem ho pustit. Což byl celkem paradox vzhledem k tomu, že jsem se ještě před několika málo minutami bál, že mě uhodí. Ale zkrátka... to tak bylo.
A i když jsem věděl, že mi neodpoví, stejně jsem znovu zašeptal ta dvě slova: „Miluju tě."

Alexej:

Držel mě tak pevně, že jsem měl opět co dělat, abych se ho nezeptal, ale už jsem mu slíbil, že počkám. A pak mi opět řekl, že mě miluje. V té chvíli jsem se zarazil, co mu mám odpovědět? Mé city se po dnešním ránu někam posunuly, ale já si stále nebyl jistý. A říct já tebe taky, je jednoduché, ale pokud to nevím určitě, nebylo by to fér. Proto jsem vyhledal jeho rty, k nekonečným polibkům, ale před tím zašeptal: „Taky tě mám strašně moc rád."

Kevin:

Nechal jsem ho, aby mě líbal a hladil ho po zádech. To, že mi řekl, že mě má rád, mě trochu uklidnilo. Když nic jiného, tak aspoň tohle.
Na chvilku jsem se od Alexeje odtrhl a podíval na noční stolek, kde mi trůnil budík. „Alexeji? Kdy že máš ten zápas?" zeptal jsem se, s pohledem na čas. „Já, že je osm." Obrátil jsem na něj svůj pohled. Nechtěl jsem, aby kvůli mě přišel pozdě a ještě bych měl udělat snídani.

Alexej:

„Zápas začíná o půl jedenácté. V deset bych měl být na koleji, abych si vzal věci a pak šel a asi hodinu mi to trvá od tebe, takže máme zhruba hodinku." Něžně jsem ho poplácal po zadečku. „Tak bychom měli začít něco dělat, abychom to nějak stihli."
Mrkl jsem na něj. Nálada potřebovala trochu nadlehčit, abych nepřemýšlel nad tím, co se mu honí hlavou.

Kevin:

„Dobře," usmál jsem se a vymanil se z jeho objetí. Vstal a jsem a přešel ke skříni, abych si na sebe natáhl aspoň spodky. Nakonec jsem se nasoukal i do vytahaného trička a pohodlných tepláků. Ještě jsem přešel k posteli a naklonil se, abych Alexeje políbil. Byl jsem rád, že už jsme se uklidnili, i když jsem se stále bál toho, že mu to budu muset potom říct. Přešel jsem ke dveřím a mezi nimi se ho zeptal: „Co si dáš k snídani?"

Alexej:

Oblékl se do pohodlného oblečení a vrátil se ke mě, aby mě políbil, měl jsem chuť ho stáhnout zpět do postele a dát si ho místo snídaně, ale po tak vypjatém ránu, budu vděčný za snídani a pak za doprovod. Však si to jindy vynahradíme.
„Dám si něco výživného ale netučného, prosím." Usmál jsem se na něj a následoval ho do kuchyně.

Kevin:

Pozvedl jsem obočí. „Tak to se raději podívej do spíže, protože já nemám ponětí, co by bylo zároveň výživné a netučné. A stejk ti už udělat nestihnu." Pokrčil jsem rameny. „Každopádně, dáš si kávu, nebo čaj?"
Přešel jsem k rychlovarné konvici, napustil do ní vodu a zapnul. Pak jsem se rozhodl porozhlédnout, co bych si dal k snídani já.

Alexej:

„Tak se zeptám: Co si dáš ke snídani ty? Dám si to stejné. Já jen, že si před zápasem nikdy nedávám nic smaženého. Dám si kávu, díky." V odkapávači na nádobí byly dva hrnky, tak jsem je otočil a podal je Kevinovi. „S čím ti můžu pomoct?" Vyhnul jsem si rukávy a byl připravený na povely.

