Sirius měl jeden ze svých pracovních víkendů a tentokrát měl opravdu napilno. Kuchař od Tří košťat trpěl zápalem švindlu a hodil se marod. Jelikož Sirius spálil i vodu na čaj, musela se vaření chopit Rosmerta a Sirius měl na krku komplet celý výčep. Kromě toho běhal i do kuchyně pro objednávky, protože Rosmerta nemohla odejít od hrnců.

            Krátce po poledni už toho měl plné zuby a zavíračka v nedohlednu. Hlad měl, že by se o něj mohl opřít, a žízeň ještě o něco větší, ale na vychlazený drink mohl zapomenout. Kdyby si, jak si přál, nalil na štědrou dávku ledu whisky, Rosmerta by ho stáhla z kůže. Samozřejmě se mohl během práce kdykoli napít, ale alkohol mohl samozřejmě až po pracovní době. Navíc to s ním nesměl přehánět, kdyby si někdy učitelé všimli, že se vrátil opilý, dostal by zákaz. A to nemohl riskovat.

            Když už mu potřetí hlasitě zakručelo v břiše, rozhodl se, že při cestě do kuchyně pro další objednávku něco slupne. Netrvalo dlouho a Rosmerta na něj houkla, že má připravené to jehněčí pro stůl číslo pět. Vběhl do kuchyně a všiml si, že ve velké míse jsou naskládané usmažené kuřecí kousky v nějakém těstíčku. Rosmetra k nim právě z velké pánve přidávala další. Jakmile se otočila ke kotli s hovězím ragú, Sirius se kolem ní drze protáhl a nacpal si do pusy hned tři kousky naráz.

            Popadl talíře a cestou rychle žvýkal svůj úlovek. Jakmile odnesl dva talíře s jehněčím, vracel se ještě pro omáčku, kterou musel sám nabrat z kotle, protože Rosmerta právě skládala do pánve další várku kuřecích kousků.

            „Vem si na cestu," řekla a ukázala mu na plnou mísu toho smaženého potěšení. Sirius si vděčně nabídl a než nabral omáčku, spokojeně přežvykoval. Omáčník byl skoro po vrch plný vařicí omáčky a Sirius se potřeboval prosmeknout kolem poletující Rosmerty, aniž by na ni vylil jeho obsah.

            „Počkej, ještě si vezmi. Přidala jsem do těstíčka trochu chilli. Zkus, jestli to není moc ostré," zarazila ho uprostřed kroku a podávala mu vidličku s napíchnutým kouskem.

            „Díky," přikývl a rychle si kousek nacpal do pusy. „Jo, mňam," přikývl, hned jak spokojeně polkl. Rosmerta se otočila k míse a začala v ní máchat kousky a sázet je do horkého oleje. Sirius jí položil ruku na kříž, aby se chvíli ani nehla a rychle se kolem ní protáhl.

            „Jestli já něco na světě opravdu miluju, Rosmerto, tak je to ta vaše pánev. Ta je prostě úžasná," složil hold jejímu kuchařskému umění a konečně chytil omáčník oběma rukama. Rosmerta se zakuckala.

            „Nejseš nějak drzej, mladíku?" křikla za ním a ohnala se utěrkou. „Já ti dám pánev, ty ucho," dodala a jasně mu naznačila, že by její vnady dál raději komentovat neměl.

            „Pánev, Rosmerto, je nádoba na smažení," ušklíbl se přes rameno cestou ke dveřím. Otevřel si a rošťácky dodal: „Ale tu druhou máte taky pěknou." A raději zmizel rychleji než pára nad kotlíkem. Rosmerta se nejdřív chystala, že mu pořádně vyčiní. Sice si nechtěla hrát na profesorku, ale přidrzlé poznámky měla v lokálu na denním pořádku, nemusela je tedy poslouchat i v zázemí. Potom se ale ozvalo její škodolibé já a rozhodla se, že mu jeho drzost prostě a jednoduše oplatí. Těšila se, až tomu uchu udělí lekci a dostane ho do rozpaků.

***

            K večeru už v lokále nebylo tak plno, seděli zde spíš už jenom štamgasti. Dávno se nevařilo a Sirius si konečně vydechl, když se k němu Rosmerta ve výčepu zase připojila. Jejich polední diskuzi dávno vypustil z hlavy. Zvesela se pozdravil s ředitelem, který se právě usazoval ke stolu i s profesorem Kratiknotem. V Bradavicích byl klid, tak ti dva vyrazili na večerní skleničku a na kus řeči. Sirius právě sbíral po stolech prázdné sklenice, takže si ke stolu profesorů přišla pro objednávku Rosmerta.

            „Pane řediteli, ráda bych vás požádala o laskavost," promluvila polohlasem.

            „Ale jistě, drahá Rosmerto. Co pro vás mohu udělat?" nabídl se ředitel ochotně.

            „Potřebovala bych tady mladýmu, trochu srazit hřebínek," nadhodila Rosmerta zlehka.

            „Chová se snad mladý pan Black nevhodně? Pokud něco provedl, rád s jeho kolejní ředitelkou domluvím, aby mu patřičně vyčinila," ujal se hned slova Brumbál.

