Nemůžu se zbavit pocitu, že psát tohle u povídky, kterou skoro nikdo nečte, je možná zbytečné, že to bude vypadat hloupě, že to bývá obvyklé u kvalitnějších a oblíbenějších příběhů... Ale tak co, třeba si k tomu někdo najde cestu a dorazí až sem. Třeba to nakonec zaujme víc lidí a... OK, prrr, to by stačilo. Prostě pokud tohle někdo čte, dík, že jste se nenechali odradit mými řečmi na konci epilogu a otevřeli jste i tohle 😁.

Slibovala jsem informace o pokračování, takže... Baví mě psát, postavy mi sedly a i když nevím, jestli to někoho bude bavit číst, další povídku už mám v podstatě hotovou. Přesněji řečeno další dvě. Každopádně ta navazující se jmenuje Vědění a kdo pozorně četl, možná už trochu ví, o čem by mimo jiné mohla být. Chtěla bych ji začít vydávat, až si budu jistá, že někdo dočetl do konce tohle, i když nevím, jestli to vyjde... Možná to zkrátka nebude nikdo číst a já to nevydržím 🤷‍♀️.

Děkuju pořád, ale ještě jednou mě to nejspíš nezabije (snad vám nevadí to číst... 😊) Strašně moc jsem chtěla něco dokončit a s touhle povídkou se to povedlo. Narazila jsem už na lidi, kteří tvrdili, že příběhy píšou jen pro sebe. Že je nezajímají hlasy, přečtení, komentáře... Hmm, tak tohle se nebudu snažit ani předstírat 😁. Upřímně, když jsem dostala první hlasování, a zejména první komentář od MiriaPol, málem jsem vyletěla z kůže radostí. A každý další způsobil podobnou reakci... Měla jsem strach nechat někoho dalšího, aby četl můj příběh. Bála jsem se, že se nebude líbit, že ho ostatní budou kritizovat, shazovat a kdo ví co ještě... A pořád se bojím, že je příliš nezajímavý, že zkrátka není dost dobrý a že se moje postavy, které jsem si oblíbila, dočkají kritiky a nepřátelství. Ale díky těm pár hlasům už vydávám další kapitoly s menším strachem než na začátku. Takže díky všem, kdo celý příběh přečetli, všem, kdo pro něj hlasovali a hlavně všem, kdo si našli a najdou čas nechat tu nějaký komentář. Za zpětnou vazbu jsem moc vděčná - sama svůj příběh těžko můžu hodnotit.

Díky mojí sestře, která kapitoly kontrolovala a opravovala hrubky - bez ní by se nejspíš skály ustupovali a hory by se zelenali, jak byste na můj pravopis nadávali. A díky Enthes za pomoc a podporu - najdou se chvíle, kdy jsi zlatá 😏.

Mno... Řekla jsem pár slov a začíná se to protahovat, ale tak... Když se ještě vrátím k samotnému příběhu, uznávám, že zařazení mezi fantasy (tedy žánrově, ne mezi tagy) občas tak úplně nesedí a někdy by se lépe hodilo sci-fi. Jenže ona tam nejspíš trochu chybí ta část science, protože se v tomhle zkrátka moc nevyznám (viz popis strojovny na lodi 😏) Ne všechno, co se odehraje ve vesmírném prostoru, bude dávat smysl. Pokusím se o to, ale tohle je pro mě hlavně rozmanitý fantasy svět, který má místy vlastní pravidla, trochu se vymykající běžné logice. Berte to prosím s rezervou - pokud o tom víte víc, snad se aspoň zasmějete.

Co se ještě týče pokračování, mám jistou představu - jenže kdybych si dala moc velký cíl, tak ho nesplním. Rozdělila jsem příběh na povídky právě proto, abych měla menší celky, které dokážu dokončit. Takže zatím mám dvě, které jsou hotové a chtěla bych je vydat, a potom ještě jednu, které zbývají asi tři kapitoly - a dál uvidím, asi bude záležet i na tom, jestli někdo bude číst.

Budu vděčná, když do komentářů přidáte svůj názor - na celý příběh, na postavy, nějaké takové shrnutí, jak to na vás působí... No zkrátka, kdyby mě nezajímal názor ostatních, mohlo Prvočíslo vesele zůstat v šuplíku 😏. Takže ještě jednou díky a snad se uvidíme - uslyšíme, učteme, upíšeme... jak se tomu kruci říká, když já píšu a vy čtete 🤔? No nic, snad se potkáme u další povídky, budu se těšit... 😊