Alexej:

Zběžně jsem mrkl na hodiny a měl jsem ještě cca 30minut. Proč ten čas tak moc letí? Byl jsem šťastný a spokojený. Hladil jsem Kevina po zádech a líbal na krku. Dech se mi pomalu zklidňoval a já musel přiznat, že tohle je úžasné. Tenhle sex je úžasný!
Budu se muset skočit před odchodem osprchovat, ale teď chci být ještě stále s ním. Natáhl jsem se pro kapesníčky a opatrně z Kevina vystupoval. To, co se dostalo ven, jsem utřel, Kevina si otočil obličejem k sobě a políbil ho na čelo.

Kevin:

Přitulil jsem se k němu a spokojeně vzdechl. Byl jsem sice trochu rozbolavělý, ale když jsem se k němu mohl tisknout a vdechovat jeho vůni, bylo mi to jedno. Když mi dal pusu na čelo, usmál jsem se na něj a políbil ho na rty. Chvilku jsem si vychutnával jejich měkkost, než jsem se odtáhl.
Pak jsem ho objal kolem žeber a přitiskl se tváří k jeho hrudi.
„Kdy budeš muset odejít?" optal jsem se a trochu víc ho stiskl.

Alexej:

Když mě políbil, měl jsem chuť se na vše vykašlat a strávit celý den jen s ním, ale věděl jsem, že to není možné. Byl přede mnou trénink, na kterém jsem chybět rozhodně nemohl, i když mi bylo už teď jasné, že po dnešní noci tam nebudu moc platný. Přitiskl se ke mě s otázkou, kdy budu muset jít a já si jen smutně povzdechl. „Za dvacet minut."
Najednou jsem si vzpomněl na to, že sykl bolestí a já se musel ujistit, že je v pořádku. „Jsi v pořádku? Bolí tě to?" tohle všechno pro mě bylo hrozně nové, u holek jsem pannu nikdy neměl, takže jsem se na tohle nikdy ptát nemusel.
„Víš, potřeboval bych se osprchovat, než odejdu..." Přitáhl jsem si jeho obličej opět ke svým rtům, a když mi odpovídal, odděloval jsem polibky jednotlivá slova.

Kevin:

Povzdechl jsem si. Dvacet minut, to není moc. Vtiskl jsem mu polibek na prsní sval a pokrčil rameny. „Trochu, ale to bude v pohodě. Aspoň doufám, nemám s tím zkušenosti." Ušklíbl jsem se.
Když, řekl, že by se potřeboval osprchovat, kývl jsem hlavou. „Dobře," polibek, „sprchu víš," další polibek, „kde mám," polibek, „a já," polibek, „ježíši, Alexeji! Nech toho už!" s úsměvem jsem mu odstrčil hlavu, abych to vůbec mohl říct.
„Přidám se k tobě." Řekl jsem konečně a vydechl si pod tou námahou, kterou jsem musel vynaložit, abych vůbec řekl tak jednoduchou větu.
„Co je vůbec dneska za den?" zeptal jsem se, protože se mi to úplně vykouřilo z hlavy.

Alexej:

„To bych tě teda měl nechat na pokoji pár dní, aby ses mohl zregenerovat. Protože být s tebou a o nic se nepokusit, to je nadlidský úkol!" Trochu jsem ho provokoval, sám jsem si nebyl jistý, zda bych bez něj vydržel víc, jak pár dní.
Bylo tak roztomilé, když se snažil odtáhnout, když jsem mu daroval jednu pusu po druhé a snažil se mezi tím něco říct. Ale nabídku, že se ke mě přidá, jsem rozhodně neplánoval odmítnout.
„Dobře, půjdeš se mnou, ale opovaž se přede mnou zohnout." Mírně jsem se zasmál a doufal, že se také usměje.
„Pokud si dobře pamatuju, tak je úterý. To jsem byl až tak dobrej?" šibalsky jsem na něj mrkl.

