Anotace = ty kydy, které mají zaujmout.

Anotace není povinná, ale je lepší ji pro představu napsat. Obálka a název nestačí.

Nejlepší anotace ve třech krocích:
1. Piš v erformě
2. Piš v přítomném čase
3. Prozrazuj, ale nevyzraď

———————
Zde je ukázka mnou vytvořené anotace k příběhu, který asi nikdy nevydám, ale na tu anotaci jsem stále pyšná:

"Byli jsme dokonalí, když jsme byli sví."

Brooklyn, Charles a Genevieve. Trojice přátel, která se posledním desetiletím dvacátého století protlouká lehce odlišněji, než ostatní. Zatímco partička teenagerů ze zbohatlických rodin pomalu začíná oprašovat některé z myšlenek Ku-klux-klanu, mladá saxofonistka se snaží popřít svou touhu po mužství, pouliční malíř se vyrovnává se svými ztrátami a dcera jedné z voodoo čarodějek přemýšlí, ke kterému z těchto dvou přátel chová hlubší city. Příběh snílků z New Orleans, kteří se svým uměním postavili hrdosti a pýše. Té ostatních, ale i své.

(Příběh se měl jmenovat Hrdost a umělci)

————————-

Samozřejmě je v pořádku udělat anotaci v ichformě, v minulém čase atd, ale je dokázáno, že takto psané anotace zaujmou nejvíc.

Anotace není ukázka z díla. Můžeš ji použít, ale není to anotace.

Úplně dobrá anotace není ani tohle:

Ahoj, jsem Mia. Za týden je mi 16. Ještě jsem neměla kluka, ale líbí se mi Trevor, bracha moji nejky. Čti a dozvíš se víc!

Ani tohle:
Ona: Mia, 16 let
On: Trevor 17
Ona: tichá mýška
On: největší player všech dob
Co se asi stane?

Co asi... šábnou se o velblouda.