Má nejdražší,

jak je to dlouho, co jsem tě spatřil naposledy? Bledá, stále však krásná, leč mrtvá. Vzali mi tě, přeťali pouta naší lásky, tebe zbavili krásy bytí, mne do temnoty uvrhli. Neznám větší muka, než jeden den bez tebe. Co je láska bez dvou, pár bez jednoho? Zůstal jsem sám a samota je mým věčným údělem. Mohou mne mučit, týrat, lovit jako štvanou zvěř, nebude však většího utrpení, než svět, v němž tebe není.

Najdu tě, má drahá. Přečkám cokoliv, i věčnou samotu, abych tě mohl znovu sevřít v náruči. Snad budeš jiná, než jakou jsem tě znával, ale jakmile tě spatřím, poznám, že jsi to ty. Na povrchu jiná, však uvnitř stále stejná. Má nejdražší, plachá a něžná, jediná, kdo mne pochopí.

Leč bojím se. Toho dne, až se znovu shledáme, přijmeš mne? Oba budeme jiní, ale já mnohem víc, než bys dokázala přijmout. Pletu se? Budeš mne milovat navzdory všemu? Má nejdražší, byla a stále jsi mi vším. Milovala jsi mne, ty jediná jsi poznala, co skutečně dlí v mé duši. Býval jsem krutý, ale tys ve mne stále viděla to dobré. Uvidíš to však i toho dne, kdy se znovu shledáme? Přijmeš mne i přesto, čím jsem se stal? Ano, býval jsem krutý a lidé se mne právem báli, ale nyní, má nejdražší, jsem mnohem horší. Krev nevinných ulpěla na mých rukou. Budeš mne i tak milovat?

Nepochybuji o tobě a tvé dobrotě, nikdy jsem nepochyboval. Pochybuji však o sobě. Sám sebe nepoznávám, již nejsem tím, kým jsem býval. Záblesk dobra jsi ve mne viděla, ale poznáš ho i nyní? Dlí ve mne ještě něco dobrého? Jsem zatracen a z té propasti již není návratu. Snad tvá láska mne z ní může vysvobodit, ale není již pozdě? Patrně ano.

Stále však tiším svou bolest myšlenkou na tebe a na den, kdy tě znovu spatřím. Možná nebudeš má a já budu stíhán bolestí, neb tvé srdce bude patřit jinému. Já se však nevzdám, má nejdražší. Jednoho dne tě najdu a udělám vše, abych tě získal zpět. Zda mne ale ty budeš stále chtít, toho se děsím. Odvrátíš se ode mne? Od toho, čím jsem se stal? Možná ano. Nebudu ti to však mít za zlé. Tvé štěstí je mou výsadou. Bude-li ti lépe beze mne, ustoupím. Miluji tě natolik, až bych byl ochoten tě ztratit, pokud by to znamenalo tvé štěstí.

Stále jsou to však jen dohady. Kdo ví, za jak dlouho opět spatřím tvou půvabnou tvář. Věřím, že jednoho dne tě najdu, skutečně tomu věřím. Ať zítra či snad za sto let, najdu tě, to ti slibuji. Jeden pohled postačí a já poznám, že jsi to ty. Poznám tvou milou duši, tvou něhu a jemnost, úsměv naplněný dobrem a jiskru v oku. Budeš to ty a já tě poznám.

Jednoho dne, má nejdražší, se znovu shledáme.