"Siriusi?" naklonil se Remus přes opěradlo staré pohovky, aby mohl obejmout svého přítele.

"Ano zlato?" zaklonil hlavu směrem k němu vesele Sirius.
Na Remově tváři se však k jeho překvapení neznačilo nic, co by vypadalo vesele.

"Stalo se něco? Ministerstvo přišlo na to, jak je Brumbál oblafnul nebo se něco stalo Bambimu?" zeptal se Black ustaraně.

"Ne, Harry je v pořádku. Nic se nestalo, já jen že...
Víš, jak jsme tenkrát zkoumali,  jestli vlkodlaci mají nějaké jiné funkce, než jsme  to ... víš co."

Černovlásek přikývl.

"Z nudy jsem to zkoumal ještě jednou, prostě jen tak, a něco jsme přehlédli."
Remus napjatě pozoroval svého druha. Ten jen zvědavě čekal, co z mladého vlkodlaka vypadne.

"Vlkodlaci - nehledě na pohlaví - mohou mít děti."

Sirius jen kývl. "A pointa je?"

Remus si povzdychl.
"Myslel jsem mít děti jako otěhotnět, ty troubo."

"Aha," to bylo to jediné,na co se Black zmohl.

"Vždycky jsme přece chtěli děti, Tichošlápku. Tak teď víme, že můžeme!" Remův obličej se konečně rozzářil.

Sirius vstal z gauče a objal ho.

"Je to skvělé, zlato, ale teď ne.
Bambi půjde za dva roky do Bradavic, tak to potom můžeme zkusit. Ale ne teď, miláčku."

Vlkodlakovy oči ztratily nově nabyté jiskřičky.
"Dobře. Teď mě napadlo, že jsem slíbil Pírkovi, že se u něj zastavím pro dávku lektvaru na tenhle měsíc,"
vtiskl Siriusovi pusu na tvář a než se vyšší z dvojice nadál, zmizel v krbu za výkřiku
"Kabinet Severuse Snapea, Bradavice"

"Ahoj Reme, lektvar je za chvilku hotový, tak se zatím posaď a řekni mi, co se zase mezi tebou a Tichošlápkem stalo," pronesla postava profesora lektvarů skloněná nad kotlíkem.

Remus se nadechoval k odpovědi, když byl přerušen.
"A neříkej, že nic. Jsme přátelé už od prvního ročníku, já na tobě poznám, když se něco děje."

"Kdybys mě nechal něco říct, tak už to víš, " poznamenal Remus kousavě, pak nicméně skočil do svého přismutnělého tónu,
"Ty se vyznáš v lékouzelnictví, Severusi. A jistě znáš jisté ...ehm defekty lykantropie."

"Už chápu.
Jak dlouho jsi si toho vědom, Náměsíčníku?"

"Něco přes dva měsíce."

"A to jdeš za mnou až teď?!?!?!?? Merline, ty jsi debil. Mohlo se vám něco stát, Remusi."

Nastala chvilka mlčení.

"A Sirius o tom ví?" přerušil ticho Snape.

Lupin zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu.

"Pak tedy, co můžu udělat já?"
Severusovi však krátce po položení otázky došla odpověď.

"Ne! Ne, ne, ne a ne, to po mě nechtěj! Reme, vždyť jsi chtěl děti už od školy, a tohle tě jen hodí zpátky do deprese na kdo-ví-jak dlouho!" vykřikl zděšeně lektvarový mistr.

"Sirius řekl, že teď ne. Harry jde za dva roky do Bradavic, tak prý potom.
Prosím, Seve, prosím."

"Remusi, jednou jsem ti ten lektvar připravil, a od té doby mám noční můry z toho, jak ti bylo.
Takže ne!"

Z Remusových očí vytryskly slzy zoufalství a zmizel tak rychle, že nechal na stole i ten vlkodlačí lektvar.

Jakmile vylezl z krbu na Grimmauldově náměstí, rozběhl se do ložnice, nevnímajíc Siriusovi ani Harryho výkřiky.
Jen se stočil pod dekou do klubíčka a s rukou v automatickém ochranářském gestu usnul.

Hello guys,
tak jsem nějak záhadně zpět.
Na Wolfstar byly v mé hlavě nápady už hodně dlouho, ale nebejt inteljanca , tak nic určitýho nevznikne.
Pokud se vám to líbí, v což doufám, tak napište koment nebo dejte 'hvězdičku' nebo rovnou obojí. A nebo nic, to je na vás. ;-)

Jinak tohle nebude nějak dlouhý, asi tak čtyři pět dílů bych řekla.

Aneška