Hermiona celou noc nespala. Dnešek byl ten den, kdy se měla vydat do Azkabanu. Necelých dvacet hodin ji dělilo od setkání se Snapem. Chodila jen tak sem a tam po bytě, nedokázala se uklidnit. Díkybohu byl Ben v práci, takže neviděl, jak moc to prožívala. Bylo to vůbec skutečné? Dovolili jí bohové tolik štěstí? Bylo to jejich požehnání? Ztratila snad svůj rozum a bylo to správně? Byla si jistá, že dnešní noc jí dá odpovědi. Její směr se tvaroval, její osud se vyvíjel... Vše zatím čekalo v temnotě. Dnešní noc dojde ke světlu.

V jídelně byl hluk. Muži se překřikovali, strážní je napomínali. Severus zavzpomínal na to, jak krásné a poklidné bývaly obědy v Bradavicích. I ty pokřikující děti najednou ve vzpomínkách byly tišší a pokornější.
,,Přisedneš si k nám, starý příteli?" zeptal se sladce Lucius, když ho Severus míjel s tácem v rukou. Severus se zastavil, pohlédl pohrdavě na Malfoye a odvětil: ,,Děkuji za nabídku, ale raději poobědvám u svého obvyklého stolu."
,,Stále tak hrdý..." zanotoval si sám pro sebe Lucius, následně hlasitěji dodal: ,,Užij si svou sluj samoty." Na to už Severus nic neřekl a vydal se za Rickyho kumpány. Když usedl, přišel za ním dozorce a smetl Severusův tác ze stolu. Miska s polévkou se s řinčením kutálela po podlaze, polévka se postupně rozlévala a Severus se v duchu loučil se svým jídlem.
,,Tady máš hadr, Snape. Vytři to," zavelel dozorce a hodil po Severusovi starý smradlavý hadr. Severus bojoval s touhou a hněvem, který v něm bublal. Nejraději by po dozorci nebo po Luciusovi ten hadr hodil, aby to by bylo stejné jako podepsat si rozsudek smrti. Severus se zhluboka nadechl nosem, vstal od stolu, poklekl a začal vytírat. 

Oblékla se, svlékla se, oblékla se znovu. Přitom na tom nezáleželo, tak či tak plánovala mít kabát, takže bylo jedno, zda má plátěné kalhoty či džíny. Jenže chtěla vypadat hezky. Nikdy by to nepřiznala a styděla se za to, ale byla to pravda. Chtěla před Snapem vypadat nadprůměrně pěkně. Sama před sebou si to nedokázala přiznat a tak si namlouvala, že jí jde hlavně o praktičnost oděvu. Nakonec skončila v teplých černých punčocháčích a tmavě šedých šatech s dlouhými rukávy. Odůvodnila si to tím, že potřebuje vypadat nenápadně a zároveň profesionálně, kdyby potřebovala předstírat, že je zaměstnankyně ministerstva nebo něco podobného. Řasenku neměla jak odůvodnit a tak o tom zarytě mlčela a stejně tak zakázala své mysli putovat tím směrem. Směrem k Severusovi. Její podbřišek se sevřel bolestivou slastí. Byla si jistá, že za své city jednoho dne skončí v pekle. Ale kvůli Severusovi by svou duši klidně upsala ďáblu, takže vše bylo v pořádku.

Do papíru zabalila chléb a balíček cheshirského sýra. Oblékla si dlouhý kabát. Podívala se do zrcadla a věděla, ano věděla moc dobře, že se na sebe takto dívá naposledy. Bude jiná. Všechno bude jiné.
,,Připravená?" zeptal se Ben a sám zněl nervózně.
,,Nikdy nebudu připravená," odpověděla Hermiona. Ben se zhluboka nadechl nosem a vydechl pomalu, soustředěně.
,,Přemístíme se nyní na ministerstvo, z ministerstva do Azkabanu. Nikdo by tam neměl být. V krbech se na mě namáčkeš."
,,Už jsi to někdy zkoušel?"
,,Cestovat s někým dalším? Ne. Ale kvůli tobě jsem ochotný to zkusit. Pokud jsi si jistá...?"
,,Ano. Prosím. Ano, jsem si jistá," odpověděla kvapně Hermiona. Oba vstoupili do krbu, Hermiona se poslušně namáčkla na Benovo tělo. Ten se jí podíval dlouze do očí. Vypadalo to, že ji políbí, místo toho však řekl: ,,Ať už to dopadne jakkoli, mám tě rád."

Severus už ležel na posteli, snažil se nemyslet na hlad, který ho celý den trápil. Měl by být zvyklý na hladovění, ale vždy sám sebe zklamal. když uslyšel šramocení. Takhle pozdě v noci to musel být jeden z opilých strážných. Určitě ho bude chtít zmlátit a Severus se nebude bránit. Dveře se otevřely, nic se nedělo. Severus nechtěl, ale stoupl si. Došel ke dveřím a nedokázal uvěřit vlastním očím. Ve dveřích stála Hermiona a mlčky mu podávala balíček zabalený v papíru. Stála tam. Skutečně to byla ona. Doopravdická Hermiona. Mladíka stojícího vedle ní si nevšímal. Skoro jako ve snu k ní napřáhl ruce.
,,Někdo jde," zašeptal Ben a strčil Hermionu do zad. Aniž by se nadála, byla donucena vkročit naproti Snapeovi dovnitř do cely. Skoro skončila v jeho náručí, ale Snape byl pohotový a ukročil, aby měla místo kam vkročit. Dveře se za ní zavřely.