Alexej:

Jako by se proti mě všechno spiklo, ve sprše tekla jen hrozně studená voda a tak jsem se jí snažil odpustit, neúspěšně, nakonec jsem zatajil dech a prubnul to. Při oblékání byla jedna moje ponožka děravá a vyprané byly u sušičky dole v prádelně. A nakonec, když hodiny na koleji hlásily čtvrt na šest, zastavil mě profesor s tím, že se mnou potřebuje probrat můj prospěch. Víc naštvaný a nešťastný jsem v té chvíli být nemohl, nakonec se mi ho podařilo setřást, ale trvalo to další drahocenné minuty.

Kevin:

„Nech mě být Carle!" trochu jsem zvýšil hlas, ale jako bych mluvil do zdi.
„Ale! Ono to mluví!" posmíval se mi Carl a druhou rukou mě poplácal po tváři. „Tak co? Nezajdeme někam? Víš co, jen tak na pokec... jako za starých časů!"
Otřásl jsem se strachem a znechucením. Moc dobře jsem věděl, co tohle znamená.
Carl mě začal vléct ulicí někam pryč. Odhadoval jsem do nějaké zapadlé uličky, kde by mě mohli použít jako boxovací pytel.
„Ne!" hlesl jsem a znovu se pokusil uvolnit z jeho sevření. „Ne!" zavřískl jsem se, popadl ho za ruku a zaryl do ní prsty.
„Nikam s tebou nepůjdu ty hovado!" zaječel jsem a vůbec jsem netušil, kde se to ve mně vzalo.
Carl přimhouřil oči. „Jak žes mi to řekl?!" výhružně postoupil o krok ke mně.
„Co si to dovoluješ ty buzerante! Chceš nakládačku?' Chceš, že jo!"
Popadl mě za bundu a smýkl se mnou k sobě. Jednou rukou si mě přidržel, zatímco druhou, sevřenou v pěst, se rozpřáhl.
Ztuhl jsem. A to jsem si myslel, že už tohle nikdy nezažiju. Strachy jsem zavřel oči.

Alexej:

V okamžiku, kdy už byla restaurace na dohled, jsem tam zahlédl skupinu kluků, mou pozornost neupoutala až do okamžiku, kdy se ze skupinky ozval výkřik a ten hlas bych poznal kdykoliv. Byl to Kevin! Ti parchanti ho někam vlekli. Vztek se ve mě vařil, tu malou vzdálenost bylo velice snadné rychle uběhnout. Právě když se ten největší napřahoval na bezmocného Kevina, který se krčil se zavřenýma očima, ho zarazil můj ocelový stisk.
Ten zmetek byl menší než já, ale na tom nezáleželo, i kdyby byl dvakrát tak větší, zaútočil bych a rozcupoval ho. Škubnutím s jeho rukou dozadu se jeho rovnováha vytratila a on se sklátil vzad. Já ještě přidal trochu síly a uhodil s ním o zeď. Má pozornost se ihned zaměřila na Kevina. Celého jsem ho prohlížel a vyptával se: "Udělali ti něco? Ublížil ti?" Zjevné známky poranění neměl, ale má pomsta byla jasná. Zakryl jsem Kevina svým tělem a otočil se čelem k útočníkům.
„Já být váma pánové, tak bych si to rozmyslel, nevím co se tu děje, ale na mýho kluka nikdo sahat nebude!" všichni na mě překvapeně zírali. Jako bych spadl z višně.
„Ty vole! Další buzna." Ozvalo se napravo ode mě.
„Máš s tím problém?" setřel jsem jeho poznámku.
Ten největší se vzpamatoval a nenávistně na mě i Kevina pohlédl. „Serem na to, počkáme si na něj až nebude mít sebou toho přiteplenýho bodyguarda. Pak si ho vychutnáme."
Odcházeli a já se za nimi chystal rozběhnout, i kdybych měl dostat do těla. „Opovažte se na něj jen sáhnout, jestli to uděláte, zabiju vás!" udělal jsem krok, ale cosi mě zarazilo.