Kevin:

„No, jo. Ale nic neslibuju. Co když mi upadne mýdlo?" zakřenil jsem se na něj a vyhrabal se z postele. Jen co jsem vstal, jsem ale na stehnech ucítil podivné vlhké teplo, které mi začalo sjíždět po vnitřní straně stehna. Trochu jsem se otřásl, když mi došlo, co to asi je.
„Bože, tak nějak jsem doufal, že o tomhle kecali." Povzdechl jsem si a obrátil se na Alexeje. „Promiň, ale asi tě předběhnu. Nechci, aby to skončilo na podlaze."
Řekl jsem a už jsem mizel ve dveřích ložnice, směřujíc do koupelny.

Alexej:

„Upadne mýdlo? Tak pokud ti upadne, tak za to poneseš následky." Vyhrožoval jsem naoko. Jen jsem věděl, že pravda není daleko, je pravda, že jsme to dělali, ale vidět zase jeho... NE! Stop! Už se mě opět začalo zmocňovat vzrušení a to nebylo dobré znamení.
Kevin vstal, a pronesl jakousi poznámku, ale já nerozuměl, o čem mluvil. A najednou zmizel. Rychle jsem za ním vyrazil a dohnal jsem ho v okamžiku, kdy se soukal do sprchy a tak jsem ho hned následoval.
„Co nemá skončit na podlaze? Stalo se něco?" trochu nechápavě jsem na něj hleděl. Prohlížel si jeho tělo, když jsem uviděl na jeho kotníku tekutinu, která tekla až z... Usmál jsem se a bylo mi to jasné. „Můžu ti to pomoct umýt?"

Kevin:

Otočil jsem se a změřil si ho pohledem. „Alexeji, vzhledem k tomu, že máš být za dvacet minut pryč, není společné mytí navzájem dobrý nápad. Tedy, aspoň ty by si mě mít neměl."
Zakřenil jsem se na něj a zapnul sprchu. Chvilku jsem počkal, než se voda ohřeje a pak konečně vstoupil pod její proud. Z přihrádky na stěně jsem si vzal sprchový gel, trochu si nalil do dlaně a začal si jí potírat tělo. Otočil jsem se na Alexeje.
„Chceš?"
Ještě jsem ze sebe musel dostat jeho semeno. Trochu jsem zrudnul při představě, že ve mně jsou stále jeho pozůstatky a představa, jak je budu dostávat ven, taky nebyla zrovna důstojná. Nebyl jsem blbec a něco jsem si přečetl, takže mi bylo celkem jasné, jak na to. A byl bych mnohem radši, kdyby se na to Alexej nedíval.

Alexej:

Měl pravdu, nebyl to dobrý nápad, ale já si prostě nemohl pomoct. Nanášel na sebe sprchový gel a já se nemohl vynadívat. Když už zbývalo jen jedno poslední místo, které potřeboval umýt, počkal jsem, až se ke mě otočí zády. Jednou rukou jsem ho chytil za bok, poklekl na jedno koleno a druhou si strčil do úst, abych ji pořádně naslinil. Pomaličku jsem ji přiložil k jeho dírce a vjížděl opatrně dovnitř. Hned jsem ucítil vlhkost a teplo, které se pomalu dralo ven. Párkrát jsem prstem pohnul a pak nakonec přidal špičku druhého, abych ho malinko roztáhl a nezůstalo v něm nic.
Se zrychleným a vzrušeným dechem jsem se postavil, vystrčil Kevina ze sprchy se slovy: „Za minutku budu hotový."
Opřel jsem se o jednu ruku o dlaždičky a druhou si promnul zcela vzrušený penis. Bože! Jsem fakt nenasytnej! Pak už jsem se jen rychle umyl, vyšel ze sprchy a šel za Kevinem do ložnice.