            „Myslím, že to nebude zapotřebí. Jenom mu chci trochu osladit ty jeho silácké řeči. Ono mu neuškodí, když si uvědomí, že pokud chce machrovat, musí na to mít," naznačila mladá hospodská svůj záměr. Stručně oběma profesorům popsala dnešní výměnu týkající se jejích pánví. Musela protočit očima, když se u toho Brumbál smíchy zakuckal. Taky by potřeboval malou lekci...

            „A jak vám mohu pomoci já?" zeptal se, když se mu podařilo nabrat dech a přestat cukat koutky.

            „Hrajte to se mnou," usmála se Rosmerta. „Věřím, že pravidla hry pochopíte za pochodu." S tím od nich odběhla stočit jim ze soudku do sklenic objednanou medovinu.

            „Pojď sem, Siriusi, potřebuju tady píchnout," houkla na svého pomocníka, aby za ní šel za barový pult. Oba profesoři nastražili uši a vyměnili si spiklenecké pohledy.

            „Jistě, Rosmerto, už běžím, já jsem na píchání expert," vypálil Sirius a rychle loupnul pohledem po obou profesorech. Čekal nějaké to napomenutí. Místo výtky se jenom zamyšleně ozval profesor Kratiknot:

            „Buď rozumný chlapče, zvaž dobře, jestli na to máš..." pronesl jakoby k nikomu. Sirius doběhl za Rosmertou a hned se chopil přidělené práce. Rosmerta po něm chtěla narazit další soudek. Vlezl si pod pult a pustil se do díla. Klínek, který uzavíral sud, však nechtěl povolit. Sirius námahou několikrát heknul. To ale nemohl vědět, že ten špunt tam drží svým kouzlem Rosmerta, která se nyní culila jako sluníčko. Sirius zabral plnou silou a v tu chvíli neměl přeslechnout tiché „Finite". Trocha medoviny mu šplouchla do obličeje a další dávku schytala Rosmertina sukně.            „Zatraceně, mladej, co tam dole blbneš, jsem celá postříkaná!" okřikla ho rádoby přísně.

            „Promiňte, jsem to nějak neudržel," omlouval se Sirius, aniž by mu došlo, že si právě zavařil. Utřel si obličej a šel profesorům odnést jejich nápoje. Když je pokládal na stůl, přitulila se k němu Rosmerta a provokativně ho plácla po zadku.

            „To narážení spolu budeme muset po zavíračce ještě potrénovat," zvedla na něj obočí. „Řediteli, mohl byste mu dneska výjimečně trochu protáhnout večerku? Nebojte, na výuku vám ho vrátím. Možná trochu vyčerpaného, ale vrátím," promluvila zcela vážně a Sirius šokovaně vytřeštil oči. Uvědomil si, že by ho zvalchovala jako svině pytel šrotu a doufal, že ho v tom ředitel nenechá. Hořce litoval svých dvojsmyslných poznámek. Ne, že by mu hostinská nepřipadala přitažlivá, ale věděl, že tohle je mimo jeho ligu. Tohle není nezkušená patnáctka, ale dospělá žena, která ví, co chce.

            „Ale jistě, drahá Rosmerto, nebudu vám bránit v pedagogickém působení. Věřím, že mu můžete předat zkušenosti, které by ve škole získal jenom za cenu porušení školního řádu. Máte mou plnou důvěru," přikývl ředitel. Sirius zbledl. Jak ho v tom mohl ředitel takhle vykoupat?

            „Ale pane," ozval se a modlil se, aby nezněl vyděšeně jako prvák před Moudrým kloboukem, „profesorka McGonagallová..." dál se nedostal.

            „Ničeho se nebojte, chlapče, vaší kolejní ředitelce vše objasním," zarazil ho Brumbál. Sám byl na pokraji záchvatu smíchu a musel to už ukončit.

            „Toho se právě bojím ještě víc než té výuky," zamumlal Sirius poraženě. Mohl si to dovolit, Rosmerta od nich kus poodstoupila, počítala útratu vedlejšímu stolu.

            „Hlavu vzhůru, pane Blacku, jste přeci v Nebelvíru. Zachovejte čest a ukažte svou odvahu," pokynul mu Brumbál a dal mu jasně najevo, že jejich rozhovor považuje za ukončený. Sirius se odplazil za bar jako spráskaný pes. Raději šel drhnout sklenice, aby si mohl v klidu promyslet vhodnou strategii útěku. Byl sice nebelvír, ale i jemu bylo známo, že kdo uteče, vyhraje.

            Natolik se zabral do svých úvah, že mu k jeho velké škodě unikla tichá výměna mezi Rosmertou a ředitelem. Zatímco Rosmerta Brumbálovi děkovala za jeho spolupráci, Brumbál se spokojeně usmíval a kladl jí na srdce, aby se na něj v podobných situacích kdykoli obrátila, protože se velice rád bude podílet na mravní výchově nastupující generace.

Když chce někdo dělat machry, musí na to mít, aneb i takovéto poučení si mladý Sirius odnesl ze zkušenosti, kterou jsme s Apolenou opět zdokumentovaly při společném psaní.