Kevin:

Alexej. Když se objevil, tělem se mi rozlila úleva tak velká, že jsem se málem svezl na kolena. Zavrtěl jsem hlavou na znamení, že mi nic není a schoval se za jeho velké tělo.
Když se chtěl za Carlem a jeho bandou rozběhnout, chytil jsem ho za cíp bundy. Díky bohu se zastavil.
Objal jsem ho zezadu kolem pasu a bylo mi úplně jedno, že jsme na ulici, kde nás můžou všichni vidět. Přitiskl jsem se co nejblíže k němu a pokusil se zastavit třas, který mnou projížděl.
„Děkuju," zašeptal jsem. „Moc ti děkuju."

Alexej:

Kevin se zavěsil kolem mého pasu a odmítal mě pustit. Nemohlo mi uniknout jeho roztřesené tělo. Chuť těm klukům ublížit byla o to silnější. Přesto se má pozornost raději zaměřila na Kevina. Rozpojil jsem jeho sevření kolem pasu a otočil si ho čelem k sobě. Ulička, do které ho chtěli natlačit, se stala našim útočištěm. Tiskl jsem ho k sobě a byl nesmírně rád, že se mi to podařilo stihnout. Vidět něco takového na vlastní oči, mě dostávalo do nepříčetného stavu.
„Neděkuj! Kdybych neměl zpoždění, nemuselo se to stát vůbec! Opravdu ti nic neudělali? Podívej se na mě Keve, prosím. Jsi v pořádku?" má slova byla naléhavá a nesnesla odklad. Tohle mě tak ubíjelo!

Kevin:

Na jeho žádost jsem zvedl hlavu a podíval se na něj.
„Ne . Jsem v pořádku. Trochu v šoku, ale nic mi neudělali. Nestihli to díky tobě."
Zabořil jsem mu nos do hrudi a tiše řekl. „Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že mě šikanovali? To byli oni. Náhodou jsem je tady potkal."
Objal jsem ho ještě pevněji a zhluboka se nadechl jeho vůně. „Není to tvoje chyba. Nakonec si mě stejně zachránil."

Alexej:

Na chvíli na mě pohlédl a mé srdce tlouklo tak rychle a adrenalin pumpoval celým mým tělem, že jsem sotva popadal dech. „Jestli to byli oni, tak příště až je potkám, tak je zabiju! Nikdo ti nebude ubližovat!" Mé prsty se samovolně zatínaly v pěst. Tiskl jsem ho ještě těsněji k sobě.
Už je v bezpečí! Nic se mu nestalo. Je v pořádku... Pomalu jsem se začal uklidňovat.

Kevin:

Schoulil jsem se mu v náruči. Tolik mě hřálo u srdce, že o mě má takovou starost, že jsem myslel, že se rozplynu. Strach už zmizel a zůstal jen hluboký, vášnivý a zároveň něžný cit, který se dal popsat jen jedním, jediným slovem.
Vytáhl jsem se na špičky a zavrtal mu nos do krku.
„Miluju tě," zašeptal jsem tiše a políbil ho na odhalenou kůži.
„Miluju tě, Alexeji."

Alexej:

Jeho nos se ocitl u mého krku a pak zašeptal to, co jsem si nemyslel, že někdy uslyším.
On mě miluje? To, že mě měl rád, bylo jasné, i já jeho, ale láska? To je něco jiného. Je to něco hlubokého a nesmírně cenného. Ano, byl jsem jeho první, ale mohlo se jednat jen o užívání si. Sex byl skvělý a jeho blízkost pro mě znamenala hodně. Láska... Neustále mi to znělo v uších.
Zvedl jsem jeho bradu a mířil rty k jeho ústům.
„Víš, já..." Co mu na to víc říct? Nevím, co říct a co cítím, je to vše zmatené a tak jsem ho raději vášnivě políbil a tiskl ho v náruči.

Kevin:

Lhal bych, kdybych řekl, že mě nezklamalo, že na okamžik vypadal tak vykolejeně, až vyděšeně a místo odpovědi mě políbil, ale nakonec jsem si řekl, že na to přece nespěchám. Byl jsem si vlastně docela jistý, že i kdyby mě měl jenom na sex, zůstal bych s ním.
Nechal jsem to proto být a rukama ho objal kolem krku, abych mu opětoval polibek.