Kevin:

„Alexeji?! Co to děláš?! Nech to...!!" vydechl jsem trochu zděšeně a nejraději bych utekl. Tak moc jsem se styděl. Zůstal jsem nehnutě stát a červenat se, dokud jeho prsty neopustily moje tělo a on mě nevystrčil ze sprchy. Naštěstí mě tekoucí voda jakž takž opláchla, takže na mě bylo pěny jen pomálu.
Rychle jsem se natáhl pro osušku, celý jsem se do ní zabalil a upaloval z koupelny zpět do ložnice. Tam jsem si natáhl spodní prádlo a oblékl se do šedivých tepláků a zeleného trička.
Než jsem se nadál, Alexej už byl hotový a se mnou v pokoji. Ještě stále rudý jsem se k němu otočil.
„No, takže...ehm..."

Alexej:

Tam se na mě ještě rudý otočil a já ho pohladil po tváři. „Jsem rád, že jsem to mohl udělat."
Podíval jsem se na hodiny a ty mě přesvědčily o tom, že je čas odchodu.
„Musím jít. Měl by sis teď na pár dnů odpočinout, víš... aby... se ti ulevilo. Mohli bychom někam vyrazit, třeba si zajít na toho lososa."
Pokud půjdeme někam ven, nebude mě to tak pokoušet, věděl jsem, že to pro něj teď bylo náročné a já mu musím dát čas. Chci s ním být, ale ne v jeho bytě.
Když jsem nasál vzduch, byl prosycen sexem. Ještě jednou jsem se nadechl a pak musel přestat, tohle bylo zase nebezpečné. Posbíral jsem své věci a došel ke dveřím, kde jsem se opět na Kevina otočil. Tak strašně moc se mi nechtělo!

Kevin:

Po jeho slovech jsem zrudl ještě víc. „Je rád, že to může udělat." Kéž bych se mohl zavrtat do země a aspoň rok nevylézt. Povzdechl jsem si a usmál se na něj při jeho dalších slovech.
„Dobře, ale není to tak hrozné, vážně. Myslím, že za dva dny budu v pořádku." Snažil jsem se ho trochu uklidnit. „No, pak se můžeme domluvit." Usmál jsem se.
Došel až ke dveřím a tam se zastavil. Přímo bylo vidět, že se mu nechce. No, mě se taky nechtělo ho pouštět, ale těžko jsem ho mohl podporovat v tom, aby kvůli mě zanedbával své povinnosti.
Přistoupil jsem k němu a dal mu cudný polibek na rty. „Tak už běž. Ať to nezmeškáš."

Alexej:

Nemohl jsem ho obejmout, i když jsem chtěl. Kdybych to totiž udělal, těžko bych ho pustil. Naposledy jsem na něj pohlédl. "Ahoj." Otočil jsem se a mířil si to rychlým krokem na kolej. Při tom jsem přemýšlel, co se to se mnou děje. Stával jsem se na Kevinovi závislý a pomyšlení na sex s ním mi vhánělo do žil tolik vzrušení, že jsem se div nerozklepal. Nechápal jsem sám sebe ani své tělo.
Ve škole ze mě bylo tělo bez duše a na zápase mi bylo uděleno napomenutí. Kluci se mě po zápase ptali, co se se mnou děje, že je to určitě tou holkou, která mi motá hlavu, ale já to rezolutně odmítal.
Večer už to nebylo k vydržení, a já vzal do ruky mobil a zavolal Kevinovi. Potřeba alespoň slyšet jeho hlas byla nesnesitelná.

Kevin:

Dnes jsem měl v knihovně volno, na přednášky jsem taky nemusel a tak zůstal zalezlý doma. Celý den jsem nic nedělal. K obědu jsem si objednal čínu, doma trochu poklidil, převléknul postel, dal prát špinavé povlečení a pořádně vyvětral v ložnici. Pak jsem se schoulil s knížkou v ruce a Alim v klíně v křesle a četl si.
Asi jsem musel usnout, protože jsem začal vnímat až při zvuku vyzvánějícího mobilu. Knížku jsem měl v klíně, Ali byl pryč a moje nohy zoufale volaly po dávce krve. Urychleně jsem se zvedl, spadl, znovu se zvedl a za systematického zachytávání se všech předmětů kolem, jsem se dostal až do kuchyně a tedy k mobilu, který ležel na lince. Rychle jsem ho popadl, a aniž bych se podíval, kdo volá, hovor přijal.
„Ano?" vydechl jsem.

