Vzduch, potřebovala jsem vzduch. Potřebovala jsem cítit poryv větru na své kůži a nadechnout se čerstvého vzduchu, abych se mohla srovnat s nastalou situací. Bylo mi jedno, že skrz rozmazané vidění kvůli slzám pořádně nevidím na schody, po kterých jsem běžela. Bylo mi jedno, jestli mám rozmazaný make-up, dokonce i to, co na mé nečekané zmizení řekne můj expřítel a ti jeho kamarádi. Všechno mi to bylo jedno.

Rozrazila jsem dveře vedoucí na rovnou střechu školní tělocvičny a vdechla co nejvíc čerstvého vzduchu do plic. Štvalo mě, že kvůli korzetu vínových šatů se nemohu nadechnout víc, ale i ta trocha mi pomohla uklidnit se. Zamířila jsem rovnou k okraji střechy, abych se mohla podívat na kousek lesa, který se nacházel přímo za školním hřištěm a rovnou se i posadit na její okraj. Už jsem se chystala stoupnout nohou na římsu střechy, abych se na ni mohla posadit, když mě někdo chytil za ruku a trhl mnou dozadu. Spadla jsem přímo do něčí náruče.

„Pusť mě!" vykřikla jsem, jelikož jsem si myslela, že je to Chad. Sladký, narcistický Chad. Kouzelník se slovy a zatracený lhář a podvodník. Ruce okolo mého těla zmizely a já se rychle otočila, jen abych zjistila, že dotyčný není Chad. Ne. Byl to Jake Müller. Skvělé od jednoho kreténa k druhému. Dnešní noc mi vážně nebyla nakloněná a to měla být ojedinělá. Takový přece má maturitní ples být. Jenže místo toho jsem utekla od svého přítele, z kterého se po naší hádce stal ex přítel, a skončila na střeše s jedním ze školních lůzrů. Skvělé. Dnešek už nemůže být horší.

„Nemáš v plánu skočit, že ne?" zeptal se mě a ukázal hlavou k římse. Rukou jsem si otřela oči od slz a přejížděla pohledem z něj na okraj střechy. On si myslel, že jsem chtěla skočit?

„Copak vypadám jako někdo, kdo chce skákat ze střechy?!" vyjela jsem na něj. Byla jsem naštvaná na Chada a na sebe. Nechtěla jsem si na něm vybíjet svou agresi, ale ani bych nic takového dělat nemusela, kdyby mě nestáhl z římsy, kde jsem si chtěla jen sednout, tak aby mi jedna noha visela ve vzduchu. Měla jsem se nadechnout čerstvého vzduchu a uvolnit se a ne se tu před někým slovně bránit, jelikož si myslel, že jsem magor se sebevražednými sklony.

„Hysterická ženská, co ruplo v hlavě a chce skočit? Jo, sorry holka, ale tak teď vážně vypadáš. Vypadáš děsně." Ten idiot. Tušila, jsem, že musím vypadat šíleně, ale nemusel mi to říkat. Každý normální člověk by mi nabídl rámě k vyplakání, ale on ne.

„No, tak ti děkuji za tvůj komentář k mému zevnějšku a jen aby bylo jasno, já vím, že vypadám děsně. Taky by si nevypadal nejlíp, kdyby ti tvůj první kluk, s kterým ses rozhodl chodit, řekl, že to vše je jen o jeho imigi, a že tě políbí až po vyhlášení krále a královny, kterými se stanete, protože stále cítí z tvých úst jahody, jelikož jsi měla jahodovou žvýkačku a on jahody nesnáší! Takže sorry, že vypadám děsně a jediné co chci je si sednout a nadýchat se čerstvého vzduchu!"

Jake o kousek ustoupil, zelené oči prozrazovaly, že ho můj vztek nijak nevzrušuje stejně jako držení jeho těla. Vypadal uvolněně na někoho, kdo byl právě seřván holkou.

„Jen pro info, na kluky nejsem a jestli chceš vzduch." Roztáhl doširoka mohutné ruce. „Máš ho mít. Je celý tvůj." Na tváři se mu objevil pobavený výraz. Vybíjet si na něm svůj vztek a frustraci nemělo cenu, takže jsem jen protočila oči a posadila se na římsu tak jak jsem zamýšlela předtím než mě strhl k sobě.