Kevin:

„Nic smaženého?" zamyslel jsem se. „Tak co kdybych udělal celozrnné tousty s lučinou a šunkou? Šlo by to?" zeptal jsem se a odehnal Alexeje od kuchyňského pultu. „Zatím s ničím. Teď si běž sednout, já ti to kafe udělám." Vzal jsem si od něj hrnky a udělal sobě čaj a jemu jeho požadovanou kofeinovou bombu. Odnesl jsem hrnek Alexejovi a pak se vrhnul na tousty. Za několik minut už jsem jich měl pěknou várku, tak jsem je namazal, na každou připlácl šunku, pro jistotu vzal ještě sýr a plný talíř položil před Alxeje. „Jen ber." Usmál jsem se na něho.

Alexej:

Vyhnal mě a já se nijak nebránil, sledoval jsem jeho počínání a pokukoval po jeho zadečku, zprvu to bylo jen chvilkami, ale ke konci už jsem zkrátka neovládl a přímo ho hypnotizoval. Volné tepláky vše krásně zvýrazňovaly, ty krásné půlky, které byly tak správně pevné. Musel jsem polknout nashromážděné sliny při vzpomínce na tu hebkou pokožku. Když ke mě přistupoval s jídlem, mé představy zrovna končily u toho, jak úžasně je těsný a vždy mě neskutečně svírá. Jeho poznámku jsem přeslechl, když se mírně naklonil nad stůl a má představivost přidala na reálných představách.

Kevin:

„Alexeji?" zamračil jsem se, když jsem se usadil naproti němu. „Co je?" Jeho pohled, když zíral do prázdna, mi velice připomínal to, jak se na mě dívá, když pod ním ležím nahý. A nebyl jsem si jistý, jestli si to chci představovat u snídaně. Chtěl jsem, aby se mi sedělo pohodlně.
„Tak jez. Dobrou chuť." usmál jsem se a sáhl po prvním toustu.

Alexej:

Opět jsem musel polknout a neochotně zvednout nepřítomný pohled k jeho očím. Ještě než jsem si stačil uvědomit, co říkám, ze mě vypadlo. „Máš nádherný zadek..." Hned potom jsem se zarazil a konečně vzpamatoval z toho erotického snění, v kalhotách jsem měl erekci tak silnou, až to bolelo a v hlavě úplně vygumováno. Zase jsem po něm toužil. Hmátl jsem po toustu a bez zájmu si ho prohlížel, ale přitom se mé myšlenky toulaly úplně někde jinde.

Kevin:

„He?" vyrazil jsem ze sebe přidušeně a celý zrudl. Jediné štěstí bylo, že mi nezaskočil toust, který jsem právě žvýkal, ale měl jsem na mále. Položil jsem toust zpátky na talíř a tak nějak nevěděl, co dělat. Kdybych se teď pokusil něco sníst, nejspíš bych se tím zadávil. „Ehm... ty si myslíš, že mám hezký zadek?"
Pípl jsem nesměle a zvedl k němu pohled. Věděl jsem, že Alexej se nestydí říkat takové věci, ale tohle přišlo úplně bez varování. Teď už mi bylo úplně jasné, na co myslel. A možná, že... Zvedl jsem se ze židle a naklonil se přes stůl, abych mu viděl do klína.
Znovu jsem zalapal po dechu a vykuleným očima hypnotizoval jeho erekci. Na sucho jsem polkl. „Ty..." nedostávalo se mi slov. Vždyť jsme to včera dělali! A po dnešním ránu... no kdo by řekl, že bude mít až takový sexuální apetit?

Alexej:

Jeho rozkošná reakce, kdy nemohl uvěřit mým slovům, mě trochu rozptýlila, ale když se naklonil nad stůl a přesvědčil se o mých né moc cudných představách, začal jsem mít strach, že ho má chuť vyděsila. Ale zjevný důkaz už bohužel nezakryju. „Ano, až tak moc se mi líbí a až tak moc se snažím nemyslet na to, jak bych si přál tě tu opřít o stůl a pomilovat se..." Držet to v sobě nebudu, ať mě zná celého, takového jaký jsem. S ním se stávám nenasytným.

