Sirius si užíval Vánoce jako snad nikdy před tím. Ani když byl chlapec, necítil se takhle šťastný, nebo si to alespoň nepamatoval. První i druhé Vánoce po útěku z Azkabanu strávil na útěku v psí podobě. Nyní seděl sice v tomhle prokletém domě na Grimmauldově náměstí, ale byl obklopen spoustou lidí. Největší radost měl z přítomnosti svého kmotřence a jeho kamarádů.

            Během předchozích let je mohl během Adventu pozorovat tak akorát zpovzdálí, když se vydali do Prasinek. Do mysli se mu vloudila vzpomínka, jak vloni na Boží hod prohledával popelnice za Třemi košťaty a hledal něco k snědku, zatímco nyní se spolu s bandou puberťáků mohl cpát k prasknutí vynikajícím cukrovím od Molly Weasleyové a ještě to zapít sklenkou koňaku, který dostal k Vánocům od Brumbála. A že připíjel náležitě.

            „Co se stalo, Siriusi?" zeptal se starostlivě Harry, kterému neuniklo, jak se Sirius neklidně otřásl.

            „To nic Harry," usmál se Sirius, „jsem rád, že jsem tady. Ty minulé Vánoce..." povzdechl si.

            „To muselo být hrozné," pousmála se na něj soucitně Ginny.

            „To bylo," přitakal Sirius, „hlad, zima, mokro, blechy..."

            „Tys měl i blechy?" vykulil oči Ron.

            „No, to si piš!" uchechtnul se Sirius poťouchle. „A jaký! To jsem vám vyprávěl, jak jsem se s jednou takovou blechou docela spřátelil?"

            „Ještě ne," usmála se Ginny a Harry spolu se třemi zrzky přitakal. Sice ty Siriusovy historky v sobě obvykle neměly ani zrnko pravdy, ale za to se moc hezky poslouchaly. A alespoň přijdou na jiné myšlenky.

            „No, tak to musíme napravit," prohlásil Sirius důležitě a počkal, až si kolem něj všechna ta omladina posedá. „Byla to docela prima blecha. Zjistili jsme, že si fakt rozumíme. Ona mě přestala okusovat a já ji za to nechával hřát se u sebe v kožichu nebo jsem ji odnesl, kam potřebovala," rozvíjel Sirius příběh a děti ho napjatě sledovaly.

            „Takhle jednou jsem ji pár dní neviděl a když se pak objevila, měla u nosu nudli jako oprať a kýchala, že mě to málem odfouklo. I kašel měla, chudinka. Když se jsem se jí ptal, kde takhle děsně nastydla, přiznala mi, že se usadila Hagridovi ve vousech. A on je v jednom kuse někde v Zapovězeným lese, lítá tam zima-nezima, tak jsem se tomu prý neměl moc divit. Domluvili jsme se, že ji vysadím v Prasinkách u Tří košťat, aby si vlezla madame Rosmertě do kalhotek, že tam jí bude teploučko a za chvíli bude jako rybička." Kluci vyprskli smíchy už v tuhle chvíli, Ginny maličko zrůžověla. Sirius jim ale naznačil, že to není ani zdaleka všechno.

            „Pak jsem ji potkal asi za tři dny a byla na tom ještě hůř. Měla teplotu, že jsem bál, aby mi od ní nechytly chlupy. Logicky jsem se zeptal, co se jí to stalo a proč si nevlezla k Rosmertě. A víte co mi na to řekla?"

            „Ne," vyjekli dvojčáci unisono, ostatní jen vrtěli hlavou.

            „No, že si vlezla k Rosmertě do kalhotek a že jsem fakt nekecal. Bylo tam prý teplo a měkkoučko, že hned usnula. No, a víte, kde se chudák malá probudila? No u Hagrida ve vousech!"

            Tím odpálil bombu. Všem bylo jasné, že na tom není pravdy, ani co by se za nehet vešlo, ale stejně se náramně pobavili a Siriuse kromě koňaku hřál i skvělý pocit z dobře odvedené práce.

Sirius je občas jako baron Prášil, jeho storky jsou stejně neuvěřitelné a stejně tak zábavné. Okénko do jeho vypravěčství pro vás připravila Apolena3.