"Siriusi?" zaklepal Harry na dveře, "Jsi tam? Můžu dál?"

Nikdo neodpověděl, a když mlčení znamená souhlas, tak malý Potter vešel.
Do cesty se mu pletly prázdné flašky od ohnivé whisky, jinak by to nebylo tak hrozné, nebýt Siriuse v bezvědomí.

"Siri?" šťouchl do něj jeho kmotřenec, kdyby náhodou jenom spal.

Nic se nestalo. Harry nelenil, z flakónku, který sebral v kuchyni, nalil Siriovi do pusy lektvar proti otravě alkoholem a pak ještě jeden, proti kocovině.

Po chvilce se Black začal probírat.

"Tichošlápku!" vykřikl Harry nadšeně.

"Ahoj Bambi, co tu děláš?" zeptal se ho Sirius, značně unavený.

"Severus vrátí Rema domů, musíš se umejt a učesat a vyspat," pronesl důležitě.

*mezitím někde na tajném místě*

"Náměsíčníku, musíš se vrátit domů," vešel rázně do dveří Severus Snape, načeš se zarazil.

"Remusi, ty kreténe, cos to provedl?!"

Profesor lektvarů vzal Rema opatrně do náruče a okamžitě se přemístil do Prasinek, odkud se  následně tajnými chodbami dostal do Bradavic a hlavně na ošetřovnu.

*zpátky na Grimmauldově náměstí 12*

Po tom, co se Sirius řádně vypulíroval, ho Harry poslal jít spát.
Kupodivu neprotestoval.

Harry dostal velmi chytrý nápad, že se podívá, jestli už Severus našel Rema.

*Bradavice*

Harry se musel zeptat pár studentů na Severuse, protože u sebe nebyl.
Když mu jeden kupodivu ochotný čtvrťák ze Zmijozelu prozradil, že Snape naposledy spěchal na ošetřovnu, Harry nemeškal a s poděkováním na rtech vyběhl tam, kde byla posledně ošetřovna.

"Dobrý den," pozdravil vyděšeně, jakmile mu do cesty vstoupila bradavická ošetřovatelka, "já hledám Severuse, teda profesora Snapea. Je tady?"

"Ano. Ty jsi Harry, že? Vypadáš jako tvůj táta. Ta jejich skupinka tu byla prakticky nonstop, hlavně po úplňcích.
Ale dost vzpomínání, zavedu tě k Severusovi."

V okamžiku, kdy Harry uviděl Severuse, rozběhl se k němu.

"Severusi, našel jsi Rema? Je v pořádku? Je v pořádku i Jane?"

Severus se zatvářil překvapeně"Kdo je Jane?"

"No přece moje něco-jako-sestřička." oznámil mu hrdě Harry.

"Aha. Tak se zeptej Remuse sám, jestli je vše v pořádku,"odpověděl trochu sarkasticky Snape.

*o něco později*

"Takže, můžu už jít domů, Madame Pomfreyová?" zeptal se Remus ošetřovatelky.

"No, pokud mi slíbíte, že budete pořádně jíst a vyhnete se stresovým situacím, tak v tom nevidím problém," usmála se na něj.

*Grimmauldovo náměstí 12*

"Remusi."
"Siriusi."
Zadívali se ti dva na sebe.

Severus odvedl Harryho do jeho pokoje, aby nerušili.

"Co se stalo?" sebral odvahu promluvit Sirius.

"Nic moc.
Vážně, jsme v pořádku," dodal Remus po Siriusově starostlivém pohledu.

Následovalo nepříjemné ticho.

"Mluvil Harry pravdu?" zeptal se tiše Remus.
"Doopravdy jsi zařídil pokoj pro naši holčičku?"

"Ano," kývl pomalu Sirius, nechápajíc, kam jeho vlkodlak směřuje.

"To tedy znamená že..." Remusovi se  zadrhla slova v krku, "že nás - jí chceš? Doopravdy?"

Sirius nic neříkal,jen opatrně objal Rema a jednu ruku položil na jeho nyní už jasněji viditelné bříško.

Pak ho políbil. Něžně, jemně.
Byl to jeden z nejdelších a nejhezčích polibků, jaké kdy Remus zažil.

"Jestli jí chci?
Samozřejmě že ano!
Je naše, Reme, naše malá holčička, a nikdy bych jí nedal pryč. Nikdy.
A obzvlášť ne po tom, co pro ni Harry vymyslel jméno."

Sirius si klekl.

"Ahoj maličká, já jsem tvůj táta. Doufám, že moc nezlobíš maminku." usmál se Sirius.
Remus sice chtěl protestovat, ale nakonec to nechal být.

"Máme pro tebe i jméno - Harry, on je něco jako tvůj velký bráška, ho vybral  - Jane.
Líbí se ti tvoje jméno,Jane?"

Sirius ucítil pod svou dlaní malé kopnutí.

Siriusovi oči se zalily radostnými slzami.

"Jo, vždycky kope, když jí o tobě vyprávím. Má tě ráda už teď, Siriusi," i Remusovi oči se lesky.

"Já jí taky, miláčku."

Pak se znovu políbili.

"Chceš ukázat ten pokoj, zlato?" zeptal se Sirius a bez čekání na odpověď vzal Remuse do náručí a odkráčel směr schody.

*o čtyři měsíce později*

Severus Snape zrovna učil, když do dveří, výjimečně otevřených, vletěla sova.

Rozhlédl se po třídě, jestli všichni pracují, a pak si od sovy převzal obálku.

Z obálky vypadla fotka malinkaté spící holčičky.
Na zadní straně stálo :
Jane Hope Blacková
25. května 1990

Severusovi oči se zalili štěstím. Byl rád, že jsou jeho přátelé šťastní.

Ale byla tu ještě jedna věc, a ta ho dohnala k slzám.

Z obálky totiž vypadl malý lísteček, na kterém stálo:

Severusi, budeš její kmotr?

The End

Dobře, to je konec.
Moc bych chtěla poděkovat Vám všem, co jste to dočetli až sem.
Díky.

Aneška

PS: Tohle mě chytlo, takže začínám v duchu tohohle přepisovat Vězně z Azkabanu. Tak prosím do komentů napište, jestli to mám zveřejnit.
=)