Kevin:

Vyrazil mi dech. Nebyl jsem schopen mluvit, jen na něj němě zírat. V hlavě se mi začali vynořovat představy přesně toho, co popisoval a já musel přitisknout stehna k sobě, abych se pokusil zabránit narůstající erekci. Marně.
Těžce jsem polkl. Nemohl jsem uvěřit, že se to opravdu chystám říct nahlas. „Alexeji? Já... no... nechtěl bys... to zkusit?" Napjatě jsem ho pozoroval a čekal na jeho reakci. Doufal jsem, že se mi nevysměje. I když s tím, jak to vypadalo v jeho kalhotách, to bylo téměř nemožné.

Alexej:

Zíral na mě a já se začínal bát, co mi na to řekne. To, co ale přišlo, se mohlo vyrovnat tomu nejerotičtějšímu snu. Nečekal jsem ani sekundu a zvedl se od stolu. Propaloval jsem jeho oči svým upřeným pohledem plným divokého chtíče. „Ty ani netušíš, jak sexy jsi... Šíleně tě chci!"
Překonal jsem tu vzdálenost mezi námi a zvedl ho prudce ze židle. Sklonil jsem se k jeho rtům, ale jen jsem jazykem objel jeho rty. Hned na to jsem ho otočil tak aby se se opíral předkem o stůl, já se na něj natiskl a má ruka vjela ihned do jeho kalhot a dál do trenýrek, abych ho mohl uchopit do ruky a dosti vášnivě ho dráždit. Má ústa se přisála k jeho krku, byli jasné, že mu po mém útoku zůstanou cucfleky. Šeptal jsem mu udýchaně do kůže: „Zastav mě, nebo se připrav na rychlou a divokou jízdu...." Můj rozkrok se třel o jeho zadeček a já ztrácel sebeovládání.

Kevin:

Pod tím prudkým, a přesto očekávaným útokem, jsem mohl jenom sténat. Cítil jsem, jak mi jeho ruka laská mužství a jeho tvrdý penis, jak se mi tlačí na zadeček. A nebyl jsem mu schopen odporovat, ani kdybych chtěl. Proto, když mi řekl, abych ho zastavil, jen jsem zavrtěl hlavou a zasténal: „Nemůžu!"
Jeho rty na mém krku způsobovaly, že jsem měl husí kůži po celém těle. Jemu bych to nikdy nepřiznal, ale líbilo se mi, jak byl dravý. Jak po mně toužil. Tohle totiž ještě nikdy nikdo neudělal.

Alexej:

Když zasténal, že nemůže, bylo rozhodnuto. Jeho tričko letělo vzduchem a kalhoty se spodním prádlem jsem mu stáhl ke kotníkům a počkal, až z nich vystoupí. Pak jsem se ze své pozice zadíval na jeho zadečku a mlsně se olíznul. Samozřejmě, že jsem pozorování dlouho nevydržel, chytil jsem obě jeho půlky do dlaní a roztáhl je, abych se mohl pokochat pohledem na jeho otvůrek. Mírně jsem se zvedl, ale jen tak abych jazykem dosáhl právě do těch pulzujících míst. Vlhčil a projížděl jsem mu dírku a snažil se jazykem proniknout i trochu dovnitř. "Musím do tebe, nebo se zblázním..." Šeptal jsem při narovnávání a můj prst už si to razil dovnitř, kde byl ještě ze včerejška dobře roztažený, takže jsem nenarazil na žádnou překážku. „Jsi tam naprosto úžasný, chceš mě?"

Kevin:

Natáhl jsem ruku dozadu a stiskl jeho vlasy v dlani. Jeho jazyk mi přejížděl po dírce a já se nedokázal udržet, abych nesténal. Třásl jsem se chtíčem a kolena se mi podlamovala. Jeho ochraptělý hlas mě nesmírně vzrušoval. Připadal jsem si tak chtěný, když mi říkal ty věci. Vůbec mi nevadilo, že to děláme u mě v kuchyni, na stole. Ani to, že teď pokaždé, když tu budu, vzpomenu si na tohle.
Po jeho slovech jsem se zajíkl. Opravdu chce, abych to řekl nahlas? No, nemělo by mě to tak překvapovat. "Ano," zachraptěl jsem. „Chci tě."