Alexej:

Prohloubil jsem polibek a hladil ho ve vlasech a po tváři. Mezi polibky bylo slyšet mé šeptání.
„Jsem hrozně rád, že si v pořádku, nesnesl bych, kdyby se ti něco stalo..."
Mé ruce ho pevně objaly a jen držely. Nakonec bylo v plánu se jít najíst a dotýkat se můžeme u něj doma. Přál jsem si, aby zapomněl na to, co se stalo. Má ruka uchopila jeho drobnou dlaň a já ho vedl do restaurace k zamluvenému stolu, pěkně v koutě a v soukromí.

Kevin:

Usmál jsem se na něj. Hřálo mě to u srdce.
Zavedl nás do restaurace, kde jsme se posadili ke stolu. Neušlo mi, že je trochu víc stranou od ostatních a byl jsem za to rád. Restaurace to byla pěkná, útulná a bylo to tady tak, jak bych to řekl, domácky zařízené.
Usmál jsem se na něj přes stůl a sáhl po jídelním lístku, který nám přinesla číšnice. Která až moc podezřele pokukovala po Alexejovi.
„Co si dáš?"

Alexej:

Bylo mi moc dobře, to klidné a uvolněné prostředí, Kevin naproti mě. I já sáhl po jídelním lístku a vybíral si.
„Na pití si dám pomerančový džus s vodou do půllitru. A ty?"
Upřeně jsem Kevina sledoval a nevšímal si dění okolo nás. Bylo to pouze pár dnů, co jsem ho neviděl, ale pro mě to byla neskutečně dlouhá doba. Jeho krásné zelené oči se krásně leskly a bylo vidět, že má i uvolněný výraz. Během chvíle nám přistálo na stole pití a já upil ze své sklenice.
„Dám si toho lososa na bylinkovém másle s rýží. Dáš si to stejné? Nebo máš chuť na něco jiného?"
Pozvání bylo na jeho oblíbenou rybičku a tak mi nedalo, abych to také nezkusil, ale mohl změnit názor, nebo mít chuť na něco jiného. Nebudu mu diktovat, co by si měl objednat. A tak jsem jen netrpělivě čekal, až si objedná, abych po odchodu servírky mohl Kevina chytnout za ruku a hladit ho po kloubech prstů.

Kevin:

Objednal jsem si grilovaného lososa s bramborovými lupínky a hříbkovou omáčkou a k tomu jablečný džus. Potom, co servírka odešla, jsem ucítil Alexejovu ruku na své. Zadíval jsem se mu do očí a lehce se zamračil. Rukou jsem ale neucukl.
„Alexeji, tohle by si asi neměl dělat. Co kdyby nás někdo viděl?" zeptal jsem se tiše a oči zase sklopil. Bál jsem se, co by na to řekli lidé v restauraci. A znechucené pohledy bych už asi po nedávném zážitku nezvládl. Ale byl to Alexej, takže by to možná mohlo být v pořádku? Sám jsem nevěděl, ale co když mu to nakonec začne vadit? Ty opovržlivé pohledy a on mě opustí, protože se mnou už nedokáže být?

Alexej:

„Promiň, já se tě chci dotýkat. Ale vím, že je ti to na veřejnosti nepříjemné, tak toho nechám." Neochotně jsem svoji ruku stáhla jen ho pozoroval. Touha dotknout se ho mnou přímo cloumala. Má pravdu, že by nás tu někdo mohl vidět, hlavně kluci, to mě vlastně dovedlo k dalšímu tématu k hovoru.
„Víš, rád bych ti představil kluky z týmu, zatím bych tě představil jako kamaráda. Jen abys věděl s kým hraju... Chtěl bys? Po zítřejším zápase půjdeme do hospody to zase zapít, tak bychom mohli tam. Co ty na to?" Netrpělivě jsem pozoroval jeho rty, aby mi neunikla ani hláska a v duchu si přál, aby souhlasil.

Kevin:

Vytřeštil jsem na něj oči. „Cože?! Ale nebude jim to připadat divné? Že se kamarádíš zrovna se mnou? Určitě si mě aspoň jeden z nich bude pamatovat z knihovny. A víš, jak jsme se poprvé potkali ne? Nebude jim to připadat trochu divné?"

