Vrátilo se mezi nás čisté, nefalšované štěstí. Nevinné úsměvy a krásy okamžiků, na něž jsme dříve zapomínali. Už nebylo třeba házet svou tího na jeho bedra, protože jsme si dokázali pomoci vzájemně.
Pro mě to bylo láskou. Pravou, nefalšovanou a plnou štěstí, které vztahy mohly postrádat.
Oni byli mou milovanou rodinou, tys mi byl rodinou. A nyní už jsem tebe i ostatní dokázal milovat, aniž by to bolelo.
Tak, jak to bylo správné.
Endorfiny, mé hormony štěstí, začaly jásat, a mysl opět dokázala vytěsnit musíš, které se ozývalo ze všech stran. I tlak, jenž ho doprovázel.
Protože jsem nebyl sám.