Alexej:

Jeho kladné reakce a sténání mi jen dokazovalo, že je to, to co chce. Když mi však přiznal, zastřeným hlasem, že to chce, můj poklopec a trenýrky se sesunuly na stehna, aby nepřekážely. Zatlačil jsem na Kevinovi záda, aby se předklonil, tím se opřel o stůl rukama a já konečně mohl svoji špičku přiložit k jeho otvůrku a zatlačit tak, abych skoro na jeden nájezd přirazil. Zasténal jsem blahem a ta těsnost obepínající moje mužství mě donutila opět zasténat. Má ruka pokračovala ve dráždění jeho údu. „Promiň, ale dlouho to nevydržím..." raději jsem se mu přiznal hned a začal přirážet, tak, že jsem se vysunul až skoro celý ven a až potom zajet dovnitř po kořen.

Kevin:

Trhl jsem sebou, když do mě celý najel a zasténal. Nemohl jsem ani popsat ten pocit, když jsem ho cítil hluboko v sobě. Byl jsem vyplněný až po okraj a jeho úd ve mě horce tepal. Dráždil mě a po jeho přiznání jsem si uvědomil, že já na tom nejsem o moc líp. Moje výdrž nebyla moc dobrá, i když Alexej zuřivě pracoval na tom, aby mi ji co nejrychleji prodloužil.
„To... nevadí," vydechl jsem a prohnul se v zádech, abych si dopřál co největší hloubku. Každý jeho příraz mě posouval čím dál tím blíž k orgasmu.

Alexej:

Prohnul se a díky tomu jsme byli ještě intenzivněji spojeni. Tohle už začínalo být nad moje síly. Olíbával jsem mu krk a záda, ale nechával jsem za sebou červené značky, aby bylo všem jasné, že je jen můj. Rukou jsem si ho přidržoval za bok, abych přidal na razanci a rychlosti. Převalovala se přese mě jedna vlna za druhou, až do mě narazila ta poslední, se sílou tsunami. Zakřičel jsem jeho jméno. Na moment jsem sevřel ve chvíli slasti Kevinův penis, abych ho posledními bezděčnými pohyby vyplnil a pak ho ještě párkrát polaskal, aby i on si vše užil až dokonce. Nohy mě sotva držely, ale já se snažil udržet nad Kevinem, abych ho nerozplácl.

Kevin:

Vykřikl jsem spolu s ním, když do mě začalo proudit jeho horké uspokojení. Nohy se mi třásly a kolena podlamovaly, takže jsem byl vděčný za desku stolu, o kterou jsem se mohl opřít. Cítil jsem, jak se ke mně Alexej přitiskl a na chvilku měl strach, aby mě nezavalil, ale pak už mi bylo všechno jedno. Jeho ruka na mém penisu vykonala své a já se ve slastných křečích zhroutil na lokty. Rychle jsem oddechoval a sledoval svoje známky uspokojení, která si nějakým způsobem našli cestu i na stůl. Nevěděl jsem, jestli tady ještě někdy budu schopen jíst, aniž by se mi nepostavil.
Zhluboka jsem se nadechl a pokusil se postavit na vratkých nohou. Moc mi to nešlo, protože na mě ležel Alexej a ten nevážil zrovna málo.

Alexej:

Už to nešlo dál vydržet a tak jsem udělal krok na neposlušných nohou a zhroutil se na židli, na které jsem před tím seděl. Oddechoval jsem s námahou a hodně trhaně. Takhle skvělý sex jsem si ani nedokázal představit. Čím déle jsme spolu, tím je to lepší. Hlavou mi problesklo: Už se nemůžu dočkat příště!
Když jsem viděl, jak Kevin sám ze sebou zápasí. Stáhl jsem si ho do klína.
„Copak? Neposlouchají nohy?" Usmíval jsem se na něj jako sluníčko.

