Po velice skromném obědě Severuse přemístili do Azkabanu. Mohl si s sebou vzít jen pár věcí - knihu, plechový hrníček, spodní prádlo a dopisy od Grangerové. Nic víc. Vlastně nic víc Snape ani neměl. Vše zůstalo v Bradavicích a v Londýně. Celým jeho životem nyní bylo těch pár krámů... a dopisy od Grangerové, ty by nazvat ,,krámy" nemohl. Oblek, který mu Grangerová koupila, mu dozorci vzali se slovy, že ho dostane nazpátek za těch patnáct let. Než ho odvedli do cely, muselo dojít k registraci.
,,Mohl bych, prosím, napsat dopis?" zeptal se Severus. Už si dokonce trochu zvykal na to, že musí prosit a děkovat a celkově nedělat problémy. Jeden z bachařů k němu vzhlédl od spisů, které vyplňoval o novém vězni.
,,Tady to není jako ve vazbě, kamaráde. Tady si jen tak vypisovat nebudeš," odpověděl bachař.
,,Ve vazební věznici mi řekli, že budu moct dopis napsat až tady," podivil se Snape.
Bachař se zasmál a vyměnil si pobavený pohled se svým kolegou. ,,Tak  to si z tebe pěkně vystřelili." Došlo mu to. Byl uvězněn - ne zdmi, ale lidmi.

Celu měl jen pro sebe. Bylo otázkou, zda je to dobře či špatně. Nerad by s někým sdílel celu, ale věřil, že na něj dopadne samota. Kromě něčeho podobného posteli a rozviklanému stolku tam nic nebylo. Ani židli tam neměl. Ovál ho chlad, hned jak vstoupil dovnitř. U jedné zdi sice bylo topení, ale očividně nefungovalo nebo ho prostě nezapínali. Severus Snape pocítil tíhu, která mu padla na hruď. Tady bude dalších patnáct let. Patnáct let v zimě, samotě, jen se svými myšlenkami. Toho se bál nejvíc. Bude mít patnáct let na to, aby zpytoval své svědomí. ,,V sedm dostaneš večeři," řekl bachař. Severus se chtěl zeptat, jak zjistí, kolik je hodin, ale tipoval, že by mu bachař odpověděl ve stylu: ,,Nijak." Tak jen přikývl. Vzápětí osaměl.

Hermiona se cítila trapně, že Snapeovi vůbec psala. Určitě měl spoustu jiných povinností, než si psát s bývalou studentkou, která mu ani nedokázala zajistit svobodu. Měla by na to přestat myslet. Ano, rozhodla se. Pokud se sám od sebe neozve, tak mu už psát nebude. S největší pravděpodobností se na ni zlobil, nechtěl s ní mít nic společného. Tak proč se doprošovat? Stejně měla taky jiné věci na práci než se neustále snažit kontaktovat Snapea. Neustále se přesvědčovala, že je správné ho nechat být. Jenže to bylo proti její přirozenosti. Měla v sobě zakořeněnou empatii k lidem, kteří by nikdy s Hermionou nesoucítili.

Severus netušil, kolik hodin by mohlo být, ale bylo mu zatraceně dobře jasné, že už dávno byl čas večeře. Sice kolem sebe neměl nic, co by mu napovědělo, kolik by mohlo být, ale každé lidské tělo v sobě má své podvědomé vnímání času. Takže přibližně tušil, že je už hluboká noc mezi desátou hodinou a půlnocí. Nebyl hlupák, došlo mu to, žádné jídlo nedostane. Možná to byl rituál přivítání nového vězně. Chtěli mu hned na začátku ukázat, že mají navrch a ať se nesnaží dělat problémy. Severus Snape věděl, že bude muset přistoupit na jejich pravidla hry, ať už budou jakákoliv. Mohli by mu jinak pekelně znepříjemnit život. Musel je vždy na slovo poslechnout. Nic tím nezíská, to bylo jasné. Ale ztratit mohl příliš. Nebyl naivní, znal taktiky a praktiky bachařů. Moc dobře věděl, že existuje spousta věcí, které jsou daleko horší než smrt. Věděl, že nedostatek spánku ho může připravit o rozum. Věděl, že samotka ho může donutit se psychicky zhroutit. Věděl, jak funguje kapající voda - jindy neškodná voda. Věděl, jak člověka mohou svázat, aby po pár hodinách upadl do stavu podobného spánkové paralýze. Taky věděl, jak kropení ledovou vodou může poškodit srdce. Tohle všechno Severus Snape znal, toho všeho se obával a tomu všemu se chtěl vyhnout.