Přejela jsem si rukama přes obličej a bylo mi jedno, jestli si své líčení rozmažu ještě víc. Místo toho jsem zavřela oči a zaklonila hlavu a nadechla se čerstvého vzduchu. Nemohla jsem uvěřit, že jsem opravdu byla tak naivní a souhlasila, že si kdy s Chadem začnu, když mě tehdy pozval na rande. Byl to první kluk, který se o mě zajímal, první kdo mě chtěl někam vzít, kdo mi skládal komplimenty a byl ke mě pozorný a jako bonus se mnou chtěl jít na školní ples. Byla jsem tak naivní, když jsem mu tehdy řekla ano. Kdybych to neudělala ušetřila bych si trápení, ponížení a rozbité srdce. Ne, že bych toho idiota milovala, ale rozhodně se mi líbil. Byla jsem tak hloupá.

„Víš, přemýšlel jsem." Otevřela jsem oči a narovnala hlavu, jen abych se setkala s Jackovým smaragdovým pohledem. Nešlo si nevšimnout, že hnědé vlasy mu trčí na všechny strany a jeho tvář lemuje lehké strniště.

„Šokující. Jake Müller o něčem přemýšlí. Chceš, abych ti zatleskala?" Sarkasmus ze mě jen sršel. Opravdu jsem nebyla v náladě, kdy bych byla na někoho milá. Byla jsem spíš v náladě, kdy bych nejradši do něčeho nebo někoho mlátila. Chtěla jsem svůj vztek dostat pod kontrolu, ale Jakova přítomnost mi to neulehčovala.

„Haha, vtipný," poznamenal a pokrčil nohu, kterou by jinak visel přes okraj římsy. Až teď, když seděl blíž u mě jsem si všimla, že na sobě má společenský oblek, který zahrnoval černou košili a sako. Dokonce měl i polobotky. Uvažovala jsem, zda jsem ho někdy viděla v něčem jiném než teniskách.

„Přemýšlel jsem o tom, jak někdo jako ty mohl chodit s někým jako je Chad Rosewood a jít s ním na na maturitní ples. Vždyť ten kluk je narcis jak vyšitý." To už jsem věděla taky, ale to je fuk. Jen na to, že jeho kravata neladila s mými šaty, si stěžoval celou cestu limuzínou. Dokonce měl tu drzost navrhnout, zda si nechci jít převléct své červeno černé šaty, které jsem si zamilovala hned na první pohled, místo toho aby si on změnil jen kravatu. A to jsem mu ještě posílala fotku svých šatů, aby mohl svou kravatu s nimi sladit. Bože byla jsem tak slepá. Nosit růžové brýle je vážně naprd. Jenže to jsem Jakovi přiznat nemohla. Na té větě mě zarazilo něco jiného.

„S holkou jako já?" Jake přikývl a objal si nohu rukama. Nadzvedla jsem obočí v tiché otázce a výzvě, aby pokračoval a řekl co tím myslel.

„Každý ví, co se o tobě povídá. Sportovkyně reprezentující školu a ještě k tomu zastánkyně slabých. Kdybych měl říct, kdo z vás má obrazný koule, nebyl by to Chad, jehož jméno bych řekl."

„To má být kompliment nebo urážka? Nějak nevím jak to brát." Lhala jsem. Rozhodně mi lichotilo, že si o mě někdo myslí, že jsem silná žena. Chtěla jsem, aby si to lidi mysleli a neviděli, jak slabá dokážu být v jistých chvílích. Nechtěla jsem se v ničem na nikoho spoléhat, jen sama na sebe. Jenže pak člověk udělá tu chybu, že si začne s někým vztah, myslí si že v jeho přítomnosti snad bude moct trochu slabě vypadat, jelikož ji ochrání a opak se stane pravdou. Smutné.

„Rozhodně kompliment," vyhrkl Jake pohotově. Tahle situace byla komická. Nejdřív si myslí, že jsem šílená ženská se sklony k sebevraždě a teď mi tu skládá komplimenty. Co se dnes večer ještě může stát, o tom jsem raději ani nechtěla přemýšlet.

Neodolala jsem a usmála se nad absurditou situace. Všimla jsem si, jak se Jake taky usmál.

„To byl úsměv?" zeptal se mě. Přejížděla jsem prsty po povrchu římsy, jen abych se na něj nemusela dívat.