Kevin:

Dosedl jsem do jeho klína a cítil, jak ze mě vytéká jeho sperma. Byl jsem ale příliš omámený, než abych se zvedl a došel se utřít, takže jsem zůstal sedět v jeho klíně. Po jeho slovech jsem jen nemně přikývl a opřel se o jeho hruď.
„Tak to jsme se moc nenasnídali." Zkonstatoval jsem s pohledem upřeným na plný talíř. „Kolik?" zeptal jsem se a zaklonil hlavu, abych se pokusil dohlédnout na hodiny, které jsem měl v kuchyni. Marně.

Alexej:

Jen jsem se na něj ještě víc usmál, když se snažil dohlédnout na hodiny. Mrkl jsem na ně a zjistil, že máme ještě půl hodiny čas. „Máme ještě třicet minut čas, tak se najíme, ty se oblečeš a já si zkusím vyčistit svoji nadílku z kalhot, která tam teď vytéká. Asi to příště budeme dělat z kondomem, co ty na to?"
Škádlivě jsem se na něj podíval. Je pravda, že jsem kondomy v kapse pořád měl, ale prostě to tření a spojení bez gumy, která by to nedovolovala, mi dávalo jasný důvod udělat výjimku a s ním tohle nepoužívat.

Kevin:

Stydlivě jsem pokrčil rameny. „Jak chceš." Postavil jsem se na stále trochu roztřesené nohy a shýbl se pro své oblečení. „Musím do koupelny," zamumlal jsem a rychle se vytratil. V koupelně jsem se osprchoval a očistil se. Kdybychom používali kondom, asi bych ze sebe pokaždé nemusel dostávat jeho sperma, ale nechtěl jsem, aby to Alexejovi bylo nepohodlné. Nevěděl jsem, jaké by to bylo s kondomem, protože jsem ho v životě nepoužil, ale co jsem četl, je příjemnější, když je penis jaksi... na volno.
Vylezl jsem ze sprchy už oblečený a zamířil zpátky do kuchyně. Netrvalo mi to ani pět minut a tak jsme měli ještě nějaký čas. „Chceš, abych se pokusil vyčistit ty kalhoty?"

Alexej:

Byl tak rozkošný, když utíkal jako vyplašený zajíc do koupelny. Zakousl jsem se do toho výborně vypadajícího toustu a pochutnával si, vytrávilo mi a na zápas bych měl mít dost energie. Než se Kevin vrátil z koupelny, jeden jsem snědl a k tomu vypil celé kafe. Když se mě zeptal na kalhoty a já sjel pohledem tam, kde byl bílý flek těsně nad kolenem. Nezbylo mi než přikývnout. „Určitě, asi by to chtělo dát pod vodu a nějakou houbičkou vydrhnout, když to místo bude mokré, nevadí, ale bílý flek, jo. Jinak bych chtěl, abys rozhodnutí ohledně použití kondomu nenechával jen na mě. Chci vědět, jak to chceš..." Sundával jsem si mezi tím kalhoty a pozoroval ho upřeně.

Kevin:

Zčervenal jsem a pokrčil rameny. „No, nikdy jsem kondom nepoužil, tak nevím, jaké by to bylo." Vzal jsem jeho kalhoty a odešel s nimi do koupelny. Vzal jsem kartáček a vydrhl bílou skvrnu, kterou jsem na nich zanechal. Pak jsem dal kalhoty usušit na topení a doufal, že uschnou co nejrychleji.
Vrátil jsem se zpátky k Alexejovi a posadil se na jeho původní místo. Vzal jsem si jeden toust a zakousl se do něj, přičemž jsem sledoval Alexeje. „Víš, ještě ohledně těch kondomů... nikdy jsme je nepoužívaly, ale pokud chceš začít..."

