*o pár týdnů a jeden bezpečný úplněk později*

*v kabinetu nejmenovaného bradavického profesora*

"Neruším, Severusi?" ozvalo se od krbu. Severus vzhlédl od sedmáckých esejí k Remusovi.

"Ne.
Jestli jsi přišel pro Ten lektvar, tak na to je trochu pozdě. Už to jde na tobě vidět, Reme, teď by byla bolest srovnatelná s nejtěžším popálením stříbrem."

"Já vím. Proto tu nejsem."

"A proč tedy?"

"Mohl bys zkontrolovat, jestli jsme v pořádku?"

Severus málem spadl ze židle.
Remus se při tom pohledu neubránil úsměvu.

*o zhruba hodinu později*

"To malé je v naprostém pořádku. Ty bys měl trochu víc jíst, jsi hubenej jako v prvním ročníku," zakončil prohlídku Severus.

"Díky, Pírko," usmál se Remus.

"Není za co, Náměsíčníku.
Jen malá otázka, vlastně dvě -
už jsi to Tichošlápkovi řekl a chtěl bys vědět, jestli to bude Poberta nebo Pobertka?"

"Ne," objevil se na vlkodlakově tváři smutek, "a ano. Moc rád."

"Jenom poznámka, jestli si myslíš že je dobrý nápad počkat si, až to na tobě bude vidět a pak ať si na to Sirius přijde sám, tak není."

"Nehraj si na mojí mámu, Seve. Já mu to řeknu.
Asi."

"No, co mám s tebou dělat.
Potřeboval bych pár kapek tvé krve."

"K čemu zas??"

"Ty jsi chtěl vědět, jestli bude mít Bambi 'sestřičku' nebo 'brášku', ne já."

*o pár minut později*

"Gratuluju, Náměsíčníku, bude to štěně."

"Severusi, to není vtipný!!!"

"Tak se nezblázni. V hodinách musím poslouchat kecy otrávenejch puberťáků, tak jsem něco pochytil."

Remus protočil oči.

"Tak dobře.
Gratujuli, Remusi, bude to holčička," usmál se Snape.

*ten den večer, Grimmauldovo náměstí*

"Siriusi, musíme si promluvit."

Výše jmenovaný se překvapeně otočil na svého přítele.

"Je mi jedno, co mi na to řekneš, ale můj názor se nezmění," řekl Remus tvrdě.
Sirius jen zíral.

"Siriusi, čekám tvoje dítě. A je mi naprosto fuk, jestli jí chceš nebo ne, já jí pryč nedám!"

Sirius zůstal sedět s pusou dokořán.

Z očí vlkodlaka začaly padat slzy.
"Jak jsem řekl, já .... já to dítě chci, Siriusi."

Když se Black ani teď k ničemu jinému než překvapenému zírání neměl, obrátil se Remus a vyběhl ze dveří do ulic Londýna.

Muhaha, tak jsem ráda, že to někdo čte.
Jinak váš názor na tuto .... ehm... matlaninu?

Aneška