„Možná," připustila jsem. Jake potěšeně tleskl a seskočil z římsy. Zvedla jsem k němu zrak.

„Super, tak to plán vyšel." Zamračila jsem se na něj.

„Jaký plán?"

„Zlepšit ti náladu. A díky tomu úsměvu jsem názoru, že se mi to alespoň trochu povedlo."

„A co bys dělal kdyby se ti to nepovedlo?" chtěla jsem vědět. Jake přistoupil blíž ke mně až jsem musela zaklonit hlavu. Proč jen nezůstal sedět na místě?

„Tak bych si od nevlastního bráchy vypůčil jointa a nabídl ti ho." Zmateně jsem se na něj podívala a on udělal krok v bok, jen aby mi odhalil skupinku lidí stojících za ním. V měsíčním světle jen viděla jen obrysy lidí a mohla říct, že šlo nejspíš o kluky, ale rozhodně bych takto z dálky neřekla, že kouří trávu. Překvapilo mě, že s nimi není i Jake a místo toho je se mnou.

„Ty nemáš vlastního k hulení?" Jake se pobaveně usmál a prohrábl si rukou vlasy.

„Ne. Ačkoliv se to o mě říká, já nekouřím. Obvykle jsem u jejich skupinky, protože dohlížím na bráchu, když už mu v tom jeho návyku nezabráním."

„Aha," vydechla jsem a zadívala se na měsíc v úplňku. Pohled na noční oblohu mě často dokázal uklidnit. Nebylo nic krásnějšího než sledovat měsíc a hvězdy, jak září na temné obloze.

Chtěla jsem se posadit tak, abych měla obě nohy přes římsu, ale jen co jsem se pohnula, Jake byl u mě s nachystanou rukou, kterou by mě nejspíš zas stáhl zpátky.

„Nechci skákat, jen si chci líp sednout," řekla jsem mu, abych ho uklidnila a posadila se tak jak jsem chtěla. Rukama jsem se přidržovala římsy.

„Jsem názoru, že u tebe člověk nikdy neví," pověděl mi Jake a posadil se stejně vedle mě. Mezi námi zavládlo ticho. Jen od kouřící skupinky k nám doléhaly tiché hlasy a z otevřených oken tělocvičny jsem slyšela puštěnou hudbu. Zrovna hráli pomalou písničku na ploužák. Povzdechla jsem si. Kdybych si vybrala lépe, mohla jsem teď s někým na něj tančit a pak se možná nechala políbit. Nikdy jsem se s nikým nelíbala a doufala jsem, že by se to dnes mohlo stát. Jenže Chad chtěl až po vyhlášení krále a královny plesu. Přede všemi. A to já nechtěla. Chtěla jsem, aby ten moment byl jen pro nás a ne i pro všechny okolo.

„Mám jít tomu kreténovi nakopat prdel?" nabídl se Jake. Asi jsem musela vypadat vážně mizerně, když mě prokoukl. Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne," vydechla jsem rozhodně a pak na odlehčení situace dodala: „Kdyby mu měl někdo nakopak zadek, tak jedině já a sobě taky, že jsem mu naletěla." Cítila jsem, jak se Jake posunul po římse blíž ke mně až naše ruce byly jen kousek od sebe. Zamračila jsem se na něj a on mi to vrátil úsměvem. O co mu kruci šlo?

„To bych rád viděl. Klidně bych si kvůli té podívané koupil lístek." Zasmála jsem se. Kdo by řekl, že je s Jakem taková sranda. Rozhodně nebyl takový jako se o něm povídalo. Tichý, nebezpečný podivýn. Já zase nebyla ta silná sportovkyně. Ne. Tak nás viděli ostatní, ale uvnitř jsme byli jiní.

„Přišel jsi sem s někým?" zeptala jsem se ho. Kromě počátečního nedorozumění, konverzace s ním byla zábavná a klidná.

„Kromě bráchy?" zavtipkoval. Protočila jsem nad jeho odpovědí oči a radši mlčela. Nechápala jsem, proč někdo jako on se smyslem pro humor se straní lidem. Já je sice taky nijak nevyhledávala, ale rozhodně jsem byla ráda ve společnosti jiných lidí.

„Víš, chtěl jsem pozvat jednu holku," přiznal potichu Jake. Podívala jsem se na něj. Sledoval měsíční oblohu a usmíval se.