Alexej:

Znovu odběhl s mými kalhotami a já si stoupl a přecházel s dalším toustem v ruce. Přemýšlel jsem nad jeho slovy, a když se vrátil, donutilo mě to vše vysvětlit. „Jde o to, že s kondomem se předejde znečišťování a nemusel by ses tak často umývat. Ale na druhou stranu, se prožitek zhorší. Doteď jsem ho pokaždé používal, ale teď vím, jaké to je bez něj a nějak se nemůžu donutit ho nasadit."
Přešel jsem pomalu za Kevina a položil mu ruce na ramena, párkrát je promnul a pak s prsty mířícími k jeho otvůrku dodal. „Navíc, když je to bez něj, můžu si tě naprosto vychutnat, to jak mě vždycky uvnitř uvítáš a sevřeš... Je to neskutečný a já o to nechci přijít..." Párkrát jsem mu přes něj přejel, aby přesně věděl, na co myslím, moje mužství se začalo bouřit a já už měl zase mezi nohama polostojáka a to ve volných trenýrkách je jaksi nemožné zakrýt, takže ho nejspíš cítil na zádech.

Kevin:

Zachvěl jsem se při jeho dotyku a maličko se od něj odsunul. Už bychom další kolo nezvládli a nechtěl jsem, aby kvůli mě přišel Alexej pozdě. „Takže by si byl radši, kdybychom kondom nepoužívali? No, mě to nevadí. Nejsem žena, takže nemůžu... no víš co a moc mi nevadí když... to ze sebe očišťuju."
Cítil jsem jeho erekci na zádech, proto jsem od něj raději odstoupil. A pak mi došlo, že vidím všechno trochu rozmazaně. Kvůli němu jsem si dokonce zapomněl nasadit brýle. Ale kam jsem je pro pána krále dal?
„Alexeji? Neviděl jsi moje brýle?"

Alexej:

„Chtěl jsi říct otěhotnět? Jo, já vím, že nemůžeš, a když ti to nevadí, tak to necháme tak, jako do teď." Odstoupil ode mě a já si uvědomil, že zase provokuju. Vždycky jsem byl v sexu dost aktivní, ale takhle nenasytný snad nikdy. Musí to být pro Kevina občas dost otravné. „Promiň, nějak si nemůžu pomoct a musím tě pořád provokovat..."
Když se zeptal na brýle vybavil se mi okamžik v chodbě, když jsem ho tak nevybíravě strčil do bytu a přitiskl na zeď, tam se nejspíš stala ona ztráta. „Zkus se mrknout na chodbě za dveřmi..."

Kevin:

„Ne, to je v pořádku. Jen že už na to nemáme čas." Kývl jsem směrem k hodinám a hned na to vyjekl: „Cože?! Za dveřmi?"
Rychle jsem vyběhl do chodbičky a ke dveřím od bytu, které jsem pomalu otevřel. Vyhlédl jsem ven a svým rozmazaným zrakem začal pátrat po brýlích. Naštěstí jsem je uviděl téměř hned. Rychle jsem se k nim vrhnul a zvedl je ze zemně. Cípem trička jsem je očistil a nasadil si je. Zamžoural jsem do náhle ostrého světa a s úlevou zjistil, že ani nejsou moc poškrábané. To půjde. No, když tak si ještě můžu vzít náhradní, ale tohle jsou opravdu dobré brýle a nerad bych je zničil.
S brýlemi na nose jsem se vrátil do bytu k Alexejovi a usmál se na něj. „Jsou v pořádku."

Alexej:

Měl pravdu, byl čas vyrazit. Když odběhl, snědl jsem poslední toust a došel si do koupelny pro kalhoty. Díky bohu byly suché a tak jsem si je oblékl. Pak jsem se vrátil zpátky do kuchyně. „Jsem rád, že jsou v pořádku, včera jsem nad tím nepřemýšlel. Ale víc ti to sluší bez nich..." Mrkl jsem na něj. Byla to pravda, takhle byly zahaleny jeho krásné oči a všeobecně jeho obličej dostal jiný nádech, ale mě se líbil i tak. Jemně jsem ho líbl na rty a vyrazil ke dveřím. Obul se a dooblékl. A už připravený čekal na Kevina. Už jsem se nemohl dočkat, až zase vběhnu na hřiště.