Hermiona seděla v nejtišší místnosti na světě. Kromě ní tam posedávalo ještě pět lidí. Všichni vypadali zachmuřeně. Tomu se Hermiona vůbec nedivila, sama se cítila stejně jako oni. Hlavy měli skloněné a nepromluvili s nikým jediného slova. Hermioně to bylo nepříjemné, nejen místnost, ale samotná situace, ve které se nacházela. Na klíně měla stohy spisů. Ruce se jí třásly. Neměla nic připravené, netušila, co bude říkat, ani nevěděla, jak to vlastně v takových situacích chodí. Za to všechno mohl Harry! Vymyslel si to, ale úplnou náhodou neměl čas. Typický Harry. Nápady, to ano. Jejich realizaci však nechával na ostatních.

,,Grangerová, Hermiona?" pronesl muž hlubokým hlasem. Vytrhl tím Hermionu z úvah.
,,To jsem já," pípla Hermiona a začala se zvedat.
,,Pojďte za mnou," řekl muž a vydali se dlouhou chodbou. Hermiona cítila, jak jsou zdi nasáklé magií. Jistě, kvůli bezpečnosti, pomyslela si. ,,Žádné doteky, žádné magické předměty, žádné informace, které by mohly být zneužitelné."
Hermiona chápavě přikyvovala, i když ho moc neposlouchala, soustředila se na to, aby s ním udržela krok. Musela trochu popoběhnout, protože muž šel svižně. Zastavil se u dveří a připravil si hůlku, jako by za dveřmi čekal přinejmenším tygr. Muž se identifikoval a dveře se otevřely. ,,Buďte obezřetná," varoval ji a vstoupil jako první. Hermiona ho následovala, muž znovu zavřel.
,,Máš tu návštěvu," oznámil postavě sedící u stolu. Hermioně se najednou chtělo z místnosti vycouvat. Nejraději by utekla. Zmizela. Ať si to řeší kdo chce, ona tam nebude... Jenže musela konat. Zhluboka se nadechla a popostoupila blíž. V místnosti bylo malé okno nesmyslně vysoko, pomyslela si Hermiona, pak už jen stůl a dvě židle. Na jedné z nich seděl Severus Snape. Vypadal stále stejně, až se tomu divila. Možná to bylo hloupé, ale čekala, že bude jiný. Snape byl stále Snapem. Tvářil se lhostejně. Ani nevstal. Hermiona mu podala ruku na pozdrav, ale Snape své ruce zkřížil na hrudi a chladně řekl: ,,Posaďte se, Grangerová." Hermiona sama sebe přesvědčovala, že by se měla cítit dotčeně, ale nakonec prostě jen uposlechla, beze zloby. Navíc - nejspíš se jí nesměl dotýkat. Muž, který ji sem vedl, přece zmiňoval něco o dotýkání. I když si byla jistá, že by jí Snape nepodal ruku ani za běžných okolností, kdyby tu možnost měl.
,,Domníval jsem se, že ve vazbě člověk nesmí přijít do styku s nikým. Mohl bych vás ovlivnit,"  poslední větu vyslovil teatrálně. Měl pravdu, to Hermiona věděla, ve vazební věznici člověk čekající na soud nesměl kontaktovat nikoho, kdo by jednal na popud souzeného.
,,Harry zařídil výjimku," pravila.
To v Severusi Snapeovi probudilo aspoň nějakou emoci. Znechuceně se zašklebil. ,,Ach ano, jistě. To mě mohlo napadnout, že tohle má na svědomí úžasný pan Potter. A kde je nyní, smím-li se zeptat?"
Dobrá otázka, pomyslela si Hermiona. ,,Bohužel neměl čas. Musí teď zařizovat spoustu věcí pro ministerstvo."
,,Spoustu věcí pro ministerstvo," zopakoval Snape a zatvářil se pobaveně.  ,,Takže ani nevíte, co přesně dělá a proč tu není. Určitě si myslíte, že sem prostě jenom nechtěl jít a vymluvil se z toho."
,,Používáte proti mně nitrozpyt?" zeptala se Hermiona. Znovu se ušklíbl.
,,Není potřeba. Jste čitelná i bez magie. Jste jako otevřená kniha, Grangerová."
Hermiona chtěla něco namítnout, ale netušila, co říct. Navíc se bála, že měl Snape možná i pravdu. Tak tu poznámku přešla a položila na stůl mezi nimi složku. Snape nevzrušeně zvedl jedno obočí.
,,Co to je?" otázal se, ale znělo to, jako kdyby ho to vůbec nezajímalo.
,,Jsou to spisy o vaší osobě. Vše, čím dokážeme, že jste nevinný. Kdyby to náhodou bylo potřeba dokazovat, o čemž pochybuji," odpověděla Hermiona.
Snape se zamračil, pak se ale ušklíbl. ,,Jste stále tak naivní, slečno," řekl skoro lítostivě.
,,Pročtěte si to. Harry se během příštího týdne staví a domluvíte se, co vše budete chtít zveřejnit a jakým způsobem." Snape na to nijak nereagoval. Zahleděl se někam pryč, daleko. Hermiona to brala jako znamení, že by měla jít. ,,Tak... Mějte se hezky, pane profesore," řekla a cítila se trapně. Asi nebylo nejlepší mu přát, aby se měl hezky. Byl ve vazbě a čekal na soud. Jenže co měla říct jiného? Snape na to stejně neodpověděl. ,,Na shledanou," dodala, když vstala a došla ke dveřím. Zřízenec věznice odemkl dveře a Hermiona mohla vyjít na chodbu. Doufala, že se bude moct konečně znova pořádně nadechnout, ale ten nepříjemný pocit svírající její hruď přetrvával.