„Proč jsi to neudělal?" chtěla jsem vědět. Jake přesídlil svůj pohled z oblohy zpátky na mě.

„Někdo mě předběhl," přiznal a v očích se mu mihlo zklamání.

„To mě mrzí." Jake jen pokrčil rameny.

„Když jsem ji viděl vejít do tělocvičny s tím debilem, přišlo mi, že není hezčí holky než ona. Hrozně jí to slušelo," rozvykládal se Jake.

„Slušelo? Minulý čas? Copak ji to už nesluší?" zeptala jsem se ho zmateně. Jake se jen zase pobaveně usmál a zavrtěl hlavou. Zamračila jsem se na něj. Chudák holka, když se jí smál.

Chtěla jsem od něj odvrátit pohled, když mi položil ruku na tvář a pohladil mě palcem pod okem.

„I teď jí to sluší, i když vypadá jako strašák s tím rozmazaným líčením nebo jak tomu říkáte." Asi jsem přestala dýchat, jinak si nedokážu vysvětlit to, že mi zmizel vzduch z plic. To mluvil o mě? To mě chtěl pozvat na ples?

„Tys chtěl pozvat na ples mě?" zeptala jsem se ho omráčeně, když jsem si vzpomněla jak se dýchá a našla svůj ztracený hlas. Jake jen přikývl.

„Proč?" Tentokrát pokrčil rameny.

„Proč si holky myslí, že se splní jedna z jejich fantazií a někdo slavný o ně zavadí pohledem a začne s nimi chodit? Proč se věci dějí tak jak se dějí? Prostě se to stane a taky jsem tě prokoukl." Teď jsem byla ještě zmatenější.

„Před dvěma měsíci jste prohráli zápas. Slyšel jsem, jak několik holek tvrdí, že je to kvůli tobě, jelikož jsi v pustila do branky pustila dvě střely, ale měli jste na houby obranu. Dělala jsi jakože si z toho nic neděláš, ale potom když jsi vyšla ze školy a myslela si, že se nikdo nedívá, rozbrečela ses. Viděl jsem tě. Jen jsem tehdy byl moc velký srab na to, abych za tebou šel. Místo toho jsem tě sledoval, jak ses několikrát nadechla, rozhlédla se zda tě někdo nepozoruje a pak odešla domů. Nepochybuji, že tam jsi s pláčem pokračovala." Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou. Můj tým mi tehdy dával za vinu naši prohru a já si opravdu myslela, že to má chyba byla. Přijala jsem vinu a neunesla ji.

„Proč jsi mě tedy nepozval na ples?" zeptala jsem se ho.

„A riskovat, že mě odmítneš s plnou parádou?" Znovu pokrčil rameny, až mě to začalo štvát. "Byl jsem srab."

„A teď nejsi?"

„Ne. Jinak bych se neodvážil udělat toto." Dřív než jsem se ho stihla zeptat co myslí, zajel mi rukou do vlasů a přitáhl si mou hlavu ke své. Přitiskl rty k mým a políbil mě. Jen tak lehce, ale když se odtahoval, chytila jsem ho za košili a přitáhla si ho zpátky k pořádnému polibku, protože jsem si neuměla představit lepší chvíli pro svůj první polibek, i když bez té hádky s Chadem bych se obešla.

Jake se ode mě odtáhl a opřel si čelo o mé. Přejel nosem po mém a dal mi pusu na jeho špičku.

„Neměl jsem být takový srab a udělat to už dávno."

„Políbit mě?" škádlila jsem ho. Jake se pobaveně usmál a zavrtěl hlavou.

„Pozvat tě na ten ples," zašeptal předtím než se ke mně přitiskl k dalšímu polibku přesně ve chvíli, kdy z otevřených oken zaznělo bití kovového zvonku na připomenutí, že už je půlnoc a je čas vyhlásit krále a královnu plesu. Bylo mi jedno, jestli mě vybrali nebo ne. Nestála jsem o tu výhru, jelikož jsem tu svou už získala. Kouzelný první polibek, i když byl s klukem, kterého jsem považovala za někoho jiného než ve skutečnosti byl.

#PsaníProRadost

Tato povídka je napsaná podle tématu soutěže Psaní pro radost. Doufám, že se líbila a sama netuším, co mě napadlo zkusit se do soutěže přihlásit.