Vážený pane,
Vaši radu jsem si vzala k srdci. S Benjaminem se často scházím. Chodíme na kávu, do knihkupectví, na večeře... Je to příjemné, to nezastírám. Vlastně mi to pomohlo, protože sama jsem nikam moc nechodila. Ještě že jste mi to schválil, sama bych stále pochybovala a otálela. Nebyl důvod se bát. Je to skutečný gentleman. Konečně mám s kým mluvit o světě, o umění, o magii, o životě a smrti. Nikdy jsem neměla někoho, kdo by se mnou mohl jen tak chodit na procházky. Harry měl Ginny, Ron je Ron a  celé mé dospívání bylo vlastně o válce. A nyní? Ano, nyní můžu žít svůj vlastní život a být hlavní hrdinkou v tom životě. A konečně mám někoho po svém boku.

Hleděla na rozepsaný dopis a kousala si spodní ret. Ani si neuvědomila, že se mračí. Srdce ji bolelo, když to psala. Ale bylo to tak správně. Vše bylo tak, jak mělo být.

Nemám teď tolik času Vám psát, omlouvám se. Ale určitě pochopíte, že studium, přátelé a schůzky s Benem zaberou prostě většinu mého času. Nicméně si myslím, že nám to prospěje. Vy budete mít více času na aktivity, které ve vězení máte. Tipuji ping-pong a karty? Mám pravdu? Tak či tak doufám, že si najdete nějaký hezký koníček.

Promnula si krk a pokračovala až k ramenům. Její svaly byly při psaní tohoto dopisu ztuhlé. Hermiona si však nechtěla přiznat, jak moc ji její vlastní slova ničí. Už se natrápila dost! Už proplakala tolik dnů a nocí! Už si zasloužila popojít o kousek dál a dovolit si aspoň trochu radosti.

Tak se prozatím loučím. Opatrujte se.
Hermiona

Oblékla si červené šaty a černé punčochy a pohlédla na sebe do zrcadla. Byla rozhodnutá. Oči jí začaly slzet. Rychle zamrkala. Žádné slzy. Ne dnes. Narovnala se v zádech. Nenechá si zkazit dnešní večer. Už to dávno přešla. Vlastně nebylo nic, co by měla přecházet.

,,Moc mě to mrzí," začal Ricky, když Severuse jeho nohsledi obklíčili na chodbě. ,,Ten včerejší problém, za kterej můžeš ty, nejde jen tak přejít." Říkal to tak přátelsky... Skoro jako kmotr, který má pod sebou celou italskou mafii. Ricky byl ale obyčejný kluk, který se dokázal vypracovat a vyšplhat po drogách a lžích a podvodech až na vrchol vězeňské pyramidy. A Severus věděl, že nemá cenu mu odporovat.
,,Omlouvám se," řekl pouze.
Ricky se zatvářil lítostivě, ale byla to jen jeho podivná hra. ,,Omluva to nespraví. Připrav se na pár ran, kamaráde. A příště už se, k-rva, soustřeď na svůj úkol."
Severus pouze přikývl, že chápe.
,,Tak se do něj pusťte, hoši. Ale počkejte než odejdu. Nerad koukám, jak kamarádi trpí," řekl ten bídák a se vší svou důležitostí odešel. Severus se zhluboka nadechl. Chtěl to snést hrdinsky, ale věděl, že po pár ranách pěstí bude prosit, aby přestali. Severus se nenáviděl ve chvílích, kdy si připadal jako slaboch.

,,Na zdraví," řekl Ben a přiťukl si s Hermionou.
,,Na nás," pravila Hermiona. Benjaminovo srdce na vteřinu přestalo bít. Myslela to tak, jak to pochopil on? Mohlo se to stát? Bylo to možné? Byla tu naděje? Jeho tváře musely být rudé, cítil krev, jak putuje do jeho obličeje. Napil se zhluboka, aby se trochu uklidnil. Hermiona se napila taky víc než normálně, potřebovala se trochu uklidnit.
,,Za týden musím do Bradavic, musím složit zkoušku. S cestou tam a zpět mi to zabere tři dny," informovala Hermiona.
,,Tak to ti budu držet palce, i když jsem si jistý, že zkoušku zvládneš levou zadní," odvětil Ben.
,,Otázkou je, kde mi budeš držet palce," pravila Hermiona a zahleděla se Benjaminovi do očí.
,,Prosím? Nejspíš ti nerozumím," řekl zmateně a Hermiona musela uznat, že byl roztomilý, když něco nechápal.
,,Říkala jsem si, že bych tě vzala s sebou. Nikdy jsi v Bradavicích nebyl, tak mi to přišlo jako..."
,,Vynikající nápad," dořekl za ni Ben nadšeně. ,,Moc děkuju za pozvání, přijímám. Zařídím nám přednostní cestu letaxem."
,,My se tam nedostaneme pomocí letaxové sítě. Připrav se na dlouhou cestu vlakem."
Benjamin pootevřel svá ústa v údivu. Hermioně se to zdálo podivné, protože to nebylo žádným tajemstvím, že se do Bradavic jezdí vlakem. Jeho šok byl... nemístný. Ben jemně naznačil, aby si očistila rty. Hermiona se zastyděla. Nedivil se vlaku, divil se, že je Hermiona čuně.
,,Omlouvám se. Omáčka?" zeptala se provinile a začala se otírat ubrouskem.
,,Ne," odvětil stále zaskočený Ben, ,,krev."
Hermiona pohlédla na ubrousek, měl pravdu. ,,Omlouvám se," pravila, kvapně se zvedla od stolu a odběhla na toalety. Podívala se na sebe do zrcadla. Čekala, že půjde o krvácení z nosu, ale místo toho uviděla velikou ránu na své horním rtu. Dotkla se zranění prstem, zabolelo to. Nechápala, jak se jí to mohlo stát. Očistila opatrně aspoň část svých úst a vrátila se k Benjaminovi. ,,Omlouvám se, musím jít domů."
,,Jistě. Chápu. Budeš... budeš v pořádku?"
Hermiona se jemně usmála, i když to bolelo. ,,Jistě." Zašátrala v kabelce a podala mu dopis. ,,Kdybys byl tak hodný..."
Benjamin přikývl. Zvedl se a došel k Hermioně. Objala ho. Nebylo to zas tak nepříjemné. Docela si na jeho náruč zvykla. ,,Ozvu se ti ohledně naší cesty," slíbila.
,,Budu se těšit," odvětil Ben a jemně ji políbil na tvář. Hermiona sebou maličko trhla, ale pak se pousmála a pohladila Benjamina po rameni. ,,Kdybys potřebovala ošetřit ten ret, ozvi se. Jsem dobrý léčitel."
,,Tomu věřím, ale je to jen maličkost, doma mám lektvar."
,,Ale kdyby náhodou... Kdykoliv se ozvi, nebo se můžeš přemístit ke mně domů..."
,,Děkuju," řekla, ,,děkuju za všechno, co pro mě děláš. Budu v pořádku, neboj se." Odešla z restaurace, našla si opuštěnou uličku, kde se přemístila. Z očí se jí rozkutálely slzy. Neplakala kvůli nevysvětlitelnému zranění, plakala, protože se cítila jako podvodnice.