Alexej:

„Když jim řeknu, že jsi šprt, který mi pomáhá s úkoly, nic jim na tom divné připadat nebude, neboj." Mrkl jsem na Kevina a já si přál, aby se uvolnil. Nechci ho ničím stresovat, ale jednou k tomu představení stejně musí dojít, takže nač to odkládat. „Tak co? Zvládl bys to?"

Kevin:

„No, dobře. Ale jen krátce! A toho šprta ti jen tak nezapomenu, to si piš!"
Usmál jsem se na něj a napil se ze skleničky jablečného džusu. „Jen... chceš mě pak představit jako svého přítele? Jít s tím ven?"
Nebyl jsem si jistý, jestli bych na to byl připraven. Rozhodně ne v dohledné době.

Alexej:

„Šprta mi nezapomeneš? A co mi za to uděláš?" ta představa byla jaksi lákavá a já to prostě musel říct. Nemohl jsem si pomoct.
„Zatím jsi můj kamarád, tohle je hodně horký téma, vůbec netuším, jak by na to reagovali, na to musím hodně pomalu a opatrně, ale takhle jim to nebude tak divný, kdyby nás spolu někde viděli."
Chtěl jsem ho tím uklidnit, nemá cenu, aby se hned plašil. Nechci ho nervovat, ale já se za svou orientaci přestával stydět. Co by na tom vlastně mělo být špatného? Pokud mě někdo nedokáže přijmout takového, jaký jsem, tak ho ve svém okruhu nechci a není to nic, za co bychom se měli s Kevinem stydět.

Kevin:

Uklidnil jsem se a pokýval hlavou. „Dobře."
Když se zeptal, co mu udělám, věnoval jsem mu vypočítavý úsměv, trochu se k němu naklonil přes stůl a tiše řekl: „Jeden měsíc žádný sex. Třeba tohle bych ti mohl udělat."
Posadil jsem se zpátky a usmál se na přicházející servírku s našimi objednávkami.

Alexej:

Souhlasila já byl opravdu rád. Servírka donesla jídlo a já počkal, až odejde.
„Opravdu, bys byl schopný něco takového udělat?" rozhlédl jsem se okolo sebe, ale byli jsme příjemně kryti ze všech stran a servírka jistě nějakou chvíli nepřijde. Jedna má ruka zamířila pod stůl a hladila jeho koleno a stehno. Ta druhá chytla jeho dlaň a vsouvala jeden prst po druhém do mých úst, kde jsem ho olizoval a trochu sál. Já bych to bez něj měsíc vydržet nemohl. Bylo mi to jasné, ale touha ukázat to i Kevinovi, aby to přiznal, byla hodně velká. Jeho jemná kůže a oči, co pokaždé, když se mé ruce dotkly jeho těla, změnily barvu, mě hypnotizovaly.

Kevin:

Polkl jsem a ruku se mu pokusil vykroutit. Úspěšně. S nohou to už ale bylo horší.
„Nech toho Alexeji!" zasyčel jsem na něj. „Tady ne!"
Věděl jsem, že bych bez jeho doteků nevydržel ani dva týdny. Už po těch třech dnech mi hrozně chyběl. To ovšem neznamenalo, že bych mu to přiznal.

Alexej:

Ještě párkrát se mé prsty dotkly jeho stehna a pak se stáhly. Ale další popíchnutí jsem si nemohl odpustit.
„A kde tedy Keve?" Má hravá nálada mě zcela ovládala, konečně ze mě spadl šok a strach o něj a já se mohl uvolnit. „A navíc, jsi mi neodpověděl na otázku. Dokázal by ses změnit v tyrana a takhle nás oba týrat? Nebo by ti mé doteky nechyběly?" zvědavě jsem šeptal přes stůl a propaloval ho zvědavým pohledem.

Kevin:

Podíval jsem se stranou a špitl: „Doma."
Pak jsem se na něj znovu zadíval a pokrčil rameny. „No, vadilo, ale myslím, že bych se bez toho dokázal obejít rozhodně déle než ty."
Usmál jsem se, vzal do ruky příbor a vložilo do úst první kousek lososa namočeného v omáčce. Labužnicky jsem ho poválel na jazyku a rozkousal. Jak já to zbožňoval!