Alexej:

Jeho hlas zněl zadýchaně a dost neosobně. V první chvíli jsem se zarazil. Vyrušil jsem ho?
Trochu zmateně jsem vyslovil. „Keve? Ruším? Co se děje?"
Hned mě napadly různé hrozné věci, co když tam není sám? Co když si už užívá s někým jiným? Začalo se mi dělat zle. Nestál o mé volání? Má chuť zavěsit vzrůstala každým okamžikem.
Byl jsem opravdu tak bláhový, že jsem mu na vše skočil i s navijákem?

Kevin:

Málem jsem hlasitě zavýsknul, když jsem uslyšel jeho hlas. „Ne, ne. Jsem v pořádku. Jen mi asi umřely nohy," usmál jsem se do telefonu a svezl se na kuchyňskou židli.
Zmlkl jsem, protože jsem nevěděl, co říct. „Takže... jak si se dneska měl?" zeptal jsem se nakonec a gratuloval jsem si za tak geniální otázku.

Alexej:

Umřely mu nohy? „A co si dělal, že ti málem odumřely? Jsi sám? Neruším? Zavolám klidně později..." Nepřesvědčil mě a z mé nejistoty se pomalu stával vztek. Už jsem bral klíče a mikinu do ruky a chystal se k němu vyrazit a zjistit pravdu!
Jak jsem se dneska asi mohl mít? „Jo, celkem fajn. A ty?"

Kevin:

Zamračil jsem se. „Alexeji? Co je? Proč jsi podrážděný? Udělal jsem něco?"
Nechápal jsem, co se děje. Byl jsem tak rád, že mi zavolal a on je přitom takový? Co se to s ním jenom... zarazil jsem se. Třeba si to rozmyslel. Třeba se mu to nelíbilo, nelíbil jsem se mu já a on se chce rozejít. Co když... těžce jsem polkl.
„Alexeji? Co se stalo?" kníkl jsem téměř plačtivě.

Alexej:

Sakra! Neodpovídal na moje otázky a já začal být opravdu v koncích. Sahal jsem už po klice, když jsem se ho narovinu zeptal: „Máš tam někoho jiného? A odpověz! Jestli jo, tak ho zabiju a s tebou si to pak vyřídím!"
Přál jsem si, aby to popřel, aby mě přesvědčil o tom, že se mýlím! Přece se mnou nemohl přijít o panictví a další den...

Kevin:

„Cože?" vydechl jsem nevěřícně. „Ty si myslíš, že u sebe někoho mám? Že jsem se s tebou vyspal a hned potom..." zajíknul jsem se. „To si o mě myslíš?! Že bych tohle udělal? Že bych to vůbec dokázal?" moje nevěřícnost začínala přecházet ve vztek.
„Samozřejmě, že tady nikoho nemám ty idiote! Jen jsem usnul v křesle s nohama pod sebou a ty hned... Blbče!" téměř jsem zakřičel do telefonu a položil mu to.
Takhle se mnou zacházet nebude! Co si o sobě vůbec myslí? Ne, co si o MNĚ vůbec myslí! Že já bych ho dokázal podvést hned potom, co sem s ním ztratil panictví?! Tak to teda pěkně děkuju!
Naštvaně jsem odkráčel do obýváku, ale tam jsem se zarazil. Co jsem to, propáníčka, udělal! Vždyť já jsem na něj křičel a pak mu to položil!
Rukama jsem si zajel do vlasů. Jsem zoufalec.