Harry i Remus zůstali přes noc v Bradavicích.

I když byla většina hradu zhasnuta, jedno místo stále svítilo.

"Brumbále, musíme mu to říct!!" křičel na celou místnost Severus.
"Jestli nebude vědět, kde Remus je, tak se stane něco špatného."

"Severusi, pokud se Sirius nedozví, že Remus je zde, nebude žádný problém. Beztak si myslím, že Remus a Sirius by si měli odpočinout," odpověděl klidně Brumbál.

"Brumbále, říkám vám naposled, že jestli se to Sirius nedozví, mohl by se odhalit! Nebo hůř!"

"Ne, Severusi, to je mé poslední slovo. Teď jdi spát, zítra učíš," poslal ho Brumbál jemně pryč.

"Tedy dobrou noc, pane řediteli," utrousil suše Snape.

"Dědek jeden pitomá. A senilní, vždyť je zítra sobota," mumlal si při odchodu tak, aby ho Brumbál neslyšel.

Jakmile Severus vešel do svého kabinetu, rozběhl se ke krbu a letaxoval se na Grimmauldovo náměstí. Byl si jist, že Sirius bude právě tam. A nemýlil se.

"Tichošlápku, ty idiote, co to u Merlinových trenek provádíš?!!?"

"Jé .... škyt .... ahoj Pírko .... škyt" dál se Black nedostal.

Snape totiž nechal zmizet veškeré lahve ohnivé whisky, co se válely na stole.

"To je .... škyt .... moje .... škyt .... pití"

"Bože, čím jsem si tě zasloužil za kamaráda," povzdechl si Severus, "no nicméně vím, kde je Rem. V Bradavicích.
Takže se jdi okamžitě vyspat, ať ráno neplašíš, protože zapomeneš, že jsem ti to říkal."

*další den kolem jedenácté ráno*

"Remus a Harry budou čekat u mě v kabinetu, já pak Harryho vezmu pryč, abyste si to vyříkali," informoval Siriuse Severus.

Pak se letaxem dostali do Bradavic.

Když Sirius vypadl z krbu, jako první mu zrak padl na Remuse sedícího v křesle. Dokud si ho vlkodlak nevšiml, měl na tváři smutný úsměv, ten se ovšem po objevení Siriuse změnil v naprosto neutrální výraz.

Severus vzal Harryho za ruku a s tím, že se půjdou podívat na zápas Mrzimor vs. Havraspár, zmizel.

Remus se zvedl z křesla, jednu ruku ochranářsky na podbřišku.

"Tak, přišel jsi mi říct, že nás definitivně nechceš?" promluvil.

Sirius si smutně uvědomil, že v hlase měl víc bolesti, než si myslel.

"Přišel jsem se omluvit, Reme."

"Proč?
Prosím odpusť mi, ale nechci to dítě nikdy vidět?
To je hezký, ale jdi se s tím vycpat!"

Sirius si povzdechl.

Z Remusových očí začaly padat slzy.

"Že já jsem Severusovi neřekl, že s tím proklatým lektvarem souhlasíš.
Sakra, tohle se vůbec nemuselo stát."

Sirius se při zmínce o lektvaru zarazil. Nikdy by ho nenapadlo, že zrovna Remus by - ale na druhou stranu ho chápal. Vždyť mu ten večer řekl, aby s dítětem tak dva roky počkali.

Remus se mezitím dál utápěl v slzách.

Sirius to nemohl vydržet.

Tak zítra.

Aneška