Arnošt se protáhl a vystrčil chlupatou hlavu z krabice a uviděl že jeho kamarád Bohumír už je vzhůru a něco dělá ve svém pelíšku. Zvedne se, dojde k němu a tlapkou do něj strčí. "Auu nepíchej mě idiote!" Zavrčí Bohumír a vyleze ven. "Co chceš Arnošte." Řekne otráveně. "Jen jsem viděl že jsi vzhůru a že něco děláš." Řekne klidně Arnošt. "Můžeš teda vytáhnout z pelechu i jí." Ukáže hlavou na Lucildu která něco taky dělala ve své krabici a máchala ocasem. "To si udělej sám." Zavrčel Arnošt a Bohumír pokrčil rameny. "No dobře." *přišel k ní a strčil do ní hlavou až se ona i s krabicí převalila na bok. "CO BLBNEŠ! JÁ TU NĚCO DĚLÁM! TEĎ JSI TO ZABIL! TY VRAHU!" vyškrábala se z krabice a štěkala nadávky. "On mě taky vzbudil." Ukázal hlavou na Arnošta který se čistil a pak nevinně zvedl hlavu. "Co já?" Zeptal se a Lucilda si to začala k němu dupat. "Proč jsi ho budil? Potom on mi zabil moje dítě! Moje jediné děťátko!" Vrčela a Arnošt ustupoval."Ty máš dítě? A kdo je otec?" Zeptal se Arnošt a zatáhl uši. "Tvoje máma!" Zavrčela mu do u obličeje a oddupala si to pryč.

TOŤ VŠE PRO DNEŠEK