Alexej:

Mlčeti zlato. Budu se tím během večeře řídit. Kevin si labužnicky vychutnával své jídlo a já se rozhodl ho také ochutnat. Má volba byla opravdu vynikající. Moc mi to chutnalo a tak nebylo až tak těžké nesoustředit se na Kevina. Nikdy jsem nic podobného neměl. Byla to opravdu pochoutka. A když už bylo to jídlo tak vynikající, tak jsem objednal dezert v podobě kusu čokoládového dortu se šlehačkou pro oba. Když to slečna donesla, hladově jsem se na to vrhl, přece jen jsem čokoládu neměl hodně dlouho.

Kevin:

Když jsme dojedli a on ještě objednal dezert, jen jsem na něj zhrozeně vypoulil oči. To už jsem do sebe nemohl dostat!
A taky že ne. Po pár soustech toho výborného čokoládového dortíků jsem se cítil jako kulička. Mohl bych říct, že jsem se proměnil ve velký, zavalitý melounek. Hlasitě jsem si odfoukl a posunul svoji porci k Alexejovi.
„Prosím dojez to. Jestli polknu ještě jedno sousto, prasknu." Zmoženě jsem se opřel do opěradla a usmál se na něj.

Alexej:

Kevin se spokojeně opřel do své židle a naznačil, že už je plný. To je dobře, je hubený, měl by víc jíst. Né, že by se mi nelíbil, to rozhodně ne, ale byl takový drobný a něžný, chvílemi se mě zmocňoval strach, že mu ublížím. Pobídl mě, abych to za něj dojedl. Zprvu jsem váhal, opravdu bych neměl. Takové množství čokolády, by mě snad mohlo i zabít, ale když ten dort se tvářil tak osaměle a já měl v žaludku přesně takové místo, právě na něj. Nakonec proč ne? Jednou si to dovolit můžu. Pomalu jsem ukrajoval, dokud na talířku nic nezbylo. V ústech mi vyprahlo a tak přišlo na řadu pití. Vše už bylo ve mě a já se z otázkou v očích podíval na Kevina.
„Chceš ještě něco, nebo se přesuneme k tobě, spálit trochu kalorií?" v tom okamžiku jsem spíš myslel na procházku, než na sex, protože při pomyšlení, že bych s tak plným žaludkem něco takového dělal, jsem se cítil ještě víc plný.

Kevin:

Také jsem dopil a zavrtěl hlavou. „Pro Krista ne! Jestli budu muset sníst ještě něco, tak už vážně prasknu a budu tady lítat jako roztrhnutý balónek!"
Zasmál jsem se a trochu se narovnal, abych nepůsobil tak vyčerpaně, když k nám přišla číšnice. Alexej řekl, že zaplatíme, a i když jsem se mu snažil vnutit peníze, jak jsem mohl, nenechal si to vymluvit a zaplatil za nás oba. Neříkám, že mě to nepotěšilo.
Společně jsme se vykutáleli z restaurace a zamířili ke mně domů. „Ehm... chceš jet autobusem, nebo se chceš projít?" zeptal jsem se ho. Nebyl jsem si jistý, jestli to ujdu, protože jsem cítil, že se podváhou břicha každou chvilku zhroutím, ale na druhou stranu by mi to mohlo pomoct vytrávit.

Alexej:

„Myslím, že bychom se měli trochu projít, oběma to prospěje." Povzbudivě jsem na něj mrkl. Cesta nám trvala celkem dlouho, ale byla pravda, že se mi při chůzi lépe trávilo a bylo mi už v půli celkem dobře. Druhou půlku už jsem jen stěží odolával touze se Kevina dotknout, ze začátku jsem do něj párkrát mírně šťouchl, abych se ho alespoň takhle mohl dotknout, ale ke konci už má ruka občas zabrousila k té jeho a vždy jen na chvíli ji sevřela, nebo přejela po dlani, či prstech. Když odemykal dveře, stoupl jsem si za něj a rukou jemně masíroval jednu jeho půlku. Ve chvíli, kdy je jen trošičku otevřel, jsem do něj mírně strčil, abych ho dostal dovnitř, přitiskl ho zády na zeď a nohou kopl do dveří, aby se zavřely.
„Tohle čekání mě jednou zabije." A v tom okamžiku si bral jeho měkké a teplé rty, které mi tak moc chyběly.